Jedna z mnoha komnat paláce

*Nechápe, proč to někdo dělá. Proč píše ty hnusné věci. Jaspera nepodvedla.*/Přece mi musí věřit.. Vzali jsme se a já mu taky věřila, když otiskli v Illea News tu jeho fotku.. On mě snad taky../*Přemýšlí, že si s ním o tom půjde promluvit. Pravděpodobně to už taky četl nebo číst bude. Ví, že mu nejnovější číslo Illea News vždycky nesou, všem z královské rodiny, včetně teď už jí. Zrovna se posadí, že se za ním vydá, když někdo prudce otevře dveře. Nadskočí a podívá se na Jaspera. Nervózně polkne. Vidí jeho pohled. Doufala, že jí bude více věřit. Hned zavrtí hlavou, ještě než se stihne zeptat.*Není J-jaspere. Já miluju tebe.*Řekne slabým hlasem.*P-proč bych tě asi podváděla?*Podívá se na Illea News.*Nikdy jsem tě nepodvedla a Wells s Tessou jsou tvé děti.*Položí si ruce na břicho.*/Fakt si myslí, že bych zrovna já lhala?/Musí to být photoshop. Já tě nepodvedla.*Zavrtí hlavou.*

)*Chodbami se žene jako velká voda a do komnaty vpadne taky podobně. Teď je mu tak nějak jedno, jak nadskočila. Hodí k ní na postel časopis otevřený na stránce s její fotkou. Zeptá se hned na jednu jedinou otázku, která ho právě teď zajímá. Sleduje jí a pak jen potřese hlavou a prohrábne si rukou vlasy.* Co já vim?! Možná protože já s s tebou taky ze začátku hrál. Proč bys mi nemohla udělat to stejný? *Pokrčí rameny a je mu jedno, že skoro řve. Teď nemá na to nějak ovládat svůj hlas.* Jo, to pak řekneš i tomu strážci? *Potřese hlavou a přejde k oknu, ze kterého se dívá do zahrad a zároveň v něm vidí i odraz Charity.* Já ... já nevim čemu mam věřit. Vim, že reportéři jsou hajzlové, ale ... jenom představa tebe a jeho.. *Radši zatne zuby, protože ví, že jinak by se mu brzo zlomil hlas.*

*Nadskočí, když se sem Jasper tak přižene. Zrovna chtěla jít z a ním a vysvětlit mu to. Není to pravda, s nikým jiným nebyla. Potřese hlavou a hned mu řekne, že není. To na fotce nebyla původně ona. Sama viděla, že její hlava moc nesedí a vidí rozdíly.*Protože já tě miluju! Ty jsi mě na začátku nemiloval a jen sis se mnou hrál.*Taky trochu zvýší hlas. Spíše ze zoufalosti. Pak potřese hlavou.*Žádného strážce nemám. Nevím, kdo to na té fotce je.*Řekne mu a sleduje jej, jak si stoupl před okno.*Jaspere já s nikým jiným žádný vztah nemám, nikdy jsme neměla. Když nepočítáš teda toho chlapa, se kterým mě zasnoubil ještě otec na začátku roku. Ale to se snad ani počítat nedá. /Bylo něco úplně jiného./Neřešili jsme něco podobného už jednou? Taky vytiskli tvé fotky, ne? Jak jsem mohla vědět, že některá z nich není třeba pravá? A že ve skutečnosti tak dlouho do noci nepracuješ a místo toho neobrážíš bary a netrávíš čas s jinýma holkama?*Zeptá se jej.*Pak tam byla taky jedna dost čerstvá, pokud si vzpomínám. Ale já ti věřila. Fakt nemůžeš udělat to stejné? Navíc se na tu fotku podívej. I když to není dost dobře vidět, nejde mi vidět ani moc břicho. Hlava mi nesedí a u krku se to liší odstínem pleti. A navíc, už jen logika. Kdybych tě podváděla, myslíš, že bych jen tak někoho nechala, aby nás v klidu fotil? Ten člověk by musel být ve stejné místnosti a být dost blízko. Není to focený přes okno nebo tak.*Poukáže na další fakt.*/Po tom všem mi nevěří../Nechápu, proč sis mě vzal, když mi očividně ani nemůžeš věřit.*Řekne a rychle rozmrká slzy.*Začala být teď ještě o něco více citlivější. Těhotenské hormony fungují.*Jestli chceš, klidně můžeme jít na test otcovství. *Řekne slabým hlasem. Ona s tím nemá problém. Ví, že Wells a Tessa jsou jeho.*

