Zábavný park

*Svým způsobem už se opravdu nemohl dočkat. Poslední dny akorát přecházel mezi univerzitou a lékárnou, na nic víc mu dost dobře nezabýval čas, právě proto byl pro něj tento den obzvláště velmi velmi výjimečný. Přestože se za poslední dobu moc neviděli, bral Waytta za svého nejlepšího přítele, ať se děje, co se děje. Chtěl, aby to dnes působilo trochu více slavnostně, ale ne přehnaně formálně. Sladkých osmnáct přeci člověk slaví jen jednou za život a mělo by to být něco nezapomenutelného. Nakonec stejně zvolil alespoň světlejší košili, aby to působilo alespoň malinko slavnostně. Už už chtěl odejít ze svého maličkého bytu, když se musel plácnout do čela. Najednou si připadal jako strašný hlupák, málem by doma zapomněl celý dárek. Tedy částí jeho dárků byl i den v zábavním parku, Korja měl v úmyslu nenechat Waytta zaplatit ani jedinou atrakcí. Tohle přece oslavenec nedělá. Kožená peněženka skončila ve vnitřní kapse slabšího zimního kabátu a malá krabička s dárkem taktéž. Vůbec nevěděl, na co myslel, že to málem zapomněl doma. Možná na zkoušky, které ho čekají, ale ty by měl opravdu vyhnat z hlavy nebo mu z toho začne hrabat. Tohle je Wayttův den, ten mu přece nemůže svojí roztržitostí zkazit. K parku se zamířil velmi energickým krokem, aby nepřišel pozdě. Sotva zahlédl svého přítele, má tváři se mu rozlil šťastný úsměv naprosté spokojenosti. Dorazil až k němu.* „Ahoj, rád tě vidím, ještě jednou se omlouvám, že jsem nedorazil už na tu první,“*nejistě se na něj usměje. Doufal, že se za to na něj Waytt tolik nezlobí, opravdu ho to mrzelo.*

*Nedočkavě čekal na jeho drahého přítele, co s ním měl oslavit jeho osmnáctiny. Sice se oslavoval už dávno, ale Korja měl zrovna v tu dobu více práce, jak normálně. Přesněji tedy cestoval jen do školy, lékarny a do obchodu pro jídlo. Pokud tedy něco neměli přímo na intru. O tom však nic moc nevěděl, protože bydlel normálně v bytě, když nebyl v Ghettu. Školu totiž neměl nijak moc daleko. Tyto myšlenky už nechal tu tam. Spíše se znovu rozhlédl, protože mu moc nehrálo to, že tu s ním ještě jeho kamarád není.*Tak kde je?*Zašeptal si pro sebe.* /Snad na to nezapomněl/*Pomyslil si, když se začal znovu rozhlížet. Celkem jej pak vylekal.* Ahoj, je to v pořádku. *Usmál se, načež jej krátce objal. Nijak se nezlobil, jen se mu to předtím moc nezdálo.* Tak kde půjdeme první?*Zeptal se zvědavě. Věděl sice, že to je jeho den, ale nechtěl mu nic zakazovat. Chtěl aby si i Korja tento den užil.*

*Jen se usmál, když ho Waytt rychle objal. Opravdu byl šťastný, že se na něj nějak moc nezlobí, moc by ho to mrzelo, na tohle byl holt trochu citlivější člověk. Rodina a blízcí přátelé pro něj byli vším a udělal by pro jejich spokojenost úplně všechno. Vlastně měl pár atrakcí, které by opravdu navštívit chtěl, ale zároveň by byl rád, kdyby si jeho přítel vybral to, co ho opravdu zaujalo.* „Máš nějaké speciální přání, co bys chtěl vidět?“*zeptá se narovinu. Mezitím na něj kývne, aby ho následoval a po jeho boku vyrazí mezi lidi v parku. Většina z nich vypadala opravdu šťastně, to Korja taky. Moc rád takhle po dlouhé době vypadl ze stereotypu. V jeho očích hořely nadšené plamínky, které se nedaly jen tak přehlédnout. Byl jako chodící pozitivní energie.* „Počkej chvilku,“ *vesele mrkne na Waytta, aby si sotva na dvě minuty odskočil ke stánku a vrátil se s kyblíčkem s cukrovou vatou, takovou tou typicky růžovou, co se vám lepí na prsty, ale chutná naprosto fantastický. Hned ho otevřel a svému kamarádovi nabídl, stejně jí koupil hlavně pro něj. Rozepnul si knoflíky kabátu, stejně mu zde bylo docela teplo. Dav kolem nich proudil, ale nebylo to tak zlé jako v jiné dny. Večer tady bude určitě lidí mnohem více.*

