Komnaty zahraničních hostů

*Znovu naráží na to, že v hlavě vidí souvislosti, které ostatním prostě nedochází a zároveň je neumí vysvětlit.* Mínil jsem to jako jeden z faktorů. Že by se jí snáze po tom traumatu z únosu vkládala důvěra do někoho, koho zná déle a lépe. *Pokusí se poupravit své zkonstatování a doufá, že tentokrát se to tak nemine účinkem.* /Jistěže ne./ *Bude se mu chvíli stýskat. Zahrabe se mezi nějaký nový projekt anebo odborné výzkumy a otupí se, zapomene a bude mu líp. Naučil se na věcech nelpět.* Vy ženský máte čuch leda na trable. *Zasténá zmučeně.* Fajn, fajn, možná s ní promluvím. *Nehodlá jí lhát, a tak neslíbí více. Nevěděl, jak načít tu správnou konverzaci a nechtělo se mu do toho.* Ty taky čumíš křivě. *Prohlásí defenzivně, přičemž Traitora láskyplně pohladí. Roste jako z vody a povely mu jdou. Chrti byli inteligentní a věrní psi, i když trochu zvláštní.* Není zač. *Nebyl si jist, jak moc se mu povedlo ji uklidnit, ale nevěšel jí bulíky na nos. Mluvil s ní upřímně, což mu přišlo, že oceňuje víc než kdyby prohlašoval, jak to bude dobré a jiné kraviny.* Já vím. *Sebevědomě se usměje a rozcuchá jí vlasy, přičemž se rozesměje její nevraživé reakci. Na vlasy uměla být háklivá.* TOho bys litovala. *Potřese stále pobaveně hlavou. Přeci jen trochu pookřeje, když ho líbne na tvář, přestože to nedává znát. Její přítomnost uměla být protivná, ale vlastně mu o něco zvedla náladu.* /Z nudy a z alkoholu lidi plácají ty nejhorší věci./ *To však neřekne, jen ji výmluvně vyprovodí pohledem.* Ahoj. *Rozloučí se a povzdechne si.* /Napiš jí./ *Vzal do ruky mobil a nerozhodně otevřel chat. Pár vteřin váhavě visel prsty nad klávesnicí, než displej zase zhasnul a odložil ho.*

*Naštěstí byli celkem blízko. Měl pocit, že je víc vzhůru než kdy jindy za posledních pár dní, a to navzdory práškům. Ve chvíli, kdy za nimi zavřel a zamkl dveře, ji pustil. Úsměv z jeho rtů pomalu vyprchával, nyní se tvářil mnohem vážněji.* Máš poslední šanci vycouvat, Nyv. *Ujistí ji, zatímco si pomalu rozepne knoflíčky košile.* Protože potom jsi moje. A je mi jedno, co na to kdokoliv řekne, já se nedělím. *Upozorní ji a dorozepne poslední knoflík. Na pravé straně žeber mu ještě blednou podlitiny, ale už nejsou tolik znát, spíše typické odstíny hnědé a žluté, poslední snaha o udržení se na kůži.* Budu očekávat, že uděláš, co ti řeknu. *Poví nyní absolutně klidně.* Pokud však řekneš dost, přestanu. *Nepotřebují jiná záchranná slova, dnes ne. Hodlá jí naslouchat.* Ale jinak žádné odmlouvání. Žádný stud. Kdybych po tobě netoužil, nejsi tady. *Sundá si košili z ramen a nechá ji spadnou na zem, ale dále se nesvléká. Místo toho ji přejede zamyšleným pohledem. Je intenzivní, soustředěný.* Odejdeš? *Zeptá se naposledy.* Pokud ne... *Jen zlehka se pousměje.* Svlékni se. *Vyzve ji klidně. Dokázal být trpělivý, ale ne s Nyv. Absolutně nevěděl, co mu provedla, ale přijde mu, že čekal věčnost. A přestože toho na sobě neměla příliš, chtěl ji vidět. Pro něj neexistovala jediná křivka, která by se mu nelíbila. Chtěl ji vidět, protože ho unavovalo předstírat cokoliv jiného, protože k ní chtěl mít přístup, a protože pro něj už i tak byla zranitelná. Nic to však nezmění na tom, že nechce oné zranitelnosti využívat, naopak, vážil si jí.*

Stejně jako ty jsi mě bránil a nechtěl jsi, aby se mi něco stalo, tak to nechci já u tebe. *Pokrčí lehce rameny. Už tak si vyčítá, že mu udělali rebelové tohle. Kdyby ji nebránil a běžel do úkrytu, mohl být v pořádku. A to, že se mu nepodařilo jí pomoct mu vážně nevyčítá. Rebelů bylo více, snadno ho mohli zpacifikovat. Chápu, že pro něj svěřování není snadné, ale chce ab y věděl, že kdyby něco, ona jej vyslechne. Pobaveně se zasměje.* Divila bych se, kdybys toho nevyužil. *Pravděpodobně by si myslela, že na jeho obličeji je jen maska Luciena a když ji strhne, uvidí tam nějakého zeleného mužíčka.