*Bodne ho trochu osten viny, když si vzpomene na začátek jejich vztahu a pak už sleduje zahrady, když stojí u okna. Zatne ruce v pěsti, když mu připomene jejího pitomýho snoubence.* Ne, to nedá. *Přikývne a pak se na ní otočí a potřese hlaovu.* To byli fotky z doby, než jsem se do tebe zamiloval. A ta poslední byla focená v naší komnatě, když jsem byl s tebou, jenom jsi tam nebyla vidět. Oba to víme. A i tak, když to vyšlo, nenechala ses skoro ani obejmout. *Připomene jí a pak se podívá na tu fotku a prohrábne si zoufale vlasy. Když mu to teď vyjmenuje, vidí to. Po jejích dalších slovech ohledně toho, proč si jí teda bral, se na ní podívá a nevěří, že to vážně řekla.* To nemyslíš vážně, že ne? *Zavrtí hlavou a povzdychne si, když vidí její slzy.* Ne, věřím ti. *Zavrhne pak nápad testu otcovství.* Promiň. Já prostě ... myšlenka na tebe a někoho jiného je ... příšerná. *Samotnému se mu z toho nahrnou slzy do očí.* Omlouvám se. Neměl jsem takhle reagovat. Věřím ti.

*Řekne, že ona neměla jiný vztah, kromě toho s ním. Teda když se nepočítá její snoubenec, ale to bylo něco jiného. Jen lehce přikývne. Poznamená, že tohle řešili i v jeho případě. Pokrčí jen rameny.*Taky pravda.*Uzná. Řekne mu, co na fotce není vidět a že to celý je nelogický, což je. Ale mrzí jí, že ji nevěřil. I když se vzali už před pár týdny. Nechápe, proč se teda brali, když jí nevěří.*Jo myslím.*Podívá se na něj a pak rozmrká slzy. Klidně nechá udělat i test otcovství.*Jasně.. Najednou mi věříš.*Řekne ironicky a sklopí pohled. Nechce se na něj dívat.*Představa tebe a jiné dívky je taky hrozná.*Řekne tiše a na jeho další slova potřese hlavou.*Já tě chápu. Že mi nevěříš. Máš k tomu důvod.. Po tom všem, co se stalo.*Potřese hlavou.*Měli jsme svatbu odložit a nebrát se. Než se to všechno uklidní. Illea News do mě budou pořád rýpat a my se budeme pořád hádat./Možná jsme se prostě brát neměli./

*Zeptá se jí, jestli to o té svatbě myslí vážně a pak se na ní nevěřícně dívá. Nedokáže jí na to nic říct, prostě jen letmo potřese hlavou a vydechne. Odmítne nápad na test otcovství a po jejích ironických slovech rozhodí rukama.* Omluvil jsem se! Co po mě ještě chceš? Jak jsem měl asi reagovat, když jsem to uviděl?! Měl jsem se usmát a říct si: "To je super, že věnovali celou stránku mojí manželce."? *Zeptá se jí naštvaně, ale ironie je v jeho hlase také slyšet dost. Její další slova jsou pro něj jako kýbl ledový vody.* Takže co? Teď lituješ, že sis mě vzala? Lituješ i toho, že čekáš moje děti? *Zeptá se jí a pak si prohrábne vlasy a za pár pramínků se zoufale zatahá.* Moc dobře víš, že tohle se neuklidní. Budou tady pořád a pořád budou hledat důvody, jak náš život udělat zajímavější pro lidi. Říkal jsem ti to, probírali jsme to. Říkal jsem ti, že se klidně vzdám titulu a půjdeme bydlet jinam. *Připomene jí.* Den, kdy jsem poprvé viděl svoje děti na ultrazvuku a den, kdy jsem si tě mohl konečně vzít za ženu, byly ty nejlepší dny mého života. Nechci to vidět jako chybu a jako chybu to nikdy neuvidím. Protože ať se stane cokoliv, vždycky tě budu milovat.

