Jeden z mnoha útesů na pláži

*Sám se rozhodne, že čerstvý vzduch mu jen prospěje a to, že si prozkoumá okolí místa, ve kterém teď stráví pár měsíců, taky. Proto se poté, co něco namaluje, převlékne, spolkne dvě pilulky extáze a rozejde se někam ven. Po půl hodině, kdy už začnou pilulky působit, už ani nevnímá, kam jde. Nakonec však narazí na pláž, kde se dostane na útesy, které jsou u ní. Po útesech dojde až na místo, kde to již není oplocené a když si všimne jakési dívky, posadí se k ní a rovnou ji osloví, přestože jeho otázka je už asi zbytečná.* Nee, samozřejmě, že nechci! Váš by přeci byla škoda. *Zazubí se, slova se z něj sypou sama, ani neví jak. Však si dívku pořádně ještě ani neprohlédl.* Jste Růženka. Nebo jste žvýkačka, protože prasátko se k vám nehodí. Nevím, co je teď ještě růžový. *Mávne bezstarostně rukou, přičemž i poukáže na její mikinu, kdyby snad nevěděla, proč jí oslovuje tak, jak oslovuje. Poté si konečně prohlédne dívčinu tvář, přičemž se lehce zaculí. Přijde mu krásná, navíc po extázi mu přijde vše ještě tak tisíckrát krásnější. I když v něm trošku trkne, protože mu dojde, že mu je dívka nějak povědomá.* Jo, to asi pozdě je. Pardon. *Pokýve hlavou, jenže když dívka řekne, že musí jít, svraští obočí a svraští jej o to více, když se začne zvedat, v čemž dívku napodobí. Všimne si, jak se dívka zamotá a přestože se mu samotnému zamotaly nohy, rychle a zároveň jemně dívku chytí za ramena, kdyby chtěla škobrtnout ještě jednou.* Jste v pořádku? *Optá se, než si dívky tvář sjede ještě jednou pohledem.* Ehm, pardon, ale nejsme my dva snoubenci? *Zeptá se, přestože teď si tím je vlastně dost jistý.*

*Nevšimne si, že se k ní někdo blíží, protože je moc zaneprázdněná mluvením na svého miláčka, takže když se onen muž posadí vedle ní, lekne se ho a hned po něm vyjede. Vždyť kdyby odsud spadla, tak by bylo po ní. Bezděky jí v hlavě ale hraje i tak jen to, že by se to dítě ani nikdy nedostalo na svět. Další bod, proč odmítnout potrat.* Aha, jasně. *odfrkne si a protočí nad ním očima. Už teď poznala, že se chová dost zvláštně a impulzivně, takže by tipovala, že bude pod vlivem.* Cože? Jaký prase? To se takhle chováte ke všem ženám a nazýváte je prasaty? Kdo vás vychoval sakra! *vyjede ještě víc, protože othle jí doopravdy hodně naštvalo a odolává touze ho shodit z toho útesu vlastnoručně. Už teď lituje, že si tu mikinu brala, o čemž svědčí její zamračený výraz. Pak už jí dojde, že je to vlastně její snoubenec a nehledně na to, jak krásně vypadá, ho nesnáší, protože i k dyž o tom netuší, vlastně jí zničil vztah s jejím bývalým přítelem. Nebo teda aspoň ona ho z toho viní. Právě proto se zvedne a chce odejít, ale zamotá se jí hlava a udělá se jí špatně. Trochu s sebou trhne, když jí chytne za ramena a pevně si přitiskne Profesora k hrudi, který na jejího snoubence podrážděně zasyčí. Všimne si, že se i jemu zamotají nohy, což jí akorát tak potvrdí, že bude pod vlivem alkoholu.* Jsem v pohodě, díky. A vy? *alespoň trochu slušnosti by projevit mohla, a tak se zeptá. Pak zakleje, když to té opilé hlavičce před ní dojde, protože právě tomu se chtěla vyhnout tak, že zmizí.* No, pokud jste.. ehhm.. F-frenklin, tak asi ano? *to jméno jí vypadlo, ale ví, že to bylo něco na F, tak zkusí první, co jí napadne a díky tomu zní její odpověď spíše jako otázka.*