* Nezapomínej, že tenhle "pochybný vkus" může za to, že mě přitahuješ. /Tady ještě sám sebe bude urážet./*Je ráda, za tu uvolněnou atmosféru, která mezi nimi zase panuje a když ji políbí je jí jasné, že to nejhorší je za nimi a jen doufá, že se nestane zase nic tak vážného, kvůli čemu by se měli nějak pohádat a ona zase chtěla odjet.*/Chci jen pár týdnů s ním, než odjede.. To není moc, ne?/ Udělám to. *Mobil si s sebou nebrala, nechala ho v komnatě, jinak by mu ho i dala, ať to smaže sám.*Mám takový pocit, že u tebe slovo "milosrdný" znamená něco jiného, než u mě. Ale vůbec mi to nevadím, spíše to podněcuje mou zvědavost. oplatí mu i tenhle kratší polibek a nechá se odvést k němu do komnaty, po které se zvědavě rozhlédne. Slyší cvaknutí zámku, a lehce si skousne ret a otočí se čelem k němu.* Jenom tvoje a nikoho jiného. *Nehodlá teď odejít. Sjede pohledem jeho hruď a odolá nutkání se ho dotknout. Ale přece jí neřekl, aby to udělala, takže tam jen stojí. Zavrtí hlavou na náznak toho, že neodejde a hned co ji vybídne, aby se svlékla, přetáhne si ty bílé šaty, pokud se to tak dá nazvat přes hlavu a nechá jí na zemi. Má sice nutkání jí zvednout a heky poskládat, byla komorná a zvyk je železná košile, ale udělá to, co udělal on. Neurčil co přesně si má svléknout, takže si sundá i plavky. Hádá, že tak nic nepokazí a stejně by asi skončila bez nich. Tváře jí lehce zrůžoví.* A co mám udělat teď? /Mluvit mi nezakázal../*A přijde jí divné to ticho, zvlášť, když před ním stojí takhle. Naposledy byla nahá asi jako dítě před rodiči při koupeli a to je už skoro dvacet let.*

Už se stalo. *Odbyde to. Udělal by to znova. Jen by se snažil ještě víc. Nevinně pokrčí rameny. Nemůže za to, že je lechtivá a určitě se mu to bude někdy v budoucnu hodit. Věřil tomu, že kdyby zjistila, že i on má lechtivá místa, taky by toho byla schopná zneužít.* Já jsem rozhodně ta nejvíc pochybná volba a vím o tom. *Odpoví jí se smíchem. Uměl si ze sebe udělat legraci. Konečně ji může políbit, ale nehodlá to nechat jen u toho. Bere ji za slovo, měl pocit, že Nyv se dalo věřit, a kdyby ne, měl své metody, jak ji potrestat. Znovu jí jen věnuje výmluvný pohled, a pak ji už vede do komnaty. Cítí podivnou netrpělivost a částečnou nevěřícnost. Chvílemi se musí ohlédnout, zda tam pořád je, protože má pocit, že se mu to možná celé zase zdá.* Správná odpověď. *jeho hlas zní trochu přiškrceně, ale stojí ho spoustu sil, aby byl trpělivý aspoň ještě chvíli. Ona však nevyužije možnosti odejít a on nehodlá ztrácet čas. Stojí na místě, když jí přikáže, aby se svlékla a nespouští z ní pohled, když si přetáhne šaty přes hlavu. Ani když si sundává plavky. Zdá se klidný, ale uvnitř něj to vře. Neodpoví jí hned, nemusí. Znovu si ji prohlédne, na tváři vepsané uspokojení.* Jsi nádherná. *Vydechne spokojeně a konečně se smiluje a vyrazí k ní. Skloní se, aby ji políbil na odhalené rameno.* Běž si lehnout na postel. *Přikáže jí, načež se vydá k nočnímu stolku, ani nesleduje, zda splní, co říkal, očekává to od ní. Vytáhne odtamtud hedvábné lano, ale nehodlá ho zatím použít. Místo toho ho odloží a otočí se směrem k ní, aby spokojeně shledal, že udělala, co jí řekl. I jeho krok vyjadřuje určitou míru promyšlenosti, když přejde k posteli.* Ruce za hlavu. *Pozvedne lehce obočí.* Dám ti jednoduchý úkol. Ty ruce tam zůstanou. Nehledě na to, co budu dělat, nehledě na to, jak moc se mě budeš chtít dotknout. Splníš to a budeš odměněna. Pokud ne. Přijde trest. *Tohle bylo jeho pole působnosti. Působil naprosto klidně a vyrovnaně, přestože jeho pohled byl spalující. Čerpal potěšení z její oddanosti. Když udělala, co jí řekl, konečně se sám přesunul do postele. Kolenem se vklínil mezi její nohy, dlaně zapřel vedle jejích boků. Pomalu ji políbil, byla v tom vášeň, ale tentokrát řízená, nemusel spěchat. Vychutnával si její ústa, jemně ji kousnu do rtu, než se přesunul k uchu, podél hrdla, na ramena a dekolt. Značkoval si polibky její kůži, kousek po kousku a nezdálo se, že by hodlal přestat. U hrudi však chvíli setrval. Škádlil