Jeden z mnoha útesů na pláži

*Postáva na kraji útesu, uvažujúc nad tým, aký to bude nezabudnuteľný pocit skočiť nadol. Bude to niečo, čo ešte nezažil. Je istý, že táto chvíľa mu vytvorí nezabudnuteľnú spomienku, ktorú si pridá do zbierky svojich šialených zážitkov. Je jedno, že mu to napadlo asi pred hodinou a  nemá to vôbec premyslené. V mysli mu ani nepreblysla myšlienka, ktorá by ho varovala, že to nemusí pekne dopadnúť. Práve si vypočívava, koľko krokov bude musieť spraviť od špičky útesu, aby mohol skočiť šípku a vrhnúť sa do vzduchu dostatočne ďaleko. No z tejto úplne obyčajnej činnosti ho vyruší ženský hlas. Nemá dôvod jej niečo vysvetľovať a presviedčať ju, že sa nejde zabiť, no aj tak sa premôže a odpovie jej. Lenže ona je asi jedna z tých otravných bytostí, ktoré mu nedajú pokoj a nedovolia mu splniť sen, ktorý si dns vymyslel. Pri mene Winnie sa kúsok zamračí. Zdá sa mu povedomé.* /Winnie? Nepočul som to už niekde? Asi to bude len nejaká z tých na jednu noc. Nikto dôležitý./ *Po jej slovách sa ticho uchechtne a pozrie sa na ňu.Nezabudne si ju celú prejsť pohľadom od hlavy až po päty.* Kto tu hovoril o zabíjaní sa a samovražde, Lieveling? *Spýta sa jej s nadvihnutým obočím a drzým úškrnom, ktorý je preňho typický.* Robím to pre zábavu. *Vysvetlí jej nakoniec a tak zrhnie svoje dnešné nepremyslené plány do jednej vety. Zas sa pozrie na kraj útesu.* Ty si nikdy nechcela zistiť, aké je to letieť vzduchom? Či zábava je pre teba cudzie slovo a radšej sa venuješ sociálnym aktivitám ako je zachraňovanie zúfalcov na kraji útesov? *Položí jej dve otázky, ale jej odpoveď ho až tak veľmi nezaujíma.* A diki za upozornenie, že by si pre mňa niečo také urobila, ale nepotrebujem, aby ma niekto natáčal. Robím to pre seba. Nie pre slávu a pozornosť. /Tej už mám teraz aj tak na rozdávanie./ *Po jej ďalšej vete sa zas na ňu pozrie s malým úsmevom.*  Dank u voor een bakje troost. *Prehlási a je mu jasné, že ona holandčinu asi ovládať nebude.*

*Když dojde na útes, napřed si sama myslí, že tam dloujo nezůstane, ale to si všimne nějaké jo blázna, který chce skočit a i když říká, že by radši šla, ve výsledku si sedne na kraj útesu. Po očku ho sleduje a vážně by nerada měla na krku jeho sebevraždu nebo co vlastně dělá. S nakrčeným obočím domluví, jelikož když se jednoi rozmluví, pak stále pokračuje.* Pro zábavu? To jsi ještě větší idiot. *Zašklebí sr na něj a z kapsy si vytáhne menší čokoládovou tyčinku, kterou si hned rozdělá. Dá se říct, že to má i ma nervy, ale z vět části má na rk chuť.* Narozdíl od tebe, se věnuju víceméně bezpečné zábavě. A vážne mi cizí není. A zkazím ti to, když skočiš nepoletíš jalo ptát, asi ti nic neříká gravitace. *Zamumlá a ruce si založí na hrudi.* A pro pár zlomených kostí. *Zašklebí se spíše pro sebe, ale když promluví ve svém jazyku, vykulí oči a má co dělat, aby nepřepadla přes ten okraj jak s sebpu škubne. Jelikož ten jazyk rozpoznává, úplně dobře mu nerozumí, ale dokáže si ho zařadit, odkud asi je.* Enfoiré. *Utrousí a rychle se vyškrábe dál do okraje.* /Není odlid si myslím, že je... Že ne./ Odkud že jsi? *Zamumle a radši nechce slyšet odpověď.*

*Chcel skočiť. Chcel si užiť ten pocit, že poletí. Jediné, čo ale nechcel bolo, aby mu do toho niekto kecal. Stretne tu nejaké dievča, ktoré má asi nejaký komplex Matky Terazy, pretože sa mu pokúša dohovárať. Povzdychne si.* /Alebo sa skôr chce vysmievať./ *Pomyslí si po jej ďalších slovách a pozrie sa na ňu mierne naštvatým pohľadom. Jej prednášku ignoruje, ale keďže on nepatrí medzi práve tie najtrpezlivejšie a najpokojnejšie osoby, nevydrží to a niečo jej povedať musí.*  Pozri, skrátka tomu nerozumieš, tak sa nestaraj. Nie som nejaký tvoj projekt na záchranu. Choď radšej pomáhať deťom do chudinských štvrtí, ak sa nudíš. *Poznamená naštvatým tónom, ktorý jasne naznačuje, že netúži po tom, aby sa mu do toho plietla. Odvrkne jej niečo v holandčine, presvedčený, že mu nebude rozumieť. Po tom, ako počuje jej francúzštinu, prekvapene sa na ňu pozrie a premeria si ju.* Takže si bola v škole šprt a naučila si sa druhý jazyk, chceš pohladkať po vláskoch a dostať lízatko ako každé dobré dievčatko?*Spýta sa jej, pretože ho už naozaj štve. Má chuť sa rozbehnúť a skočiť len preto, aby ju nemusel počúvať. Veď jemu sa predsa nič nemôže stať.* Momentálne som z Illey. *Odvetí jej stroho. Medzitým sa obráti a od kraja útesu si začne vypočítavať cestu.* /Takých 10 krokov pokojne bude stačiť./ *Keď je spokojný zastane a cez hlavu si pretiahne tričko, odhaliac tak vypracovaný hrudník pokrytý jazvami a široké ramená. Potom si začne rozopínať aj nohavice, takže o malú chvíľu je tam len v plavkách. Predstiera, že mu vôbec nie je zima a všetko má pod kontrolou.* Uhni,  Lieveling, pokiaľ nechceš do tej vody skočiť so mnou. *Odvetí jej, pretože mu sedí v ceste.*