*Nedocházelo mu, že není úplně ideální někoho lekat, když jsou zrovna na útesech. Proto si sedne k dívce bez příliš velkého upozornění na svou osobu, načež dívku i osloví. Avšak když si všimne, že se lekla, trochu se nad svým činem zarazí. Pod vlivem drog si často ani neuvědomuje, že dělá třeba něco hodně špatně. Když jej však dívka okřikne s tím, jak ji mohl nazvat prasetem, zatváří se zmateně.* Však já vás vůbec prasetem nenazval! Myslel jsem to tak, že je prase růžové, ale řekl jsem přeci, že tohle oslovení by se k vám absolutně nehodilo. Na to jste až moc krásná. *Rozhodí lehce rukama. I když je pod vlivem, nechce, aby si o něm dívka vedle něj snad myslela, že by byl schopen urazit dívku. Na to byl vždycky až příliš vůči ženám a dívkám respektující. Proto se začne samozřejmě také bránit. Co se mu však nelíbí ještě více, je to, že se dívka začne zvedat, proto její počínání napodobí. Přestože se mu samotnému zamotají nohy, stačí si všimnout, že se dívka před ním zamotala celá, proto ji chytí za ramena, aby si neublížila. Syčení toho tvorečka, kterého si přidržuje na hrudi, ignoruje. Místo toho se jí zeptá, zdali je v pořádku.* Není za co. Já jsem taky v pohodě. *Usměje se a po chvilce váhání z dívky sundá ruce, zvlášť když mu konečně dojde, kdo je ta dívka před ním. Pro jistotu se však ale zeptá, zdali se nemýlí o tom, že je jeho snoubenka.* Skoro Frenklin. Jsem Felix. *Zasměje se a natáhne k dívce ruku, která je špinavá od zaschlých akrylových barev.* Takže.. Vy musíte být Malinoe, že? *Doufá, že její jméno řekl správně.*

*když začne mluvit o praseti, má už tak podrážděné hormony a nálady, že ho opět začne okřikovat, protože nazývat jí prasetem bere jako hodně velkou urážku. Po jeho obraně ale na chvilku musí zmlknout, aby si vymyslela argument, protože v tomhle má pravdu Felix. I když to ona jen těžko uzná.* Prase je růžové, moje mikina je růžová. Minimálně jste to naznačil! nebo snad máte něco proti růžovým mikinám? A nejsem krásná, spíše jsem jako valící se koule. A nebo aspoň budu. *zamumlá si potichu, spíše pro sebe, protože se s tím nechce rozkřikovat, ale poznámka jí občas ujede. Pak se zvedne a lehce s sebou trhne, když jí chytí za ramena, i když je na durhou stranu i ráda, protože se aspoň neskácí k zemi. Ale ani on není nijak pevný sloup, o který se dá opřít a také se mu motají nohy. Z toho je asi jasné, že není střízlivý. Poděkuje mu, protože trochu slušnosti v sobě pořád má, i když jí zatím moc najevo nedala.* Dobře. *kývne hlavou. Pak už se nějak teda dopracují k tomu, že jsou snoubenci, ale byla by raději, kdyby k tomu ani nedošlo. V tom návalu emocí jí ale vypadne jeho jméno, takže zkusí nějaké, které jí zní podvědomě. Lehce zčervená, když jí opraví a zasměje se přitom.* To je to samý.. *zamumlá na svou obranu a trochu skepticky pohlédne na jeho špinavou ruku.* Vás nenaučili si umývat ruce? *nakrčí obočí a podívá se zpět na něj. Jeho ruku ale přijme.* Ano. *fráze "ráda vás poznávám" se jí vůbec nechce říkat, protože to tak rozhodně není.* Takže.. snoubenci jsme jen na papíře. Aby bylo jasno.

