Jedna z mnoha komnat paláce

*Podívá se na ten obrázek, který právě pověsila Lucya na stěnu a narovnala ho a musí se usmát. Je rád, že si jeho dárek takhle s radostí vystaví. Ani nechápe, jak mohl být předtím z toho zasnoubení tak nešťastný. Přitáhne si jí k sobě za pas, políbí jí do vlasů a pobaveně potřese s úsměvem hlavou.* Přehánění je lhaní a já bych ti nelhal, lásko. *Uchechtne se a zeptá se jí na knížku, kterou četla než sem přišel.* Jo, to znám. Jednou jsem to četl, ale už si to moc nepamatuju. *Přikývne a dojde spolu s ní k posteli, na kterou se posadí. S úsměvem jí sleduje, jak se dívá na obraz a pak nakloní hlavu mírně na stranu.* Nikdy jsem tě neviděl kreslit. Jak můžeš vědět, že ti to nejde? Určitě se zase jenom shazuješ. *Usměje se na ní a pak rychle vstane z postele a přinese jí papír a tužku. Znovu si k ní sedne a papír s tužkou jí podá.* Určitě ti to půjde. *Široce se na ní usměje.*

*Šťastně se pousměje, když ji políbí do vlasů a dívá se na obraz. Řekne, že přehání, když jí nazve nádhernou a pak protočí očima.*Nebudu se s tebou hádat, nemá to smysl.. Stejně si každý budeme myslet svoje.*Uchechtne se. Pak řekne, jakou četla knihu. Nečekala to, ale skutečně jí chytila. Dojde s ním k posteli, aby se mohli posadit a pořád se dívá na ten obraz. Je jí docela líto, že neumí tak malovat, jako Joseph.*/Jestli budeme mít děti, snad budou mít talent po něm./*Vzápětí si uvědomí, co si vlastně pomyslela a zase se nad sebou překvapeně pozastaví.*/Tak na tohle je dost času./Vždyť ani nedokážu udělat rovnou přímku.*Uchechtne se.*Věř mi, v tomhle se neshazuju.*Snaží se jej přesvědčit, ale moc to nezabírá, vlastně vůbec, protože hned jé do ruky přistane papír a tužka. Potřese hlavou.*Nepůjde.*Namítne, ale pak si povzdechne.*No dobře.. zkusím to.*Souhlasí, pak se posune více dozadu na posteli, aby se mohla opřít o čelo postele a lépe se jí tak malovalo. Jako podložku si vezme knihu, kterou předtím četla. Zamyslí se, co by mohla zkusit, pak se rozhodne pro normální květinu. Chvilku pracuje na svém "mistrovském díle". A pak potřese hlavou.*Ne, tohle je příšerné. To, co mělo být původně květinou spíše připomíná divnou brokolici, strašně špatně vystínovanou. Podá mu to, by se přesvědčil, že je to vážně strašně, jak říkala, protože je jí jasné, že kdyby mu to neukázala, nedal by jí pokoj.*

*Pobaveně potřese hlavou.* Tvrdohlavko. *Poznamená potichu pobaveným hlasem. Pak se jí zeptá na knížku, kterou četla a sedne si s ní na postel. Nevěří jí, když mu řekne, že neumí kreslit. Rovnou jí donese papír a tužku. Je zvědavý, co nakreslí. Sedne si vedle ní a opře si záda o čelo postele. Pak sleduje, jak začne kreslit a u toho se usmívá.* Je to pěkný. *Opáčí a pak jí chytne ruku s tužkou a papír jí zase vrátí.* Hele, stačí to malinko poupravit. *Začne navádět její ruku s tužkou po papíře a díky pár čárám z toho udělá krásnou růži.* Vidíš? Umíš kreslit. *Usměje se na ní.*

*Uchechtne se, když ji nazve tvrdohlavkou a pak si spolu s ním sedne na postel, kde se ho snaží přesvědčit, že kreslit vážně neumí, protože to je pravda. Vezme si od něj ale tužku i papír, protože ví, že ho jinak než přímo důkazem nepřesvědčí. Sedne si více na postel a opře se zády o čelo postele, když si sedne vedle ní i Joseph, pousměje se a trochu se o něj opře. Jí se to vůbec nelíbí a to, co mělo vypadat jako kytka jí připadá spíše jako brokolice. Potřese hlavou, když řekne, že je to pěkný.*Vážně? Pěkný? Vždyť to měla být květina a je to brokolice!*Namítne. Nechá, aby jí naváděl ruku a trochu tak spravil tu katastrofu, co nakreslila.*Neumím, to jsi byl ty.*Opáčí. Nechce to už dál řešit.*To je jedno, nikdo není dokonalý ve všem.*Pokrčí rameny a odloží věci na stolek vedle postele, hned se ale vrátí k němu a položí si hlavu na jeho rameno, přičemž se na něj podívá.*Zazpíváš mi něco?*Zeptá se.*Víš, ty umíš kreslit a já ti ukázala, jak to "umím *Naznačí uvozovky.*Já.. A co trochu umím zase já je zpívání a chci vědět, jak jsi na tom.

*Chce zase vidět s Thylane, a tak míří do její komnaty. Jde zrovna z jedné schůze, rovnou k ní. Na sobě tedy má ještě tmavě modré sako a uvolněnou kravatu. Nechce se mu jít prvně k němu, aby se převlékl, vždyť a tom ani nezáleží. Když tak si sundá sako a bude jen v košili a kravatu taky samozřejmě. I když ta mu až tak moc nevadí. Když stojí před jejími dveřmi s úsměvem na ně zaklepe a trpělivě čeká, než mu otevře.*

*Ležela na posteli a vlastně neměla na dnešní sebemenší plány. Před sebou má rozevřenou nějakou knihu a vedle ní sešit z propiskou. Dělala si různé poznámky a jiné věci, jako například, že se v jednu chvíli dala do črtání a vyšel z toho obličej..vykulí oči když si všimne, koho vlastně namalovala a radši to nechá tak. Jelikož ze čtení a od sešitu jí vyrušilo klepání. Komorné tu nebyly, aby šly otevřít a jí se z postele vstávat tak moc nechce. Prohlédne si své oblečení a zarazí se, velké triko a plátěné kraťasy, za to by jí asi nikdo nepochválil. Nespokojeně zakňučí, než po chvilce váhání vstane ze své postele. Vydá se ke dveřím, jenž vezme za kliku a otevře je. Překvapeně zamrká a prohlédne si ho.*Sawyere...já ahoj. * Skousne si spodní ret když si ho prohlédne, zarazí se když si všimne jeho "pracovního" oblečení. *Udělala jsem něco...nebo potřebuješ něco? Chceš abych šla domů?*Vypadne z ní několik málo otázek, které jí v ten moment vážně vystraší a ustoupí ode dveří, aby mohl případně něčeho důležitého vstoupit. Netušila, že jí navštíví, proto je z toho mírně v rozpacích. Otočí se od něj a rozejde se zase zpátky k prozatím své posteli na kterou se posadí, sešit zastrčí do knihy, kterou následně zaklapne a upne na ně něj oči s tázavým pohledem.*