*Zarazí se. Asi neměla odpovídat takhle. Ale docela ji jeho nedůvěra zranila a Jasper ví, že je už poslední týden více citlivá.*Ne, omlouvám se.*Sklopí hlavu. Pak řekne, že asi měli se svatou počkat, protože teď jsou všichni naštvaní z toho, co udělal její otec.*Ne! To jsme neřekla. Jen že jsme měli počkat a sám jsi mi to ještě nabízel.*Připomene mu, co probírali v kuchyni ještě před jejich svatbou. Pak přikývne. Nechce se hádat. Už ji to taky nebaví.*Já tebe taky.*Řekne potichu.*To.. je jedno.*Vydechne pak a postaví se na roztřesené nohy.*Přejde do koupelny, kde se převleče do džínů. Chce se jít na chvilku projít do zahrad a tam se jí nechce v džínách. Utře si zároveň slzy. */Nesnáším to přecitlivělost../*Pak vyjde z koupelny.*Jdu se jen projít do zahrad.*Řekne mu a ani nečeká na jeho odpověď a vyjde z komnaty. Chce být chvilku jen sama a vybrečet se tam. Kdyby nebyla těhotná, asi by nebrečela, ale teď začíná to citlivé období. A nechce, aby ji takhle viděl Jasper, protože by si ještě něco vyčítal a zase se dohadovali.*

Nemáš se za co omlouvat. *Zavrtí hlavou a pak se na ní nevěřícně dívá, když řekne, že měli se svatbou počkat.* Ano. A ty sama jsi řekla, že nechceš čekat. Tys to rozhodla. *Připomene jí zase on jeden důležitej detail. Pak jí sleduje, jak se postaví a starostlivě stáhne obočí, když vidí, jak má roztřesené nohy. Ví, že tohle je jeho chyba a hned si začne vyčítat, že reagoval tak, jak reagoval.* Charity... *Než stihne cokoliv dalšího říct, už je v komnatě sám.* Do prdele! *Bouchne pěstí do sloupku u postele a pak na postel spadne na záda.* Já jsem takovej idiot. *Setře si slzy z tváří. Napadne ho i myšlenka sbalit si tašku a prostě zmizet, aby Charity neubližoval, ale ví, jak na to reagovala minule, takže ten plán hned z hlavy vyžene. Dokáže jenom ležet na posteli a koukat do stropu.*

*Z úkrytu se přesunula s Claviem další den do jeho komnaty. Všechno tohle je pro ní nové a přijde jí, že do takového luxusu ani nepatří. Do ghetta si zajela tajně pro pár věcí a vyhla se přitom všem rebelům. Co zaslechla, Saskia tam stejně nebyla, takže se nemusela tolik ani bát, že by na ní někdo narazil. Ostatní rebelové se o ní tolik nezajímají. Vzala si odtamtud svůj batoh a kytaru, což jsou vlastně všechny věci, se kterými sem přijela a s nimi se vrátila do paláce. Teď sedí na posteli v Claviově komnatě a na klíně má svojí kytaru. Chvíli na ní jen tak brnká a pak začne hrát písničku Heart by Heart, u které myslí jen a pouze na Clavia, který si kompletně ukradl její srdce.*

*Byl to pro něj šok, když zjistil, že Navya patři mezi rebely, ale když mu to vše vysvětlila, pochooil to. Stejně ji miluje tak moc, že i kdyby patřila k té druhé straně a ona ho chtěla třeba zabít, nedokázal by se na ni zlobit. Teď už jde z ošetřovny, kde byl na převázání a zkontrolování rány a celou dobu má na tváři menší úsměv, který je tam už jen z toho pomyšlení, že na něho v komnatě čeká jeho největší láska.* /Pokud teda neutekla. A nebo jí Chrys nevytáhla někam na ženskej pokec. To mi připomíná, že bych se jí měl omluvit./ *Když dojde až do komnaty a uslyší zvuk kytary, usměje se ještě víc. Potichu otevře dveře a vejde tak, aby si ho nevšimla, přičemž se posadí na postel za ní a věnuje ji polibek na rameno.* Nechápu, jak dokážeš tak hezky hrát. *Poví potichu aby ji při hraní moc nerušil.*

