Jedna z mnoha komnat paláce

*Když se ozve zaklepání na dveře, překvapí jí to a dojde otevřít. Usměje se, když uvidí Cassiuse a pozve ho dovnitř. Pohled jí hned padne na talíř se sýry a čokoládu a mírně povytáhne obočí. Hned se ozve její vnitřní kontrolka připomínající množství tuku v tuhle pozdní hodinu a představu sama sebe, jak se nevejde do dveří.* Aha, to je pozorný. Děkuju. *Usměje se na něj. Přijde jí hrozně milé, že si něco skutečně našel a ještě k tomu jí takhle něco přinesl.* Ne, vůbec nerušíš. Jenom jsem čmárala do deníku. Četla jsem, že je zajímavý si zaznamenávat pocity v těhotenství a pak může být hezký se k tomu vracet, tak zkouším každý den něco málo sesmolit. *Vysvětlí rychle a odmávne to rukou.* Jo, všechno je v pořádku. Hrozně mě honí na záchod a už pomalinku roste. Mělo by to být v pořádku všechno. *Odpoví mu na otázky. Jeho starostlivost jí potěší.* Klidně si sedni. *Pobídne ho a sama se usídlí na posteli, kde se posadí do tureckého sedu.* Jak se máš ty? Nechceš pomoct s prací? Nemáš toho moct? *Zahrne ho otázkama tentokrát ona.*

*Vysvětlí ji, co tu dělá. Chce se o ní starat a proto ji přinesl něco málo k jídlu, no spíše takovému zobaní, plnohodnotné jídlo to rozhodně není. * Nemáš zač. Teď se musí hlavně myslet na toho prcka a ten potřebuje, abys jedla pořádně. *Ujistí ji, že může odejít, pokud ji ruší. Sice by nerad šel, ale nechce ji otravovat. *To bude hezký. Si to pak projít i s ním nebo ní, až bude dospělý. *Usměje se. *Máš často nevolnosti? *Je mu líto, že si musí procházet i tím a rád by ji pomohl,ale v tom je malý pán. Posadí se na její postel. * Ne v pohodě. Dneska mám práci hotovou a udělal jsem i část na zítřek. *Nechtěl by to dohánět před akcí. *Jinak, teď se mám výborně než kdy dříve, vzhledem k tomu, že jsem ve společnosti své skvělé snoubenky. *Usměje se a zvedne se. Vezme mísu se sýry s vrátí se k ní. *Aspoň něco málo si dej. Nebo té budu otravovat tak dlouho, dokud to neuděláš stejně.

Jo, to máš pravdu. *Pokýve trochu váhavě hlavou, protože tohle čte úplně všude, kde hledá něco o těhotenství. Což jí moc s představami a výčitkami nepomáhá. Pak už ho ujistí, že jí nijak neruší a zároveň vysvětlí, co dělala a proč.* Jo, mohlo by to být zajímavý. V budoucnu bych tam ráda přidala i fotky a tak, aby to byla taková kompletní vzpomínka. I když pochybuju, že na to někdy zapomenu. *Uchechtne se, protože zatím je to pro ní tak silný zážitek, že pochybuje, že to někdy z hlavy dostane.* Myslím, že by to mohlo být o dost horší. *Odpoví trochu vyhýbavě, protože blbě jí sice je dost často, ale nechce to říkat přímo takhle, aby mu přidělala starosti.* Klidně ti zítra pomůžu. *Nabídne mu a po jeho dalších slovech se široce usměje a do tváří se jí nahrne trocha krve, takže jí zrůžoví tváře.* Taky se mám výborně, když jsem s tebou. *Řekne popravdě na oplátku a po jeho pobídnutí k jídlu mu věnuje trochu zoufalý pohled, jako kdyby doufala, že si to rozmyslí. Nakonec si povzdychne a natáhne se pro jeden kousíček sýra, který si strčí do pusy a přes všechny výčitky ho rozkouše a spolkne.* Co vůbec tvůj nos? Bolí to pořád? *Stáhne starostlivě obočí a doufá, že to odvede jeho pozornost od jejího pokračování v jídle.*

Ty jsi uznala, že mám pravdu aniž by ses se mnou dohadovala? Kdo jsi a co jsi udelala s mojí snoubenkou? *Zeptá se pobaveně a nadzvedne obočí. * Existují i speciální knížky, které píšou rodiče dítěti po jeho narození. Otiskne se tam nožička, ustřihnou vlásky a tak. *Nejspíše už má jeden dáreček, který by ji mohl koupit třeba k Vánocům, které se docela blíží. * Kdyby to bylo vážně nesnesitelné mohli bychom zajít k doktorovi. *Rovnou mluví v množném čísle, protože už když se dozvěděl, že je Angel těhotná slíbil ji, že s ní bude na vyšetření chodit a taky to udělá rád. * Pokud chceš. *Na zítřek mu zbylo už jen pár papíru, takže kdyby si to rozdělili, neměla by toho tolik. Nechce, aby se zatěžovala kvůli práci, kterou má dělat on. Řekne, že teď se už má skvěle, protože je právě s ni. Když ji zrůžoví tváře, zvedne ruku a lehce jí po jedné tváří pohladí.* Jsi roztomilá. /Roztomile rajčátko./* Pro jednou ji takhle nenazval nahlas. Přinese na postel jídlo a po jejím pohledu se zamračí. *Co se děje? Promiň, pokud je ti špatně just to nemusíš. Jen jsem tě chtěl trochu potěšit. *Nechce, aby kvůli němu pak letěla na záchod. * Jo, dobrý. Zlomený to naštěstí nebylo, jak víš. *Šla na tu ošetřovnu přece s ním. *Psal mi Jace a omluvil se. Jsem rád, že jste se už usmířili.