*Ráda lidem ničí jejich plány nebo je provokuje, to je jeden z důvodů, proč stále odsud neodchází. Ale taky proto, že se jí tady zalíbilo a stejně neví, kam by jinam šla.* Kdo říká, že tě chci zachraňovat. *Zašklebí se a prohrábne si své kudrnaté vlasy a pohled zase upře do moře. Možná kdyby skočil, asi by ji to moc nepříjemné nebylo, ale taky by mu jeho svobodnou vůli nebrala. Jakmile uslyší jeho jazyk, zamrká na něj a utrousí něco francouzsky, protože když ji něco překvapí, nepřemýšlí nad tím, jestli to musí říct tím jazykem, podle toho, ve které zemi je. Radši to řekne jazykem, který umí od malička.* To lízatko možná. To amrmlá a stále se snaží vzpamatovat z toho, že dost možná stojí vedle ní nějaky holanďan.* Nenapadlo tě, že jsem třeba nemusela být dobrá ve škole v jazycích, ale třeba jsem jen pricezna? *Zašklebí se na něj a doufá, že to není nikdo z Holandska, ale jen tím jazykem umí. Sleduje ho, jak se vyslíka a nakrčí lehce obočí. Potom se radši otočí, i když má co dělat, aby se pořád neotáčela a nesledovala ho.* Momentálně se mi už nechce, sedí se mi dobře. Můžeš si to obejít. *Odpoví mu jednoduše a nevinně na něj zamrká.*

*Netuší, ako sa musel previniť, keďže stretol najotravnejšie stvorenie pod slnkom. Stále si však zachováva chladnú hlavu a je odhodlaný skočiť. Po jej slovách sa na ňu pozrie s nadvihnutým obočím.* Zoals anders. Prepáč, teba to zaujíma len preto, lebo nechceš mať traumu na celý život. *Poznamená. On je nesmierne tvrdohlavá osôba, takže teraz by ho len máločo dokázalo presvedčiť, aby neskákal. Ćim viac je naštvatý, tak tým sa častejšie môže stať, že mu niečo ujde aj z holandčiny. Teraz to však povedal naschvál, pretože ju chcel naštvať. Nad jej poznámkou sa uchechtne.* Tak môžeš ísť hľadať lízatká niekam inam. Na krajoch útesov nerastú. *Poznamená s miernou iróniou, ktorá je preňho bežná. Po jej slovách sa však zarazí. Doteraz ho to dievča vedľa neho vôbec, ale vôbec nezaujímalo. To sa mení v momente, čo počuje, čo povedala. Pozrie sa na ňu a díva sa na ňu, ako by namiesto jednej hlavy mala dve.* Čože si? *Pýta sa jej. To len on môže mať také šťastie. Podarí sa mu ujsť z paláca. Konečne má od toho všetkého pozlátka pokoj, ale on narazí na nejakú paničku, ktorá nemá v láske skákanie z útesov. Stále má zapichnuté oči do jej tváre a vyzerá ako by zamrzol.* Oh, verdomme. (Oh, fuck) *V hlave mu pracujú neviditeľné kolieska. Spomenie si na všetky malé indície, ktoré mu ona dnes dala.* /Kutwijf. To len ja môžem mať šťastie, že narazím na moju snúbenicu./ *Pomyslí si a díva sa na ňu, ako by práve videl nevábny kus bielizne, ktorý niekto rok skladoval pod posteľou, a tak splesnivela. Pred ním stojí Belgičanka. Pre mnohých Holanďanov sú Belgičanky neľudské čarodejnice, ktoré človeka v noci zvábia do postele, pomilujú sa s ním a potom ho nožom vykuchajú ako lesnú zver. Lorcan o nich počul, že sú to monštrá s rohmi a krídlami, s očami červenej farby a zubami zašpicatenými ako úpíri.* Že by jej ti tá tma skrývala šupinatú kožu alebo len používaš veľmi dobrý make-up, Lieveling? *Teraz už skok z útesa nerieši. Radšej by mal zhodiť ju a utiecť.* /Lenže to spraviť nemôžeš. Otec s nimi uzavrel mier./

*S nakrčrným nosem ho sleduje a po jeho slovech protočí očima.* A kdo říká, že bych trauma měla? Jen z toho, že se někdo rozhodl skočit ze zábavy po tmě z útesu? *Povysune trošku pobaveně obočí a zavrtí nad nim hlavou. Potom utrousí něco Francouzky, když si uvědomí, že vedle ní dost možná je někdo z Holandska, což by radši dobrovolně skočila, než aby ji tohle bylo potvrzeno.* Co ty víš? Možný je vše. *Pokrčí rameny a znovu protočí očima a povzdechne si.* Ty si stojíš na vedení. *Zamumlá a radši se otočí zas někam pryč. Když zase uslyší něco z jeho jayzka, zamračí se a zase se na něj otočí. Když utrousí něco na její osobu, zamračí se a vstane. Ruce si založí na hrudi.* Vypadám snad na to? Mám se vyslíct, aby sis to ověřil sám? Že jsem bez šupin? *Ušklíbne se a zavrtí hlavou. Není si tím jistá, jestli je to vážně její snoubenec, jak tuší, ale ne to holanďan tak jako tak.* Už do té vody skočit můžeš, já ti bránit nebudu. Klidně ti pomůžu, chceš? *Ironicky se na něj usměje než si zase sedne, teď o trochu nakraj, kdyby vážně chtěl skočit, teď mu bránit nebude. Hlavu si podepře rukama a a pohledem zkoumá své nohy, které jsou za okrajem útesu.*

