Jeden z mnoha útesů na pláži

*Zamilovaně se na něj usmívá a když se jí zeptá, jestli jí je zima, dojde jí, že je. Jinak by byla schopná tady sedět a sledovat jeho oči, aniž by si toho všimla. Zvedne se a oblékne si oblečení, zatímco Rorymu podá to jeho. Když je oblečená, podívá se na hodinky a překvapí jí, kolik času uběhlo od doby, co sem přišla. Roryho vykulené oči jí rozesmějí a po jeho slovech přikývne.* Dobře. *Vezme svůj blok.* Jo, jsem. *Odpoví mu těsně předtím, než se jejich rty spojí v dalším polibku. Ruce mu omotá okolo krku, aby si ho k sobě mohla přitáhnout co nejblíž a pak mu prohrábne vlasy.*

*Je upřímně rád, že dneska měl tolik času a šel na útes, jinak by si snad nikdy tyhle city k ní neuvědomil a dusil by to v sobě až do smrti. Když mu podá oblečení, oblékne se a s úsměvem vstane. Docela ho překvapí kolik je hodin, že tu byli docela dlouho, ale ne že by mu to vadilo. Když prikyvne na to, že je pěšky, usměje se a zase jejich rty spojí v polibku. Ruce ji položí na ty její.* Tak to pojedeme na mé motorce. *Zazubí se na ni, přičemž sibzase ukradne rychlý polibek.* Půjdeme? *Usměje se na ni a poukáže rukoh na cestičku z útesu.*

*Dnešek se stal nejlepším dnem jejího života. Ví, že na něj bude dlouho vzpomínat a při těch vzpomínkách se bude usmívat. Podá mu jeho oblečení, zatímco si obleče to svoje a pak poukáže na to, kolik je hodin. Řekne mu, že je tady pěšky a pak mu opětuje polibek.* Super. *Jízdu na motorce miluje. Ať už je motorka její nebo jeho. Opětuje mu další rychlý polibek a usměje se do něj. Začíná být na chuti jeho rtů závislá.* Půjdeme. *Přikývne a pak si s ním proplete prsty na rukou a v druhé ruce má svůj blok. Ještě se na něj podívá, jestli mu nevadí, že ho drží za ruku a pak se s ním vydá k jeho motorce.*

*Vydala se do města, dneska bez Lokiho. Na sobě má obyčejné černé džíny s dírami na kolenou a černou mikinu. Vlasy má rozpuštěné a schované pod kapucí. Dneska to plánuje skončit. Napsala dopis rodině, kde jim všechno vysvětluje. Nechce ničit Chrise a neví, co dále dělat. U své rodiny se necítí vítaná, což pro ni není novinka a teď se tomu ani nediví. Doufala, že se to za dva roky změní a ona se tu bude cítit lépe, ale ne. V dopisu i zmiňuje to, co se děje Chrisovi a prosí, aby na něj dali pozor. Možná jej nemiluje, ale nechce, aby zemřel. Když doje na útesy vidí, že zde nikdo není. Sedne si až na jejich úplný kraj a nohy svěsí dolů, takže jsou ve vzduchu. Dívá se přímo pod sebe na rozbouřené moře. Vlny narážený do útesů. Je jisté, že kdyby skočila, jistě by zemřela.*

*Šla vyvenčit svého huskyho, Emryna, a klasicky skončila u útesu. Chodí sem ráda, miluje ten výhled a to, že na to místo nikdo moc často nechodí. I Emryn má toto místo rád, takže jakmile se k útesu přiblíží, začne nadšeně vrtět ocáskem a zrychlí krok. Dojdou spolu až nahoru na útes. Hned si všimne, že na jeho kraji někdo sedí. Po chvilce jí dojde, že je to sama princezna, Camille. Už se chce otočit a nechat jí tady samotnou, ale něco na tom, jak tu sedí a jak se dívá dolů pod sebe, se jí nezdá. Dojde k ní blíž a opatrně se posadí vedle ní.* Ahoj. *Pozdraví ji plaše, ale přesto mile. Přijde jí divné jí tykat, když je to princezna.* Je všechno v pořádku? *Zeptá se jí starostlivě a Emryn přitom Camille lehce očmuchá a pak jí položí hlavu do klína.* Emryne, no tak. *Napomene ho, protože se bojí, že by jí to nemuselo být příjemný.* Promiň. *Omluví hned svého mazlíčka.*