ji, když jazykem obkroužil bradavky, ale nic víc. Místo toho se na posteli posunul, nyní rty značkoval bříško. Dlaní pod stehnem pozvedl její nohu, aby ji pokrčila a on měl lepší přístup. Narovnal se do sedu. Škádlivě ji kousl do palce, drobný úsměv si ponechal, i když ji líbal na holeni, v důlku pod kolenem a na citlivé vnitřní straně stehna. Totéž zopakoval na druhé straně, nespouštěl z ní ale pohled, zkoumal její reakce, kde jí to bylo nejvíce příjemné. Znovu se sklonil. Daroval jí téměř cudný polibek na podbřišek. A pak níže. Schválně se však vyvaroval tomu nejžádostivějšímu místu, dokud se nezačala ošívat a ona se nesmiloval. Položil jí dlaň na bok, aby ji přidržel dole, když ji začal uspokojovat. Ani zde se nikam nehrnul, mámil z ní vzdechy, každou slastnou reakci si vpisoval do paměti, ale pokaždé, když měl dojem, že byla blízko, oddálil se a škádlivě ji jemně kousl do stehna. Tohle byl její trest za tu fotku. Nedovolil jí vyvrcholit. Čímž také stupňoval napětí a její touhu si ho přitáhnout blíž, navést ho tam, kam to potřebovala, jenže měla nařízeno mít ruce za hlavou. Využil volnou ruku a ukazováčkem do ní pronikl, spokojeně zamručel. Byla vlhká a těsná.* Co bys chtěla? *Jen zlehka začal prstem pohybovat, stále ji držel na pokraji. Pokud chtěla víc, musela si říct. Přestože pohled na ni byl nádherný, přestože by ji dokázal takhle ochutnávat a dráždit ještě dlouho, uměl mít železnou vůli. To, že měl tohle pod kontrolou, to, že se mu poddala, bylo pro něj to nejdůležitější.*

Zatím jsem spokojená. *Uchechtne se. Schválně řekne "zatím", protože nemůže slíbit, že jednou toho litovat nebude. Jedině může říct, že teď a ani v nejbližší době toho litovat nebude. Slíbí mu, že tu fotku vymaže a poté se konečně vydají do jeho komnaty, kde ho i po všech těch varováních ujistí, ze odejít nemá v plánu a taky, že je jen jeho. Nemůže potlačit to červenání se, jakmile si sundá šaty i plavky. Není zvyklá před někým takhle stát a v tomhle si není dvakrát jistá. I proto je dost ráda, že Lucien má rád kontrolu a řekne jí, co má dělat. Navíc jí ta představa připadá dost vzrušující. Nikdy by si nemyslela, že se v téhle situaci ocitne, byla ještě nedávno docela andílek, jeho přítomnost v ní prostě budí to nejhorší. Zeptá se, co má dělat teď, protože to ticho ji znervózňuje ještě více, ale odpovědi se nedočká. Je ráda, že ze sebe Lucien dostane aspoň tu pochvalu, za kterou mu poděkuje pousmáním a stejně se spokojeně pousměje, když ji políbí na rameno. Zvlášť když je u ní takhle blízko je těžké se ho nedotknout, ale to jí bohužel zatím nedovolil. Rozejde se k posteli, na kterou si lehne a podívá se na Luciena. Ruce dá hned nad hlavu a tak nějak čeká, že ji skutečně sváže, ale to se k jejímu překvapení nestane. Poslechne si co říká a přikývne.*Dobře. /Pokusím se to zvládnout../*To dodá pro sebe v duchu. Těžko říct, jestli to zvládne, když už teď se ho chtěla dotknout a to s ní nic nedělal, dal jí jen jeden polibek na rameno, to je nic oproti tomu, co pro ni jistě plánuje. Oplatím mu polibek, který se jí líbí o dost více, než ten na chodbách, ale ani se mu to nezkouší říct. Zakloní lehce hlavu, aby měl lepší přístup k jejímu krk, který začne líbat. Bude tam mít zítra značky nebo ne? Na to teď nemyslela. Myslí jen na to jak moc je to příjemné a jak si přeje, aby s tím pokračoval. Pokud bude mít celý krk plný červených místeček, tak ať. Přinejhorším si to může zamaskovat. Potichu, možná trochu nespokojeně vzdychne, když jí jazykem obkrouží bradavky. Přála by si, aby se jim věnoval více, ale nejspíše to má marné. Ochotně pokrčí nohu, jen aby pokračoval v tom co dělá. Asi by udělala cokoliv, kdyby jí slíbil, že nepřestane. Těžko říci, kde jí bylo nepříjemnější, kde ji líbal. Líbilo se jí to všude a musela se držet, aby pořád udržela ruky nad hlavou, ale zatím se jí to dařilo. Nechce, aby přestal a bojí se, že to přesně by udělal, pokud by ruce dala dolů. Lehce sebou zašije. Ví, že Lucien ví, co chce a škádlí ji schválně, což se jí nelíbí a to ani netuší, jak ji ještě teď začne trápit. Už se ani nesnažila zadržovat svoje vzdechy anebo nespokojené zaskučení, když jí znovu nedovolil dosáhnout vrcholu a lehce ji kousl do stehna. Došlo jí, že tohle má být ten trest o kterém mluvil a upřímně? Momentálně by byla radši, kdyby ji přehnul přes to koleno, jak říkal, že by to nejraději udělal. Držet ruce za hlavou se zdá čím dál více jako nemožný úkol.