*Po dlhej dobe sa mu stane, že nemá pripravenú ironickú odpoveď. To dievča má podrezený jazyk rovnako ako on. Nikdy by to nahlas nepriznal, ale ona je možno v tých  poznámkach lepšia ako on. Preto uprie len mierne podráždený pohľad niekam pred seba. Neznáša prehru, ale našťastie ich rozhovor pokračuje, takže nemá príležitosť sa sústrediť na to, že je ona v niečom lepšia ako on sám.* Tak by si teda mohla ísť na iný útes, kde by si si potvrdila svoju teóriu, že tam tie lízatká rastú. /A mne dať pokoj./ *Pomyslí si a dokonca sa premôže, aby jeho hlas neznel naštvane. Povedal to tónom, ktorý naznačoval, že keby on sám mal tú možnosť a nečakalo ho splnenie jeho sna, tak by sa sám vydal hľadať imaginárne lízatká. Lenže jeho hrané nadšenie ju asi nepresvedčí. Táto neznáma Winnie mu vadila hneď z niekoľkých dôvodov. Prvý z nich bol ten, že mu pripadala neskutočne otravná. Pokúšala sa mu zabrániť v jeho skoku z útesu. Nechcela odísť, keď jej to jasne povedal. Avšak zistenie, že pred ním stojí princezná, tromflo každú otravnú vec, ktorú doteraz urobila. Síce mu to trvalo, ale postupne si pospájal do kopy všetky kúsky skladačky, zistiac, že pred ním stojí belgičanka, princezná a jeho snúbenica zároveň. Všetkým týmto trom veciam sa pokúšal vyhýbať ako čert krížu, ale ona akýmsi záhadným spôsobom dokázala byť všetkými tými vecami naraz. V duchu si spomenie na všetky tie strašné veci, za ktoré boli belgičania zodpovední. Za vraždenie holandských vojakov, za ekonomické vyčerpanie krajiny. Za to, že nemohol mať obyčajné detstvo. Možno preto jeho podvedomie verili tým báchorkám, že belgičanky pod oblečením skrývajú šupiny. Po jej slovách o tom, že by sa možno mala vyzliecť, aby mu dokázala, že nemá šupinatú pokožku, si ju pozorne premeria. V duchu si nadáva za to, že na jej koži naozaj hľadá lesknúce sa šupiny.* To by si nemala robiť. Vraví sa, že ak ich Holanďan uvidí Belgičanku nahú, tak mu vyskočia oči z jamiek, utečú a už sa nikdy nevrátia. *Vytiahne ďalšiu zo skvelých historiek, ktoré si kedysi rozprával s kamarátmi v jeho veku. Už v momente, ako zistil, že pred ním stojí jeho snúbenica, chcel zdrhnúť. Skok z útesu preto preňho začína byť čoraz príťažlivejší a  ak sa v jeho mysli našli nejaké pochybnosti, tak sa teraz stratili.* Ďakujem ti, Lieveling. Uži si číhanie na zblúdilé duše, ktoré prídu sem na útes. Aspoň tvoj snúbenec dostal šancu utiecť pred tvojimi chápadlami. * Potom jej už žiadnu pozornosť nevenuje. Zhlboka sa nadýchne a oblečený len v plavkách sa rozbehne ku kraju útesu. Na konci sa odrazí, stratí pevnú pôdu pod nohami. Ten pocit, keď letí vzduchom a padá k morskej hladine, je nepopísateľný. Konečne ho nezväzujú žiadne pravidlá. Konečne je slobodný. Adrenalín mu prúdi v žilách. Z hrdla sa mu vyderie nadšený výkrik plný radosti. Toto všetko trvá len niekoľko sekúdn a potom rukami prerazí vodnú hladinu. Len vďaka tomu, že mal spevnené telo si nič nezlomil. Náraz na vodnú hladinu mu vyrazil dych, tak preto hneď vypláva na hladinu. Zostane plávať na mieste. Srdce mu splašene bije. Hrudník sa mu prudko dvíha a on lapá po dychu. Napriek tomu všetkému sa cíti neopíseteľne šťastne. Potom chce začať zaberať smerom k pevnine, ale keď chce použiť ľavú ruku, tak mu do ramena prudko vystrelí bolesť.* Kutwijf! *Zanadáva. Vďaka splašeným hormónov bolesť doteraz nevnímal. Skúsi druhú ruku. Tá našťastie funguje, takže sa s námahou k brehu dostane. Z vody sa na piesočnú pláž v podstate plazí. Na súši sa prevráti na chrbát a len tam vyčerpaný leží niekoľko minút. V ramene mu stále pulzuje bolesť.* /Nemala pravdu. Nič si si nezlomil. Tý ruka bude vykĺbená./ *Pomyslí si. Veď vykĺbené rameno nie je zlomenina, a tým pádom mal pravdu on. Aj tak sa už dorantaný nechce vracať na vrch útesu. Radšej pôjde do paláca len v plavkách a svoje oblečenie, vrátane mobilu, tam nechá, ako by sa mal zranený ukázať pred tou Šupináčkou. Preto sa nejako pozviecha na nohy a potom sa začne jeho najdlhšia cesta domov v dejinách, pretože pri každom kroku ho v ramene bolestivo pichá. Aj tak je presvedčený, že na ošetrovňu nepôjde. Veď to vykĺbené rameno mu môže napraviť aj jeho brat. Nikto sa nemusí dozvedieť o tom, ako skončil.* /A hlavne nie Šupináčka./