Jsem furt jeden a ten samej člověk, jenom nemám zrovna náladu na nějaký nekonečný dohadování. *Pronese pobaveně.* A rozhodně nejsem tak paličatá, jak myslíš. Dokážu ustoupit bez potřeby se předtím dohadovat. *Namítne s pobaveným úsměvem.* O těch jsem už taky slyšela. Pár jsem jich viděla na internetu, je to hrozně moc roztomilý. *I nad tímto se rozplývala podobně jako nad spoustou oblečků a hraček pro miminka. Ale přijde jí ještě brzo něco objednávat. Přeci jen je pořád v dost rizikové části těhotenství, takže se vším tímhle chce počkat, než se dostane přes 12. týden.* Kdyby se to zhoršilo, dám vědět a můžeme tam zajít, ale není to nejhorší a v týhle části do k tomu všemu prostě patří. *Pokrčí lehce jedním ramenem a pak mu nabídne pomoc s papíry.* Kdybych nechtěla, nenabízím pomoc. *Poznamená s úsměvem a pak už jí zrůžoví tváře, které jí při jeho dotyku začnou příjemně hřát. Pousměje se po jeho slovech a pohladí ho po dlani. Je ráda, že nepoužil tu příšernou přezdívku, kterou jí vymyslel.* Jsem ráda, že jsem tě poznala a že jsi můj snoubenec. *Řekne mu upřímně a když k ní pak donese sýry, jeden kousek si přeci jen vezme.* Ne, já.... Není mi špatně jenom.... Je pozdě, sýry mají hrozně moc tuků a mě už i tak začalo růst břicho... Za chvíli s takovou fakt neprojdu dveřma přesně jak vtipkoval Jace. *Vysvětlí mu, co se děje a u toho si trochu zoufale prohrábne vlasy, které opustí už i tak dost nestabilní drdol a spadají jí zpátky na ramena.* To jo, ale stejně nepochybuju, že to dost bolelo. *Nakrčí nad tou vzpomínkou obočí a když pak slyší, že se mu Jace omluvil, překvapí jí to i přesto, že jí to Jace sliboval.* To je dobře. A jo, už jsme docela v pohodě. Teď jenom furt provokuje kvůli mým náladám a tak. *Pokrčí rameny.*

*Uchechtne se a sjede ji pohledem jako by si pořád ještě nebyl jistý, jestli je to skutečně ona a nebo tu svlékne kůži a pod ní se bude schovávat zelený mužíček.* Dobře no. *Pousměje se na ní pobaveně. Když zjistí, že si svoje pocity během těhotenství začala zapisovat do deníku zmíní se o knížce pro miminko, ktera se dělá po jeho narození. Zda se mu to taky jako dobrý nápad a asi ji to dá k Vánocům. To by ji mohlo potěšit, aspoň v to doufá. Teď se jí to líbí. * Snad se to po chvilce zlepší. *Podiva se na její břicho a položí ji na něj ruku, lehce ji tam pohladí. *Těším se až ten prcek začne třeba kopat. Teď je to pořád dost neuvěřitelné, že tam je. *Když jej ucítí jak kope, snad se to bude zdát více skutečnější. *Nechci, aby ses zbytečně přepínání kvůli mě práci. Já to ještě zvládám. A ty bys měla odpočívat. *Ví, že prvních dvanáct týdnů těhotenství je nejvíce rizikových a proto by podle něj měla hlavně odpočívat. Kdyz ji zrůžoví tváře, jednou rukou ji po ní pohladí a odpustí si nazvat ji přezdívkou, kterou ji vybral při jejich prvním setkání. *Taky jsem moc rád. Že jsi ty moje snoubenka. *Chytne ji za ruku, kterou ho pohladila po dlani a lehce ji na ní políbí. Sice chtěl, aby si dala něco k jídlu, neptej si aby kvůli tomu poté skončila v koupelně, protože je ji špatně, takže ji ujistí, že jist nemusí. *Ang.. To že ti roste břicho je normální, vždyť jsi těhotná a miminko potřebuje místo. Je pozdě no a? Těhotné ženské se probudí i ve tři ráno aby si něco daly, to je naprosto normální. Pokud máš na něco chuť, prostě si to dei, zbytečně se netrap. Dveřmi projdeš určitě. A pokud se bojíš.. Pokaždý co si budeš chtít něco dát, půjdu do kuchyně s tebou, abychom se najedli spolu a kdyžtak pak oba dva neprojdeme dveřmi.. *Pokusí se ji trochu rozveselit. * Trochu, ale je to v pohodě. *Mávne nad tím rukou. Bolelo to ale nechce, aby si dělala starosti a navíc s Jacem se už usmířili. Uchechtne se. *Sranda přece musí být. Lepší než kdybyste se hádali, ne?