*Zaklepe na dveře Thylane, chce ji navštívit a usměje se na ni, když otevře dveře a on má možnost ji poprvé za den vidět. Sjede ji pohledem. Jde vidět, že nečekala společnost ale to mu nevadí.*Ahoj Hvězdičko.*Zazubí se na ni. Po jejích otázkách mu vylétne obočí nahoru což může vypadat trochu směšně. Hned ale zavrtí hlavou.*Ne, nechci abys šla domů. Jen jsem tě chtěl navštívit.*Vysvětlí.*Neruším?*Zeptá se pro jistotu a když ustoupí ode dveří, vstoupí za ní do komnaty a když si sedne na postel, posadí se vedle ní.*Neboj, nic se neděje.*Ujistí ji.*Jak ses měla?*Zeptá se, aby začal nějáký rozhovor a nebylo to trapné ticho. Pak si všimne nějáké knihy, která je na posteli.*Co to je?*Zeptá se zvědavě.*

*Nečekala v dnešním dni žádnou návštěvu a nemohla uvěřit ani tomu, že on stál před jejími dveřmi. Zhluboka se nadechne a vydechne, než jej pozdraví. Zatřese nad jeho úsměvem hlavou a pozve ho tedy bezeslov do místnosti.*Nečekala jsem, že mě navštívíš. Myslela jsem, že se to nesmí.*Vysvětlí jednoduše a kývne hlavou.*Určitě nerušíte Vaše Výsosti.*Zamumlá se smíchem, když odstoupí od dveří a vrátí se na svou postel, medvěda opatrně sundá z postele a položí jej vedle ní. Aby na ní bylo místo, přece jen zabíral celkem velkou její část. Počká než si k ní sedne a přisune se k němu s tím, že natáhne ruce ke kravatě, kterou mu jednoduše sundá a položí jí na noční stolek.* Myslím, že takhle na tebe dokážu líp koukat.* Uculí se a zadívá se mu do očí, než se zamyslí nad jeho otázkou.*Kromě toho, že v sobě cítím nepříjemný pocit, když mluvíš s ostatními dívkami.*Odmlčí se a zatřese hlavou.* Vlastně docela fajn, žádné povinnosti.* Pousměje se na něj a sjede pohledem ke knize, lehce se začervená, vezme jí do ruky a odloží do dostatečné vzdálenosti od něj, tím ale zapříčiní, že z ní vypadne sešit a otevře se na stránce s obrázkem. Jeho obrázkem. *Já....jen jsem se učila, když mám tolik času.*Zašeptá tiše, knihu radši odloží a snaží se spadlý a otevřený sešit ignorovat.*

*Řekne, že ji poslat pryč nechce a nechápe ak ji to mohlo napadnout. On ji chtěl jen navštívit, strávit s ní nějáký ten čas, ne jí říct, aby odešla. Proč by to dělal. Zeptá se, jestli nerusí a pak vstoupí do její komnaty. Ještě tady nebyl a docela zvědavě se rozhlíží.*Proč by nesmělo? Nebo jako, kdyby to byl někdo jiný jak já, jiná účastnice a nebo služebná, asi by to nebylo vhodné, ale takhle může.*Vysvětlí a usměje se, když vidí, jak sundala z postele medvěda, kterého jí dal on. Sedne si vedle ní a když se k němu přisune sama ještě více, usměje se a chytí ji za ruku, jen tak. Nechá jí, aby mu sundala kravatu a neodolá ušklíbnutí, ale takovému milému.*Poprvý v tvojí komnatě a hned mě tady chceš svlékat?*Nadzvedne obočí a zasměje se.*Ne, že by mi to vadilo.*Dodá poté s mrknutím.*Ty žárlíš..*Řekne pobaveně.*Neboj drahá, jsme jenom tvůj.*Ujistí ji. Zeptá se, jak se měla a pak přikývne. Pohled mu padne na knihu, která leží na posteli. Když ji dál dále od něj jeho zájem se ještě zvýší při pomyšlení, že by ta nebylo nic pro jeho oči, protože tak je ještě více zvědavý. Vidí, jak z něj něco vypadlo a na posteli se po tom natáhne, aby si to mohl prohlédnout. Překvapí jej to, co tam uvidí, ale mile.*To jsi malovala ty?*Zeptá se.*Kdo asi jinej.. Je to.. vážně krásný.*Řekne.*Máš velký talent.*Zhodnotí a pořád se dívá na ten obrázek.*Učila? *Zeptá se a nakloní hlavu na stranu.*

Myslela jsem to tak....ostatní si můžou myslet, špatné věci. Však víš, sice mě doprovázíš, ale nikdy jsi nešel dovnitř.*Snaží se nějak vysvětlit svou hlavní myšlenku, která stejně asi nedává moc velký smysl. Usměje se na něj, přitom co jí chytí za ruku, tu jeho jednoduše stiskne, snad aby jí neutekl..nebo aby se ujistila, že je skutečně tady a jí se to jen nezdá. Důležitě zavrtí hlavou nad jeho slovy a pobaveně našpulí spodní ret.*Nezapomínej, že už jsem tě bez oblečení stejně viděla na pláži.*Zaculí a nakloní se k němu, tak aby mu mohla dá s úsměvem pusu na tvář. Ušklíbne se, než vážně vyjíkne.*Já nežárlím!*Zakňučí naprosto vážně a už už si založí ruce na hrudi jako uražené dítě.* Kdyby to tak skutečně bylo....trvá to.*Zamručí s nespokojeným povzdechem,  musí na něj koukat s ostatními  a to ani neví co s nima provádí. Však jim mohl říkat úplně to stejné co jí. V tom už se jí zeptá na knihu, kterou okamžitě má v plánu jednoduše dát co nejdál. Jenže to nepomůže a sešit, skončí v jeho rukách.*Noo malovala..*Řekne skoro nejistě a zavrtí hlavou, to že má talent neříkal poprvé, ale ona si to prostě nemyslela.*Ano učila....i když...*odmlčí se a začne ukazovat na poznámka kolem, aby svá slova potvrdila, jednalo se o spoustu historických informací.*jen tě mám tak moc plnou hlavu, že moje myšlenky krátce zabrousily  jinam.*Pokrčí nad tím rameny, připadá jí to skoro normální. *

*Pokrčí rameny.*No a? Je to jedno, za chvilku stejně budeme mít společnou komnatu.*Mrkne na ni a sedne si vedle ní na její postel, kde jí chytne za ruku a když mu ji stiskne, stisk jí s úsměvem oplatí. Když mu sundá kravatu udělá si z toho trochu legrace.*Jo to viděla a líbilo se ti to, co? *Zeptá se s pobavenými jiskřičkami v očích. Když mu dá pusu na tvář našpulí rty.*Trchu vedle..*Poklepe si prstem na rty.*ty mám tady.*Zazubí se na ni. Když pak od ní slyší,že se jí nelíbí, když mluví s jinými dívkami, řekne, že žárlí a přijde mu to roztomilé.*/Neutahuj si z ní.. Kdyby se bavila ona s jiným mužem, taky bys žárlil./*Napomene se. Už jen při té představě má chuť se zamračit. Zasměje se, když si Thylane založí ruce na hrudi, jako malé dítě, kterému někdo vzal lízátko.*Selekce?*Zeptá se pro ujištění, když řekne, že to trvá.*Příští týden bude další vyřazování.Skloní se k jejímu uchu.*Zbyde pět dívek. A než si stačíš pomyslet něco jinýho, ty budeš mezi nimi, neboj.*Zašeptá.*Zatím to ale nikomu neříkej, dobře? Nechci, aby za mnou někdo chodil a snažil se mi to nějak vymluvit, přesvědčoval mě, že ji tady zrovna mám nechat..*Vysvětlí. Pak si všimne té knihy, ze které vypadne sešit. Ten se otevře na stránce, kde je namalovaný on a jemu se to velice líbí. Thylane má talent.*Jsem poctěný, že jsi se rozhodla namalovat zrovna mě.*Usměje se na ni. Podívá se na poznámky kolem a pak přikývne a více to nerozvádí.*Šel jsme sem rovnou ze schůze, víš proč? *Nedá jí ani možnost odpovědět, protože hned pokračuje.*Protože jsem celou dobu myslel na tebe a chtěl jsem tě vidět zase co nejdřív.*Prozradí jí.*