*Krátce Korju s úsměvem objal. Ano, možná trochu se zlobil, ale pořád ho měl rád. Přeci jen mu na jeho blízkých záleželo a nevydržel by být na ně naštvaný déle než pár hodin, či jen pouhých pár minut. Nadále na to však myslet nehodlal. Nyní už to bylo tabu. Už se hodlal soustředit jen na přítomnost, nikoliv na minulost. Zeptal se Korjy tedy na jakou atrakci půjdou jako první. Ruské kolo si chtěl totiž rozhodně nechat nakonec. Přeci jen je to nádherná a i romantická atrakce. *Ruské kolo, ale to si chci nechat nakonec. Takže vybírej zlato. *Uchechtl se nad tím, jak jej oslovil. Chtěl aby se jeho společník začervenal. Což šlo i podle jeho malého úšklebku poznat. Avšak sám se i začervenal, když na něj mrknul.* Dobře. *Pokýval hlavou a usmál se. Když se pak vrátí s cukrovou vatou oblízne si už natěšeně rty. Hned si trochu vzal a pak si olízl prsty.* Děkuju. *Usmál se na něj, načež jej vzal za volnou ruku a propletl si s ním prsty.*

*Ať Waytt myslel tím oslovením cokoliv, i kdyby to byla jen legrace, na Korju to mělo přesně ten efekt, který mít mělo a po tváři mu přeběhl malý červený obláček. Sotva si Korja uvědomil, jak jeho tělo zareagovalo, hned červeň nechal zmizet. Trochu se tomu zasmál.* /To jsou hloupé vtipy, Waytte, ale tohle je tvůj den, přece si je můžeš dovolit,/ *odpověděly jeho myšlenky za něj. Protože on v tu chvíli ze sebe nedokázal vypravit vůbec nic.* /Že by tu písničku minule opravdu nevybral náhodou?/ *další příliš odvážná myšlenka. Všechny je ovšem zaplašil s tím, že jsou to jen žerty a že Waytt se tomu určitě sám začne za chvíli smát. Ovšem tohle smýšlení znovu narušil jeho společník tím, že propletl jejich prsty. Korja z toho byl na okamžik skoro zařazený, ale netrvalo dlouho a Wayttovu ruku lehce sám stiskl. Jeho pohled padl na horskou dráhu.* /Zlatá klasika,/ *pomyslel si s úsměvem a rovnou se podíval na svého kamaráda.* Co třeba tohle, *navrhne, přičemž hlavou kývne k horské dráze. Nebyla nějak extra šílená nebo děsivá, ale určitě stála za to.*

*Zlatem jej nazval, neboť chtěl, aby se začervenal. Nakonec se ukázalo, že to splnilo svůj účel. Sám se pak však začervenal. Přesně v tu chvíli, kdy na něj mrknul. Pak už jenom užíval růžové cukrové vaty, zatímco se s Korjou bavil o první atrakci. Ruské kolo si rozhodně hodlal nechat nakonec, přesně podle jeho plánu. První atrakci tedy nechal na jeho drahém společníkovi. Jakmile mu ruku stiskl spokojeně se i usmál. Byl rád, že tu s ním teď byl. Tím nemyslel, že si tu oslavu s Austinem neužil, ale zkrátka s Korjou to bylo tak nějak lepší. Uklidňující. Následně se jen podíval tam, kam jeho přítel. * /Horská dráha jo?/ *Pomyslil si.* Tak jo. *Kývl s úsměvem a už s ním k oné atrakci šel. Zdála se mu tak trochu děsivá, avšak snést to pro Korju zvládne.*