*Pozorně ho sleduje s povysunutým obočím až k vlasům, protože ji zajímá, jakou poznámkou ji odbyde. Nerada se nechává jen tak odbýt, ale nechce být ani otravná, chová se tak přiměřeně. A odešla by jedině, kdyby měl nějaký jídlo, to by za jídlo dokázala.* Nebo. Nebo bych si taky mohla jít do obchodu. Ale to by znamenalo, že bych musela odejít. A mně se vážně dobře sedí. *Má nálady, kdy jediné co se ji chce dělat, je provokovat lidi a kazit jim jejich plány. Což takovou náladu má právě teď. A vážně odcházet nehodlá, jelikož stejně neví, kam by šla, do paláce jít nechce ještě nějak ten čas. Stejně ji tam nikdo nepostrádá, tak proč by tam taky chodila, že? Po jeho holandské vsuvce vážně doufá a modlí se, aby to nebyl nikdo z Holandska, hlavně ne jeji snoubenec. Stále ho po očku pozoruje. Jeho poznámka ji trošku naštve, to se odrazí i v jejím obličeji.* /Proč zrovna šupiny? Tak jsem z Belgie a co, to já bych ho teď měla shodit za to, že je z Holandska a vůbec bych se s ním teď nemusela bavit./ *V duchu si povzdechne a ohrne trošku spodní ret. Hned na to zavrtí hlavou a zabodne do nej pohled.* Fajn, nechceš to zkusit? Klidně se teď tady vyslíknu, abych zjistila, jestli vážně utečeš. To by bylo fajn. *Zamumlá a pořád si ho přeměřuje přihmouřenýma očkama. Poslouchá ho nad alovem snoubenec nakrčí obočí a hlavu si vloží do ruk.* /Vážně? A teď skočí? Jako skvělý konec filmu nebo knihy, jak dojemný./ *Když se rozběhne a poté skočí, vykulí očka a sleduje ho, jak letí do moře. Nakrčí čelo a snaží se něco z te tmy a větší dáky vykoumat. Třeba to, jestli žije nebo je od něho klid. No a zvědavost ji nedá, přeci jen ji zajímá, jestli má oslavovat nebo naopak proklínat třeba ten útes. Ještě vezme jeho oblečení do ruky a nakonec se tedy vydá po cestičce z útesu pomalým krokem až na pláž u moře.* /Teď by to mohlo vyplavit jeho mrtvolu. Třeba bych se nezlobila... Proboha, nad čím přemýšlím?/ *Zavrtí nad sebou hlavou a dojde teda až na místo, kde ho už vidí. Jakmile dojde až k němu, očividně živému, hodí to oblečení před něj.* Koukám, že ses nenabodl na nějaký kámen. Bohužel. *Zamrká na něj nevinně a prohlédne si od hlavy azz k patě.*

*Ten skok bol skvelý nápad. Ten úžasný pocit, ako letel vzduchom - tak na ten nikdy, ale nikdy nezabudne. Jediné, čo mu jeho dokonalú spomienku naruší, že vykĺbenie ramena. To je ale predsa maličkosť. Veď sa mu podarilo dostať z vody. Dostal sa na pláž, kde sa zvalil na chrbát a pár minút tam ležal, dokým sa nevydýchal. No najdôležitejšie je to, že ho nevidela Šupináčka. Nemohol sa pred ňou ukázať s poranenou rukou. To by totižto znamenalo, že mala pravdu. A aby pripustil takú nehoráznosť, radšej pôjde cez celé mesto len v plavkách a nepoužiteľnou rukou. Začne sa stavať na nohy. Tiež to trvá asi minútu, pretože takto strašnú bolesť ešte nezažil. No aj tak sa postaví. Zranenú ruku si prdŕža tou zdravou a rýchlosťou pripomínajúcu babku s chodítkom začne kráčať smerom preč z pláže.* /Výborne. Tak už tak 50 000 krokov a budem v paláci a nikto nikdy sa nedozvie ako sa to stalo. Hlavne nie slečna Šupinatá./ *Zrazu však pred sebou uvidí nejakú pohybujúcu sa osobu. Nie je ťaké uhádnuť, o koho tak asi môže ísť.* A, kutwijf. *Zanadáva v rodnom jazyku, zastane a zranenú ruku si pustí, takže mu bezvládne padne vedľa tela. Tento pohyb mu skoro naženie slzy do očí. Na to oblečenie, čo hodila vedľa neho sa pozrie len kútikom oka. Nejako tuší, že sa asi sám neoblečie, takže plán prejsť cez celé mesto v plavkách, stále bude aktuálny. Rozhodne sa pred ňou zvoliť jasnú stratégiu - predstierať, že sa mu nič nestalo a že má stále pravdu.* Vidíš? Mal som pravdu. Nič som si nezlomil, neutopil som sa a ani na mňa nezaútočil žralok tigrí. *Poznamená a venuje jej kŕčovitý úsmev, keďže iného momentálne s tou rukou nie je schopný.* Rád som ťa stretol, Šupináčka. Choď si uloviť nejakého nevinného kraba na večeru. *Rozlúči sa s ňou a pomalým krokom zas vykročí preč. Svoje oblečenie, vrátane mobilu, nechal ležať na zemi a stále kráča rýchlosťou postihnutej korytnačky. Všetko je ale lepšie, ako priznať, že sa zranil.*