*Sedí a okraji útesu, což nedělá často a jen tak. Plánuje to dneska skončit, nebo kvůli tomu sem přišla, ale kdo ví, jestli sebere odvahu nakonec. Zatím to na to moc nevypadá. Protože o tom začala až moc přemýšlet. Když uslyší vedle sebe hlas, trhne hlavou Byla moc zabraná do svých myšlenek na to, aby postřehla, že se tu někdo objevil. Zjistí, že je to Elsie, přítelkyně její bratra, dvojčete. Ahoj.*Pozdraví ji a pak přikývne.*V naprostém.*Odpoví jistým hlasem. Nasadila svou masku přes kterou nemá šanci poznat, co si myslí. Podívá se na huskyho, který jí očuchává a usměje se. Když jí složí hlavu do klína, podrbe jej, nebo jak se později dozví ji za ušima.*Emryn? Hezký jméno. *Řekne.*Nevadí mi to, je roztomilá.*Řekne a zase Emryn podrbe. Podívá se na Elsie.*Jak váš vztah začal?*Zeptá se jí na ni a Stefana.*Teda, jestli to nechceš říct, neříkej, ale budu ráda, když se o vás dozvím něco víc a i o tobě. Zdáš se mi docela sympatická.*Tohle často neříká.*A Stefan s tebou vypadá šťastný a to hodně.

*Dojde s Emrynem na útes a uvidí tam Camille. Nejdřív chce odejít, ale pak si všimne, jak kouká pod sebe dolů a něco se jí na tom nezdá, takže přejde k ní a posadí se vedle ní na okraj. Svoje nohy ale nespouští dolů a sedne si to tureckého sedu.* Promiň, nechtěla jsem tě vylekat. *Omluví se jí s plachým úsměvem a červenými tvářemi a zeptá se jí, jestli je všechno v pořádku. Po její odpovědi přikývne. I kdyby nebylo, nechce to z ní tahat. Chápe, že se neznají. Napomene huskyho, když dá Camille hlavu do klína a když jí ujistí, že to nevadí, pousměje se.* Vlastně je to on. Emryn je jak holčičí tak klučičí jméno. *Vysvětlí s pokrčením rameny a když se jí zeptá na Stefana, stočí pohled k výhledu, který se z útesu nabízí.* Děkuju, taky jsi sympatická. *Usměje se na ní a pak jí zrůžoví opět tváře.* Doufám, že je šťastný. *Jeho štěstí je pro ní to nejdůležitější na světě.* Jednou jsem šla domů z pekárny, kterou vlastní moje rodina a najednou se vynořil zpoza rohu a srazili jsme se. Díky němu jsem se polila kafem. Byla jsem docela naštvaná, prostě jsem odtamtud odešla, až potom mi došlo, kdo to vlastně je. A on mě nějakým způsobem našel a pak chodil denně do pekárny a omlouval se mi. Když jsem mu odpustila, chodil dál a snažil se dokázat, že umí udělat daleko lepší dojem. A já se do něj pak zamilovala. *Odvypráví jí jak se poznali a u toho jí na tváři hraje zamilovaný úsměv.*