*Spokojeně se usměje, že Wyatt souhlasí. On se na horskou dráhu opravdu těšil. Stále ruku v ruce došel až k okénku, aby jim oběma mohl koupit lístky. Poradil si nějak i jednou rukou, aby nemusel svého společníka pouštět. Asi ho popravdě ani pouštět nechtěl a sám nedokázal říct proč. Ani stále nevěděl, jak si má tahle gesta od Wyatt vyložit, ale třeba se to ještě dozví. Ani nevěděl, jestli to vědět chce, ale pravda je asi lepší než nevědomost. I když se šli usadit do vozíku a i po tom, co se rozjeli, nepouštěl Wyattovu ruku, chtěl nechat na něm, kdy se pustí. Když s nimi vyjela dráha nahoru, zatajil se mu dech. A když zase jeli dolů, neubránil se veselému smíchu a zavísknutí. Pro jistotu však stále jedním očkem pokukoval po svém příteli, kdyby náhodou. Jeho srdce bušilo rychleji a v žilách mu koloval adrenalin.*

*S onou atrakcí souhlasil hlavně, protože chtěl, aby si tento den užil i Korja, který jej přeci do zábavného parku na opožděnou oslavu osmnáctin pozval. Navíc dráha vypadala děsivě jenom trochu, věděl tedy, že to nebude taková hrůza. Šel tedy s ním, zatímco jej stále držel za ruku. Bylo mu jedno, co si o nich lidé myslí, stejně...kdo je úplně normální, že? Každý je přeci zvláštní a většinou s tím nic už neudělá. Za ruku jej tedy nadále držel a už čekal, až jim prodavač podá lístky, aby už mohli na onu atrakci jít. Když už si pak do vozíčku sedli podíval se na ostatní lidi. Byl kapku nervózní. Zblízka to vypadalo děsivěji. Proto taky stisk zpevnil. Jakmile se to rozjelo zhluboka se nadechl, aby se připravil na nejhorší, avšak to nakonec nebylo třeba. Adrenalin ním začal proudit a v jeho tváři se objevil úsměv.*

*Když sjížděli dolů, šťastně se smál. Celé to pro něj bylo opravdu zábavné. Sem tam se podíval na Wyatta, aby se ujistil, že to pro něj není něco otřesného, ale jeho úsměv ho přesvědčil, že to tak zlé nebude. Konec dráhy se podle jeho názoru dostavil až příliš brzy. Vlasy mu rozcuchal vítr a jestli se ráno učesal, veškeré jeho snažení přišlo právě teď na zmar. Když se zastavili, dech měl zrychlený a tváře červené od větru, ale na tváři stále šťastný úsměv. Počkal, než je obsluha vysvobodila z vozíku a vytáhl se na nohy.* No, co takhle se střídat, výběr něco ty, *usmál se na svého společníka. Jestli Wyatt chtěl, aby si Korja tento den užil, tak on chtěl úplně to samé pro Wyatta. Vlastně ho napadl autodrom nebo třeba střelnice, ale nebyl si jistý, jak by se na střelnici jeho společník tvářil. Na ruské kolo bylo teď stejně asi ještě brzy, takže jen stál před horskou dráhou tak, aby nepřekáželi nově příchozím.* Nebo můžeme zkusit ještě jednu věc, *pousmál se. Když si nemohl vybrat, prostě to nechával na náhodě a tady by jim mohla hezky posloužit mapka, jako faktor náhody.*