*Trošku ji vážně překvapí, když Lorcan skočí, ale nejdřív to ignoruje. Je to troufalec, co si neváží života, tak proč se o něj starat. Nejdřív ještě jen sedí na kraji útesu a nohama kope ve vzduchu a sleduje moře, jenže ve tmě toho moc nevidí. Proto nemůže poznat, jestli její snoubenec žije nebo ne, i když by se více přikláněla k té druhé možnosti.* /Mohla bych si pak stoupnout na jeho hrob s plakátem 'Já ti to říkala,' to by mě bavilo./ *Poté ale vstane a rozejde se po cestičce dolů až k pláži. Dojde až k te osobě, která je bohužel Lorcan. Hodí před něj jeho věci a ruce si založí na hrudi.* Tak proč se neoblečeš? Když se ti nic nestalo. *Povysune zvědavě obočí a sleduje ho, jak odchází. Najendnou neví, kde se to v ní vezme, ale pociťuje nějakou nutnost se o něj starat. Zase sebre jeho věci a rychle ho doběhne, přičemž si naproti němu stoupne.* V téhle zimě chceš chodit po městě, skoro nahý? To budou mít teda lidí hezký pohled. Jestli se nemůžeš sám obléct... *Zhluboka se povzdechne a nasadí co nejjistější výraz * ... Tak ti asi pomůžu. Ale pro mě za mě si jdi do města takhle, vždyť mě to může být jedno. Čím víc polomrtvější budeš, tím líp pro mě *Ušklíbne se a pokrčí se, stále držející jeho věci.*

*Kráča smerok mestu. Darí sa mu to pomaly, ale predsa. Potom však pred  sebou uvidí svoju snúbenicu, ktorú stretol len pred chvíľou. To, že radšej skočil z útesu, akoby sa s ňou bavil, asi hovorí dostatočne o tom, ako veľmi nadšený bol, keď ju zbadal. Dokonca až tak, že radšej chce prejsť cez celé mesto len v plavkách, akoby by mal výjsť na vrchol útesu a zobrať si svoje veci. Musel by pred ňou priznať, že mala pravdu. To teda naozaj spraviť nehodlá. Lenže Winnie zjaví pred ním a on skoro dostane infarkt. Prudko sa vystrie a zranenú ruku si prestane pridŕžať. To veru robiť nemal, pretože telom mu prejde neskutočná bolesť, ktorá mu skoro naženie slzy do očí. Pokračuje však vo svojej pretvárke a na svoje oblečenie len hodí ľahostajný pohľad, ktorá naznačuje, že ho pokojne mohla nechať na vrchole útesu. Nad jej otázkou sa pousmeje.* Počula si o tom, že Slnko opaľuje aj v noci? *Spýta sa jej a pokračuje ďalej, odhodlaný cez celé mesto prejsť v plavkách.  Nejako dúfa, že škodoradosť jeho snúbenice nedosahuje závratných výšok a ona mu neplánuje celú cestu robiť spoločnosť. Keď ho zastaví, tak ju len pozoruje podráždeným pohľadom. * Ja viem, že je na mňa pekný pohľad a lichotí mi, že si to myslíš aj ty, Lieveling. *Sebavedome sa na ňu usmeje, ako ten najskromnejší človek na svete, ktorý vôbec, ale vôbec, nemá šajnu o tom, že vyzerá ako z módneho katalógu.* A občas treba niečo z toho, čo vlastníš nechať za sebou. Nemala by si byť tak materialistická. *Odvetí a stále sa pred ňou pokúša hrať, že je len blázon, ktorý si bude v janurári vykračovať v bermudách po meste.* Konečne ti presne došlo, čo po tebe chcem. Vidíš, si bystrá, keď chceš, Šupináčka. *Obíjde ju a pokračuje tvrdohlavo ďalej.* Ale to oblečenie si môžeš nechať ako suvenír. Maj sa a uži lov. *Zakričí ešte za ňou a potom už len kráča smerom k palácu. Je to asi najbolestivejšia cesta za celý jeho život, ale stále to bolo lepšie, ako by pred ňou priznal, že sa mu niečo stalo. On sa len modlí ku všetkým svätým, že Šupináčka sa nedozvie, že skončil na ošetrovni a jeho nepriestrelné krytie sa tak úplne nerozpadne.*

*Nedá ji to a rozhodne se sejít dolů z útesu, aby se mohla kouknout, jestli Lorcan žije. Jakmile je už dole a vydího, jak jde k městu, převrátí nad tím oči a povzdychne si. Pozorně si ho prohlédne, co nejvíc ji v té tmě jde. I když by to nahlas nepřiznala, jeho tělo se jí líbí nebo aspoň to, co z něho vidí. Založí si ruce na hrudi a opět protočí očima.* To by ses měl obléct, ať se nespálíš. *Zakření se na něj a hned potom ho doběhne. Zavrtí hlavou a na tváři vyloudí úškleb.* Nevím, jestli sis toho všiml, ale je tma. A ve tmě toho moc poznat nejde. Takže z toho vyplývá, že toho moc vidět nejde, naštěstí. *Zamumlá, ale neubrání se letmému pohledu na jeho hruď, přičemž se maličko začervená.* Mohl by sis odpustit tu přezdívku. Jestli si vážně chceme ověřit, jestli mám nebo nemám šupiny, klidně mě vyslíkni. *Pronese co nejvíc sebejistým hlasem.* Doufám, že se tě lidi ve městě leknou. *Zakřičí ještě směrem k němu. Ještě sleduje jak odchází a potom se sama taky vydá na cestu, kdo ví kam. Jeho oblečení nechá ležet na místě a nakonec kroky stočí k nějakému baru, které je nejblíž.*