*Když na ni někdo promluví lekne se, ale pak zjistí, že je to Elsie, kterou již zná.*To je v pořádku, neomlouvej se.*Mávne nad tím rukou. Vidí, že se červená a má takový plachý úsměv.*/Vypadá docela křehce a nevinně, ale Schreave ji určitě brzo zkazí./*Řekne, že je všechno v pohodě, protože jí fakt nechce vysvětlovat pravý důvod toho, proč sem přišla. Podívá se na psa, kterého mylně považuje za fenku.*Aha. Promiň. Emryn mi znělo jako holčičí jméno.*Omluví se jí a ještě teda psa jednou podrbe. Pak svede rozhovor k vztahu Elsie a jejího bratra. To ji zajímá hodně.*Díky./Ale nemyslím si./*Prada je, že před ní se snaží působit nejlépe. Nechce mít s láskou jejího bratra rozepře. Naopak by byla ráda za dobré vztahy.*Věř mi, že je. Znám Stefana velice dobře, přece jen jsme dvojčata A když mi tě představoval, tak se na tebe podíval a přitom se usmál.*Sama se pousměje.*Je šťastný. Nepochybuj o sobě tolik.*Pozná, že to právě dívka dělá a asi velmi často. Poslouchá ji pozorně a na konci jejího vyprávěné se rozesměje.*Polil tě kafem? Doufám, že se ti nic nestalo. On je fakt postrach.*Potřese hlavou.*Upřímně se ani nedivím. U mého bratra, nebo celkově u Schreave je normální děla podobné věci. Naopak kdyby váš vztah začal normálně.. to by bylo divný.

*Opraví jí, že Emryn je pes a ne fenka a pak se usměje a odmávne to rukou* V pohodě, hodně lidem to tak připadá. /Nejspíš jsem měla tehdy vybrat jiný./ *Zauvažuje. Přemýšlela o tom už, ale teď by si nedokázala zvyknout na jiné jméno. Emryn k němu prostě už patří a sám na něj slyší, takže je podle ní už zbytečné ho měnit. Pak se začnou bavit o jejím bratrovi.* Snažím se. Ale neni to tak jednoduchý. *Pousměje se nervózně a u toho si prohrábne své černé vlasy. Pak jí odvypráví, jak se vlastně poznali.* Naštěstí to bylo ledový kafe. Ale těšila jsem se na něj celý den, takže mě to naštvalo. *Zasměje se spolu s ní.* Mě spíš přijde divný, že je s obyčejnou holkou, jako jsem já. Správně by měl mít nejspíš princeznu nebo někoho výš postavenýho. *Pokrčí letmo rameny. Nepřipadá si pro prince dost dobrá a to už je s ním něco okolo roku.*

*Když zjistí, že Emryn je jméno pro psa a ne fenku, omluví se jí. Připadalo jí to jako dívčí jméno a ne jako klučičí. Jen přikývne, když přijme její omluvu. Pak se začne bavit o vztahu Elsie a jejího bratra.*Věř mi, že ti to jde. Je šťastný. Znám Stefana, i když jsem jej dva roky neviděla.*Prohrábne si vlasy.Stejně jak Elsie, díky čemuž se pobaveně usměje. Poslouchá její příběh o tom, jak se společně poznali. Když zjistí, že ji její bratr polil kafem, hned se zeptá, jestli jí nic neudělal a neopařila se, například. Uchechtne se.*Ledové kafe je skvělé.*Přikývne.*Takže jsi měla plné právo se na mého bratra zlobit. Tohle bych mu sama asi jen tak neodpustila.*Pokýve hlavou. Pak se zasměje.*Podceňuješ se. A to hodně. Stefan je šťastný s tebou, tak pro by s tebou nebyl? Navíc. královna se vybírá ze Selekce a v Selekci jsou stejné dívky, jako ty. Vybrané náhodně z lidu. Navíc moje teta taky nebyla princezna. Charity.*Řekne jí. V tomhle nevidí problém.*Vy máte se Stefanem štěstí, že vám ve vztahu nikdo nebrání.