Za chvíli?*Zopakuje jeho slova, nad kterými se její oči nadšeně rozzáří, tahle možnost se jí zamlouvá, ještě aby ne...ta představa je skvělá a reálně se toho vážně nemůže dočkat. Usínat vedle něj každou noc a probouzet se každé ráno, těší se, až bude první koho ráno uvidí. Pobaveně zakroutí hlavou nad tím co řekl.*To, že si něco takového možná myslím, ještě neznamená, že to uslyšíš.*Mrkne na něj se smíchem.  Po jeho gestu se k němu natáhne, aby jejich rty mohla spojit v jedny, než se odtáhne a prohrábne si vlasy.* Spokojený?* Našpulí rty v pobavení a nakloní k němu hlavu. Sice to byl je obyčejný polibek, ale dostal tím od ní co chtěl. Nad tím, jestli myslí Selekci přikývne, čekání znásobovalo její neoprávněný strach a to se jí koneckonců nelíbí. Když ucítí jeho horký dech v blízkosti svého ucha, zachvěje se nad tím. Nepatrně a chápavě přikývne. *Nemám důvod to někomu říkat.*Zamumlá skoro neslyšně a zavrtí se nad tím. Zarazí hned poté a v tom momentě snad zrudne ještě víc.*Těch obrázků je víc, kdykoliv se snažím něco dělat. Srdce odvede pozornost k tobě.*Přizná trochu rozpačitěji  než  se na něj zase zadívá. Nakloní hlavu, aby slyšela to co jí řekne, její úsměv se tak o něco rozšíří.*Jsem ráda že jsi přišel.*Zašeptá k němu a dá mu další pusu na tvář.* Moc si mi chyběl.*Špitne přitom co se od něj odtahuje a nespouští z něj oči.*To proto máš na sobě tohle..*Slova která z ní vypadnou a dokonce se jí tím i o trochu uleví, když to ví.* Né, že by ti to neslušelo, jen je to zvláštní...když si uvědomím co mám na sobě.*Skousne si ret a přejede očima své oblečení, ve kterém musela vypadat hrozně. Ale jí se v tomhle v posteli válelo dobře. V šatech to mohlo být nepraktické a ještě by je zničila.*

*Přikývne.*Za chvilku, to už spolu nějak vydržíme.*Řekne s úsměvem.*Už se těším, až budeme mít společnou komnatu a ty budeš jenom moje.*Pohladí ji po tváři. Zeptá se, jestli se jí líbilo to, jak jej viděla na pláži. Zasměj se.*Nebudu ti lhát, mě se pohled na tebe taky líbil. Na tebe v plavkách..*Zazubí se na ni jako neviňátko.*/Jak by asi vypadala bez nich?/*Nedokáže zastavit tuhle myšlenku. Přitom ji sjede pohledem. Když mu dá pusu na tvář poklepe na rty a řekne, že ty jsou přece tady. Spokojeně se usměje do polibku, který mu věnuje, tentokrát skutečně na rty.*Jo, spokojený.*Přitaká. Pka jí prozradí, že příští vyřazování nebude jen tak nějáké, ale rovnou tam vyhlásí Elitu.*/A pak už jen jedno vyřazování, kde zbydou tři, ty podstoupí Tribunál a pak už vyhlášení vítězky../*Pošeptá jí to do ucha a dá jí pramínek vlasů za ucho. Požádá jí, aby to nikomu neříkala a pak jen přikývne. Zjistí, že to, co dělala předtím než přišel bylo je, že jej namaloval a jemu se kresba, na které je právě on moc líbí. Usměje se, když uslyší, že se jí její myšlenky k němu ztrácí docela často. Řekne mu, že jeho myšlenky se k ní toulají taky docela často. Třeba když je v pracovně, nedokáže se soustředit na práci a jen přemýšlí, co asi Thylane dělá.*Já taky. Když budeš někdy ty chtít klidně za mnou přijď. Když vyjdeš do třetího patra a dáš se doprava, hned první je moje komnata.*Navede ji aby věděla k němu cestu a nemusela se někoho ptát. Řekne, že šel rovnou sem a proto na sobě má vlastně oblek.*Jo, to proto.*Přikývne.*Nevadí, když i sundám sako?*Zeptá se pro jistotu a pak si ho sundá a polož na křeslo, takže zůstane jen v bílé košili.*Až budu král, asi zavedu poradit v obyčejných džínách a tričkách myslíš, že mi to projde?*Zeptá se pobaveně.*A pro tebe taky, hlavně místo lodiček tenisky.*Řekne jí. Potřese hlavou.*Sluší ti to lásko. Tobě to sluší vždycky a ve všem. Sundá si boty a lehne si na její posteli, přitom si hlavu podepře rukama, aby na ni viděl. Jako by snad byl ve své komnatě se prostě uvelebí na její posteli.*

*Našpulí rty a krátce zavrtí hlavou.*Jenže do té doby, se o tebe musím dělit s nimi.*Zamručí tiše na jeho slova a usměje se když jí pohladí, přitom konečky prstů přejede přes jeho ruku. Vypískne nad tou jeho poznámkou, už chtěla protestovat, ale neudělá to...protože si nechce kazit den dohadováním se s ním. Je ráda když jí potvrdí, že je s polibkem spokojený, ještě aby nebyl. To by potom asi byl docela velký problém. I když příští vyřazování má odejít velká část dívek, pořád se jí to nezdá jako dost. Jenže ona mu do toho kecat v žádném případě nemohla, je to jenom jeho rozhodnutí a pokud měl důvod si tu ty dívky nechávat...ta myšlenka jí bodala u srdce. Zatřese hlavou, aby jí vyhnala pryč. Bojí se tolik, že to není možné. Nikdy si dostatečně nevěřila a teď se jí to nejspíš stane osudným. Myslí na něj tolik a když se dozví, že on to má nejspíš stejně, rozzáří se nad tím.*Třetí patro,doprava. To je jednoduché. *Pousměje se, když se snaží zapamatovat, kde je jeho komnata, určitě jej tam navštíví...jednou až nebude moct spát. Jindy ho rušit nechce, když ani neví kdy tam bude. Rozhodně začne nad jeho slovy vrtět hlavou, jasně že jí to v žádném  případě nevadilo. Skousne si spodní ret, když před ní zůstane jen v košili.*Jsem si jistá, že když budeš stejně okouzlující jako vždy, určitě ti to projde.*Mrkne na něj se zářivým úsměvem.*Lodičky jsou hrozné jen pokud na nich musím být celý den.*Našpulí spodní rtík a zamručí.*A ty zase přeháníš medvídku.*Zakňučí tiše a natáhne se k němu s tím, že mu dá pusu na tvář.*Počkáš tu? Půjdu si obléct, něco...vhodnějšího, kdybych náhodou usnula.*Skousne si spodní ret a sesune se z postele do stoje s tím, že zamíří rovnou do koupelny. Zavře za sebou dveře, opře se o ně a zavře oči. Několik minut, tam jen tak stojí a tiše oddechuje. Než své oči znovu otevře a sundá si ze sebe domácí oblečení, zůstane stát jen ve spodním prádle a zadívá se do zrcadla naproti sobě. Rozhodně dneska nevypadá k světu. Sundá si ze sebe i podprsenku a vezme si spací košili, která je světlé modré barvy, je dlouhá vlastně tak, že jí končí těsně pod zadkem, ale usínalo se jí v ní nejlíp. Když si dozapne všechny knoflíčky, vrátí se zpátky za ním do pokoje. Prohrábne si vlasy a zadívá se na Sawyera, ležícího na její posteli. Pomalým krokem se k němu rozejde.*