*/Měl mi je raději svázat../ *Spokojeně zasténá, když do ní pronikne prstem.*Abys přidal další.. *Odpoví mu popravdě.* A nech mě prosím.. dosáhnout orgasmu. *Dostane ze sebe trochu trhaně. Klidně mu odpřisáhne, že už nikdy takovou fotku nikomu, kromě jeho nepošle.*

*Nad slovem zatím mu zaškubou koutky. Pokud té volby bude chtít litovat, bude to muset počkat, až s ní skončí. Tím, že neodešla mu dala svolení a on ho hodlal rozhodně využít naplno. Červená se jako vždy rozkošně, ale pro jednou se na to nesoustředí, na má na ocenění jiné přednosti. Od toho večera v posilovně si ji představoval nahou vícekrát a ona dostála všem představám a ideálům. Neudělá jí to však snazší. Pořád se trochu zlobí za tu fotku, kterou mu tehdy vyrazila dech. Líbí se mu, jak rychle se přizpůsobila, nedotýká se ho, přestože jí vlastně zatím neporučil, že to nesmí. Způsob, jakým se ho snažila potěšit, hrál na ty správné struny. Vždycky tíhl k partnerkám jako byla ona, povolným, avšak Nyv měla něco navíc. Zdálo se, že jí prostě dělá radost ho potěšit, že v určitém poddání se nalézá stejnou svobodu jako on ve své kontrole. Nechá ji po dalším přikázání usídlit se na posteli, přičemž se vydá za ní. Teď když si je jistý, že mají soukromí, zdá se také o dost uvolněnější. Políbí ji žádostivě, ale beze spěchu. Tentokrát je mu jedno, že o nich někdo bude vědět, stejně si o nich šuškal celý palác, a proto, když ji líbá na krku, lehce přidá zuby a jazyk, zanechá jí na kůži drobnou značku, která začne nabírat sytější odstín. Cosi primitivního v něm spokojeně zapřede, byla jeho, a vzpomene si na to pokaždé, když se podívá do zrcadla. Nevšímá si její nespokojenosti, když schválně ignoruje ta nejvíce citlivá místa, raději polibky zkoumá jemnou kůži. Užívá si to, ale zároveň ji tím zlobí. Byl to její trest a musela si ho vytrpět. Příště si dvakrát rozmyslí, zda ho bude chtít nutit žárlit. Její vzdechy a steny jsou pro něj ta nejhezčí muzika, minule se musela krotit, ale tady ne. Bylo mu absolutně jedno, kdyby je slyšel celý palác. Když pozvedne boky a téměř vyvrcholí, rychle se stáhne a káravě ji kousne do stehna. Nikoliv silně, ale drobná modřinka tam přeci jen možná zůstane. Polibkem ono místo utěší a po chvíli do ní pronikne prstem, načež jí položí otázku. Hlas má níže položený, ale za to může touha, která narušuje jeho klid.* Když prosíš.... *Přidá druhý prst, ale nehýbe jimi. Díky tomu, že ji volnou rukou drží na podbřišku přitlačenou k posteli jí ani nedovolí, aby sama mohla vyrazit vstříc a najít nějakou úlevu.* Už žádné provokativní fotky na Illeagamu, slibuješ? *Zeptá se, jazykem přejede po klitorisu, ale řádně se smiluje až ve chvíli, kdy souhlasí. Zopakuje předchozí pohyb, ale tentokrát přidá i prsty. Neustupně, dokud neucítí, jak se kolem nich těsně sevře, jakmile dosáhne vyvrcholení. Nepřestává do chvíle, dokud stahy nepominou, teprve poté se znovu narovná a nakloní se nad ni.* Hodná holka. *Zabrouká spokojeně.* Na tohle jsem čekal, víš? Od toho, co jsem tě poprvé políbil jsem si představoval, jak chutnáš. *Přestože je stále klidný, v koutcích rtů mu hraje hříšný úsměv, něco mezi svůdností a hlubokou spokojeností.* Zasloužíš si odměnu. *Podotkne. Nechala ruce za hlavou, jak po ní chtěl. Lehl si vedle ní, ruce dal za hlavu.* Teď se mě můžeš dotknout. Přeci jen potřebuji svléknout. *Lehce pozvedne obočí. Předtím stihl skopnout boty a ponožky na zem, ale stále zbývaly jeho džíny a plavky, které pod nimi měl. Tahle to mezi nimi mělo fungovat. Pokud potěší ona jeho, bude shovívavý on k ní. Navíc jí teď nechává trochu svobody. Ne, že by to mělo vydržet dlouho, měl to lano nachystané z určitého důvodu. Ale teď nehodlal spěchat, měli celou noc. Na spánek rozhodně neměl pomyšlení. Ačkoliv se mohl zdát klidný, jeho erekci mohly džíny sotva skrýt a jeho oči měly navzdory modré od chladných daleko.*