*Nakloní hlavu mírně na stranu a nadzvedne obočí, když čeká, až dokončí svojí prohlídku a ujišťování se, že je to skutečně ona a nakonec nad ním pobaveně potřese hlavou. Pak už ho ujistí, že zatím jdou nevolnosti zvládat a kdyby se to zhoršilo, řekne mu a můžou zajít k doktorovi. Přijde jí krásné, že do toho rovnou zahrnul sebe a zahřeje jí to u srdce. Ujišťuje jí to o tom, že pro to dítě bude úžasným otcem a že to myslí doopravdy vážně. Dává jí to ohromný pocit jistoty a bezpečí. Pousměje se, když jí položí ruku na břicho a pak si i vyhrne mikinu a on může vidět, že o něco málo povyrostlo. Sama se po holém břiše pohladí a pak přikývne.* Jo, to máš pravdu. Ty nebudeš muset snášet, že tě někdo zevnitř kope do orgánů a do žeber, takže je jasný, že z toho budeš nadšenej. *Ušklíbne se pobaveně. Sama se ale těší na to, kdy dá o sobě ten prcek vědět poprvé.* Když se bude vyvíjet dobře a bude mít sílu, tak bych první kopání mohla ucítit přibližně za nějakých 10 až 12 týdnů. *Vzpomene si, co o kopání miminek četla. Když jí pak políbí na ruku, její úsměv se rozšíří a hlavou jí proběhne myšlenka, jaké by to asi bylo, kdyby místo hřbetu její ruky políbil její rty. Rychle ale podobnou myšlenku zaplaší, protože se přeci jen neznají extra dlouho a nechce udělat něco unáhleného, co by to mezi nimi zničilo. Pak už ze sebe vysype, co stojí za tím, že se jí nijak nechce do sýra a čokolády, kterou přinesl a po jeho slovech se malinko pousměje a promne si obličej, aby mu pomohla zbavit se toho mírně zoufalého výrazu. Když pak slyší o tom, jak budou neschopní projít dveřmi spolu, pobaveně se usměje.* Stejně bys byl nejhezčí chlap, jakýho jsem kdy potkala. *Řekne první věc, která jí napadne.* Děkuju. *Pousměje se na něj vděčně a párkrát rychleji zamrká, protože její slzní kanálky mají za to, že by teď bylo nejlepší spustit slzy dojetí.* Jo, je to mnohem lepší. Celkově teď mezi celou rodinou panuje skvělá atmosféra. *Hlavou jí proběhne vzpomínka na nedávnou konverzaci s Keenanem, kde moc milá nebyla, spíše naopak. Trochu si to teď zpětně vyčítá, ale nedává to na sobě znát a očekává, že to brzo zase přebije zase jiná její bláznivá emoce.*

*Těší se až to dítě začne kopat. Pak se hned bude zdát skutečnější, že se tam vážně schovává. Teď Angel nemá ještě ani břicho, nebo je jen o trochu větší, random člověk by na ní těhotenství asi nepoznal. Uchechtne se.* Však neboj, kdykoliv tě uprostřed noci probudí s tím, že se rozhodne přetočit nebo kopat, jako kdyby trénoval fotbal, budu vzhůru s tebou. Nehodlám tě v tom nechat samotnou. *Pak nadzvedne obočí.*Až za deset týdnů nejdříve? No taak., to nevydržím. *Řekne a jako malé dítě nespokojeně našpulí rty.* Tak to nám o sobě dáš vědět až po novém roce? No, doufám, že to uděláš co nejdříve, moc se na tebe těšíme, víš? *Promluví k jejímu břichu, které ještě pohladí.*Aby se teď ještě neurazil a nedělal tam mrtvýho brouka.*Uchechtne se.* Nebo až se jej pokusí poslechnout mě kopne do ucha. Jako nějakou pomstu. /Raději bych ho neměl dráždit./*Vezme její ruku na jejíž hřbet jí jemně políbí. Přinese před ní sýry a pobídne ji, aby si něco dala. Ale pak si vyslechne, co ji trápí a je mu líto, že se takhle cítí. Pokusí se nadhodit i menší vtip, aby ji rozveselil, že když tak bude ve tři ráno chodit do ledničky s ní, aby pak neprošli dveřmi společně.* Abych se nezačal červenat jako ty. *Popíchne ji na to.* Ale vážně, Ang. Kvůli tomu, že máš hlad nebo na něco chut, neměla bys mít výčitky. V těhotenství je to normální a ty teď jíž za dva,, to si musíš uvědomit. Ten prcek potřebuje dost jídla, aby se mohl dobře vyvíjet. Aby rostl, proto budeš mít i větší bříško. Stejně budeš ta nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy potkal, vždycky. * Nebreč.. * Obejme ji a vezme si ji blíže k sobě, tak, aby ji pořád jednou rukou objímal okolo pasu.* To jsem vážně rád. Co vůbec tvůj táta, jak na tom je? Všiml jsem si, že na plese se postavil, rehabilitace očividně pomáhají.*a to je taky rád, ví jak si o něj Angel dělala starosti.*

*Sama se těší, až o sobě miminko dá vědět, ale zároveň se toho trochu bojí, protože si to nedokáže pořádně představit a kdo ví, jaké to vlastně doopravdy je.* A já tě nehodlam okrádat o spánek. Budeš spát za nás za oba. *Namítne s úsměvem a pak mu řekne, za jak dlouho o sobě dá nejdřív vědět.* Jo, tak nějak. Výjimečně se stává, že miminko začne kopat v 16. týdnu. Ale prvorodičky to kolikrát cítí klidně až ve 20., já v pondělí dosáhnu 8. *Poinformuje ho trochu více ohledně všech těch čísel konkrétních týdnů. Šťastně se usměje, když slyší, jak mluví k jejímu břichu. Každým svým slovem a skutkem jí dokazuje, že si nemohla přát nikoho lepšího.* No... Jestli ti daruje pěstí ještě před narozením, aspoň bude jistý, že je to pravej Schreave. *Zasměje se a pak mu řekne, proč tak zareagovala, když před ní postavil jídlo a za jeho slova je opravdu ráda, protože jí uklidňují a dodávají aspoň trochu na sebevědomí.* Aspoň bych tu nebyla červená sama. *Pokrčí s pobaveným úsměvem rameny, protože to by jí nevadilo ani trochu. Jeho další slova jí dost dojmou, takže začne rychle mrkat, aby slzy zahnala. Pak mu oplatí objetí a opře si hlavu o jeho rameno.* Promiň, já nechci nebrečet. To ono samo. *Vysvětlí trochu plačtivým hlasem.* Jo, postavil, i když bylo vidět, že ho to bolí a dělá mu to problémy. Je velká pravděpodobnost, že vozík bude potřebovat tak nějak do konce života, ale chození by se mohlo o dost zlepšit. Šance, že bude normálně chodit je malá, ale pořád tady je, tak nikdo nepřestáváme doufat. *Odpoví mu na otázky týkající se zdravotního stavu jejího otce.*