*Myslel si, že to bude horší, avšak opak byl pravdou. Jízdu si skutečně užil, ještě když u ní stále držel Korju za ruku. Nehodlal ho v blízké době pustit. Navíc k tomu ani neměl důvod. Co se však týče zastavení dráhy... opravdu to netrvalo moc dlouho. Celkem ho to mrzelo, ale nic neříkal a ani to nedával najevo. Přeci jen to vlastně ani nic moc nebylo. Atrakcí přeci určitě stihnou víc, než se dostanou k ruskému kolu.* Momentálně mě nic moc nenapadá. *Přiznal pak a podíval se mu do očí, hned na to však mihl pohledem tu tam.* To je dobrý nápad. *Uznal a mapu si prohlédl.* První poslepu vybírám já, nemýlím se? *Zeptal se ho s úsměvem. Pravděpodobné to bylo, avšak lepší je se vždy zeptat.*

*Tuhle odpověď nakonec trochu čekal. Bylo toho tady na výběr tolik, že ani on sám nevěděl, coby chtěl vyzkoušet jako první.* Dobře, zavři oči, *vyzve Wyatta a když se nedívá, otočí malý plánek vzhůru nohama, aby to nebylo hned tak jasné. Pobaveně se na Wyatta usmál, jejich propletené prsty dal těsně nad plánek, ale stále ho nepouštěl.* Máš ho přímo pod rukou, *nasměroval svého přítele, aby ruku mohl vlastně jen spustit, klidně stále s tou jeho. Plánek se mu zdál dobře přehledný. Jen pár opravdu hodně navštěvovaných atrakcí bylo větších, ale jinak byla pravděpodobnost dost dobře rozprostřená, aby každý z kolotočů nebo čehokoliv mohl být právě jejich příštím cílem. Sám byl zvědavý, kde vlastně skončí a kam je jejich další kroky zavedou.*

*Tím, že měl vybírat poslepu nevěděl, jestli náhodou nevybere například děsivý dům, nebo střelnici. Vždyť v ní by všechny porazili, ještě když snad každý den v Ghettu stříleli do terče. Ačkoliv nebyli jako Jižané, i oni museli umět si s pistolí poradit. Hned jak mu prst na něco padl otevřel oči, načež si přečetl název atrakce.* A jejda. *Uchechtl se.* Vybral jsem nám procvičování střelby z pistole. *Uchechtl se, přičemž jej znovu chytl za ruku.* Než tam dojdeme...než se odtamtud ještě vrátíme bude téměř tma, ubíhá to celkem rychle. *Pousmál se.* Tak pojď.

*Vyčkal, než Wyatt poslepu vybral jejich další atrakci. Jakmile si přečetl její název, musel se pousmát. To se mu to hezky vyvedlo. Korja sice střílet uměl, ale dost špatně a na Waytta by neměl, ani kdyby jeho přítel střílel po slepu a ještě u toho stál na hlavě. Korja byl spíš ten, kdo vás ošetří než ten, kdo vás postřelí. Při nejhorším, kdyby něco hrozilo jemu nebo jeho blízkým, by se prostě ohnal pěstí, pro něj to nejjednodušší řešení.* Řekl bych, že ti vystřelím medvěda, ale s mojí muškou asi těžko, *ušklíbl se nad tím. Kdyby měl hromadu pokusů, možná by trefil pár špejlí, ale spíš by prostřelil toho plyšáka. Spokojeně se usmál, když Wyatt znovu stiskl jeho ruku.* Tak tedy vyrážíme, *s úsměvem vyrazil směrem, kterým by podle plánku měli ke střelnici velmi brzy dorazit. Musel říct, že mu Wyatt chyběl, opravdu by se měli vídat častěji. Jeho kroky byly klidné, myslel si, že ještě v pořádku stíhají. No a pak by měli ještě stihnout tu ruské kolo. Něco mu našeptávalo, že by se právě na tuto atrakci měl těšit ze všeho nejvíc, ale stále tak nějak nevěděl proč.*