*Začnou se bavit o jejím bratrovi a pak se pobaveně pousměje, když vidí, že si taky prohrábla vlasy, stejně jako ona.* To jsem ráda. Je pro mě opravdu důležitý. *Pousměje se zamilovaně, když o něm mluví a pak jí řekne, jak se poznali.* Jo, to je. *Usměje se mile, když s ní souhlasí, ohledně kafe. Pobaveně se zasměje, když slyší, že by mu to taky neodpustila.* Myslela jsem, že tím, že se mi omluvil tam to skončilo a že na mě zapomene. A on si pak nějak našel, kdo jsem a přišel každej den. Bylo to roztomilý. *Pousměje se a pak jí řekne, že má pocit, že pro něj není dost dobrá. Že by měl být spíše s někým výš postaveným. Po jejích slovech přikývne.* Jo, to máš asi pravdu. *Uzná, když Camille zmíní Selekci a svou tetu.* To máme. *Usměje se.* Je hezký, jak se o sebe jako rodina staráte. /I když jste dost šílený, když jste spolu./ *Doplní si v duchu, protože to, co zažila na střeše se jí docela vrylo do paměti.*

*Ujistí ji, že Stefan je šťastní, s ní. Viděla, jak se na ni díval se zamilovaným úsměvem. Je ráda, že je její bratr šťastný a svým způsobem má už teď Elsie ráda. S menším úsměvem, který je u ní vzácný vidět přikývne. Nikdy se moc neusmívá. Většinou má nasazenou masku, ale před Elsie se tak nějak otevřela. Ani neví proč. Jenom tuší, že ona jí nijak ublížit nemůže. Jí ne. Není jako její rodina, nevnímá ji tak. Ani ji nevnímá jako Chrise, kterého sama považuje jako spíše hrozbu, protože mu nevěří a bojí se se mu otevřít protože by jí mohl ublížit a cokoliv by řekla nějak použít proti ní.*/Elsie si dokáže lidi získat docela rychle./Můj brácha je stalker jo? To se za ty dva roky změnil.*Uchechtne se. Čeká, že jí Elsie řekne, že pro něj není dobrá, což se jí hned snaží vyvrátit. Podle ní se pro Stefana skutečně hodí a to hodně.*Ne asi, mám ji.*Ukáže se její tvrdohlavost.*Jo..*Jen hlesne, když zmíní jejich rodinu, jak se o sebe starají.*/Jen kdybys věděla../Co vůbec tvá rodina? Řekni mi něco o sobě.*Pobídne ji, aby rychle odvedla téma od jejich rodiny.*

Jo, trochu si zahrál na stalkera. *Přikývne se smíchem a pak se pousměje, když slyší, že je stejně tvrdohlavá, jako Stefan.* Dvojčata se nezapřou. *Poznamená pobaveně. Všimne si, její reakce, když zmínila její rodinu a trochu starostlivě stáhne obočí.* Opravdu je všechno v pořádku? *Zeptá se jí starostlivě a když se jí zeptá na její rodinu, letmo pokrčí rameny.* Nemám žádné sourozence, i když jsem vždycky chtěla. Moji rodiče vlastní pekárnu, kterou založil můj praděda, takže je to takový rodinný podnik. Nic zvláštního. *Pokrčí znovu rameny.*

*Uchechtne se.*Úplně si Stefana představuju s šátkem na obličeji a schovává se za květináčema a sleduje tě.. Bože.*Potřese pořád pobaveně hlavou. Tohle svému dvojčeti samozřejmě bude předhazovat snad napořád. Pak řekne, že je docela tvrdohlavá, jako právě její bratr.*To nezapřou.*Souhlasí s ní. Když zmíní rodinu, zase se jí nepatrně změní obličej a ona nečekala, že si toho všimne, což se ale stalo. Pokýve hlavou.*Všechno je v pohodě.*Ujistí ji s úsměvem. Nechce to rozebírat. Ne s ní a ne tohle. Nerada se někomu se svými problémy svěřuje a má problém přijmout nějakou pomoc. Zeptá se na ni a pobídne ji, aby jí něco o sobě řekla.*To je škoda, že nemáš sourozence.*Ona ty své má neskutečně ráda. I když třeba její vztah s Wyattem a Alessou není dobrý.*Hmm.. Někdy k vám budu muset zajít. Kde to je si zjistím. Brácha není jediný, kdo si dokáže hrát na stalkera.*Uchechtne se.*/Jako třeba když jsem zjistila to o Chrisovi./