*Potřese hlavou v nesouhlasu.*Tak s tím nepočítej. Dohodli jsme se, že to zvládneme spolu, takže tě v tom nenechám samotnou. *A jelikož ví, jak je tvrdohlavý, zase by mohla ustoupit, dneska to už jednou zvládla, proč nemohla udělat podruhé? Nelíbí se mu jak dlouho bude trvat, než o sobě ten prcek dá vědět. Myslel si, že začne kopat už dříve.* Takže.. O sobě může dát vědět i dříve? *Ujišťuje se. Ze všech těch týdnů kdy se co děje a informací je taky trochu zmatený. Promluví k jejímu břichu, které i pohladí a pobaveně se usměje.* No, že by to byl pravej Schreave by mi nijak nevadilo, jen tou pěstí mi fakt dávat nemusí. *Uchechtne se.* Jak bych pak vypadal? Kdybych řekl, že mě zmlátilo ještě nenarozené dítě? *Kdyby to někomu řekl, asi by se na něj díval jako na blázna. Když zjistí, jak to má s tím jídlem, ujistí ji, že to že v těhotenství jí více je normální, vždyť teď jí za dva. A dítě potřebuje dostatek, aby se mohlo dobře vyvíjet.* Jenomže ty jsi roztomilá, když se červenáš, já ne. *Uchechtne se. Nechce, aby plakala, takže ji obejme a přitáhne si ji k sobě o něco blíže.* V pohodě. Vím, že na tebe teď působí ty hormony a tak. *Pohladí ji konejšivě po zádech.* Snad se to zlepší natolik, aby vozíček nepotřeboval. A kdyby ne tak aspoň tak moc, aby dokázal chvilku chodit i bez něj. Pořád měl dost velké štěstí.*Mohl přece zemřít, takhle je na vozíčku, ale pořád tu je.*A co tvoje máma? Jak zvládá těhotenství?

To jsme se sice dohodli, ale já tě nebudu ubírta o spánek. Všeho s mírou. Nemusíš být se mnou v noci vzhůru. Stačí že spolu budeme přes den. Spát potřebuješ. *V tomhle ustoupit odmítá, protože je přece rozumné, že ho nechce obírat o spánek.* Jo, může. Nebo jakoby... On o sobě bude dávat vědět jakoby, bude kopat, ale protože v tý fázi bude mezi miminkem a stěnou dělohy docela mezera, tak to nemusí být vůbec cítit. To bude záležet na tom, v jaký budu já i on poloze a jakou bude mít sílu. *Snaží se mu to trochu přiblížit pomocí informací z různých článků, které četla na internetu.* Já ho prý takhle dala tátovi, když se mnou byla máma těhotná. *Poznamená se smíchem a pak mu řekne, že by jí nevadilo, kdyby se taky červenal, protože by aspoň nebyla sama.* Určitě jsi. *Namítne s úsměvem a námitku o tom, že ona roztomilá není pro tentokrát spolkne. Pak mu položí hlavu na rameno a rychle zamrká, aby rozehnala ty slzy.* Tak trošku. *Špitne pobaveně, protože si stejnak odmítá přiznat, že těhotenské nálady jsou u ní v plném proudu.* Jo, měl ohromné štěstí. *Dá mu za pravdu.* Jde to. Na tátu řve v rodinnym chatu prakticky obden a kdo ví, jak to vypadá naživo, když táta přijde z pracovny do komnaty. *Odpoví mu pobaveným tónem hlasu. To třeba ona Cassiuse snad vždycky přivítá u sebe s úsměvem na tváři a radostí, že s ním může nějakou chvíli zase strávit.*

*Protočí nad tím očima.* Štěstí, že máme ještě několik měsíců abychom se o tomhle mohli v klidu dohadovat. *Uchechtne se. Ani on nehodlá ustoupit. Chce tu být pro ni a s dítětem to není lehké, takže určitě pomoc bude potřebovat i v noci. A navíc, když bude to dítě brečet, stejně ho to nejspíše vzbudí, takže.. Poslouchá ji, když mu vysvětluje jak to s tím kopáním je a pak přikývne na znamení že tomu tak nějak rozumí. Ale celkově má pocit, že se v tom trochu začíná ztrácet. * Fakt? Tak tohle je asi jediná věc po který nemusíš být po mámě, dohodnuto prcku? *Zase promluví k jejímu bříšku. Kdo ví? Třeba to dítě bude mít vážně sílu a on nebude vysvětlovat, proč má na uchu nebo někde poblíž modřinu. Kdyby řekl, že mu to udělalo ještě nenarozené dítě dívali by se na něj jako na blázna.*Nejsem. *Stojí si za svým, že prostě není roztomilý, když se červená a poté si ji k sobě přitáhne a začne ji hladit po zádech, aby nebrečela.* Jenom trochu? *Uchechtne se. Začne se taky ptát na její rodiče. To že se stav jejího táty o něco zlepšil ho potěší. * Taky těhotenský hormony hádám.. Se mám na co těšit. Jednou ti přinesu špatnou příchuť zmrzliny, protože ty sis za tu dobu, co jsem se vydal do kuchyně rozmyslela jakou chceš a budeš po mě házet papuče a podobný věci? *Zeptá se lehe pobaveně a ve skrytu duše doufá, že takhle to vážně nebude probíhat.*