*Batoh si nechala položený u postele, protože jí přepadla nálada na hraní a zpívání, takže uklizení těch pár věcí nechá na později. Sedí na posteli s kytarou a po chvíli začne hrát písničku Heart by Heart, která jí připomíná Clavia. Do hraní a zpívání se zabere tak, že si vůbec nevšimne, když někdo vejde. Zaregistruje to až když ucítí, že na postel sednul někdo další. Usměje se, když ucítí jeho rty na ramenou a jakmile dohraje a dozpívá refrén, otočí se na něj.* No... Jednou rukou mačkáš akordy a druhou přejíždíš po strunách. *Odpoví mu pobaveně a pak ho políbí.* Vždyť ty hraješ taky naprosto dokonale. *Namítne s úsměvem.* Co říkal doktor? Je všechno v pohodě? *Zajímá se o stav jeho rány.*

*Jakmile uslyší zvuk kytary a zpěv, jeho úsměv se rozšíří ještě více a jakmile do komnaty vejde, je ještě větší. Následně se posadí za na postel hned za ní a políbí ji na rameno, přičemž poslouchá její dokonalý hlas. následně se uchechtne a přikývne.* Jo, ale ne každému to jde tak skvěle. *Pokrčí ramen, přičemž ji polibek opětuje a hned potom se zasměje.* Já to už nejspíš zapomněl. Nehrál jsem asi od té doby, co mě přepadla blbá nálada. *Nazve to blbou náladou, jelikož už nechce zmiňovat to, jak ze Španělska odešla. Když se zeptá na ránu, pohledem sklouzne ke svému boku a přikývne.* všechno je v pohodě. akorát na to mám dávat bacha, aby se to nezanítilo nebo tak něco. Moc jsem ho vlastně neposlouchal. *Nevinně se na ní usměje a tričko si u boku nadzvedne.* Ale mám to obvázané, takže by tomu asi nic hrozit nemělo. Uznávám, že bych přiště měl doktora poslouchat. *Zasměje se a tričko zase pustí.*

*Pobaveně mu vysvětlí, kterou rukou se jak na kytaru hraje, i když ví, že je mu to jasný, protože taky hraje a pak zavrtí hlavou.* Nic zvláštního. To je tou písničkou. *Usměje se na něj a políbí ho. Když slyší o jeho blbé náladě, hned jí dojde co tím myslel a na chvilku sklopí ke kytaře pohled.* Tohle se jen tak nezapomíná. *Podá mu svojí kytaru, která je polepená všemi možnými samolepkami.* Určitě si to pamatuješ. *Ujistí ho a čeká, jestli jí něco zahraje a pak se zajímá o jeho ránu.* Clavio... *Protočí očima, když slyší, že doktora neposlouchal a pak se podívá na jeho bok, když si nadzvedne triko.* Ne měl. Příště ho budeš poslouchat. *Opraví ho s pobaveným úsměvem.*

To je tím jak hraješ. Ta písnička je sice hezká, ale ty jsi ji nádherně zazpívala a zahrála. *Zazubí se na ni a když mu dá do ruky její kytaru, koukne se na ni výrazem "Co s tím mám dělat?" a pobaveně si povzdechne.* Musím? *Zeptá se jí pobaveně a kytaru si znovu přejede pohledem, než ji chytne lépe a začne hrát a do toho potichu broukat Pair of wings. Zahraje jenom kousek, pak jí zase kytaru vrátí.* Možná bych to málem zapomněl. *Pokrčí rameny a potom se už tváří jak andílek, jelikož si nepamatuje, co doktor říkal a není si jistý, jestli ho vůbec poslouchal.* Ano mami. Příště ho budu poslouchat. *Zasalutuje pobaveně, přičemž ji zase políbí a když se odtáhne, zamrká na ni a jednou rukou si prohrábne vlasy.* Takhle když nevíme, co říkal... Můžeme si dělat co chceme a odpočívat po svém, ne? *Zazubí se na ni a stále se snaží tvářit jako andílek.*