*Zasměje se nad představou Stefana se šátkem a potřese u toho hlavou.* Bude to mít teď často na talíři? *Zeptá se jí pobaveně a pak si všimne, jak se změnil její výraz, když přišla řeč na jejich rodinu. Zeptá se jí, jestli je opravdu všechno v pohodě a po její odpovědi přikývne. I kdyby se něco dělo, nechce to tu z ní tahat. Kdyby jí to chtěla říct, řekne jí to. Navíc se neznají tak dobře, aby jí mohla důvěřovat a to chápe. Pak jí řekne něco o své rodině, což není rozhodně nijak moc zajímavý.* Jo, taky si říkám. Ale aspoň mam Emryna. *Uchechtne se a podívá na psa, který má pořád hlavu položenou u Camille v klíně a vypadá to, že se mu to hodně líbí.* Nebo můžeš jít rovnou se mnou. Stejně jsem tam chtěla odsud jít. *Nabídne jí s úsměvem.*

*Přikývne.*Toho se teď nezbaví no. *Přitaká. Nehodlá to nechat jen tak. Hned jak Stefana zase uvidí, hezky mu to připomene, protože ta představa se jí zdá až moc vtipná. Když mluví o její rodině, řekne jí, že je to v pohodě, protože se s ní o tom nechce bavit. Nechce se o tom bavit s nikým, není to jen jí, ale ona se nerada svěřuje a nechává si pomoc. Připadá si tak více zranitelná. V tom měl Chris pravdu. Nerada se světu otevírá. Pak poslouchá, co jí říká o sobě a následně se zase usměje na psa, který má pořád položenou hlavu v jejím klíně a ona jej celou dobu hladí, aniž by si to uvědomovala.*Taky mám teď Lokiho. Jen asi dva týdny, ale už si to bez něj nedovedu představit. Mazlíčci dovedou nahradit i další lidi. Jsou věrní, vždycky vyslechnou a nehrozí, že by něco někomu řekli.*Uchechtne se.*Fakt? To bych ráda.*Přikývne.*Sama jsem zkoušela párkrát péct.. Katastrofa, jedním slovem. Podařilo se mi zapálit utěrku.. Ale uhasilo se to! Pomocí hasičáku, který od teď je před vchodem do kuchyně. Musela sis ho všimnout, jestli jsi do kuchyně šla.

*Umí si představit, jak mu to bude teď Camille pořád předhazovat a jenom doufá, že kvůli tomu nebude Stefan pak naštvaný na ní, že jí to řekla. Pak už jí řekne něco málo o své rodině.* Jo, to je pravda. Dokážou ti být tím nejlepším společníkem, jakého potřebuješ. *Pousměje se směrem k Emrynovi a pak jí nabídne, aby s ní šla rovnou do pekárny. Zasměje se, když slyší o její příhodě z kuchyně a potřese hlavou.* To je jenom o cviku. Jsem si jistá, že bys zvládla něco upéct. Nebo bysme to mohli zvládnout spolu. *Usměje se na ní, ale do ničeho jí nechce nutit.* V kuchyni jsem ještě nebyla. Ještě jsem neprošla celý palác. *Pousměje se.* Já už bych asi měla jít, takže jestli chceš jít se mnou..můžeme. *Pokrčí letmo rameny.* /Aspoň tady nebudeš sama a nebude tě to pokoušet ke skákání./ *Proběhne jí hlavou, protože si všimla, jak se dívala dolů pod sebe, když sem přišla.*

