Palácový altánek

*Akorát skončila jedna z porad v salonu, které se musel účastnit a má pocit, že mu ze všech rádců praskne hlava. Rozhodne se jít provětrat ven a trochu doufá, že by tam třeba mohla být Kathika. Moc dobře ale ví, že když má službu, je většinou ve vnitřních prostorech. Chvíli se prochází zahradami a uvažuje o tom, co všechno ho poslední dobou potkalo a nakonec dojde k altánku. Trochu se zamračí, když vidí někoho, jak sedí na zábradlí a nevidí mu do obličeje. Pak ale zaregistruje sluchátka a vidí, že postava je dost podobná jeho mladšímu bratrovi. Sundá mu kapucu, aby upozornil na svou přítomnost.* Máš depku? *Zeptá se ho s nadzvednutým obočím, když ho Eathen zaregistruje a pak se opře o zábradlí vedle něho.*

*Rad by se zse nekdy videl s Eris, protoze mu divka prijde sympaticka a prijemne se mu s ni povida a vzdy, kdyz vidi fialovou, vzpomene si na ni na jeji obliej a hlavne na barvu jejich vlasu. Je na sebe nastvany, zese ani nestihl ji zeptat na nejky kontakt, aby se s ni domluvil na dalsim setkani, protoze presne tohle chce. Chce ji videt, ale nevi jak se s ni spojit, protoze na mistech, kde ji potkal naposledy na ni nenarazil a on si mysli, ze za to muze ten fakt, ze ji rekl, kdo ve skutecnosti je. Jakmile narazi na altanek, sedne si na zabradli s kapuci na hlave, pokrcenymi koleny, celem oprenym o ne a sluchatkama v usich a uvazuje nad tim, kde by mohlo byt Ghetto rebelu. Vi, ze na samem okraji Angeles je sposta ulic s polospadlymi domy a tak muze byt jejich Ghetto vlastne kdekoliv a je to, jako hledat jehlu v kupce sena. Je zamysleny nad tomhle faktem a sluchatka a udba mu taky nedaji prostor k tomu, aby vzal na vedomi, ze se v altanku objevil jeho starsi bratr. Teprve az, kdyz mu stahne kapucito zjisti a vylekane zakrici a malem s sebou sekne na zem, ale nastesti se rychle zachyti.Sunda si jedno sluchatko.* Malem jsem se podelal! *Vyjede na nej nastcane.* Priste mi zaklepej na rameno, nebo tak. *Stopne hudbu a sunda si i druhe sluchatko.* Co je ti do toho? Najednou se zajimas? kde mas tu svoji holku? Videla te ve svetle a lekla se tveho ksychtu a tak s jekotem utekla? *Rypne si do sveho bratra.*

*Dojde do altánku, kde si všimne svého bratra. Sundá mu kapucu, aby upozornil na svou přítomnost a sám sebou trhne, když vidí, jak se lekl.* Promiň. *Zvedne ruce do vzduchu v omluvném gestu a pak se opře o zábradlí vedle něj.* Dobře, promiň. *Omluví se mu znovu a pak se ho zeptá, jestli má depku. Po jeho odpovědi se zamračí.* Ne, má službu, ale to je teď jedno. Teď záleží na tobě. Co se děje? *Zeptá se ho starostlivě.* Já vím, že poslední dobou jsem s tebou moc času netrávil a je mi to líto, vážně. Ale jsi můj brácha a vždycky pro mě budeš důležitý. A vždycky tě taky vyslechnu, budu tu pro tebe a budu chtít vědět, co se v tvém životě děje. *Ujistí ho a myslí to vážně.*