Ušetřil by sis spoustu času, kdybys jednoduše uznal, že mam pravdu a nedohadoval se se mnou. *Usměje se na něj nevinně, protože v tomhle ustupovat nehodlá. On bude v té době ještě ke všemu králem, což nebude nic jednoduchého vzhledem k tomu, jak dlouho o svém titulu ví a ona ho odmítá po náročných dnech kralování ještě unavovat tím, že s ní bude vzhůru v noci. Když pak mluví k jejímu bříšku, šťastně se pousměje. Přijde jí to děsně roztomilé a akorát jí to ujišťuje v tom, že si nikoho lepšího přát nemohla.* Nemusí po mě být ve víc věcech. *Namítne pobaveně a po břiše se pohladí.* Nedohaduj se se mnou. Jsi. *Opáčí už asi posté a doufá, že Cassius konečně ustoupí, protože ona si na svém chce stát dál.* Jasně, jenom malinko. Naprosto minimálně. *Pokýve hlavou s pobaveným úsměvem a pak mu řekne, jak jsou na tom její rodiče.* Ne, po tobě bych nic nikdy nehodila. Na to s tebou až moc ráda trávím čas. *Usměje se na něj.* Co tvoji rodiče vůbec? Jak se mají? A jak se sžíváš takhle na dálku s tátou? Zvládáte se aspoň trochu poznat nebo tak? *Zajímá se zase ona o jeho rodinu.*

*Uchechtne se.* Chci tu být pro tebe. S miminkem to bude náročný. Budeš muset připravit jídlo, najít plínky a co s ním budeš dělat? Nechat ho jen talk ležet na přebalovacím stol? To by ještě spadlo. Pořád ho dávat do postýlky a zase z ní zvedat? Ruce navíc se ti budu hodit. Když tak ti něco podám a nebo budu mezitím na toho prcka dohlížet. *Nehodlá v tomhle ustoupit. Promluví k jejímu břichu, kde se snaží to dítě přemluvit, aby ho nekopalo, když se jej bude snažit poslouchat, až bude kopat. * Ne, kromě toho kopání může být po tobě ve všem. *Podle něj je úžasná a pokud by jejich dítě bylo po ní, nijak by mu to nevadilo. *Tohle nemá smyls, každý si bude stát za svým. *Tímhle ukončí jejich dohadování o tom, jestli je roztomilý, když se červená nebo ne. * To je další věc, na který se neshodneme. *Uchechtne se. Hormony ovládají její myšlení a chování více, než si je schopna připustit. Poslechne si, jak na tom jsou její rodiče a pak poznamená, že za chvilku po něm začne házet předměty. *To rád slyším, já s tebou taky. /Ale co ty víš, co budeš dělat za dva nebo tři měsíce./No s mámou mluvím často, zajímá ji jak to zvládám a tak a taky se hodně ptá na tebe. A s tátou.. Jo občas spolu mluvíme, ale hlavně se to týká práce. Je dost očividný, že kdyby nemusel přiznat, že má nemanželskýho syna, nikdy by o mě zájem nejevil.

*Už se nadechuje k protestu, ale on pořád mluví, takže ho poslouchá a nakonec prostě jenom zaklapne pusu, protože na to jednoduše nemá co namítnout a nejspíš i on sám moc dobře ví, že tuhle debatu vyhrál. Trochu otráveně protočí očima, že musí ustoupit.* Fajn. *Souhlasí nakonec, ale stejně doufá, že vymyslí nějaký způsob, jak to udělat, aby mohl Cassius v klidu a nerušeně spát každou noc.* Budeš se dohadovat o všem nebo mi taky něco aspoň jednou odsouhlasíš? *Zeptá se pobaveně, když slyší, jak znovu miminku zopakuje, že kromě kopání do obličeje může být ve zbytku věcí po ní. Nejradši by tomu človíčkovi v ní řekla, aby byl co nejvíc po svém tátovi, za kterého tak nějak začala už považovat Cassiuse, ale po tom bohužel nemá jak geny zdědit a neví, jestli úplně chce, aby její dítě bylo co nejvíce po Coreym. Třeba měl i svou lidskou a milou stránku, ale ona jí vůbec nepoznala, takže o její existenci pouze polemizuje a tak trochu v ní doufá.* Takže jsem vyhrála. *Poznamená s vítězným úsměvem, když se s ní dál nedohaduje o jeho červenání.* Spíš bych ráda věděla, na čem se my dva shodneme. *Zasměje se. Hodlá odmítat vliv hormonů i nadále, i přesto, že když se nad tím pořádně zamyslí, je jí jasné, že nálady a všechno to ostatní je u ní v plném proudu. Usměje se na něj, když slyší, že s ní taky rád tráví čas a to jí trochu uklidní v tom, že ho teď neokrádá o večer, který mohl strávit třeba i příjemnějším programem. Pak už se zeptá na jeho rodiče.* Hodně se ptá na mě? Jenom doufam, že jí pak nějak nezklamu, až se poznáme. *Už teď je z jeho rodičů docela nervózní, protože přeci jen budou bydlet v jednom paláci.* Až budeme v Polsku, třeba se poznáte líp a on přijde na to, o co přišel. Bude litovat, že tě tak dlouho popíral. *Je si tím jistá, protože Cassius je úžasný člověk.*