*Když před ní stojí nahá, lehce se začervená. Takhle ji ještě nikdo kromě rodiny neviděl a to je už nějaká ten pátek, co byla miminko a její rodiče.. nebo spíše lidi, kteří jí vychovali ji koupali. Předtím jí dal na vybranou, aby odešla a nebo zůstala a dělala to, co řekne. Ironicky se ani neobává, co se z toho vyklube, ale spíše, jestli se mu líbí. Podle jeho reakcí by ale řekla skoro s jistotou, že ano. Lehne si na postel a docela nedočkavě ho pozoruje. Ruce jak přikáže drží nad hlavou, ale brzy začne litovat toho, že jí je nesvázal. Tak by bylo jednodušší se ho nedotýkat. Chce to vydržet a snaží se, ale asi je to jedna z nejtěžších věcí, kterou kdy udělala.*/A to mě zatím jen líbá na krku../*Když jí tam párkrát lehce skousne, potichu vzdychne a pousměje se. Je si jistá, že s takovou tam zítra bude mít od něj značky, ale nevadí jí to. Může si je zamaskovat a nebo si prostě vzít halenku s rolákem, aby na její krk bylo vidět minimálně. Ale stejně si o nich povídá celý palác, takže není to vlastně jedno? Jen doufá, že jej vztah s Lucienem, pokud se to tak dá ovšem nazvat, nebude řešit její rodina. Nelíbí a zároveň se jí dost líbí jak ji provokuje a věnuje se všem místům, kromě těch, které po tom touží nejvíce. Chce ho tak ještě více, což je ais z části taky účel, kromě toho, že to má být trest za tu fotku. Nespokojeně zasténá, když jí zase nenechá dosáhnout vrcholu  kousne ji lehce do stehna. Tohle se jí zdá jako ten nejhorší způsob trestu jaký snad mohl zvolit. Nejradši by ho poprosila, aby ji raději ohnul přes to koleno, ale pochybuje, že by jí vyhověl a navíc by pak jistě přestal s tímhle, takže by si tím moc nepomohla. Poprosí ho, aby přidal druhý prst a nespokojeně zaskučí, když jimi vůbec nehýbe a drží ji u postele, aby nic nemohla udělat sama.* /On je fakt ďábel./ *Kdyby mu to aspoň měla jak oplatit. * Slibuju. Cokoliv, jen mě už nechej.. *Její slova splynout s dalším zasténáním. Je ráda, že se nad ní konečně Lucien smiloval. Netrvá to moc dlouho, než vrcholu dosáhne a snaží se zklidnit svůj lehce splašený dech. Po jeho slovech lehce zčervená, ale taky se usměje.* Doufám, že jsi s tím jak chutnám aspoň spokojený. *Skousne si lehce spodní ret, když vidí jeho úsměv. V životě by nečekala, že něco podobného řekne a že ji ta jeho odpověď bude vážně zajímat.* /Jsem fakt zkažená./ *Nadzvedne obočí a když si lehne vedle ní a řekne, co po ní chce, sjede ho pohledem. Sedne si a prvně jen lehce přejede po jeh hrudi prsty, jako by se snad bála, že se najednou rozplyne. Moc si v tom není jistá a nemá s tím zkušenosti, jak už pochopil, ale chce, aby mu to taky bylo aspoň trochu příjemné.* Vypadáš úžasně. *Moc chlapů bez trička neviděla, nejvíce asi dneska u bazénu, ale podle ní se jemu nemohl snad nikdo vyrovnat. Neřekla to jen kvůli tomu, aby jej nějak potěšila, nejspíše tohle slýchával často, ale myslela to vážně. Znovu ho pomalu pohladí po hrudi, než se zastaví u okraju jeho džínů. Všimla si jeho vzrušení a lehce ho pohladila po středu, tak provokativně. I když ji za tohle škádlení možná později potrestá, chtěla to udělat. Džíny mu stáhne během vteřinky a hodí je někam na zem. V tuhle chvíli by se nemohla méně zajímat o to, kde skončí. Poté pomalinku stáhne a hodí na zem plavky. Znovu se lehce kousne do rtu, když se jí naskytne pohled na jeho vzrušení. Jen lehce ho po něm pohladí prsty a párkrát to zopakuje, když vidí jeho odezvu. Hodlá tu chvilku svobody, kterou jí dal využít. Následně se skloní a začne ho pomalu líbat po hrudi, než se dostane až přes krk k jeho rtům, kde se zastaví a podívá se mu do očí.* Co si přeješ, aby udělala teď?