*Pořád s úsměvem vzpomíná na to, jak se těla jejích rodičů a sourozenců sesunuly k zemi a následoval je sám Jasper.* /Měla jsem rovnou zamířit na něj a zabít ho za to, co udělal Mayuře./ *Proběhne jí hlavou. Původně chtěla zabít královnu, aby celé té rodince způsobila pořádnou bolest, ale teď má pocit, že udělala chybu a měla rovnou zabít Jaspera, když už byla v těch všech pomstách. Pro dnešek má všechny obchůzky hotové, takže se může vydat na jedno ze svých oblíbených míst a to útes. Jakmile na něj dojde, vítr si začne pohrávat s jejími rozpuštěnými růžovými vlasy. Sedne si na jednu lavičku a vytáhne blok, který skrývá před úplně všemi, kteří jí znají. Působí jako naprosto bezcitná a obsah tohohle bloku by jí takovou image dost narušil. Do bloku si totiž kreslí všechny lidi, které zabila. Jasně že nemá podobu všech strážců, kteří padnou během útoku, ale i tak se blok pomalu plní různými tvářemi. A právě teď dokončuje obličej své nejmladší sestry.* /Jednou tam bude i královská rodina. Zemřou za to, co všechno jsem si kvůli nim musela prožít!/

*Dneska měl v plánu hrát a zpívat někde v baru až pozdě v noci, takže teď má celý den volný. Zase do téhle doby se rozhodl i něco málo ukrást a jak jinak, vyšlo mu to. Není to nic velkého, ale mu radost udělá i pár ukradených peněženek, jako třeba dnes. Teď už jede na motorce až k útesům, kde se rozhodl aspoň chvíli zastavit. Jakmile vyleze na jeden útes, oči mu padnou na dívku sedící na lavičce. Rozpozná ty vlasy, takže mu kamenný pohled povadne a tváří se tak nějak neutrálně. Mlčky si sedne vedle ní přičemž si všimne deníčku, do kterého cosi kreslí.* To asi nebude úplně normální skicák, co? *Uchechtne se se stále pohledem zabodnutým do jejího sešitu, do kterého kreslí a snaží se rozeznat ty tváře. Sundá si černý docela dost obnošený klobouk, aby si mohl prohrábnout vlasy.* Ale je to hezké. *Poví upřímně, když si nakreslené obličeje prohlédne pořádně.*

*Když oběhne všechny pochůzky, vydá se k útesu, který je jejím nejoblíbenějším místem. Vždycky se tady dokáže uklidnit, uvolnit a rozumně uvažovat. Když tam dojde, sedne si na lavičku a nechá vlasy spadat okolo své tváře a vytvořit takovou menší stěnu, když se skloní nad blokem a začne dokončovat kresbu obličeje své nejmladší sestry. Zbytek své rodiny už v bloku dokreslený má. Zabere se do toho tak moc, že si ani nevšimne, že si někdo sednul vedle ní, a proto sebou prudce trhne, když se vedle ní ozve hlas. Hned to ale pozná a to jí uklidní.* Vyděsils mě. *Oznámí mu dost očividnou věc a zhluboka vydechne ve snaze zklidnit srdce. Až když jí řekne, že je to hezké, vzpomene si na to, že předtím o tom bloku taky něco říkal a že ho má otevřený, a tak ho rychle zaklapne.* To je..... ehm... vzpomínky. *Nazve to rychle nějak rozumně a následně blok odloží vedle sebe a jeden pramen vlasů, který jí lítá okolo obličeje si strčí za ucho.* Co tu vůbec děláš? *Zeptá se ho. Chodí sem celkem často a po většinou je tu prázdno.*

*Je spokojený z dnešního úlovku, i když se ještě nedíval dovnitř. Věří, že v jedné ze čtyř peněženek určitě musí něco být. Motorku ale po chvilce zastaví pod útesem, když stejně nemá, co na práci a vyjde až nahoru. Tam uvidí dost známé vlasy, podle kterých pozná známou osobu už na dálku. Posadí se vedle ní a když sebou trhne, jemně ji mimoděk položí ruku na rameno.* A já jsem myslel, že až tolik děsivý nejsem. *Uchechtne se. Pohledem pořád zkoumá tvář, co kreslí a musí uznat že je to vážně hezký.* Vzpomínky? *Povytáhne zvědavě obočí, ještě více, když to zavře.* Přede mnou to nemusíš ukrývat. Vždyť mě taky vždy přemlouvaš, ať ti ukážu texty. *Uchechtne se, ale hned potom ji věnuje menší úsměv. Když se ho zeptá, co tafy dělá, vytáhne si z kapsy od mikiny čtyři peněženky a hodí je mezi ně.* Celý den mám dnes volný, tak jsme se rozhodl provětrat moje umění. A pak jsem si řekl, že stejně nevím kam dál, tak jssm zabočil se. *Zašklebí se na ni a vezme do ruky jednu peněženku, otevře ji a zkontroluje její obsah.* /To není špatný, ty lidi jsou snad bohatší než kdy dřív./ *Když ale otevře tu další, zjistí, že toho tam moc není a zašklebí se ještě víc.*

*Prudce sebou trhne, když se vedle ní ozve hlas a pak se podívá na Roryho a jemně se pousměje, když ucítí jeho ruku na svém rameni.* Nejsi děsivý. *Potřese hlavou.* Promiň. *Omluví se mu za to, jak se lekla.* /Ještě jsem mohla začít řvát a už bych rovnou mohla být součástí těch namyšlených husiček, co ječí, kdykoli uvidí pavouka nebo myš. Musim dávat větší pozor, do prdele./ *Napomene sama sebe v duchu a pak to nazve vzpomínkami a blok zaklapne a odloží vedle sebe. Po jeho slovech se na něj podívá a pak vydechne.* Jo, to jo, ale.... hudba je pro tebe typická... Tohle... *Pokrčí rameny.* Pro mě je typický nemilosrdný zabíjení... Ne kreslení těch, který jsem zabila.. *Vysvětlí potichu a nakonec mu dá s výdechem blok do rukou, aby se mohl podívat sám. Pak se ho zeptá, co tady dělá a uchechtne se, když vedle ní přistanou čtyři peněženky.* Pěkná práce. *Pochválí ho a následně s pobaveným úsměvem sleduje, jak otevírá první dvě peněženky a uchechtne se, když vidí, jak se u té druhé zašklebil.* Copak? Peněženka krále to nebyla? I když hádam, že ta vypadá přesně takhle, když dává skoro všechny peníze do výzkumu pro milovanou tetičku... Nutno podotknout, že zbytečně... Nebo.. No... My díky tomu máme nový zbraně, takže tak zbytečný to není. *Pokrčí rameny se sladkým úsměvem. Nebylo tak těžké odklidit pravé doktory pryč a nahradit je rebely, kteří výzkumu na záchranu královny nevěnují žádný čas a pozornost.*