*Když zjistil, jak se ona atrakce, jež poslepu vybral jmenuje usmál se. Bylo to pro něj procvičování. Navíc se potřeboval zlepšovat, protože byl s Austinem domluvený na srazu na střelnici. Možná úplně nadšeně nevypadal, ale ve skutečnosti by klidně skákal radostí.*Když tak to bude naopak. *Uchechtl se. Nevadilo by mu to. Hold se chtěl pobavit, což neznamenalo, že mu to nutně musí vystřelit Korja. *Mhm! *Zazubil se na něj. Nejvíce se však těšil na ruské kolo. Nemusel se ani bát, že by to nestihli. Navíc se nemuseli bát ani kdyby to zase nepřišlo moc brzo. Zkrátka vše bylo ok. Ruku v ruce tedy šli k jisté atrakci.*Nebo ti to vadí? *Ušklíbl se s natočenou hlavou ke Korjovi. Pohled mu pak na chvíli padl na rty.* /Ne, teď ne, až na ruské kolo si to nech./ *Pomyslil si, avšak podívat se jinde nechtěl.* Nevím jestli to vydržím. *Zašeptal si pro sebe. Bylo mu jedno, jestli to jeho společnost slyšela či ne.*

*Jeho úsměv neuhasínal. Nakonec by to možná nemuselo být vůbec špatné. I když to nahlas nepřiznal, tiše obdivoval Wyattovu střeleckou formu. V tomhle byl pořád trochu jako malý kluk. Nadšení a zápal mu nechybělo vůbec pro nic. Navíc vždycky obdivoval schopnosti ostatních, které on sám prostě neměl. Ovšem jeho další otázka ho malinko zaskočila, vlastně ani nevěděl, na co se ho Wyatt ptá. Po vteřince se podíval na jejich spojené ruce a na chvíli je zvednu do výše svých jejich očí.* Vlastně ani v nejmenším, *šťastně se nad tím pousmál, než jejich ruce zase spustil dolů. Něco v něm naprosto schvalovalo to, co dělal a kam ho jeho srdce táhlo, přestože to celé bylo tak nějak nové. Jeho dalším šeptem proneseným slovům se jen znovu pousmál. Jeho úsměv byl široký a snad by se v jeho očích dal teď objevit i zamilovaný odlesk. Rychle zamrkal, aby ho vyhnal pryč. Pořád si nebyl jistý, jestli si všechna Wyattova gesta jen nevyložil špatně.* Sice jsi asi nemluvil na mě, ale navrhoval bych vzít hopem střelnici, protože jinak bys je připravil o všechny ceny, a pak to ruské kolo, *navrhnul svému společníkovi. Pro něj samotného to navíc bude taky úleva, konečně se dozví, na čem vlastně je. Nebo v to minimálně doufal. Bylo to až příliš komplikované.*

*Ve střelbě byl vskutku dobrý, učil jej přeci i Austin, syn velitelky Seveřanů. Tedy vlastně nevlastní syn, ale zároveň i vlastní. Daleyza byla vskutku nádherná žena, avšak skrývala jedno z nejdůležitějších tajemství. Tím se však zrovna moc zabývat nechtěl. Nebyla to jeho věc. Neměl by to řešit. Zkrátka měl skvělého učitele, jež je však stále lepší jak on. Proto by si to měl pořádně procvičit, než dojde k onomu srazu na střelnici. Mohl by se pěkně ztrapnit a o to zrovna moc nestál.* Super. *Usmál se. Pozitivita se jím šířila dosti rychle. Vždyť teď i téměř běžel K vybrané atrakci. Ale běžet se ještě bude, k ruskému kolu. Normálně tam chodí moc lidí.* Souhlasím. *Usmál se, na rty se pak staršímu jedinci přestal dívat. Překonal se. Téměř asi poprvé.* Jsme tu. *Ano, než tam došli uběhlo pár minut, tedy spíše asi dvacet, ale za to už byla pomalu tma.*