*Dovede si představit, jaké asi budou s dítětem problémy, takže jí přiblíží takovou jednu situaci, která může nastat. Jelikož vidí, že nemá co na to říct, vítězně se usměje. *Bude to tak určitě i rychlejší. Když se o něj postaráme oba dva. Pak budeš mít dostatek spánku i ty. Ty ho taky budeš potřebovat.* Kromě toho, že budou vychovávat dítě, jak on i ona bude mít svoje povinnosti. *Až někdy budeš mít pravdu, budu s tebou rád souhlasit. *Uchechtne se a usměje se na ni úplně nevinně jako největší andílek na světě.* Nevyhrála. Jen jsem řekl, že to je další věc, na který se neshodneme. Já si nadále myslím svoje a ty si zase myslíš svoje. *Chtěl tím debatu o tom, jestli je roztomilý když se červená nebo ne končit, ale očividně to ještě bude porkačovat.* No.. oba máme rádi hudbu, na tom se shodneme, ne? Taky bychom se mohli shodnout na tom, že oba dva jsme neuvěřitelně tvrdohlaví.. A kromě těchto dvou věcí mě momentálně nic dalšího nenapadá no. *Nějaké věci, na kterých se shodnou se snad najdou. I když jich nebude tak moc v čem se asi nikdy neshodnou.* Určitě ji nezklameš, jsi úžasná, to jsem jí taky řekl. A taky o dítěti. Je nadšená z toho, že bude babičkou. *Řekl jí, jak to je, že on není biologický otec dítěte, ale jelikož on svoje dítě přijal za své, ona jej už přijala jako za svého budoucího vnoučka či vnučku a těší se.* Hned jakmile přijedeme do Polska na nás bude čekat hromada oblečení, plyšáků a podobných věcí. *Uchechtne se.*Jo.. možná jo. Uvidíme.

Nojo, nojo. Dobře. *Souhlasí nakonec pořád nespokojená z toho, že tuhle debatu vyhrát nedokáže, ani kdyby se stavěla na hlavu. Pak se ho zeptá, jestli s ní bude vůbec někdy v něčem souhlasit a když slyší jeho odpověď, ušklíbne se a vyplázne na něj jazyk v dětinském uraženém gestu.* /Já mam pravdu vždycky./ *Proběhne jí hlavou, ale nahlas to neřekne, protože má pocit, že jejich konverzace jsou momentálně jenom samé dohady a i ona dokáže občas ustoupit a nedohadovat se, takže by se ráda posunula k nějakému jinému tématu.* Nech mi aspoň tuhle jednu pomyslnou výhru. No tak. *Zasměje se a pak poslouchá seznam věcí, na kterých se shodnou, který je vlastně dosti krátký.* Lepší jak nic. *Uzná nakonec s pobaveným úsměvem a pak už se baví o jeho rodičích a ona doufá, že je, hlavně jeho matku, nijak nezklame.* Vážně z toho má radost? *Zeptá se s úsměvem a je ráda, že to dítě bude mít u sebe aspoň jednoho prarodiče u sebe, i když nevlastního.* Taky už jsem na spoustu věcí koukala, všechno je to děsně roztomilý, hlavně ty bodyčka a tak. Ale no... Pořád jsem v rizikových týdnech, takže jsem s objednáváním a tak chtěla počkat až to pomine. Kdyby...kdyby se něco stalo, tak to bude lehčí, když okolo sebe nebudu mít plno věcí pro miminka a tak. *Pokrčí rameny, protože i když se snaží myslet pozitivně, taky se to celý snaží nahlížet i realisticky.*

*Zasměje se, když na něj vyplázne jazyk, ale jeho radost z toho vítězství mu to nezkazí, naopak. Ona by měla být ráda, že teď jí neřekl, jak je roztomilá, i když to na jazyku měl. Naoko dramaticky si povzdechne.*No dobře no.. Vyhrála jsi. *Uchechtne se. */Ale nevyhrála./*Vyjmenuje pár věcí, na kterých se shodnou.. Dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky.*Pravda no. Ale časem se najde třeba více věcí, na který budeme mít stejný názor. *Pousměje se. A nebo se budou muset naučit dělat kompromisy, když už spolu mají vládnout.*Ano má. Děti miluje, takže se těší jak na tebe tak i na svého vnoučka nebo vnučku. Taky mi říkala, že by se měla naučit háčkovat myslím.. Nevím v tomhle se nevyznám. Ale doufám, že to si nechá jen pro toho prcka. Já v žádným růžovým upleteným svetru na porady chodit nebudu.. /Ještě se ty dvě proti mě spiknou a všechno moje oblečení vymění za podobný šílenosti.. Zachraňte mě někdo, prosím!/To mě nenapadlo.. Ale nesmíš to vidět tak černě. Určitě budete oba dva v pořádku. *Pohladí ji po břiše a políbí do vlasů. *Nejsi už unavená? Mám odejít nebo mohu zůstat? *Rád by tu zůstal s ní, ale pokud si to nepřeje, klidně odejde.*

*Spokojeně se zazubí, když uzná její výhru a úsměv z toho jí ještě nějakou chvíli na tváři vydrží, protože i jenom díky takovéhle maličkosti je spokojená jako malé dítě, které dostane novou hračku.* Určitě. Zjistíme o sobě víc věcí a jak seznam věcí, na kterých se shodneme, tak ten, na kterých se neshodneme se rozrostou. *Nedělá si iluze, že budou nacházet jenom věci, na kterých se shodnou. To by asi nebyli oni, kdyby se o něčem nedohadovali. Ale na druhou stranu, kdyby spolu věčně jenom souhlasili, taky by to bylo pěkně o ničem.* Myslim, že kdybys to měl na sobě, tak tě víc bude trápit, jak to děsně umí kousat než že je to růžový. *Zasměje se a už teď v hlavě plánuje, jak se musí s jeho mámou někdy domluvit a donutit ho jít na nějakou poradu v růžovém upleteném svetru.* Snažím se na to koukat pozitivně a už teď se ho nemůžu dočkat, ale realisticky tady prostě ta šance je a rizikový týdny se jim neříká jen tak. *Usměje se, když jí pohladí po břiše a trochu se k němu přitulí, když ucítí jeho rty ve svých vlasech.* Můžeš zůstat, budu jedině ráda. *Odpoví mu s úsměvem a pak zívne, protože přeci jen už docela unavená je.* Jestli ti nebude vadit, že za chvíli usnu. *Zamumlá, zatímco se jí začnou zavírat oči. Nechce mu usnout takhle na rameni a nějak ho po zbytek noci znehybnit, takže si lehne hlavou na polštář.* Dobrou noc. *Popřeje mu už napůl ponořená ve spánku.*