*Je zabrany ve svych myslenkach a posloucha hudu, takze je jane, ze se lekne hned jamile mu nekdo sunda kapuci. Jakmile zjisti, ze se jedna o jeho starsiho bratra, hned na nej vyjede, jestli jej nemohl poplacat na raneo, nebo tak nec nez, aby jej tolik lekal takhle.* Jen jsem se lek. Necekal jsem, ze by sem nekdo dalsi sel zrovna, kdyz jsem tady ja. *Rekne nakonec a potom si sunda sluchatka a schova si je do kapsy a potom si do batra typne ohledene te holky, se kterou jej kratce videl na otevreni zabavneho parku a usklibne se.* Stejne je to divny. Jedina zenska, co je mezi tolika chlapy jako strazce a zacne si s tebou. *Potom nakloni hlavu na bok.* Ale je to tvoje vec s kym spis. *Potom si poslechne jeho dalsi slova a protovi ocom. c mem zivote se toho deje hodne. S klikama trenujeme na jednu tnecni soutez a semtam si zahrajme a zazpivame. Mam neco rozdelanyho se starsim brachou Satiho a snad se to bude lidem libit no. Pokud se ozhodneme to pustit ven. *Pokrci rameny. K tomu mu byla velkou inspiraci prave Eris.* A nemam depku. Jenom.... jsem se seznamil s jednou divkou a jakmile zjistila, kdo opravdu jsem, tak utekla a ja ji od te doby nikde nevidel. Nevzal jsem si ani kontakt na ni, protoze nez jsem se vzpamatoval, byla pryc. *Kouka se na tkanicky u svych bot a najednou mu prijdou strasne zajimavy.*

*Omluví se mu za to, jak ho vylekal a pak mu řekne, že Kathika má službu.* Díky. *Ušklíbne se a protočí očima, když zmíní spaní.* Hele, nejsem s ní kvůli sexu. *Namítne a pak si ho poslechne a usměje se.* Tak to je skvělý. Hodně štěstí v tý soutěži. A určitě to bude skvělý. Máš talent, jenom si věř. *Povzbudí ho a pak se trochu zamračí, když slyší o nějaký holce.* Nějaká holka z města? *Zeptá se a pak se pousměje.* Určitě na ní ještě narazíš. Nikdo jen tak nezmizí. Lidi často vyděsí, když jim dojde, kdo jsme, ale pak se s tím nějak srovnají. Kat se mnou taky nejdřív nechtěla nic mít. Nejdřív si se mnou ani nechtěla tykat. Chtělo to vytrvalost, ale stálo mi to za to. A jestli je ta holka fajn a rozumíš si s ní, tak prostě musíš být trpělivý. Ona se někde ukáže.

*Zaktrouti hlavou.* Jak rikam je mi jedno rroc s ni jsi, ale neni mi jedno, proc je s tevbou ona. *pokrci rameny.* nechci ti nejak kazit vyhlidky, ale byt tebou, dam si na ni bacha. *Pokrci rameny. otom m rekne , co je v jeho zivote noveho.* Jo snad se dostaneme aspon o dalsiho kola. Neni to jednoduchy cele dny delat na choreografiii a krocoxh a sladit to s ostatnima. Neni to hotove za den. Vyzaduje to trenink, cas a pevny nervy, protoze kdyz se to nevede je to nekdy na palici a hadame se. *Mavne rukou a pak mu rekne ze potkal divku a kyvne hlavou.* Jo, z mesta *Pousmeje se lehce.* Neveril jsem, ze bych si s nekym takhle sednul a to jsem ji otkal jen trikrat a je... fajn... je strasne zajimava a jina nez ostatni holky, ktere znam a mam. *Reekne a potom si odkasle.* Treba jo. Treba na ni zase nekde narazim, pokud se mi nebude uz prijistotu vyhybat. *Vydechne a potom se usklibne.* Nechtela ti tykat jo? a potom najednou souhlasila? Divny ne? *Nadzvedne oboci* Hele... kde beres tu jistotu, ze si s tebou ta tvoje strazkyne jen nehraje? Co kdyz se reba vsadila s nekterym z jinych strazcu, ze te zbali? *Spusti nohy dolu ze zabradli.* Trba se ted nekde na sluzbe narame bavi na tom, jak snadno jsi ji naletel. *Pokrci rameny.* Tebe bych svedl i ja, kdybych si vycpal hrunik, nasadil paruku a nalicil se. *Zasmeje se a potom zvazni.* Treba ji nejde o ani tak o tebe, nez o to, ze se posune ve spolecenskem meritku jen diky tomu, ze jsi princ. Neber to zle okej? je to jen moje uvaha a nechci, abys byl pak na dne, kdybys zjistil, ze jsi byl jen prostrednik k tomu, aby si ona polepsila. *Seskoci dolu.* Jo, a mam jeste jednu dovinku. Chtel bych motorku, ale pochybuju, ze nasi povoli. *Prevrati ocima.*