*Už se těší, jak se z toho bude snažit Stefan vykroutit a jak jej tím bude štvát. Pak se baví o zvířatech. Jí přijdou lepší jak většina lidí. Jsou věrní, nezradí, neubližují, vyslechnout. Nikdy neměla lepšího kamaráda, jak Lokiho, což je černý jaguár.*Přesně tak.*Přikývne. Když jí pak nabídne, aby spolu s ní šla do jejich rodinné pekárny už teď, nadšeně souhlasí a sama ji na sebe práskne historku, jak se snažila něco uvařit, nebo spíše upéct a nedopatřením podpálila utěrku tak, že se to muselo hasit hasícím přístrojem, který je teď u vstupu do kuchyně na zdi.*Někdy klidně můžeme.*Souhlasí s ní.*Ale jsi trochu sebevrah, když do tohohle chceš jít dobrovolně.*Zasměje se.*Tak až tam třeba někdy se Stefanem půjdete, určitě si toho všimneš.*Řekne bez pochyb. Přece jen Elsie není slepá, aby tohle nepostřehla. Přikývne a pak vstane a vydá se spolu s ní do jejich pekárny, kam se skutečně těší.*

*Rozhodla se znovu se projít městem. Byla zde i včera a dala si tu nejlepší zmrzlinu kterou kdy jedla. Pochlubila se tím i na Illeagramu. Byla dokonalá.*/Možná bych tam mohla zajít znovu../*Zamyslí se nad tím. Ale teď míří na útesy, odkud má být údajně krásný výhled. Dojde na útesy, kde si sedne na okraj a dívá se na moře. */Asi nebude voda dost teplá na koupání, že?/*Stejně nemá plavky, takže tuhle myšlenku hned zaplaší. Na sobě má černé džíny a zelenou mikinu. Vlasy má jen tak rozpuštěn na zádech. Jen v tichosti i nadále sedí na útesu a spokojeně si pohupuje nohama.*

*rozhodl se, že si půjde ráno zaběhat. Má na sobě černé sportovní šortky a obyčejnou černou mikinu. Vlasy mu klasicky trčí do všech stran a v očích má sluchátka. Od toho, co se pohádal s Chrysane a poté oba sdíleli na Illeagram fotku nahoře bez, nevyšel téměř vůbec z komnaty. Má na ní vztek, protože jejich vztah zahodila hned na začátku. Vztek má ale taky i na sebe, protože si uvědomil, že mu na Chrysane záleží s nechce se s ní hádat. Doběhl až na útes, kde se zastaví. Toho, že už je tam i Chrysane si nevšimne. Přejde k druhé straně útesu, než na které sedí Chrysane a postaví se těsně k okraji tak, že mu špičky bot přes okraj přesahují. Chvíli se dívá na moře pod nimi a když pak zvedne pohled, všimne si právě Chrysane. V první chvíli ho napadne, že chce skočit dolů, ale když si všimne jejího spokojeného výrazu pochopí, že teď asi skákat nebude a uchechtne se nad tím.* Už jsem ti chtěl jít vymlouvat skok dolů, ale spíše vypadáš, jakobys právě absolvovala jízdu na jednorožci.*řekne a vyndá si z uší sluchátka. Pak si uvědomí, kvůli čemu se minule pohádali a jeho úsměv povadne.* Promiň, neuvědomil jsem si, co říkám. *Dodá tiše a Sklopí pohled.*

*Sedí na útesu a myslí na to, co všechno se stalo. Jak se pohádali se Zaydenem a tak. Všemožně se snaží se zaměstnat a na něj myslet co nejméně, po tom, co se pohádali a sdílí ty fotky na Illeagram. Neviděli se docela dlouho a ona je za to upřímně i ráda. Zayden jí nechybí. Naopak je ráda, že má konečně klid. Na akcích se bavila s Cameronem, jehož přítomnost je jí více příjemná, jak jejího snoubence. Houpá nohama ve vzduchu a dívá se na vodu. Dokud na ni někdo najednou nepromluví. Okamžitě se napne, protože pozná ten hlas a povzdychne si. Podívá se na něj a ihned se zamračí. Nemůže v jeho přítomnosti jinak.*/Když skočím, asi se zabiju, že?/*Podívá se pod sebe na vodu. Na jeho slova nijak prvně nereaguje,ale když se omluví, pokrčí rameny.*To je jedno.*Řekne naprosto lhostejně. Ale ani se na něj nedívá.*