*Vidí, že dívku naštval, přestože to vůbec nechtěl a neměl to v úmyslu. Kdyby v sobě neměl extázi, asi by se mu to nepovedlo, protože jinak není tak výřečný, spíše je tichý a dokáže být dost odtažitý, protože je všemi deseti při sobě.* Nenaznačil! Řekl jsem vám Růženko, což byl kompliment a vy jste ho nebrala. Nic proti růžové nemám. *Dál se obhajuje, protože na to, aby to nechal být, je až příliš tvrdohlavý.* Ale jste. Proč byste měla být jako válící se koule? Minimálně teď tak ani trošku nevypadáte. *Zavrtí trošku nechápavě hlavou a pozvedne obočí. Následně však dívku přidrží, když to vypadá, že co nevidět se zkácí k zemi, díky čemuž ji i zabrání v tom, aby odešla. Chce s ní ještě mluvit. Ujistí se o tom, že je v pořádku, načež ji sám ujistí o tom samém a váhavě z ní stáhne ruce, protože se dopracuje v myšlenkách k tomu, že už její tvář vlastně viděl. A to na fotkách, když mu jeho rodiče ukazovali jeho snoubenku.* Když myslíte. *Zasměje se a pobaveně hledí na její líčka, která lehce znachověla. Opraví ji a hned ji i nabídne ruku.* Jak koukám, asi si u vás nedělám dobrý obrázek.. Ale můžu vás přesvědčit o tom, že moji rodiče mě vychovali dobře a naučit mě si mýt ruce, taky. Jen jsem na to trochu zapomněl, jsou to jen zaschlé akrylovky, které vás ani neušpiní. *Usměje se pobaveně, přičemž se jeho úsměv rozšíří, když řekne její jméno správně a ona jeho ruku nakonec přijme.* Rád vás poznávám. *Pronese a po její poznámce lehce přikývne.* Jen na papíře. *Potvrdí.* /Stejně nepřestanu na Emily jen tak myslet./ *Pomyslí si, načež uhne pohledem a párkrát zamrká.* Nemohli bychom si tykat? Myslím, že by to bylo pohodlnější, pro nás oba. *Nabídne ještě.*

To nemůžete vědět, že jsem ho "nebrala". Třena jsem to prostě jen neřekla nahlas. *odsekne jako malé dítě a naznačí rukami i uvozovky u slova Nebrala.* Prostě proto. *zabručí a dál to nechce komentovat. Spíše už si vyčítá, že vůbec něco říkala. Pak oba dva při zvedání se ztratí rovnováhu, i když každý asi z trochu jiného důvodu. Pak už Felixovi trkne, že jsou snoubenci, i když by bylo lepší, kdyby se to nestalo a ona prostě mohla zmizet. Pak by se mu vyhýbala, na žádnou svatbu by nedošlo a všechno by bylo krásný. Navíc dost zkomolila jeho jméno a zčervenala, takže by se teď možná nejraději zakopala do země a dělala, že prostě neexistuje.* Lidé, kteří jsou na mol a jdou na útesy, mluví o holkách jako o prasatech, protože mají růžovou mikinu, na mě nedělají většinou moc dojem. *uchechtne se a nakonec tedy jeho ruku přijme.* Taky. *zamumlá sotva slyšitelně. Asi už si musel odvodit její nadšení ze zasnoubení. Opravdu velké nadšení. Ale kdyby mu to náhodou nedošlo, raději řekne, že snoubenci jsou jen na papíře. Její srdce stále patří jinému.* Klidně. *pokrčí rameny.* Maluješ? *kývne hlavou k jeho špinavým rukám, i když odpověď je asi dost jasná.*

Dobře, tak jste ho možná brala, ale vyvrátila jste mi ho a převzala jste si to trošku jinak, než jsem chtěl. *Přijde alespoň z poloviny na její tvrzení, protože se zdálo, že dívka asi bude docela dost tvrdohlavá, což on je taky.* Dobře. Prostě proto. To mi sice nic neřeklo, ale nechám vám to. *Pousměje se, přeci to z ní nebude tahat teď, na jejich prvním setkání. Nejspíše bude mít ještě pár měsíců na to, aby se jí zeptal, jak to myslela. Po chvilce jsou oba na nohách, i když se přitom oba také zamotali, jenže dívku před sebou naštěstí stihl zachytit tak, aby se jí nic nestalo. To, že ji byl nyní přímo tváří v tvář, mu pomohlo si uvědomit, že jsou to vlastně snoubenci, což i hned řekne nahlas.* Nejsem tak na mol. A ani jsem o vás nemluvil jako o praseti. Nikdy bych takhle ženu neurazil. *Brání se dál, než se spokojeně usměje, když Meli jeho ruku nakonec opravdu přijme. Nabídne ji i tykání, což mu přijde jako rozhodně příjemnější cesta, proto je rád, že jeho nabídku přijme.* Jo, maluju. Maloval jsem právě předtím, než jsem vypadl z paláce. *Usměje se a nakloní hlavu lehce do strany, když se na ni opět podívá.* Co mi o sobě řekneš ty? Papíry mi jen řekly, že jsi z Austrálie a.. Více si nepamatuji. *Přizná.*