Bylo to ... průměrný. *Podívá se krátce na kytaru a pak mu jí podá a zasměje se, když vidí jeho výraz.* Prosím. *Usměje se na něj a zamrká. Pak začne poslouchat jeho hraní a u toho se zamilovaně usmívá.* Hraješ úžasně. *Ujistí ho a pak kytaru položí stranou a zajímá se o stav jeho rány. Pobaveně potřese hlavou, když vidí jeho zasalutování a pak mu oplatí polibek.* NO, řekla bych, že asi jo. *Přikývne s mírně našpulenými rty.* Jak si svůj odpočinek představuješ? *Nakloní hlavu na stranu a u toho ho s úsměvem pozoruje.*

*Povytáhne obočí a zavrtí hlavou.* Nehádej se se mnou. *Uchehctne se a potom už mu dá do ruky kytaru a moc nadšeně se natváří. nakonec ale začne hrýt, protože co by pro ni neudělal? Když dohraje, kytaru si pořád prohlíží, ale hned se zase usměje.* To říkáš jen proto, abych se neurazil a aby mi nebylo líto, že hraješ líp. *Zaculí se na ni a následně se už snaží tvářir jako andílek, když mluví o doktorovi a jeho boku. Zamyšleně nakrčí obočí a nahne se k ní blíž, přičemž jejich rty spojí.* třeba takhle? *Zamrká na ni když se odtáhne a tále si na tváři drží pobavený úsměv.* Ale jestli máš i jiný nápady na odpočívání. *Pokrčí rameny a snaží se tvářit, jako že mu je to úplně jedno, jaký odpočinek zvolí, i když by samozřejmě byl pro ten, který navrhl on.*

Budu se hádat. Mám pravdu. *Zasměje se a pak si ho poslechne jak hraje.* To říkám, protože je to pravda a já mám ráda, když hraješ. *Usměje se na ní a pak už se ho zeptá, jak si představuje odpočinek a u toho má nakloněnou hlavu mírně na bok a zvědavě ho pozoruje. Pousměje se do polibku, který mu začne oplácet.* Mám jich plno. Třeba tenhle... *Položí mu dlaň na hruď a mírně zatlačí, aby ho donutila si lehnout a pak se nad ním skloní a začne ho líbat na krku.* Co myslíš? *Vydechne ho jeho pokožky a znovu ho tam políbí.*

No tak, přece vím, kdy říkáš blbosti. *Namítne pobaveně, přičemž se na ni stejně pobaveně usmívá.* Ne, řekla bys to, i když bych hrál úplně jinak a rozladěně a kdo ví jak ještě. *Zašklebí se na ni a poté se už rozhovor stočí k odpočinku a když ho zatlačí tak, aby si lehl, zazubí se na ni.* Tak přesně takový způsob odpočinku jsem myslel. *Zamumlá spokojeně a užívá si její rty na svém krku. Rukama ji vjede pod tričko a položí ji je na boky, po kterých začne sklouzávat níž a níž až je nechá na jejích stehnech.* Tolik si mi chyběla, tak moc. *Zamumlá potichua u toho má v očích všechnu tu lásku, kterou k ní cítí.*

*Vyplázne na něj jazyk a dál už se s ním radši o svém hraní nedohaduje.* To není pravda. Jsem k tobě upřímná. Tak neříkej blbosti. *Zazubí se na něj a pak už ho donutí si lehnout a začne ho líbat na krku. Pousměje se, když ucítí jeho ruce pod svým tričkem.* Ty mě taky. *Políbí ho naposledy na krku a pak se odtáhne, aby mu viděla do očí a v těch jejích je vidět úplně stejná láska, jako v těch jeho.* Miluju tě. *Vydechne a skloní se k jeho rtům, kam ho políbí. Rukou mu přejede o hrudi a pak mu vjede rukou pod tričko a přejede mu po břišních svalech. Dává si ale pozor, aby mu nějak neublížila.* Hlavně, ať si neublížíš. *Zamumlá do polibku, protože nechce, aby se mu potrhaly stehy.*

*Protočí pobaveně očima, když na něj vyplázne jazyk a zasměje se.* Jako malý dítě. *Zavrtí hlavou a hned poté povysune obočí a nakloní hlavu bok.* To se mi nechce věřit. *zazubí se na ni taky, ale potom to už vystřídá zamilovaný úsměv.* Já tebe taky, lásko. *Zamumlá zamilovaně a polibek jí s úsměvem opětuje. Ruce jí zase povysune výš, ze stehen na boky a po jejích slovech se usměje.* Při odpočívání? To se nestane, o tom boku ani nebudu vědět. A jak bych si měl ublížit? Až takový poleno nejsem. *Zazubí se na ni a oběma rukama se podepře o předloktí, aby se k ní mohl naklonit a zase jejich rty spojit v polibku. Polibkami přejde až přes její rty na její čelist a z té až na krk, kde se začne soustředit na to, aby tam ěla přece nějaký stopy v podobě flíčků.*