A prý, že nežárlíš..*Usměje se na ni.*Lásko, jsem jenom tvůj, o to se nemusíš bát. Ano, budu se stýkat i s nimi, protože to k Selekce patří. Ale ujišťuju tě, že moje myšlenky budou vždycky u tebe. A já se s tebou bud snažit trávit co nejvíce času, to ti slibuju.*Řekne upřímně. Pohladí ji následně po tváři a je rád, že se s ním o ničem nedohaduje. Následně dostane polibek na rty a ujistí ji, že je s ním naprosto spokojený. I když by ani nenamítal, kdyby byl delší. Myslí na Thylane pořád, nemůže si pomoc ani se mu s tím nechce přestávat. Vidí, jak se rozzáří štěstím a musí se nad tím šťastně usmát i on. Chce ji takhle vidět a chce být právě on důvodem, proč se bude tvářit takhle šťastně. Udělá pro to cokoliv bude potřeba. Navede ji, kde je jeho komnata a bude jen rád, když jej co nejdříve navštíví.*Přesně tak. Když tak se někoho zeptej, když nebudeš moci najít cestu. A nebo prostě zaklepej na všechny dveře, které v tom patře jsou. Maximálně zaklepeš na Liu, nebo Edelynne, to je asi větší zlo, protože by tě donutila si s ní hrát a pak bys nešla ke mě.. A nebo taky na Jaspera a ten by možná měl přiblblý poznámky a dělal si z toho srandu, ale zase má u sebe svou holku, takže ta by ho snad zklidnila.. Na rodiče bys narazila jenom, kdybys šla úplně dozadu. A ty by tě teda pořádně vyslýchali..*Uchechtne se. Pak si s jejím svolením sundá sako, aby skončil jenom v košili, následně skopne i své boty a lehne si na její postel, jako by to byla jeho vlastní. Následně pronese, že jako král zavede schůze jen v džínách a tričku a pro ni zruší nošení lodiček.*No, jako královna je budeš muset nosit skoro pořád.. Plesy, různé otevírací akce, dobročinné.. Návštěvy nemocnic a dětských domovů. To je taky naše důležitá práce.*Pousměje se.*Ale když můj návrh na zrušení lodiček neprojde, slibuju, že ti každý večer nohy namasíruju, moje královna bude mít jen to nejlepší.*Mrkne na ni zase.*Medvídku, jo? Hmm. To se mi docela líbí.*Usměje se na ni. Přikývne.*Nikam nejdu.*Ujistí ji. Rád by tu zůstali přes noc, s ní. Ale není si jistý, jestli bude souhlasit. Ale zeptá se, až se vrátí. Pohledem hypnotizuje dveře, ve kterých se po chvíli objeví Thylane v modré košili, která není nějak extra dlouhá. Sjede ji zkoumavým pohledem. Přece jen je o chlap, co by taky čekala.*Takhle ti to sluší snad ještě víc.*Řekne potichu, když se k němu rozejde.*Vadilo by ti, kdybych tady dneska zůstal?*Zeptá se.*Neboj, odešel bych ráno, ještě dřív, než přijdou tvoje komorné.*Snaží se jí přesvědčit k tomu, aby mu to dovolila.*Klidně zůstanu takhle oblečený.*Nemá s tím problém. Nechce, aby se cítila nějak nepohodlně, kdyby zůstal je v boxerkách, jak je na to zvyklý.*

Nemusím přece žárlit, když se mi hned nelíbí, že s nimi mluvíš.*Namítne naprosto rozhodně, přece jen si pořád není s tímhle slovem ve spojení se sebou jistá. Věřila mu ve všem co říkal, jenže v žádném případě nedůvěřuje ani ve vteřině sobě samotné. Trochu jí uklidní až jeho poslední slova o tom, že s ní bude trávit co nejvíc času. Při každém jeho doteku se musí šťastně usmát. Připadá si skoro jako v bezchybné pohádce. Jelikož s ní tráví čas ten nejhezčí princ s nejdokonalejším úsměvem. Nedokázala najít čas, kdy by snad jeho neměla plnou hlavu i srdce. On byl ten kdo jí už teď přivodil úsměv, kdykoliv se na ní podíval. Při popisu cesty do jeho komnaty kývne. Cesta nezněla složitě a každopádně jeho další slova jí na tváři objeví pobavený úsměv.* Nevadilo by mi si s Edelynne hrát, tvá sestra je kouzelná holčička.*Zasněná se zadívá kamsi mimo a pokývne. Jednou....snad také budou mít děti a...Tohle se snaží zahnat jednoduše, protože když zmizí jeho rodiče, myšlenka na děti zmizí sama.*Vyslýchali? Ale to můžou i tebe.*Zaculí se s kývnutím, dokáže si to představit, její rodiče jsou v tomhle docela podobní. *Naše práce..*Zopakuje slova která jí skoro nezní skutečně a zadívá se na něj.*Masáž zní jako skvělý nápad. A když jsme u toho, docela mě bolí záda, tak jestli chceš.*Nakloní zvědavě hlavu na stranu, to že je to vlastně pravda jen částečně, jelikož jí nebolí tolik, aby to bez ní nezvládl. Ale on to sám o tom začal mluvit.*Ano, jsi můj mazlivý medvídek.*Nevinně zamrká a potom už jednoduše zmizí za dveřmi koupelny, kde se převlékne do něčeho vhodnější na spaní. Jen co výjde z koupelny, pobaveně zavrtí hlavou nad jeho pohledem, kterého si nemohla nevšimnou. Nejistě si skousne spodní ret a namotá si na prst pramínek vlasů.* Proč by mi mělo vadit, když budu usínat vedle lásky svého života?*Nakloní k němu zvědavě hlavu, v očích se jí také objeví jiskřičky, které u ní jsou skoro vzácností. *Nemusíš nikam chodit..Možná by bylo správné, kdyby...komorné věděly jak se věci mají.*Poví s krátkým zamyšlením, než se u postele zastaví. Přesune se na postel k němu a důležitě začne vrtět hlavou. *Ráno bys akorát byl pomačkaný a spaní by bylo nepohodlné.*Zašeptá a s tím, mu začne jednoduše rozepínat knoflíčky košile. Dělá do skutečně pomalu, přitom se mu dívá do očí a usmívá se.*