Měl jste to prostě lépe položit. *odsekne a založí si ruce tvrdohlavě na hrudi.* Taky že to nic říct nemělo. A já taky nic říkat neměla. *zamumlá si tu poslední větu spíše pro sebe. Rozhodně se mu tady nehodlá svěřovat o tom, jak se s přítelem rozešla po telefon hned po tom, co zjistila, že je těhotná. Pak už se dopracují k tomu, že jsou tedy zasnoubení přičemž nezapomene zmínit to, v jakém je on stavu, což na ní moc dojem nedělá.* Nejste na mol, jasně. A proto neumíte vstávat bez toho, aniž byste ztratil rovnováhu? Tak to jo, já mám asi jiný představy o tom, co je na mol a co ne.*změří si ho kriticky pohledem. Poté tedy přijme tykání. Očividně spolu budou muset strávit nějaký ten čas, takže bude asi fajn si tykat.* Co maluješ? Nějaký prasárny nebo nevinnou krajinu? *zeptá se zvědavě a osobně tipuje spíše tu první možnost. Od pohledu jí prostě přijde, že to nebude nevinný anděl.* Aha, tak to je hezký si nic nepamatovat o snoubence.*odfkrne si naoko uraženě.* No.. ráda vařím, hraju na klavír, píšu. Mám tady pana profesora sushiho, ale to sis asi všiml. Že zlatíčko? *políbí svého miláčka na tu malinkou hlavičku.* Že je roztomilej? No jasně že jsi. Mnohem více než nějakej Felix. *zašišlá na něj, což dělá prakticky pořád, takže už si to ani pořádně neuvědomuje.* Proč jsi pil? Nebo ´jis prostě ten typický věčně na mol děvkař? *zeptá se na rovinu. Nerada chodí kolem horké kaše.*

Asi ano, pardon. *Pronese. Neměl úplně pocit, že by se měl omlouvat, ale pokud to pomůže tomu, aby na něj žena před ním nebyla nabručená, zkusí to. Chtěl s ní alespoň dobře vycházet, když už se mají jednou vzít.* Nenutím tě, abys mi něco říkala. Pokud něco budeš chtít říct, řekneš to. Nechci to přece z tebe tahat. *Pousměje se a pokrčí ledabyle rameny. Sám nesnášel, když z něj někdo něco vyloženě páčil. Proto by to neudělala nikomu jinému.* Hale, tak prr. Náhodou, já když jsem na mol, tak jsem stále milej, tudíž se na mě nemusíš koukat takhle. A vážně na mol tak moc nejsem, jen se mi trochu zamotaly nohy, ale to tobě také, ještě více, jak mně. Málem jsi spadla. Takže, ty jsi taky na mol, nebo? *Pozvedne obočí a založí si ruce na hrudi. Přijde mu lepší ji nechat v tom, že je pod vlivem alkoholu, než aby ju přiznal, že je pod vlivem drog. Nechce v jejích očích působit jako obyčejná fetka.* Hmm.. Ženské tělo je sice umění samo o sobě, ale to nemaluji, zase úplný Jack z Titanicu nejsem. Rád maluji tu krajinu, hezké architekturské prvky, nebo někdy i portréty.. *Vysvětlí, když se jej zeptá na to, co maluje.* A ty.. Víš o mně něco? *Optá se váhavě, když mu nenaznačeně vyčte, že si o ní nic nepamatuje.* /Bože, jestli ví, co jsem udělal../ *Měl pocit, jakoby z něj najednou vliv drogy úplně vyprchal. Začal mít strach, že opravdu o něm ví, co je zač, co způsobil a na čem jede. Jenže i přes strach se pobaveně usměje, když ji uvidí, jak pusinkuje svého mazlíčka.* Jak jsi k němu vlastně přišla? *Kývne hlavou k jejímu mazlíčkovi, načež si v hlavě přehraje všechny její koníčky.* Píšeš? Co píšeš? *Optá se zaujetím. Sám píše, ale poezii. Nahlas by to ale neřekl.* Takže, já roztomilej nejsem? *Zatváří se naoko uraženě.* Ok, roztomilý teda asi ne, ale atraktivní určitě, že? *Zazubí se. To mu určitě nevyvrátí, má ji na háku.* Nejsem děvkař, jak jsem řekl. Nikdy bych neurazil ženu a ani bych se k žádné ženě nezachoval špatně. A děvkaření mi přijde jako hrozná.. Neúcta k těm ženám? Asi, nemám to prostě rád, hnusí se mi to. Napil jsem se prostě jen tak. *Vysvětlí a na chvíli uhne pohledem.*