Věřím jí. Oprávněně. *Namítne a pak si poslechne, co se děje v jeho životě.* Chápu, že to neni jednoduchý, ale vy to určitě dáte. Jste všichni dobrý. *Věří jim, že to dají. Ví, že to jeho brácha miluje a je v tom dobrý. Pak už ho ale zaujme holka, kterou zmíní.* Můj malej bráška se zamiloval? *Zazubí se na něj a pak mu řekne, jak to bylo u něj a Kathiky.* Potom jsem jí o to já sám požádal. Pozval jsem sem její rodinu a když je viděla, řekla mi, že by udělala cokoliv, aby mi to oplatila. Tak jsem jí řekl ať mi tyká a budeme vyrovnaní. *Pokrčí rameny a pak se na něj podívá.* Hele.. ona sama to nemá jednoduchý. Protože přesně tohle si všichni myslí. Že je zlatokopka. Proto se mnou nejdřív nechtěla vůbec nic mít. *Protočí očima, když mu Eathen řekne, že by ho svedl i on.* To neni pravda. Nejsem zoufalej. Jenom jsem doteď miloval spíš samotu. *Vysvětlí a pak zavrtí hlavou.* Chápu, proč si to myslíš. Ale jsem si jistý, že ona taková není. Ani si ode mě nevzala řetízek a náušnice, který jsem jí koupil. *Pokrčí letmo rameny a pak nadzvedne obočí.* Spíš pochybuju, že ti jí povolí máma. Táta je na to dostatečnej blázen, ale asi by pak spal na gauči nebo v kuchyni. *Uchechtne se.* Takže ... po mě chceš, abych se přimluvil u rodičů, nebo ti jí sehnal sám? *Nakloní hlavu na stranu a sjede ho pohledem.*

*Vůbec nemůže usnout a nechce nijak budit Clavia, který klidně oddechuje. Opatrně vyklouzne z jeho náruče a hodí na sebe rychle džíny a svetr. Do ruky vezme potichu kytaru a vykrade se z komnaty. Chvíli jí trvá, než si zvykne na světlo v komnatách, ale brzo si na to její oči přivyknou a ona najde východ do zahrad, kterými se dostane k altánku. Dost si ho oblíbila a poslední dobou se stal jejím útočištěm hlavně po nocích, kdy nemůže spát. Často má v hlavě období, kdy byla u rebelů a byla donucena zabít pár lidí. Často na to myslí a lituje toho, ale čas už nelze vrátit zpátky. Proto o tom ani nahlas nemluví s Claviem, nechce mu přidělávat starosti. V altánku se vyhoupne na zábradlí a hned si na klín položí kytaru, na kterou začne hrát. Pomáhá jí to vždycky k odreagování a uklidnění se.*

*Dneska měla směnu ráno. Odpoledne prospala a teď má zase dost energie, takže se vydala od zahrad zaběhat si. Sluchátka má v uších a puštění svůj oblíbený playlist písniček. Soustředí se jen na dech a na běh, ani cestu nevnímá skoro. Na sobě má černé legíny a volné zelené tílko. Vlasy má v drdolu, i když několik pramínků z něj vypadlo a jen tak se jí pohupují okolo obličeje. */Kdyby se Wellsovi tak nelíbily moje vlasy, asi se ostříhám dohola../*Když doběhne k altánku, zastaví se, aby se mohla vydýchat. Pak se narovná a všimne si, že někdo v altánku je.*Ehm.. Dobrý den?*Pozdraví spíše otázkou a zvědavě se na tu osobu podívá.*