*S lehkým smíchem se nechal táhnout až k vybrané atrakci. Moc dobře věděl, že střílí o dost hůře, než Wyatt a že kdyby se mu pokoušel něco vystřelit, tak by to nemuselo dopadnout úplně úspěšně. Spíš než tu špejli by trefil růži samotnou. Když dorazili na místo, opět platil, zatím za každého deset ran. Později když tak může dokoupit další. Přihrál broky před Wyatta a sám se chopil své zbraně.* Jaký si bereš cíl? *zeptá se se zvědavým pohledem na špejle, které drží všechno možné, od papírových růží až po velké plyšáky. On sám si myslel, že se trefí jen párkrát, takže by ani nemělo smysl zkoušet sestřelit velké odměny.* Jdu první, *zazubí se na svého parťáka a pevně se zapře lokty o podložku. Nabitou zbraň namíří na jednu květinu, která stojí pouze na jedné špejli. První rána šla mimo a on na to jen nespokojeně zabručel. Druhá rána byla úspěšná a květina se odlomila. Stará žena, která střelnici obsluhovala, položila květinu vedle něj a popřála mu hodně štěstí s další střelou. *

*Táhl jej s úsměvem k oné atrakci, co poslepu vybral. Střelnice jim mohla pomoct zlepšit své dovednosti, co se střelby ze vzduchovnice týče. Jakožto rebelům se jim toto bude opravdu hodit. A Korjovi nejvíce.* Nejspíše tamtu růžičku.*Ukázal pohledem na menší růžičku barvy červené. Ano, jako krev, avšak i jako srdce, láska. Byl si jistý svým výběrem.* Na první ránu. *Usmál se, přesněji tak, aby mu šly vidět zoubky. Nechtěl se však nijak vytahovat.Jakmile však už vyplýtvali veškeré své možnosti a odevzdali zbraně podíval se Wyatt na hodinky, pak na oblohu. Bylo už skoro osm. Jak rychle ten čas utekl. V jedné ruce svíral růžičku s cukrovou vatou a tu druhou už natahoval k ruce, jejíž vlastník nebyl nikdo jiný, jak Korja. Rychle se s ním vydal k onomu kolu, ani jedno slůvko z něj nevypadlo. A dlouho taky nevypadne. Až u stánku protl ticho.* Dva na ruské kolo. *Řekl, načež po jejich získání vlezl i s Korjou do jednoho koutku, dvířka za sebou zavřel. Už jen čekal, až budou nahoře. Dal si tedy kousek cukrové vaty a díval se na oblohu.* Kdyby se ti to nelíbilo...zastav mě. *Špitl. Doufal, že proti tomu nic mít nebude. Pomalu, zatímco se blížili úplně k vrchu, svýma rukama objal jeho krk a postupně se přibližoval k jeho rtům, než jej políbil.*