*Když vidí, jak sebou trhne, položí ji ruku na rameno, aniž by si to sám uvědomoval. Po chvilce ji dá, ale dolů, když ví, že je to vážně on. A on si je jistý, že nedostane třeba pěstí.* To já bych se měl omlouvat. Aspoň pozdravit jsem mohl. *Uchechtne se a jen na nad tím pokrčí rameny. Přjde mu zvláštní, že ty kresby rychle zavře a on nemá už žádnou možnost ji prohlédnou. Když poslouchá, jak o tom mluví, nakloní hlavu na bok ještě víc zvědavěji než vysunul obočí. Je vážně zvědavý na to, co si to tam kreslí, jestli jsou to vážně vzpomínky. Když se vymáčkne, vykulí oči, ale hned to následuje upřímný úsměv.* Každý má něco. Vždyť to není něco, co by si musela skrývat. Náhodou je to fajn. *Opět pokrčí rameny a na tváři mu úsměv zůstává, protože ví, že s před ní nemusí být ten věčně hnusný, nepřístupný ledovec, že před ní může svoje pocity dát najevo. Vezme si úsměv do rukou a začne listovat stránkami a čím dál to otáčí, tím větší má na tváří mile překvapený úsměv.* Je to nádherný, sice je to možná zvláštní, vzledem k tomu, že jsou mrtví... Ale hezký to je. *Uchechtne se a opět si prohrábne vlasy. Následně vytáhne ty peněženky a při druhé se musí zašklebit.* Ne, to rozhodně nebyla. Byl bych radši kdyby jo. *Během toho, co mluví, kontroluje další peněženky, které ukradl. A tam už je to lepší než u té druhé.* Důležitější jsme my, než královna. A pochybuju, že jim ty penííze tolik budou chybět. *Uchechtne se a poté si peneženky v ruce chytne jak karty.* Vezmi si kolik jen chceš. *Uchehctne se, jelikož ty peníze tolik na nic nepotřeuje a ukradnout si je může kdykoliv.*

*Jemně se pousměje, když jí položí ruku na rameno a snaží se zklidnit své srdce, které bije jako o závod.* To je v pohodě. *Potřese hlavou. Neměla se nechat tak pohltit do kreslení. Zaklapne blok a odloží ho vedle sebe, ale nakonec mu to přece jen ukáže a vysvětlí, co to vlastně je. Když vidí, jak vykulil oči, má chuť si povzdychnout, ale on jí pak překvapí svým upřímným úsměvem.* Ostatní by to považovali za slabost. *Namítne potichu a pak ho sleduje, jak blokem listuje.* Díky. *Uchechtne se potichu a strčí si za ucho jeden uniklý pramínek vlasů, který jí vítr odfoukl do tváře. Nakonec ho sleduje, jak otvírá peněženky, které ukradl.* Můžeš jí šlohnout během korunovace. *Mrkne na něj a pak se zářivě usměje.* Přesně tak. Ale víš co mě zajímá? Jak důležitá je doopravdy královna pro ostatní z rodiny? *Nakloní hlavu mírně na stranu.* Kdyby si měli vybrat mezi životem královny nebo životem nějaké křepelky, které milují, koho by vybrali? Ku příkladu Sawyer. *Ušklíbne se a pak se koukne na peněženky a zavrtí hlavou.* Nech si je. Kup si třeba novou motorku nebo kytaru nebo cokoliv. Je to tvoje. *Usměje se na něj.*

*Pousměje se na ni a je vážně rád, že se nelekla tak moc, aby ho třeba obdarovala nějakou tou fackou nebo tak něco. Zaujmou ho její obrázky a když mu řekne, co to je, vykulí oči, ale hned se upřímně usměje.* Mně na tom nepřijde nic, co by se muselo považovat za slabost. *Zavrtí hlavou a věnuje ji další upřímný úsměv. Když si prohlédne ty obrázky, vytáhne ukradené peněženky.* My je přijdeme navštívit během korunovace? *Povytáhne obočí a zvědavě nakloní hlavu na bok.* Myslím, že se o královnu zajímá jen král. Její detičky by si určitě vybraly nějakou jejich druhou a drahou polovičku. *Zašklebí se a opět ji věnuje zvědavý pohled.* Pokaždé, když něco takového řekneš, zní to jak nějaký plán. *Uchechtne se pobaveně a potom ji nabídne peněženky. Natáhne ruku k ní a za ucho ji zastrčí pramínek vlasů. Když si to uvědomí, ruku rychle stáhne dolů a mlčky ji aspoň hodí do klína jendu peněženku.* Ber to jako dárek. *Nakonec potom doplní s pohledem upřeným na volný kousek lavičky vedle nich.*

Ale ostatním by přišlo. Řekli by o mě, že se neumím vyrovnat s tím, že někoho zabiju. A tím pádem nejsem dobrý vůdce. *Pokrčí letmo ramenem a pak se ďábelsky pousměje.* Korunovaci nového krále si přece nemůžeme nechat ujít, ne? *Mrkne na něj a pak přikývne.* Nejspíš ano. Musíme to vyzkoušet. *Je opravdu zvědavá na to, jak "srdceryvná" scéna by se tam odehrála.* Pokaždé, když něco takového řeknu, je to plán. *Opraví ho pobaveně a pak odmítne nabídku peněženek s tím, že si místo toho může koupit kytaru nebo motorku. Podívá se mu do očí, když jí zastrčí pramínek vlasů za ucho a její rty se roztáhnou do úsměvu. Pak už se podívá na peněženku, která jí přistane v klíně.* Díky. Za všechno, Rory. *Koukne se mu nakonec do obličeje a pak ho letmo chytí rukou za tvář a otočí jí k sobě, aby se na ní díval. Nechápe, co to s ní dělá. Teď jenom chápe, že chce prostě sledovat jeho oči.*