*Uzná, že má tedy pravdu, ale v duchu si stejně myslí svoje. Kdyz ale vidí jak ji to udělalo radost, musí se usmát. Vy jmenuje pár věcí, na kterých se shodnou a poznamená, že časem těch věcí bude více. Ale Angel má pravdu, kromě toho se objeví i věci, o kterých se budou zase dohadovat. * Důležité bude, abychom vždycky aspoň našli kompromis. *Pousměje se. To už snad bude lehčí, než ustoupit úplně. Potřese hlavou na znamení nesouhlasu. * Spíše by mě štvalo, že jsem v růžové. To svědění bych přečkal. *Uchechtne se. Vzhledem k tomu, že už stihl Angel poznat, dojde mu, že na něj něco jeho snoubenka už asi začala plánovat. */Jestli mě připraví o všechny mikiny a zbyde mi jen jeden růžový svetr.. Raději půjdu "nahoře bez".*Jsou tu ti nejlepší doktoři, ti by ti snad zvládli pomoci, kdyby se náhodou něco stalo. Ale určitě budeš v pořádku, pokud tedy budeš pořádně jist a Odpočívat a obě dvě tyto věci si hodlám ohlídat. *Polovině ji do vlasů. Lehne si společně s ní na postel a přitáhne si ji k sobě, aby ji mohl objímat. *Nebude. Naopak je to dobře, musíš odpočívat. *Sleduje ji jak pomalu usíná a jakmile je její dech pravidelný, taky se mu začnou zavírat oči. *

*Dneska jí bylo špatně docela dost dopoledne, ale už si na to postupně zvyká, takže jí to nijak extra nerozházelo. Jednuše to přečkala v blízkosti záchodové mísy a když to odeznělo, vydala se do kuchyně pro nějakou lehčí snídani. Odpoledne se stavila u doktora na ošetřovně, kde zodpověděla asi miliardu otázek o svém zdravotním stavu a domluvila si termín na první ultrazvuk, kde poprvé uvidí toho drobečka na vlastní oči. Jí samotné ale pomalu přestává připadat jako drobeček, i když je momentálně velký asi jako malina. Břicho jí začíná připadat hrozně nafouknuté. A nejhůř jsou na tom její prsa, která se začala z ničeho nic hrozně zvětšovat, takže se sotva vejdou do jejích normálních podprsenek. Proto návštěva doktora, kde podprsenku musela mít, bylo pro ní jako sezení v osobním pekle. Jakmile dojde do komnaty, začne zápasit se zapínám a jako na potvoru jí to samozřejmě nejde. Až po delší chvíli zápasu se jí podaří konečně zapínání otevřít a zbavit se aspoň trochu bolesti prsou.* Krám jeden debilní vypatlanej! *Zanadává naštvaně nahlas během toho, co podprsenku hází přes celou komnatu. Ta ladně přistane na jedné poličce, kde zůstane za ramínko viset. To je jí ale teď jedno, protože jí zajímá jenom ta úleva, se kterou se uvelebí v křesle.* /A teď mam na něco chuť, božeee. Už mě to nebaví./

*Minule Angel nechtěla moc jíst, což mu dělá starosti. Ví, že miminko potřebuje dostatek jídla a ona přece taky, aby byla dost silná a všechno bylo tak jak má. Takže hned jak dodělal papíry, vydal se do kuchyně. Snad poprvé v životě si vzal kuchařku a hledal v ní něco jednoduchého, co by mohl udělat. Nikdy nevařil, takže neví jaký bude výsledek, ale snaží se. Nakonec se rozhodl pro palačinky. Prvně se mu tam podařilo dát vajíčko i se skořápkou a podruhé nějak uklouzl a těsto nedopatření vylil na sebe, načež se musel jít převlíct, do modrých džínů a bílé košile ale nevzdal to. Do třetice všeho dobrého, těsto se mu podařila udělat a kromě toho, že první tři palačinky skončili černé, vypadají ty další dobře. Na pár z nich dal nutelu, na pár různé marmelády. Je to na dvou skoro vrchovatých talířích, dávku trochu neodhadl, takže z tohohle by se najedli do syta asi čtyři lidi, možná více. S tím zamířil do komnaty Angel, kam už trefí i sám. Když je za jejími dveřmi, slyší jak nadává a uchechtne se.*/Už to začíná.. Že bych to nechal tady, zaklepal a zdrhnul?/*Sám nad sebou potřese hlavou. Pomocí loktu si otevře a nakoukne dovnitř.* Nevím jestli je to bezpečné.. *Usměje se.*Co tě tak rozčílilo? *Zajímá se a vstoupí do komnaty.* Něco ti nesu.. Vím, že jsi minule nechtěla moc jíst, ale pro toho prcka je dostatek jídla důležitý, pokud nechceme, aby se mu ještě něco vážně stalo. Položí talíře na stůl.*No.. možná jsem to s tou porcí trochu přehnal, uznávám, neodhadl jsem to.