*když dojde na útes, přejde k až k okraji a stoupne si tak, že mu špičky bot trčí přes okraj okraje. Chvíli se dívá na vodu pod ním a pak si všimne Chrysane, která sedí kousek od něj. Popíchne ji, že vypadá, jakoby právě jela na jednorožci, ale pak se jí za to omluví. Když si všimne jejího výrazu, povzdychne si.*/Tak teď vypadá, že skočit chce./*pomyslí si a pomalu přejde blíže k ní.* Hele vím, že jsem to podělal a chápu, že mě nesnášíš. Je mi to líto a popravdě nevím, jak to spravit.*pokrčí rameny.* Víš, na těch akcích a tenkrát i vodopádu jsem se bavil jako už dlouho ne. Myslel jsem, že ty taky.*dodá tiše a zvedne pohled k ní.* Když jsem tenkrát odešel.../Oprava, když jsi mě tenkrát vyhodila/...cítil jsem se fakt blbe a mrzí mě to. Uvědomil jsem si, že mi tvá společnost chybí a taky jakej jsem hajzl. Choval jsem se k tobě hnusně. *Odmlčí se, protože neví, co dál říct.* Vím, že tohle mě neomlouvá, ale chci abys věděla, že mě to mrzí.

*Když uslyší známý hlas, který patří jejímu snoubenci, ihned zauvažuje nad tím, jaké následky by měl její skok z útesu dolů. Ale umírat se jí nechce, takže se rozhodne neskákat. Spíše odejde, ale předtím, se rozhodne poslechnout si, co jí říká, stejně asi nemá na výběr., protože Zayden začal mluvit. Ujistí jej, že to jak se zachoval je jedno. Jí skutečně je, teď už ano. Dívá se pod sebe, ale když slyší, že se přiblížil, podívá se ostražitě na něj a na tváři má spíše zamračený výraz.*Myslíš, že tě nesnáším? To není pravda.*Potřese hlavou.*Mě jsi totiž úplně jedno.*Pokrčí rameny. Je prostě jen upřímná. Je jí jedno, co Zayden dělá a nebo tak. Ať si dělá co chce. Překvapí jí to, že se u vodopádu a i na akcích s ní bavil. Možná na Festivalu o bylo aspoň trochu legrační, ale moc ne. Jí to tak nepřišlo. */Nebýt tebe, možná bych se i bavila./*Odpoví mu v duchu.*Jo.. jak říkám, je to jedno.*Zopakuje znova to, co řekla.*Jak jsme se odmluvili, ignorování toho druhého je prostě nejlepší možností, jakou můžeme zvolit.*Ona byla ráda, že měla aspoň na otevření zábavního parku a několik i obyčejných dní od něj klid.*

*všimne si Chrysane a promluví na ní, ale vzápětí se jí omluví. Po jejím lhostejném tónu si povzdychne a přejde blíže k ní. Všimne si, jak se na něj ostražitě podívala a zamračí se. Pak ji řekne vše, co má na srdci a doufá, že jí to alespoň trochu obměkčí.* To bolelo.*řekne ublíženě. Popravdě by byl raději kdyby ho nesnášela. Pak řekne, že se v její společnosti bavil, i když ví, že ona asi tak moc ne.* To musíš být pořád takový paličák, Chrys?*řekne naštvaně a stiskne si kořen nosu.* Viděl jsem to. Taky ses bavila. Pokaždé ses smála a neříkej, že ne, protože já vím, že ano!*předtím se pokoušel vztek ovládnout, ale to uz teď neplatí.* Vážně jsi tak zbabělá a všechno zahodíš hned na začátku? Takže tohle je způsob, jakým ty řešíš problémy, ignorovat je?*uchechtne se, ale milé uchechtnuti to není.* Víš, jde ti to opravdu dobře. Tohle bych do tebe neřekl, ale asi bych se měl začít řídit příslovím "Očekávej neočekávané".*odmlčí se.* Přeju si, abych byl v tomhle taky tak dobrej. V ignorování druhých.*řekne tiše a říká to spíše jen pro sebe.*