*Když mu to slíbí, rozhodne se, že jsi pro teď mučil už dostatečně. Z jeho pohledu si to však více než zasloužila, provokovat jej nedopadalo nikdy dobře, neměl rád, když žárlil. Stačí jen chvilka, aby dosáhla vrcholu, držel ji na jeho pokraji už příliš dlouho. Spokojeně se narovná a sleduje její uvolněný výraz. I s tou jizvou byla nádherná, ne-li ještě více než předtím. Vypadala díky ní více reálně, dospěle, méně zranitelně. Červenala se ale pořád stejně. Pozvedne obočí nad její odpovědí. Vážně někdy věřil v to, že je cudná? Byl blázen.* Řekněme, že jsem našel nový oblíbený způsob, jak tě přimět sténat. Ale noc je ještě dlouhá, těžko říct, zda nepřijdu na něco ještě lepšího. *Usměje se a lehne si vedle ní. Chtěla se ho dotýkat? Měla mít svou odměnu, přestože za jeho podmínek. Spokojeně přimhouří oči, když mu přejede prsty po hrudi a lehce jí pokývne, aby pokračovala. Nad jejími slovy se rozverně zazubí.* Tak to jsem rád, že ti vyhovuju. *Zajímalo by ho, zda to měla podobně jako on. Viděl tu dívky, které ho vzhledem přitahovaly, ale žádná tak jako ona. Nebylo to jen vzhledem, takovou chemii s nikým nezažil ani nepamatoval. Čirou a nezvladatelnou. Vážně se chtěl držet zpět, a jak to dopadlo? Ne, že by si stěžoval. Tiše vzrušeně vydechl, když jej pohladila přes látku džín. Už tak měl pocit, že jsou mu najednou sakra těsné, rozhodně nepotřeboval ještě víc dráždit. Ochotně nadzvedne boky, aby ho jich mohla zbavit, stejně jako následně plavek. Ten letmý dotek na jeho chloubě ho donutil zatnou zuby, než z něj díky zopakování vyloudila slabé slastné zasténání. Teď to byl on, kdo musel hlídat ruce. Navzdory tomu, co si možná myslela, nebyl žádný velký svůdník. Tenhle typ doteku nezažil už nějakou dobu a vychutnával si to stejně jako ona. A ty rty na rozpálené kůži... Když zastala na jeho rtech, uvolnil ruku a za zátylek si ji přitáhl blíže, prsty zapletl do vlasů. Jazykem neústupně vyhledal ten její a políbil ji se vším zanícením a touhou. Byl to podobný polibek jako v posilovně, ale snad ještě více dravý a nenasytný. Měl vážně po krk čekání. Odtáhne se, aby nabral dech a ned její otázkou mu potemní pohled. Vžila se do toho všeho až příliš snadno, byla naprosto přirozená a sakra, jestli právě to na ní nebylo nejvíc sexy. Škádlivě ji kousne do spodního rtu a lehce potáhne.* Lehni si a dej ruce před sebe. *Jeho hlas je trochu ochraptělý. Sám se natáhne k nočnímu stolku, odkud vezme hedvábné lano. Klekne se vedle jejího boku, upraví ruce tak, aby je měla u sebe, ale složené v rámci možností co nejvíce pohodlně, až jí je později zvedne nad hlavu. Lano nejdříve obmotá a následně protáhne, tak, aby volný konec procházel precizním uzlem směrem vzhůru k prstům dlaně. Očividně věděl, co dělá. Byla škoda, že zde neměl laťkové čelo postele, které poskytovalo nejlepší rozpětí, ale modernější provedení poskytovalo alespoň horní tyč v rámci čela postele, kolem kterého mohl druhý konec lana uvázat. Poskytovalo jí to určitý prostor s rukama manipulovat, vzhledem k tomu, že lano jí spoutalo zápěstí a část předloktí, nikoliv však celé ruce. Uzel byl navíc navržený tak, že dokud nebude rukama úplně škubat, lano se jí kolem kůže nebude tolik utahovat. Hedvábí bylo navíc lepší materiál než třeba řezné či lněné lano, které pokožku rozdíralo, což by se tady stát nemělo. Něžně ji pohladil po tváři, v jeho očích se usadila upřímná starost.* Je to v pořádku? *Pátral v její tváří po známce paniky či nevole, kdyby to snad mělo přivolat špatné vzpomínky.* Vypadáš dokonale. *Nejspíš by to stejně poznala z toho pitomého zbožňujícího pohledu, ale ujištění ničemu neuškodí. Na chvíli se vzdálil jen proto, aby si z nočního stolku vzal kondom. Nepředpokládal, že bere prášky a vážně netoužil po tom být táta, když si ještě ani nezvykl na titul strejda. Některé věci nebylo radno komplikovat. Když se k ní vrátil, přikryl ji vlastním tělem, drobnými polibky se věnoval jejímu krku, naučil se, kde to měla ráda.* Poprvé to bolí. *Upozorní ji, přestože pochybuje, že by ji to zrovna teď odradilo, neuměl ale lépe vyjádřit svou starost. Uvnitř pořád váhal. Chtěl ji, místa, kde se o sebe otírala nahá kůže, mu přišla jako v ohni. Držel se zpět vlastně jen kvůli ní.*