Tak by si jim řekla, že si je kreslíš, aby si nikdy nezapimnela na jejich poslední obličeje a mohla se jim vysmívat pořád. *Pokrčí jednoduše rameny. Mu to vážně jako slabost nepřijde, náhodou mu to přijde skvělé. Když začne mluvit o korunovaci, zvědavě povytáhne obočí.* No tak to rozhodně ne. Víš, co mě štve? Že nás beztak nemají v plánu pozvat ani na jednu svatbu. *Ušklíbne a zavrtí hlavou, jakoby to nemohl stále pochopit. Na Arowen se usměje a i teď nad ní musí zavrtět hlavou.* To máš vlastně pravdu. To abych si dával pozor a bál se, co řekneš. *Pobaveně se uchechtne, přičemž ji dá možnost si vzít ty peněženky. Neubrání se nutkání ji zastrčit pramínek vlasů za ucho. Následně se do její ruky lépe opře a rukou si prohrábne vlasy. Není schopný se pohnou, protože se s její rukou na tváři cítí tak strašně dobře. Nakonec pootočí hlavou a věnuje ji polibek na dlaň.*

To je docela dobrý. *Uzná.* Ale stejně to radši zůstane jenom mezi náma, dobře? *Pousměje se na něj a pak si blok zase vezme a odloží ho stranou. Pak mu řekne, že korunovaci nového krále si přece nemůžou nechat ujít.* To asi ne no. Na kterou by ses rád podíval? *Zeptá se ho a nakloní přitom hlavu na stranu.* Můžeme nějakou navštívit. *Pokrčí ramenem. Sama svatby nijak nemusí, ale klidně s ním nějakou navštíví a přidělá královské rodině problémy.* Zrovna ty se bát nemusíš. *Uchechtne se a mrkne na něj. Pak už jí zastrčí pramínek za ucho a ona vyhledá pohledem jeho oči. Jenže on pohled sklopí a tím jí výhled na jeho oči překazí, což se jí moc nelíbí. Jemně ho chytne rukou za tvář a otočí jí k sobě. Neví, co to s ní jeho přítomnost dělá, ale má pocit, že tohle je prostě ... správně. Usměje se na něj, když jí věnuje polibek do dlaně a pak se k němu pomalu nahne a jemně ho políbí na rty. Po chvilce se od něj na pár milimetrů odtáhne a nespouští pohled z jeho očí.* Já... nevím, co to se mnou děláš, ale přijde mi to... správný. Cítím se s tebou dobře. *Přizná potichu a pak pohledem trochu uhne, protože mluvit o svých pocitech opravdu není zvyklá a moc to neumí.*

Bude to naše tajemství, neboj. *Přikývne a ma tváři se mu vyloudí úsměv. Už teď se na korunovaci těší, ale i tak by bylo přece jen fajn, kdyby je pozvali i na svatbu, ne?* Myslím, že jich tam bude docela hodně, takže ro bude přece jen jedno. Ale co taková svatba Sawyera? *Znechuceně se zašklebí, jelikož už jen to jméno mu zvedá žaludek. Zase se na ni usměje a potim neodolá pokušení ji zastrčit pramínek vlasů za ucho. Rychle ale pohled sklopí dolů, jelikož by radši měl kamennou tvář, která mu teď nejde udržet. Usměje se, když položí ruku na tvář a poté se otočí tak, aby ji mohl věnovat polibek na dlaň. Překvapí ho, když ucítí její rty na těch svých, ale líbí se mu to. Vzpomene si na to, co se dělo třeba kdysi v ghettu, ale tohle mu přijde jinačí, než to jejich povyražení. Usměje se na ni a ještě než odpoví, se také nahne aby ji mohl krátce políbit.* To jsme dva. Ať se snažím, jak se snažím být nepřístupný, nejde to a těch emocí cítim víc, než nakolik jsem zvyklý. Ale vím, že s tebou mužu tu chladnost vypustit pryč. A jentak každému se nepovede, abych se v jeho přítomnosti usmíval. *Pousměje se a všechno, co pověděl je jen zlomek toho, co cítí, jelikož sám to nedokáže pochopit. Když pohledem uhme, chytme ji mezi prstem a ukazováčkem za bradu a něžně ji natočí tak, aby viděl její obličej.*

Díky. *Usměje se na ní a pak se ho zeptá, na jakou svatbu by se chtěl podívat.* Hmmm... Probodnout mu nevěstu před nebo těsně po "ano"? *Zauvažuje nahlas s ďábelským úsměvem a potom, co jí zastrčí pramen vlasů mu pootočí obličej k sobě a nakonec ho jemně políbí. Když se od něj o kousíček odtáhne, řekne mu, že se s ním cítí dobře a správně a pak letmo uhne pohledem. Překvapí jí, když ucítí jeho rty na těch svých a krátký polibek mu opětuje. Poslouchá jeho slova, ale i tak pořád uhýbá mírně pohledem.* Jen tak každému se nepovede, abych se s ním cítila takhle dobře. *Řekne mu upřímně, když jí chytne za bradu a ona se mu znovu podívá do očí.* A asi... tě mám ráda Rory. Víc, než to... A ne asi, ale určitě. *Po těchto slovech nasucho polkne a docela se bojí jeho reakce.*