*Zvedne ruce v obraně.*Do dobře, jak myslíš.*Snaží se z znít vážně, ale v jeho hlase jde znát značné pobavení a o tom, že tohle bere s humorem svědčí i pobavený úsměv, který je a jeho tváři díky ní. Slíbí jí, že se s ní pokusí trávit co nejvíce času. Každý den, po dodělání práce se sem bude snažit jít, aspoň na půl hodinky, aby si s ní chvilku povídal. Těší se, až Selekce skončí a oni budou mít společnou komnatu takže spolu budou moci být déle. Navede ji do jeho komnaty a pak zmíní, co by se stalo, kdyby se dostala k někomu jiného, nejspíše k někomu z jeho sourozenců. Nejhorší by byla nejspíše Edelynne, zdá svou sestru a ví, že z jejích spárů by se Thylane jen tak nedostala.*Jo, když ji neznáš, jako andílek se jevit může, ale realita je trochu jiná..*Řekne, ale pak s úsměvem potřese hlavou.*Ne, mám ji rád, aby taky ne, je to přece jen moje malá sestřička. A snažím se s ní trávit co nejvíce času, ale stěží kdy to jde. Většinou když skončím s prací jde už spát. Nebo spí.*Povzdechne si.*/Až budu mít vlastní děti, budu si na ně dělat více času./*Slíbí si v duchu.*Doufám, že až budeme mít my děti, budou trochu klidnější, jak ona. Nebo spíše jako všechny děti Schreave. Jak jsi stihla pochopit, nejsme moc zlatíčka.*Zasměje se.*Moc si nedělám naděje, že by nezdědily gen tvrdohlavosti, ten se u Schreave dědí tradičně a ty jsi taky dost tvrdohlavá..*Usměje se zase jako andílek, na kterého se nemůže nikdo zlobit.*To můžou..*Vydechne.*Nicméně naše vztahy nejsou pořád moc ideální, ale lepší se to..*Řekne tiše a pak potřese hlavou. Nechce si dnešek kazit povídáním o tomhle.*Naše práce.*Přikývne s úsměvem.*Rád svou budoucí královnu namasíruju i teď. Jsem plně k dispozici a ne jen dneska, ale kdykliv si bude přát.*Když ho poté nazve medvídkem poznamená, že se mu ta přezdívka docela líbí. Počká, než se v koupelně převleče a sleduje ji, jak na sobě má jen košili, která je docela krátká Nemůže si pomoci a pohledem ji celou prozkoumá. Tuto zkoumací mis zakončí u jejích očí. Zeptá se, jestli může zůstat a nebude jít to třeba vadit. Šťastně se usměje, když mu řekne, že tu klidně může přespat. Nechce se mu od ní odcházet a ví, že až ráno bude muset, bude to těžká věc.*Ještě by ár dní aspoň do vyhlášení Elity neměl nikdo vědět, kdo vyhraje.. Ale jestli se na ně dá spolehnout, klidně jim to řekni. I když už možná všichn tuší, kdo vyhraje.*Mrkne na ni.*Pomalu si můžeš začít plánovat, jak budou vypadat tvé svatební šaty.*Těší se, až ji uvidí v kostele, jak se k němu blíží v určitě nádherných šatech a bude vědět, ež za chvilku bude jeho manželkou. Trochu se posune, aby měla více místa, al zase ne moc, protože chce být u ní co nejblíže. Nemá problém s tím zůstat oblečený takhle, pak se půjde převléci, ale nenamítá, když mu začne rozepínat košili. Dívá se jí do očí a kdy mu je rozepne všechny, košili si sundá a odloží ji na křeslo.*

*Pobavení, které v jeho hlase zaslechne jí ničím neuklidní. Očividně si sám z toho, že ona nejspíš žárlí, nic nedělal. Úsměv, který doplní jeho slova, ale pomůže. Kdykoliv jí pomáhá, když se na ní usmívá.  Jelikož za ten čas si na jeho úsměv natolik zvykla, že už si bez něj nedokázala představit svůj život.  Každá chvilka co s ním mohla trávit, se stala vyjímečnou a on nemohl za to, že jich chtěla co  nejvíc. Po vysvětlení, kde má komnaty a následném varování o možném následku, když zaklepe na špatné dveře. Zahihňá se při jeho slovech o sestře a přikývne, určitě jeho mladší sestřičku časem pozná víc a udělá si vlastní názor na ni.* Jako menší mě trápilo, že nemám mladší sourozence, ale smířila jsem se s tím. *Povzdychne si a zatřese nad tím hlavou. Následkem jeho slov se její oči rozšíří.*Už jen to, že mluvíš o tom , že budeme mít děti. Připadá mi to neuvěřitelné.*Přizná se k jeho slovům a pousměje se.*Jenže ty jsi zlatíčko a já nejsem tvrdohlavá. Většinou.*Namítne s naprostým klidem a pokýve hlavou, aby tím svá slova potvrdila.* Náhodou jsem byla docela hodné dítě, než se stalo...ty víš.*Myslela tím jedinou špatnou věc, co se jí v dětství stala, onemocněla její milovaná starší sestra. Tím se uzavřela do sebe a nikoho si k sobě nepouštěla. Né, že by potom nebyla hodná, jen se hodně tou částí života změnila. Více už nekomentuje jeho nepokoje s rodiče, tuší že dřív nebo později se to postupem času zlepší, nesmí do toho nijak zasahovat. Akorát tím, vše sama zhorší a oni by s ním už nemluvili vůbec. Představa toho, že bude muset dělat to všechno co zmínil jí děsí, jenom to raději neříká.*Přesně tak, důležité je to budoucí.*Zazubí se.* Královnou ještě nějaký čas nebudu, ale masáž bych ráda.*Usměje se na něj tím roztomilý úsměvem, a následně na to zmizí v koupelně. Z ní se po chvilce vrátí zase k němu do pokoje a následně i na postel.* Nejsi moc nenápadný, takže hádám, že to tuší celej palác.*Ušklíbne se.*Upřímně, nikdy jsem ani nepřemýšlela, že si někoho vezmu. Ani jsem na žádné svatbě nebyla.*Svá slova řekne s obavou v hlase a zadívá se na něj. Těší se na ten den, jenže také se ho víc než to i obává. Že se všechno pokazí a k ničemu nedojde. Lehne si bokem vedle něj, když se pustí do knoflíčků od košile, skousne si nenápadně spodní ret při pohledu na jeho hruď. Viděla jí, ale teď jí to přišlo jiné, jelikož ležel vedle ní v posteli. Nejistě se zadívá na jeho kalhoty a pak do jeho očí.*Ty si zvládneš sundat sám?*Zeptá se tiše, přičemž jí zčervenají tváře, slova jí takhle nahlas zněla nevhodně, proto svůj pohled od něj odvrátí a zakňučí.* Ani nevím, jestli je tohle správně. Musíš mít tolik zkušeností, že se sama cítím ztracená.*Zamručí skoro nešťastně, než se na něj zase podívá.*