*Slíbí mu, že už nikdy žádnou podobnou fotku na Illeagram nepřidá. Slíbila by mu asi vše, jen aby jí dovolil dosáhnout toho uvolnění. Pomalinku se zklidní její lehce splašený dech. Dost provokativně se zeptá, zda je s její chutí spokojen. Jen těžko říct, kde se tohle v ní bere. Sama by jako příčinu toho označila Luciena, který jí svými doteky přivádí k islámství a řekla by, že v ní probouzí to nejhorší, ale spíše to bylo v ní vždycky. O Schreave se říká, že se v sexu zrovna neupejpají. I když nejspíše neprovozují nic podobného jako Lucien a teď ona. Lehce se usměje, když si představí, co by spolu ještě mohli dělat a až nedočkavě si sedne, protože má teď možnost se dotýkat ona jeho. Neví jak dlouho to Lucien vydrží a nechce to jen tak promarnit.* Více než to. jsi dokonalý. *Pomalu mu sjede prsty po hrudi a ani moc neváhá s rozepnutím a následným sundáním jeho džínů a plavek, které skončí někde na zemi. Všechno jejich oblečení se válí různě po zemi v jeho komnatě a ona doufá, že ráno vše najde. Nicméně tyhle kousky oblečení jí momentálně připadaly jako ta nejotravnější a nejzbytečnější věc na Zemi. Lehce ho pohladí po jeho chloubě a když vidí jeho reakci, zopakuje to. To zasténání jí k tomu jen pobídne. Sice byla radši, když nad tím měl kontrolu on, tohle si dost užívala. Lehkými polibky si prolíbá cestu až k jeho rtům. Prakticky na něm teď leží a dotek jejich těl způsobuje, že ho chce ještě více. S radostí mu oplatí ten vášnivý polibek. Každý podobný s ním jí připadá ještě lepší než ty předchozí dohromady. Když se od sebe odtáhne, aby mu naznačila, že je připravená zajít dále zeptá se, co má udělat teď. Odtáhne se od něj, čehož docela zalituje, ale udělá to, co jí řekne a zvědavě s lehce pootevřenými rty pozoruje Luciena. Ví, co dělá, takže to nechá na něm. Když lano nakonec upevní na čele postele lehce si skousne ret. Tohle ji dost vzrušuje a líbí se jí to. Tohle hedvábné lano je jemnější než lněné, takže zítra po něm nebudou na jejích zápěstí snad žádné stopy. Přikývne po jeho otázce a pousměje se.* Úplně. *Cítí se fantasticky. V jejích očích nemůže najít žádnou nevoli a nebo tichou prosbu, aby ji nechal, naopak spíše vzrušení z toho, co dělají a touhu v tom, aby pokračoval. Není to jako u rebelů. U Luciena ví, že by jí neublížil. Snažil se ji chránit a všechno, cos ní dělal se jí do teď líbilo. * Přesně takhle sis mě představoval? *Zeptá se ho s lehce provokativním úsměvem na tváři. Za chvilku konečně zase ucítí jeho tělo na svém a sama se k němu o něco více přitiskne.* Budu v pořádku. *Ví, že to není pro dívku napoprvé úplně příjemné, ale mělo by to později přejít. Vidí na něm, že váhá, tak se k němu sama trochu natáhne a políbí ho, aby ho ujistila, ž je to vážně v pořádku.*

*Rozhodně nehodlal její slova zpochybňovat, přestože pochyboval, že ho měla moc s kým srovnávat. Na druhou stranu nechtěl, aby myslela na někoho jiného. Sám sebou si byl dostatečně jistý, sice nebyl žádný kulturista, ale díky pravidelnému sportu měl štíhlou a dobře osvalenou postavu. Momentálně mu hruď hyzdila akorát ta blednoucí podlitina, ale když po ní přejela prsty, skoro nic necítil, díky pravidelným injekcím byla ta oblast umrtvená a dobře se hojila. Nechá ji, aby ho svlékla a užila si svou chvilku, ale začíná být netrpělivý, zvlášť když ho schválně dráždí. Dost jasně jí to naznačí i polibkem, než se ho zeptá, co má dělat dále. Svázat ji netrvá dlouho, má v tom praxi. Dá si však záležet, aby na poprvé měla trochu více volnosti, zvlášť protože předpokládá, že ještě nedokáže nechat ruce v klidu a později s nimi možná bude škubat. Lano bylo dost jemné na to, aby jí nerozedřelo kůži, ale přesto by ho cítila v takové situaci zaryté do kůže. Uleví se mu, když mu potvrdí, že je v pořádku.