*I jemu se nakonec podařilo sestřelit jednu malou květinu, ale oproti tomu, kterou vystřelil Wyatt, to byl dost mizerný úlovek. Přesto se nepřestával usmívat a i za tento svůj drobný úspěch byl vlastně rád. Bylo to pořád lepší než nic. Odlomil většinu špejle a papírovou květin si strčil za ucho. Vypadalo to spíš vtipně než hezky, ale jemu to v tuhle chvíli bylo vlastně vcelku jedno. Odložil zbraň a rovnou propletl své prsty s těmi svého kamaráda. Popravdě to pořád nebral jako nic závažného nebo závazného. Možná si jen představoval, že to jsou jakási romantická gesta ze strany Wyatta a třeba to tak tenhle jeho kamarád i bral. Za lístky zaplatil rychleji, než by to stihl Wyatt. Dnes se zařekl, že ho nenechá za něj platit. Byly to přeci jen jeho narozeniny. Spokojeně se usadil na sedačce. Srdeční tep se mu nepatrně zrychlil, když se blížili k vrcholu. Miloval výhledy do dálky, ale nahoře na něj čekalo překvapení jiného charakteru. Po jeho tichých slovech přesunul své oči na Wyatta. Nevěděl, co odpovědět, ale právě v tuhle chvíli mu všechno došlo. Zřejmě nebyl nejbystřejší, že si to do teď vykládal trochu špatně. Přesto mu vlastně všechno hrálo do karet. Nejdřív strnul, jakoby nevěděl, co to vlastně dělá.* /Ale vždyť ty to chceš,/ *řekl sám sobě. Ani tomu nemohl věřit, ale byla to pravda. Jeho srdce ještě zrychlilo svůj pulz a Korja spokojeně přivřel oči. Pomalu začal spolupracovat a polibek si náležitě užíval. V tu chvíli kdesi v dálce odbila osmá hodina a přišel čas na ten hlavní dárek pro Wyatta. K obloze vzlétl několik jasných světel a ta se rozzářila v okouzlující ohňostroj. Wyatt byl pro něj jeho nejlepším přítelem a zasloužil si jen to nejlepší. Pomalu se odtáhl, aby nabral dech.* Všechno nejlepší, *zašeptal tiše. Snad se mu to líbilo. I na těch pár kousků ohňostroje to byla krásná podívaná. Přesunul ruku na jeho tvář a prsty lehce sklouzl až na jeho čelist a bradu, kterou si jemně přitáhl do dalšího sladkého polibku. Cukrová vata, dva mladí lidé a ohňostroj v dáli.*

*To, že trefí už napoprvé už tušil. Holt byl lepší střelec jak starší jedinec. To se však nyní muselo přehlédnout. Přeci jen museli spěchat k ruskému kolu. Rychle si tedy propletl prsty se svým přítelem a rozešel se přímo k oné atrakci. Tu a tam očkem koukl na Korju. Podle něj mu ta kytka slušela, avšak lepší by bylo, kdyby byla živá. Navíc by i voněla, ale to nemá cenu rozebírat. Celkem mu vadilo, když jízdu zaplatil jeho přítel, přeci to bylo v jeho plánu. Stěžovat si však nehodlal, nakonec mu to nijak neublížilo. Zkrátka se jen uvelebil na sedátku a hlídal si, polohu. Chtěl ho políbit přesně nahoře, proto se k němu začal natahovat s těmi slovy. Celou dobu mu rychle tlouklo srdce. Už se těšil až ochutná ony plátky růží, co jej vždy tak lákaly. Celkem jej pak na chvíli zarazilo Korjovo ztuhnutí, které pak naštěstí odeznělo. Mírně jej i do rtu kousl, měl na něj chuť. Nyní však byli na veřejném místě, proto zůstal u kapku dravějšího líbání. To, že už osmá hodina odbyla ignoroval. Zkrátka přestal až když se od něj Korja sám odtáhl. Usmál se pak vřele. Dárek se mu opravdu moc líbil. Stejně jako podívaná dolů. Když si jej přitáhl do polibku oplácel mu vše s vášní. Tohle byl zkrátka nejlepší dárek, co si mohl k osmnáctinám přát.*

*Neměl nic proti zábavním parkům, ačkoliv jim ani jako malé dítě nijak extra nepropadl. Proto když slyšel o plánované návštěvě parku, automaticky pozval Liu, aby zašla s ním. Ona je na tyhle věci mnohem víc než on. A kvůli ní přežije i nějakou šílenou horskou dráhu. Sice mu pak bude asi zle, ale co už. Dají sraz až u hlavního vchodu, jelikož si potřebuje něco zařídit a má trochu zpoždění. Vzal si obyčejné společenské kalhoty, boty a bílou košili. Jelikož je dnes hezky, nezapomene ani na sluneční brýle. Je to poprvé, co se s Liou uvidí od onoho osudného baru. Sice si to přes net nějak vyříkali a do toho se dokonce domluvili, že bude Lia hrát jeho přítelkyni, jemu to však pořád přijde trochu zvláštní. A hlavně se bojí. Že uklouzne, dá najevo, že k ní cítí mnohem víc než kamarádské pouto. Když ji v davu zahlédne, zhluboka se nadechne a dojde k ní.* Ahoj. *Pousměje se, jak má ve zvyku. Doufá, že to působí přirozeně.*