*Když se jí podaří vykrást z komnaty, vydá se do altánku, kde poslední dobou tráví hodně volného času, hlavně probdělých nocí, a jakmile tam dojde, vyhoupne se na zábradlí a začne hrát na kytaru, kterou si s sebou přinesla. Po chvilce si začne do melodie broukat a pak rovnou přidá i svůj zpěv. Ví, že tady jím nikoho nevzbudí, pokud tedy někdo nemá potřebu kempovat v zahradách paláce. Když ale uslyší nějaký hlas, polekaně sebou trhne a podívá se na osobu, která sem přišla. Je ráda, že jak kytara, tak ona sama, zůstali na svých místech a ze zábradlí nespadli. Nečekala, že takhle pozdě bude venku strašit ještě někdo další.* Dobrý den. *Pozdraví jí s milým a trochu nesmělým úsměvem.* Jestli chcete mít klid, klidně půjdu. *Nabídne jí a rovnou seskočí ze zábradlí.*

*Ani se moc nesoustředí na cestu, plně vnímá jen svůj splašený dech a písničku, do jejíhož rytmu i běhá. Dělá to ta často. Když je rychlejší část písničky, běží rychle, když pomalá, běží pomaleji. Ani to nedělá schválně, jen tak, sama od sebe. Doběhne až k altánku, kde si vezme chvilku, aby se vydýchala a vyndá si sluchátka z uší. Pak si až všimne osobu.*Ne, nemusíte odcházet.*Potřese hlavou.*Byla jste tu první, takže bych měla odejít já, pokud vám moje přítomnost vadí. Ale mě ta vaše rozhodně ne.*Ujistí ji.*Já jsem Kathika Canton, těší mě.*Představí se jí.*Mohu znát vaše jméno?*Má pocit, jako by ji někde viděla.*/Asi zahraniční host./*Usoudí.. Jako zaměstnanec paláce jí nepřipadá.*

*Sedí na zábradlí v altánku, kde hraje na kytaru, aby se uklidnila a když se od vchodu do altánku ozve hlas, málem z toho zábradlí spadne. Pak z něj seskočí, protože radši odejde, než aby jí tu rušila a po jejích slovech se pousměje.* Mě ta vaše taky ne. *Ujistí jí.* Navya Sánchez. Taky mě těší. *Představí se jí.* To takhle večer máte ještě energii na sportování? *Zeptá se jí, když si všimne, co to má na sobě za oblečení. Ona sama je dost unavená, ale nemůže usnout kvůli svým myšlenkám. Teď by nezvládla uběhnout ani kilometr.*

*Doběhne k altánku, kde narazí na další dívku. Nemusí odcházet, jí nevadí, že má společnost. Ráda by si s někým i popovídala. Přátelsky se na ni usměje, když ji ujistí, že jí ani ta její společnost není nepříjemná. Pak se představí a na její otázku přikývne.*Jo. Pracuju tu jako strážkyně.. Měla jsem ranní směnu a pak celé dopoledne prospala, takže..*Nechá větu volně viset.*Ehm.. Vy jste nějáká princezne prostě zahraniční host? Mám pocit, že jsem vás tu někdy viděla, ale nepřipadáte mi jako zaměstnanec paláce.*Doufá, že se dívka nijak neurazí, to by nechtěla.*/Vypadá docela v pohodě. Tu by to asi neurazilo./*Proběhne jí hlavou a přeměří si dívku ještě jednou pohledem.*

*Pokýve po její odpovědi hlavou.* Tak to to vysvětluje. Já bych teď neuběhla ani pár metrů. *Uchechtne se pobaveně a po její otázce její tváře naberou podobnou barvu jako jsou její vlasy.* Nejsem princezna. *Zavrtí hlavou.* /Možná jednou../ Jsem tady se španělským princem Claviem. Jsem jeho přítelkyně. *Vysvětlí jí, kdo je.* Je to složitá práce? Být strážkyní? *Zeptá se jí docela zvědavě, protože si to neumí představit. Taky jí obdivuje, že tak často riskuje svůj život, když jde o útoky na palác.*