*Řekne, jaká je jeho nejmladší sestra a usměje se. Poslouchá ji a přikývne.*Neboj, tvojí sestře už bude jen a jen lépe.*Pohladí ji po tváři. Pak řekne, že ni jednou budu mít taky své děti a když slyší, co na to řekne ona, pousměje se.*Jednou to bude pravda.*Řekne jistým hlasem.*Jsi tvrdohlavá. Někdy. A já jsem zlatíčko, jo? To jsem zvědavý, co budeš říkat za několik let, až tě začnu štvát. My Schreave jsme hrozně tvrdohlaví. Jen tak lehký to se mnou mít nebudeš.*Zazubí se na ni jako to největší neviňátko pod Sluncem. Přikývne.*Jo, chápu. Ale vážně, tvoje sestra je na tom den ode dne lépe a za chvilku se bude moci vrátit domů, do domácí péče, kde jí zařídím každodenní neustálý dozor někoho z nemocnice. A nebo k nám do paláce, líbilo by se jí tady? Mohla by být tvoje dvorní dáma, královna většinou má minimálně jednu, normálnější jsou dvě nebo tři. Pomáhají ti a tak.*Vysvětlí.*Pak si můžeš vybrat, koho bys chtěla.*Nebude jí do toho mluvit, přece jen ona s nimi bude déle jak on. Zmíní, co všechno jako král a královna budou muset dělat a řekne, že jí klidně namasíruje i teď.*No, budoucí královna a za chvilku už princezna.*Usměje se ještě více. Čeká, až se k němu vrátí na postel, kde je sám rozvalený. Zasměje se.*To nejsem, takže to asi tuší hodně lidí.*Pokrčí rameny.*Ono je to prakticky jedno. Maximálně si tě dřív najde máma a Lia, aby tě poznaly.. nebo spíš vyzpovídaly, co ráda děláš, a tak. Ale na to stejně jednou dojde, na to se připrav drahá. Ale já věřím, že je zvládneš. A určitě se jim bude líbit, u tebe to není jinak možné./Je dokonalá, chytrá, vtipná, milá, má tak nádherný úsměv.. Člověk ji nemůže nemilovat./*Slyší v jejím hlasem obavu a chce ji odehnat.*Teď tady bude hodně svateb. Třeba moje dvě sestřenice, Lucya a Kasey a nevím, jestli se Jasper konečně rozhoupe, ale asi by měl, když čeká dítě.*Uchechtne se.*Takže klidně mohou být minimálně dvě svatby před tou naší a my počkáme, abys viděla, jak to tak na svatbách normálně vypadá.*Utěší jí.*A vůbec se nemáš čeho bát. Bude to v pořádku.*Nechá si od ní rozepnout košili, kterou si pak sám sundá a položí ji na křeslo. Chvilku počká, neví jestli si má sundat i kalhot, ale po jejím vybídnutí to udělá. Nechce, aby se cítila nijak nepohodlně, zůstane jen v boxerkách. Lehne si na postel vedle ní a jednu ruku jí položí na bok, po kterém ji začne pomalu hladit. Potřese hlavou.*Vždyť dneska nic dělat nebudeme. Neboj se.*Skloní se k ní a políbí jí na čelo.*

Já vím, jen je pořád těžké tomu uvěřit.*Vysvětlí mu docela tichým hlasem, který ani poté skoro nezvyšuje.  On jí následně ujistí o tom, že spolu vážně mít děti budou. Potom krátkou dobu mlčí než se rozhodne promluvit.*Jenže ty jsi skutečně zlatíčko. Jsi milý, hodný,  pozorný, starostlivý, zábavný,  máš okouzlující úsměv,, dokonalé tělo, oči ve kterých se neustále zas a znova utápím a já jsem šťastná, že mé srdce patří právě tobě. Nedokážu si představit, že by tomu bylo někdy jinak.*Při svých slovech vypadá skutečně zasněné a nadšeně, myslí je skutečně upřímně. Nedokázala by mu v životě o něčem lhát a to nejspíš i je správné. Slyšela jak se její srdce při jejích slovech rozbušilo snad ještě více. Její obličej i oči se následně ještě víc rozzáří, když zmíní, že by její sestra mohla být, tady s nimi v paláci. Začne nad tím  přikyvovat a přitom se nepřestává usmívat.*Byla bych moc ráda, kdyby tu Cassie mohla být s námi, ona je hrozně moc hodná.*Vysloví nakonec přes všechno nadšení i svá souhlasná slova, která následují i poté.*Dvorní dáma? Hádám, že na tohle mám taky ještě nějakou dobu čas...Přece jen neměl bys mě strašit, vším co bude potřeba zařídit.*Poví s hranou vážností a našpulí spodní ret. Několikrát pokroutí hlavou a vzdychne.* Vždyť je toho hrozně moc, to přece nemůžu všechno zvládnout.*Namítne docela pochybovačně a zakňučí, vážně se toho docela obává. Nechce, aby něco pokazil a on byl kvůli ní zklamaný. Jen se k němu vrátí zpátky na postel a nakloní hlavu.*S tvou mámou jsem ještě neměla tu čest si promluvit, ale tvojí sestry se poměrně bojím. Ten jeden rozhovor mi s ní přece jen stačil, vím, že je to tvá sestra a máš jí rád. Ale vážně se chovala zvláštně, nevěděla jsem co mám dělat v ten moment.*Další povzdech následuje její mlčení a  vyslechnutí si jeho slov, kývne.*Kasey je hrozně moc fajn, byla ke mně hrozně milá a je strašně sympatická. Vlastně bych vůbec neřekla, že je tvá rodina, kdybych to nevěděla. Na večeři jsem si všimla, že už se jí nejspíš vrátila paměť. Vypadala s princem šťastná.*Dá se sama do vyprávění, než překvapením vykulí oči a překvapeně zamrká.* Jasper a dítě? Bude z tebe strejda?*Zaculí se nad tou představou a pousměje se.* Je hezké, že kvůli mně bys klidně počkal.*Zašeptá, když si prohlíží oblečení, které si sundává po tom co ona svolí. Při pohledu na jeho dělo, musí spokojeně zamručet. Líbí se jí to vidí, ještě aby ne. Bokem se k němu přitulí a spokojeně začne oddechovat, když jí začne hladit. *Jenže...*Začne mu pomalu kreslit prstem po hrudi a dívat se mu do očí.*...bojím se že potom se ti to nebude líbit. Když nic neumím.*Špitne tiše, věc která jí momentálně trápí nejvíc, že ho nedokáže potěšit po...vášnivé části vztahu. Natáhne se k němu, aby mu mohla věnovat polibek.*