*Dneska se koná společný výlet do zábavního parku a je to nejspíše poslední akce, která je uvolněná, ještě před Selekcí. Dívky totiž přijedou už příští týden a pak se to teprve rozjede. Těší se, co zajímavého to přinese. Dohodla se, že sem půjde s Darenem, se kterém si dala sraz u hlavního vchodu, kde už chvilku postává. Na sebe si vzala dneska šedé džíny, na pravém stehnu jsou poseté perličkami. K tomu má růžový top, bez ramínek. Možná si měla vzít něco přes něj, ale v Midstonu je dost teplo i ve večernějších hodinách. I když dneska nemusela, má lodičky, které jsou třpytivé a růžové. Chce působit dobře, přestože k ní Daren nic necítí, má tak nějak potřebu kvůli němu vypadat nejlépe. Navíc je jinak strašný prcek a nepotřebuje, aby si z ní utahoval kvůli výšce a nebo ji nedovolili jít na některou atrakci omezenou výškou.. Líčení má jemné, růžové a nehty má stříbrné. Jako náušnice zvolila malé perličky a co se týká účesu, je to culík a po pravé straně má tři malé ozdoby. Celá docela září a k tomu ještě přispívá její velký úsměv, který se na její tváři objeví jakmile uvidí Darena.* Ahoj. *Sice dnešek bude asi zvláštnější, vzhledem k tomu, že se vidí poprvé od toho baru, nehodlá si nechat zkazit náladu a prostě se bude snažit dělat jakože nic.* Jdeme? Je toho hodně, kam musíme zajít. Určit si musíme dát cukrovou vatu nebo zmrzlinu, zajit na střelnici a až bude více tma a vše bude krásně svítit půjdeme na ruské kolo. *Prakticky se ho ani neptá, jen oznamuje.*

*Na dnešnú akciu sa veľmi tešila, zábavné parky milovala, a tak sa nemohol nikto čudovať, že už smeruje na akciu pekne skoro, aby si celý zábavný park prehliadla.* /Je to tu úžasné./ *Povie si sama pre seba, keď uvidí čo všetko zábavný park ponúka. Našťastie si nezobrala lodičky, a tak si mohla ísť užívať aj kolotoče.* /Tak ideme na to Emmeline, dnes si to užiješ./ *Popchne sama seba, keď príde ku jednému z kolotočov, rozhliadne sa okolo seba, či niekoho neuvidí, kto by sa k nej pridal.* /No tak asi nič, asi budem musieť ísť sama./ *Povzdychne si, radšej by sa s niekým na takom mieste zabávala. Chvíľu ešte čakala, či sa k nej niekto nepridá.* /Kde mám vlastne súrodencov? Maeve a Connor by si toto nenechali ujsť, kde sú?/ *Rozhliadne sa, či niekde neuvidí svojich súrodencov, no keď nikde nevidí, otočí sa ku kolotoču.* /Je to dobrý nápad? Nemala by som ísť na iný kolotoč?/ *Začne premýšľať.*

*Dnes si chtěla odpočinout a zrelaxovat se. I proto vyrazila do nedalekého zábavního parku v Midstonu. Z paláce to nebylo daleko a tak se aspoň hezky prošla. Chůze byla zdraví prospěšná a hezky se při ní spalovali tuky. Sice žádné neměla, ale pořád až moc přehnaně myslela na svou postavu, ikdyž z nejhoršího byla venku. Doufala v to že tam nebude moc novinářů. Po chvíli chození v parku skončila u kolotoče. Připomínal jí její dětství, kdy se na něm často vozila v Aténách. Potkala u něj i jednu princeznu, kterou znala jenom do vidění.* Taky ti tenhle zábavní park připomíná tvoje dětství? *Zeptala se s úsměvem a doufala že konverzace bude čistě přátelská.*