*Rozhovor s tátou ho docela dobil, i když má dál plno starostí. Pořád se mu ale v hlavě opakuje, že mu táta řekl, že je na něj pyšný. I tak ho ale trápí jeho vztah se sourozenci. Štve ho, že Camille se s ním nechce usmířit. A taky to, jak se do něj veřejnost a rádci pořád naváží. Teď podobný myšlenky ale zaplaší, protože má před sebou schůzku s další účastnicí. Konkrétně s Lily, se kterou má jít do altánku. Na sobě má černý oblek a bílou košili, jak je u něj zvykem a vlasy si upraví jenom prohrábnutím rukou. Dojde k její komnatě a zaklepe na její dveře.* Ahoj. *Pozdraví jí s úsměvem.* Můžeme? *Zeptá se jí a nabídne jí rámě, aby se spolu mohli vydat k altánku, který jí chce ukázat.* Jak se máš? *Zeptá se jí.* Jestli ti teda nevadí tykání. Přijde mi to lepší a osobnější.

*Čeká ji schůzka s princem, a tak ji komorné od rána nedají pokoj. Je ráda, že se o ní takhle starají, ale někdy je to přehnané. S jejich pomocí si vybere světle modré šaty a k tomu si sladí i ostatní doplňky. Princ ji pozval do altánku a ona je zvědavá, jak to tam vypadá. Sama občas do zahrad vyrazila, ale většinou se tam ztratila a byla ráda, že najde cestu ven. Když uslyší zaklepání na dveře, stane a přejde k nim.* Zdravím *Pozdraví ho s úsměvem na tváři, přikývne a přijme jeho rámě.* Mám se dobře, nemám důvod k tomu, abych byla nešťastná. *Jednoduše odpoví.* Ne, nevadí. *Pousměje se.

*Zaklepe na dveře komnaty Lily a jakmile mu otevře, usměje se na ní a pozdraví jí. Pak jí nabídne rámě a vykročí směrem k východu z paláce do venkovní části.* Tak to je dobře. Líbí se ti v paláci? Nechybí ti nic? *Zajímá se dál, protože nechce, aby se tady účastnice cítili špatně. Je rád, že souhlasí s tykáním, protože vykání mu přijde hrozně neosobní. Pak už vyjdou ven z paláce a vydají se zahradami směrem k altánku.* Už jsi stihla projít palác? Máš tady svoje oblíbený místa? *Zajímá se, aby nějak rozproudil konverzaci.*

*Zamíří s princem směrem k altánku.*Je to tu pěkné a je tu snad asi všechno. *Zasměje se* Nevím, co by mi mělo chybět. *Odpoví upřímně. Nenašla nic, co by v paláci chybělo. Poznala tu i lidi, se kterými si rozumí a pár ostatních účastnic. Přesto ale většinu času tráví ve své komnatě nebo někde bloudí v zahradách. Vejdou do zahrad a rozhlédne se kolem.* Jo, ale vždy, když někam jdu, tak objevím něco nového. Občas stále ztrácím, i když jsem tu už celkem dlouho. *Znovu se zasměje.* Nejradši čas trávím asi v zahradách na čerstvém vzduchu. *Odpoví mu a dodá.* Nechápu jak se tu vy všichni můžete vyznat.

*Zeptá se jí, jestli jí tady něco nechybí a po její odpovědi pokýve hlavou.* Dobře, ale kdyby se něco našlo, klidně se neboj přijít nebo napsat. Určitě půjde všechno zařídit. *Slíbí jí s úsměvem a pak už vejdou do zahrad a vydají se směrem k altánku.* Nejsi jediná. Co jsem slyšel, ztrácejí se skoro všechny účastnice. Je pravda, že palác je obrovský, takže to není nic, za co by ses musela stydět. *Pokrčí rameny a pousměje se na ní.* Ty jsou krásný. Taky doporučuju starý uličky, tam je taky čerstvý vzduch a jsou nádherný. *Doporučí jí místo, které by se jí mohlo líbit.* Žiju tu celý život, takže by bylo divný, kdybych se tu nevyznal. *Pokrčí rameny a pak odhrne jednu větev, aby mohla v klidu projít a dojdou k altánku, odkud je na jednu stranu vidět na město a na druhé straně se krásně vidět na palác.* A jsme tu.