*Přikývne na znamení, že chápe a následně ji ujistí, že děti budou jednou skutečně mít a on se popravdě těší na to, až bude s ní mít děti.*/Jen prosím ať nejsou jako já a nebo Jasper../*Doufá, že jejich geny se jim co nejvíce vyhnou, ale zase tak velké naděje si nedělá.*To stejně jsi ty. Tvoje oči jsou jako hvězdičky, strašně září, jsi milá, strašně hodná a starostlivá, vtipná, okouzlující.*Usměje se.*Nádherná.*Řekne potichu a pohladí ji jemně po její tváři. Na tváři má zamilovaný úsměv, který patří jen jí, stejně jako jeho srdce. Ví, že to nikdy nebude patřit jiné. Vždycky bude patřit Thylane, ať se děje cokoliv. Zmíní se o její sestře a řekne, že může být i tady jako třeba její dvorní dáma.*Když vidí, jak ji ta myšlenka nadchla, usměje se šťastně taky. Je rád, že se takhle tváří.*Takhle tě vidím nejradši, šťastnou.*Hlesne potichu, spíše pro sebe jak pro ni.*Budu rád, když tu bude. Může tady být celá tvoje rodina, místa tu je dost. A nebo jim zařídíme nějáký velký dům v Angeles, kdyby nechtěli být přímo tady.*Navrhne. Uchechtne se.*Bude toho na zařizování docela dost, ale neboj, spolu to zvládneme.*Uklidní ji.*Zvládneš to lásko a já tu budu pro tebe. Budu tvojí oporou a pomohu ti, kdykoliv budeš potřebovat.*Ví, že toho na ni bude dost, ale je odhodlaný tu pro ni být kdykoliv bude potřebovat.*A vidíš, už si to můžeš všechno pomalu promyslet, pak to bude jednodušší a budeš toho mít méně.*Zazubí se na ni, když si zase lehne k němu na postel.*Jo.. *Řekne nervózně.*Upřímně, než začala Selekce, nebyl jsem zrovna nejlepší bratr, nebo syn a budoucí král.*Přizná.*Ale teď je to jiný.*Ujistí ji.*Mám důvod k tomu se měnit ještě víc. A sám vím, že moje chování předtím nebylo nějak dobré. S Liou jsem to napravil, stejně tak s Jasperem, se kterým jsem předtím nemohl být ani ve stejný místnosti.. On mi strašně pomohl, když byli rodiče v komatu, bez něj bych to nedal.*Zavzpomíná na to, co se stalo zhruba před měsícem, možná dříve. Pak řekne, že se nemusí brát jako první, ale až třeba po jeho sestřenicích.*Kasey není tak úplně sestřenice.. Je to příbuzná, ale trochu vzdálenější, ale spíše než vysvětlovat naše rodinný vztahy je lepší použít termín sestřenka.*Uchechtne se.*Vážně? To jsem rád. Je to dohodnutý sňatek, její snoubenec je korunní princ Španělska. Viděl jsem je na plesech před těmi závody, než paměť ztratila a šťastně vypadali.*Pousměje se a pak zmíní i svého bratra.*Jo, ještě to neoznámili oficiálně, ale ano. On a jeho přítelkyně, Charity budou mít dítě.*Pobaveně se usměje, když si vzpomene, jak ho ještě Jasper ujišťoval, že si dává pozor.*Takže jo, bude strejda a ty teta.*Mrkne na ni.*Pro tebe cokoliv a přece tě nebudu do ničeho nutit, takový nejsem.*Ujistí ji. Pak si sundá oblečení, aby byl jen v boxerkách. Vidí, jak si ho prohlíží a usměje se nad tím a ještě více, když se k němu sama přitiskne. Začne ji hladit, jen tak z lásky. Potřese hlavou.*Thylane.. tohle je nesmysl. *Oplatí jí polibek.*Ani nevíš, co se mnou dělají jen tvé polibky.*Zamručí potom a nakloní se k ní, aby ji mohl vtáhnout do dalšího polibku, který trochu prodlouží a přitom jí hladí po tváři. Po chvilce se odtáhne.*Tvoje rty jsou sladké.

*Představa jejich dětí jí přivedla k myšlenkám a věcem, které si myslela už dlouho. Vnímala, že říct mu je musí, aby tak dokázala, že na něm není jen to špatně jak sám tvrdí. Jenže tím si očividně podepíše vlastní malý rozsudek, jelikož on se dá do vyprávění taky. Zakroutí nad tím jen se smíchem hlavou, nechce mu to pro jednou vyvracet a tak jej přitom i nechá. Ani si neuvědomí, jak se pod jeho dotekem mírně zachvěje. Je jeho, ať se stane cokoliv...vždycky bude její srdce patřit Sawyerovi, o tom je přesvědčená víc než dost jasně. Několikrát se jí v myšlenkách objeví ta dvě slova, která by nejspíš byla vhodná říct, kdyby to pro ni nebylo tolik komplikované.* Jsem šťastná jen díky tobě.*Poznamená na jeho slova s dalším úsměvem, když se hned na to rozšíří.*Určitě budou rádi bydlet tady, jen si budou muset zvyknout, je to tu obrovské.*Zahihňá se a pokýve souhlasně hlavou, na co zařizovat dům navíc, když sem se všichni vejdou úplně v pohodě a bez problémů.*Věřím, že s tvou pomocí zvládnu úplně všechno.*Potvrdí mu klidně.*A že ta pomoct, asi bude častá.*Zazubí se nad tím a zadívá se mu do očí s pohledem, kterým chce vysvětlení. Toho se jí i dostane, je ráda, že se jeho vztahu s rodiči a sourozenci po tom všem zlepšili. Potom se ona rozpovídala o Kasey a on jí vysvětlil spoustu dalších věcí.*Takže odjede do Španělska a už jí neuvidím.*Smutek, který ze svého hlasu v tomhle případě nedokáže odstranit jí trápil, vážně si jí i za to chvíli stihla oblíbit. Milejšího člověka ženského pohlaví dlouho nepoznala a představa, že by jí už neviděla se jí nezamlouvá. Přikývne na to, že budou vlastně oba tetou a strýčkem, i když si to v hloubi duše pořád nepřiznává.*Náhodou to není nesmysl, ale vážná věc.*Namítne kňouravě a nechá si oplatit polibek.* Právě, že nevím.*Zakňučí další slova, polibek mu opatrně oplatí, přičemž spokojeně zamručí, jenže on se odtáhne.*Tak proč přestávat?*V jejích očích je jasná otázka, a rošťácké jiskřičky, po kterých následuje to, že se překulí tak, aby na něm byla položená a mohla se mu líp koukat do očí. Jejich rty znovu spojí v polibku.*

*Spokojeně se pousměje. *To jsem rád lásko a já ti slibuju, že se tě budu snažit vždycky jen rozesmívat. Tvoje štěstí je u mě na prvním místě. *Pohladí ji po boku a přitom se jí dívá do očí, od kterých nemůže odtrhnout pohled. Jsou na to až příliš krásné. Navrhne že kromě její sestry tu mohou bydlet i její rodiče a je rád, že ji to udělalo radost, jak na ni jde vidět. *Ano, asi jim budeme muset zařídit tu mapu. *Zasměje se.*Pak je tady i společně provedeme, všechny tři. *Slibi ji stejně jak poté i to, že vždycky tu bude pro ni a bude ji pomáhat, ať se děje cokoliv. *A kromě mě tu budeš mít i mou mámu a sestru, ty ti taky pomohou kdybych nebyl okolo. Stejně tak tak Jasper. A třeba i jeho přítelkyně ta tady vlastně taky žije celý život. *Ví, že ta by ji taky pomohla, kdyby bylo potřeba. A doufá, že se z nich stanou i kamarádky, přece jen jednou nejspíše budou švagrové. Řekne, jak to má a rodiči a sourozenci. Před selekci, během které se skutečně hodně změnil, se zlepšil i jejich vztah a on je za to rád.*/A třeba to bude ještě lepší. /Momentálně si dělám hlavu z toho co mám dát Edelynne k narozeninám. *Přizná. *Na Vánoce jsem ji dal koně, na Valentýna helmu, barvu na vlasy a gumidky, který zbožňuje.. *Potřese hlavou. Je docela v koncích. Vysvětlí, jak se to má s Kasey a potřese hlavou.*Uvidíš je to rodina, budeme se navštěvovat, jak jen to bude možné a můžete si psát nebo volat.*Nechce, aby byla nešťastná.*A já věřím, že kromě mi si tady najdeš i jiné kamarádky. *Řekne přesvědčený o své pravdě. Pak probírají to, že brzy budou vlastně teta a strýček. Pak řekne že to, aby se mu s ní něco nelíbilo je nesmysl.*Ale je. *Namitne. Pak ji políbí a po jeji otázce proč v tom nepokracovat se mu v očích objeví jiskřičky. Když si na něj lehne, ruce ji dá na její záda a drží si ji u sebe. Po chvilce vjede pod její tričko, aby ji mohl hladit po holé kůži. Pořád ji líbá, dokud se nerozhodne ji prevalit pod sebe, takže je on teď nad ní. Rty sjede k jejímu krku, kde ji párkrát políbí a podívá se jí zase do očí. *V pohodě?