*Když konečně dojde do komnaty, začne zápasit se zapínáním podprsenky, což jí vytočí ještě víc, než to, že jí je malá. Přeci jen se jí ale podaří nad tím mučícím nástrojem vyhrát a s naštvaným nadáváním ho odhodí na druhou stranu komnaty. Pak se zhroutí do křesla, kde jí začnou popadat různé chutě hlavně na sladké. Než se ale dopřemluví ke zvednutí a výpravě do kuchyně, dveře se otevřou.* Naprosto bezpečný. *Přikývne s pobaveným úsměvem, když uvidí Cassiuse.* Prsa. *Odpoví bez váhání na jeho otázku. Normálně by se u toho asi červenala a rychle letěla schovat tu podprsenku, ale na to je ještě stále až moc vytočená. Když ale uvidí palačinky, naštvání jí opustí a místo toho jí nadšeně zajiskří oči.* Jeeee. *Vyskočí z křesla a nadšeně přicupitá k těm talířům.* Nevadí, aspoň zbyde na zítřek. *Pokrčí rameny nad tím, kolik jich je a hned se po jedné natáhne a začne jí likvidovat.* He to dobryy. Nehíkal si, he umíš vahit. *Zamumlá s plnou pusou, protože jí to hrozně moc chutná. Celkově je dneska docela praštěnější a zbrklejší, než normálně.* Jak ses měl? Neměl jsi moc práce? *Zajímá se, když dokouše poslední sousto palačinky.* Jo...dneska jsem byla u doktora. V pátek jsem se s ním domluvila na první ultrazvuk. Už se nemůžu počkat, až ho uvidíme. *Pohladí se po břiše, které je docela vidět, protože má na sobě uplejší triko. To, že tím pádem jde vidět i to, jak jí povyrostly prsa, jí nijak ani nedojde a neřeší to.*

*Jelikož chce Angel potěšit a ujistit se, že se pořádně nají, rozhodne se udělat palačinky. První dva pokusy skončí katastrofou a poté, co dodělá třetí těsto a palačinky jsou hotové, sám si pro jistotu jednu dá a chvilku počká, jestli se z otok neotráví nebo tak. Až poté to nandá na talíře a vydá se ke komnatě své snoubenky, tentokrát ani nezaklepá, nějak mu to nedojde. Asi na to pozapomene když poslouchá, jak tma nadává a on se rozhoduje, jestli raději neutéct a jen jí tam to jídlo nenechat, ale pak statečně otevře dveře a vejde dovnitř.*Prsa? Dobře...*Potřese nad tím hlavou. Neví, jaký problémy teď s nimi má. Po jejím ujištění, že je to bezpečný položí talíře na stolek a usměje se, když se do těch palačinek hned Angel pustí. Potěší ho, že to není jako minule.* V kuchyni jsem byl přes tři hodin a kdybys viděla, jak to tam vypadá teď.. tohle bys neřekla.*Uchechtne se.*Navíc, do prvního těsta mi spadla skořápka, celá, takže nešla vyndat ven a když jsem udělal druhý, nějak jme uklouzl a vylil ho na sebe. A prvních pár palačinek z toho těsta co se mi podařilo udělat už dobře jsem spálil. Asi je taky dobře, že toho bylo více. *Uchechtne se. Kdyby toho bylo málo, asi by z toho byly tak dvě palačinky, které by byly pojídatelné. *Ne, šlo to. Práce jsem měl právě málo, stihl jsem, to za chvilku. *Hned po obědě se právě dal do přípravy palačinek.* Vážně? To je úžasný. Už se taky moc těším.*Klasicky jí položí ruku na břicho, po kterém ji pohladí s láskyplným úsměvem. Ale jelikož je to přece jen chlap, jakmile se podívá o něco výše, postřehne, že je Angel bez podprsenky a její prsa se o něco zvětšila. */To těhotenství vážně není tak špatná věc.. / *Podívá se jí do tváře.* Takže od teď budeš chodit už všude bez podprsenky? Asi začnu žárlit, přece jen jsi moje snoubenka. *Našpulí rty jako malé dítě, ale zároveň se mu rty vlní do pobaveného úsměvu.*

Jo. *Přikývne, když po ní zopakuje to, co jí tak naštvalo. Nějak víc to nemá potřebu rozvádět, aby se ještě víc nenaštvala. Místo toho se vrhne na palačinky a hned jednu z nich začne okamžitě likvidovat. Ještě s plnou pusou začne hned chválit jeho kulinářské schopnosti.* Thi hodiny? Dělaf fi shandu? *Vykulí oči a pak překvapeně spolkne sousto.* Proč jsi tam byl tak dlouho? Vždyť...tos vůbec nemusel. Místo toho jsi měl dělat spíš něco jinýho, než se mořit kvůli mě. *Zamračí se starostlivě, protože jí přijde, že ho akorát obírá o čas.* Nebolí tě něco? *Zajímá se, když slyší, že spadnul. Pak už mu oznámí, že je domluvený ultrazvuk, na který se oba dva těší a když jí pohladí po břiše, usměje se a položí ruku přes tu jeho. Když pak uvidí jeho pohled, nakloní hlavu mírně na stranu a povytáhne obočí s pobaveným výrazem na tváři. Po jeho otázce se uchechtne a prstem ho lehce cvrkne do rtu. Nejradši by ho políbila, ale nechce ho vystrašit.* Neboj, nebudu. Jenom musim sehnat nějaký větší podprsenky, tyhle mi jsou malý a děsně to bolí. *Ušklíbne se mírně a tim mu trochu osvětlí, proč byla tak naštvaná.*