*Řekne mu, že ji tady nic nechybí a když ji řekne, že všechno půjde zařídit, hned to vyvrátí.* To asi vážně nebude třeba. *Trochu ji uklidní, když ji řekne, že se ztrácí i ostatní účastnice. Ani se nediví.* Jestli do uliček někdy trefím. *Zasměje se a podívá se před sebe do zahrad.* Věřím, že to tam je pěkné. *Přikývne, když řekne, že tu žije celý život. Nic na to neříká, ale ona sama se dokáže ztratit i tam, kde se narodila. Potom dorazí k altánku, usměje se a udiveně nadzvedne obočí. Je to tam vážně nádherné. Přejde do altánku a opře se o jeho zábradlí.* Je to tu vážně pěkné. *Řekne s úsměvem na tváři a pohlédne směrem k městu.*

Dobrá. *Přikývne, ale jeho nabídka tím pořád platí. Je připravený cokoliv zařídit, kdyby nějaké z nich něco chybělo. Ví, že většině chybí i jejich rodina a má v plánu sem nějaké členy rodin účastnic pozvat. Ale až po prvním vyřazování, které se dost blíží a on už teď ví, že vyřadí více dívek najednou. Nemá smysl držet tu dívky, se kterými si nedokáže představit společnou budoucnost. Pak už jsou u altánku, který jí vlastně chtěl ukázat a pousměje se, když vidí, že se jí tu líbí.* Lituješ toho, že jsi se přihlásila do Selekce, nebo jsi za to ráda? *Zeptá se jí zvědavě.*

*Vejde do altánku a zadívá se do města. Líbí se ji tu. Pak se ji zeptá, jestli toho lituje. Sama neví, jak by měla odpovědět. Jako chybu to nevnímá, ale neví, jestli by to udělala znovu. Stejně by se ani královnou nejspíš stát nechtěla. * Nelituju. Poznala jsem díky Selekci spoustu nových lidí a mám i nové zážitky. *Usměje se a odpoví.* A už víš koho ze Selekce vyřadíš? *Zasměje se a zeptá se ho. Sama by se asi nezhroutila, kdyby musela jet domů, ale zalíbilo se ji tady a možná by tu i ještě nějakou dobu klidně zůstala.*

*Zeptá se jí zvědavě, jestli lituje toho, že se do Selekce přihlásila. Ptá se na to většiny účastnic a skutečně ho zajímá, jak to vnímají. Po její odpovědi pokýve hlavou.* Doufám, že na Selekci nebudeš pak vzpomínat nějak špatně. A nebudeš toho litovat. *Pousměje se na ní a pak se zády opře o jeden ze sloupů na altánku a pokrčí rameny.* U pár dívek jsem si jistý. U dalších se rozhoduju. Ještě nevím, kolik přesně dívek pošlu domů. *Rád by měl aspoň jednu věc, u které by si byl na sto procent jistý, ale zatím mu přijde, že u všeho jsou otazníky.* Ty chceš domů nebo bys tu ještě ráda byla? *Podívá se na ní s nadzvednutým obočím.*

*Řekne mu, že nelituje toho, že se přihlásila do Selekce. Nemyslí si, že je tady nějaká dívka, která by toho litovala. * To určitě ne. *Potvrdí, usměje se a otočí se k němu, aby nebyla otočená zády. Zeptá se ho, jestli už ví, koho chce poslat domů. Jeho odpověď ji nepřekvapí, a tak jenom přikývne. Přece jenom by neměl vyhodit všechny dívky naopak, nebo zase jenom jednu.* To já nevím.. Rozhodně bych se psychicky nezhroutila, kdybych měla odjet. *Pokrčí rameny, protože neví, jak by měla odpovědět.* Stejně si nemůžu vybrat, ne? *Zasměje se.*

*Oplatí jí úsměv, když slyší, že účasti v Selekci litovat nebude. Nerad by, aby měly ty dívky ze Selekce doživotní trauma. I když začíná mít pocit, že z toho bude mít doživotní trauma on. Pak se opře o sloup altánku a přizná, že ještě ani pořádně neví počet dívek, které Selekci opustí.* Tak to je fajn, že kdybych tě vyřadil, nebudu ti muset shánět psychologa. *Zasměje se.* Ne, to ne. Ale nechci tu držet někoho, kdo tu nechce být. Proto jsem se ptal. *Pousměje se na ní.*