Když tvá slova se tak hezky poslouchají, že se ani nejde při nich neusmívat můj drahý.*Zamrká a nakloní k němu hlavičku, i to oslovení přišlo samo, ale nijak jej radši nekomentuje. Štěstí, které z ní vyzařuje po jeho slovech by mohlo být skoro až hmatatelné. Jelikož jí pořád říkal víc věcí, díky, kterým je ještě víc šťastná. Doufá, že rodiče budou proto, tu bydlet, jelikož je nechce mít v žádném případě daleko od sebe.*Obojí zní jako skvělý nápad.*Souhlasně přisvědčí a přikývne, tenhle jeho slib se jí zamlouvá víc než dost. Nejistě se na něj zadívá, když zmíní, že tu pro ni bude i jeho rodina, už otvírá pusu, aby něco namítla, přece je nechce rušit od jejich vlastních povinností, jenže v tom jí zase zaklapne, jakoby jí došla slova. Má koneckonců pravdu, jako pokaždé. Té dívky si už všimla po Jasperově boku několikrát, možná to tak těžké nebude. Budou jedna velká rodina, musí s nimi vycházet co nejlépe to půjde. Když zmíní nejmladší sestřičku nakloní hlavu na stranu.*Sám jsi řekl, že s ní trávíš málo času. Co jí vzít do Aquaparku, do Zoo...nebo obřího hračkářství? Určitě bude nadšená, s dárkem pro ni bych si měla děla větší starost než ty, nemám jí co dát.*Zavrtí nad tím hlavou, když mu řekne svůj nápad na jeho dárek pro malou princezničku. Při zmíňce o tom, že se budou navštěvovat se viditelně o to uklidní.*Ale...já si neumím dělat kamarádky.*Namítne tiše nad jeho slova, když žádné nikdy neměla, dělá se to dost špatně. V tom se jejich konverzace přesune k nim samotným. Našpulí rty při jeho namítnutí a zatřese hlavou. Netřeba říkat nic dalšího, jelikož se jejich rty spojí v jedny a ona mu začne s veškerou láskou polibky oplácet. Líbání s ní se zdálo být jednoduší než čekala. Zachvěje se, když si uvědomí, že se jí dotýká na zádech, když přitom pod ní nic nemá. Jeho dlaně rozhodně hřály. On příjemně hřál celý.  Nevadí jí, že se s ní přetočil a ona je vlastně teď dole. Jen co ucítí jeho rty na svém krku, vydá ze sebe spokojený vzdech, při němž okamžitě zčervená. Zakouká se mu do očí a zakňučí, jakoby nechtěla aby přestával v tom co dělá.*V naprostém.*Šeptne rozhodně a zvedne hlavu, aby mu to mohla polibkem potvrdit.*

*Usměje se, když jej osloví drahý. Přijde mu neuvěřitelné, že někdo tak úžasný jako Thylane by chtěl být s ním. Ale je rozhodnutý jí splnit cokoliv si bude přát, vždycky tu bude pro ni a jeho srdce bude navždy jen její. Vidí, jak je šťastná díky představě, že tu bude mít rodinu, což jej pro něj samozřejmé. Zařídí, aby se tu i celá její rodina měla skvěle. Když tu budou chtít být. Třeba jim bude vadit žít v paláci, na který docela často útočí rebelové a kde není až tak velké soukromí a kdyby náhodou nastala tahle situace, zařídí jim dům v Angeles, jaký si budou přát. Uvidí, nechá to na nich. Řekne, že kromě něj tu bude mít i svou rodinu a i tu jeho. A kamarádky si určitě udělá, třeba Charity, přítelkyni jejího bratra a věří, že i s Liou se za chvíli spřátelí. Zmíní svou sestru, které neví, co dát k narozeninám. Nad jejími nápady pokýve hlavou.*To jsou dobrý nápady, ale brát ji ven.. mám strach. Kdyby se něco stalo. Navíc, s rodiči jsme párkrát v ZOO byli a tak... měli jsme s sebou i několik strážných, kteří dávali hlavně pozor na Edy, protože má skutečně velkou zálibu v utíkání a ani deset ji nedokázalo uhlídat.*Uchechtne se spíše zoufale.*Třeba se najednou rozhodně, že chce vidět žirafy a aniž by to někomu z nás řekla, vydá se tam. Nebo v akvaparku chce na nějakou atrakci, skluzavku.. to je to samý. To bych musel s sebou vzít všechny strážné z paláce.*Řekne.*Ale možná bych ji mohl konečně vzít na koně.. Ještě nejel,a teda určitě ne se mnou.*Napadne jej.*Ale i tak jí něco chci dá, asi to zase vyřeším gumídky a možná sedlem s Barbie tu má ráda. A třeba ještě panenkou.*Napadne jej další věc.*/Něco vymyslím./*Ujistí ji, že Kasey neuvidí naposledy, budou se navštěvovat.*Procestujeme spolu hodně zemí lásko. Většinou tam pojede pracovně, na diplomatickou návštěvu, ale to je třeba denně jedno setkání, co trvá dvě hodinky a pak máš zbytek dne pro sebe. Takže toho spolu uvidíme hodně.*Řekne jí další výhodu, kterou mají jako členové královské rodiny. Pak se už jen líbají a on ji po chvilce přetočí, aby byla pod ní. Podpírá se na rukou, aby na ní taky neležel celou svou vahou. Věnuje se polibky na její krk a pak se ujistí, jestli je vše v pořádku, přičemž se jí dívá do očí.*Kdyby něco, řekni mi a já přestanu.*Nechce, aby dělal jí cokoliv nepříjemného. Políbí jí a polibky přejde přes její klíční kost až ke krku, kde jí zanechá několik značek. Pousměje se nad svým dílem a na krk jí vydechne, když přitom vyhrne její košili, kterou nosí na spaní. Polibky přejde na její břicho a jede výš, přičemž shrnuje výš i její košili. Tázavě se na ni podívá. Neví, jestli mu dovolí ji sundat. Ale zase ji políbí na rty.*