Hlavně, že ty se chováš dospěle. *Ušklíbne se pobaveně a pak potřese hlavou.* Tak nevěř. *Pokrčí rameny a pak už ho políbí. Začne se věnovat i jeho krku a u toho si dělá trochu starosti o jeho bok.* Nepotrhej si stehy nebo tak. Víš, jak to myslím. *Podívá se na něj naoko vážně, i když má v očích pobavené jiskřičky a pak už mu oplácí polibek a jakmile ucítí jeho rty na svém krku, nakloní hlavu na stranu, aby měl snadnější přístup k její kůži a slastně vydechne. Nezadrží ani tichý vzdych, když cítí, že jí začal na krku dělat flíčky.*

Snažím se tak chovat. *Pokrčí s úsměvem rameny a zase na ni pobaveně zašklebí. Potom už leží a užívá si pocitu jejích rtů na svém krku. On se o bok nějak nestará, přece jen mu to dneska kontrolovali a převazovali, takže by vše měl mít pevně.* Já to pochopil tak, že prostě nemám být levej. *Zazubí se na ni a potom se už věnuje jeímu krku, kde ji začne věnovat polibky a nezapomene jí tam udělat i flíčky. Poté se posadí a ruce ji zase dá na boky a zase se začne věnovat jejímu krku, přičem ruce začne vysouvat výš , aby ji mohl sundat tričko. Když jí ho sundá, rukama přejede po jejích tetování, které si i prohlédne. Pak se skloní a začne se polibkami věnovat jejímu hrudníku.*

Moc ti to nejde. *Zazubí se na něj a pak už se věnuje jeho krku, než se začnou bavit o tom, že má být opatrný.* No to taky, ale hádej si prostě pozor na stehy. *Shrne to s úsměvem a pak už nakloní hlavu na stranu, když se věnuje jejímu krku a ze rtů jí unikne tiché zavzdychání. Pousměje se, když cítí, že její tričko zmizelo a pak se na něj podívá, když jí přejíždí rukou po tetováních.* Nevadí ti? *Zeptá se potichu trochu nervózně a když ucítí, jak se svými rty začal věnovat jejímu hrudníku, slastně vydechne.* Clavio.. *Zavzdychá potichu jeho jméno a rukama se mu chvíli přehrabuje ve vlasech, než sjede k lemu jeho trička a přetáhne mu ho přes hlavu. Tak nějak je jí jedno, kam ho hodí. Potom se nějak najde.*

*Pobaveně protočí očima, ale potom se už spokojeně usmívá, když se věnuje jeho krku.* Ano, šéfe. *Uchechtne se, ale s úsměvem přikývne a nějak si toho zraněného boku nevšímá, takže ani na něj moc pozor nedává. Zaujmou ho tetování na jejím hrudníku, ale musí se u toho jen překvapeně usmívat.* Proč by mi vadily? Jsou hezký. A tobě sluší. *Usměje se na ni, přičemž se už k jejímu hrudníku skloní a začne se mu věnovat s polibky. Když i jeho tričko je pryč, pohledem sklouzne ke svému boku a i když se ujistí, že na obvazu žádná krev není, zase se začne věnovat jejímu krku a rukama ji začne hladit po stehnech.*

*Uchechtne se, když jí nazve šéfem a a pak trochu znervózní, když vidí, jak si prohlíží její tetování.* Nevím, třeba by se ti nemuseli líbit. Třeba ti to přijde jako moc.. *Pokrčí letmo rameny a pak se na něj pousměje. Sundá mu sama tričko a rukou přejede po jeho svalech a ujistí se, že na jeho obvazu není žádná krev. Ví, že on nejspíš pozor nebude dávat vůbec, takže tuhle roli vezme na sebe. Zavzdychá, když ucítí jeho rty a ruce a svýma rukama sjede po jeho hrudi k jeho poklopci, který rozepne.*