* Přesně takhle. *Ukazováčkem od brady k dekoltu, podél hrudní kosti na břicho a v podbřišku zastane. Doufal, že se mu ten pohled vryje do paměti napořád. Ačkoliv se vzrušení stává neúnosným, nezapomene si nasadit kondom, vážně nestojí o nemilá překvapení. Pak už jsou však znovu tělo na tělo, její přívětivé měkké křivky oproti jeho pevným svalům a ten pocit je stejně příjemný jako nedostačující. Potřeboval jí být blíž. Veškeré jeho poslední pochyby smete polibkem, který bez váhání prohloubí. Dlaní se zapře vedle její hlavy, zatímco druhou ruku jí položí na stehno a oddálí jí nohy více od sebe. Oplatí jí předchozí provokaci, když se o ni otře, jednou, dvakrát, a znovu, přestože sám v dlani svírá zmuchlané prostěradlo, jak bojuje s touhou se do ní zabořit. Až když netrpělivě přizvedne boky, chytne ji v pase a opatrně do ní vstoupí. Postupně se do ní noří, téměř bez odporu z toho, jak je vlhká. Přeruší polibek a ztěžka vydechne. Je tak těsná. A on jí nechce ublížit. Když narazí na odpor, už jen prudce přirazí boky a zastane.* /Sakra, sakra, sakra./ *Byla perfektní. Opře si čelo o její a tentokrát jí vtiskne něžný polibek do koutku úst.* Dobrý? *I hlas má rozechvělý, jak se snaží vstřebat všechny vjemy a emoce. Dá jí chvíli, aby si zvykla, než se začne pohybovat. Ze začátku pomalu a kontrolovaně. Do ucha jí šeptá o tom, jak je úžasná, jak skvělé je být v ní, jak moc je krásná, jak si cení její důvěry. A myslí vážně každé slovo. Pak už na ně ale nezbývá dech, jeho přírazy začnou být prudší a rychlejší. Na těle se jim perlí pot, ale způsob, kterým k sobě lnou ho přivádí k šílenství stejně jako zvuk jejích vzdechů, které jako ozvěna doprovází těmi svými. Sjede dlaní na její záda, donutí jí lehkým tlakem se v nich více prohnout, díky čemuž změní úhel, v němž do ní proniká. Otírá se tak i její klín, zvyšuje ono slastné napětí. Navíc má nyní přístup k jejím ňadrům a tentokrát ji neškádlí a věnuje jim pozornost, kterou si zaslouží. Jazykem i zuby škádlí ztuhlé vrcholky, odměnou mu je každý bezmocný sten, který z ní vymámí. Možná jí v dekoltu zůstanou také zůstanou drobné značky, ale vždy se zastavil v momentě, kdy se rozkoš mísila s bolestí. Byl v tom mistr, rád neurčitě rozmazával hranice mezi tím, co je a není přípustné.*

*Možná neviděla moc chlapů takhle odhalených, ale neměl by zapomínat, že dneska se konala part u bazénu, kde bylo dost strážců, jen v plavkách a ti byli dost vypracovaní, ale podle ní na Luciena prostě neměli. Jeho má navíc možnost prozkoumat i z blízka, což je taky dost velká výhoda. A aby z něj mohla vidět ještě více, rychle mu sundá džíny a i plavky. Líbí se jí jak na její doteky reaguje, takže se ho rozhodně chvilku provokovat, i když by se nedivila, kdyby toho později litovala, pokud by se jí to rozhodl oplatit. Podle polibku pozná, že je stejně netrpělivý jak ona, takže se o zeptá, co má dělat a po jeho pokynu si lehne na záda a nechá ho, aby jí svázal ruce. Lano je docela jemné a ani ne moc utáhnuté. Tuší, že většinou to dělá trochu jinak a i když je s tím v pohodě a nevadí jí to, potěší ji, že je na ni poprvé docela jemný. Teda v rámci možností jak jen může. Lehce provokativně se ho zeptá, jestli si ji takhle představoval a po jeho odpovědi se usměje a lehce se nadzvedne, jako by si přála cítit více jeho dotek, když jí ukazováčkem sjede od brady až k podbřišku. Samotnou ji překvapuje to, jak z něj chce více a sama mu ochotně vychází vstříc. Zřejmě prostě není takovým andílkem, za jakého ji označuje většina lidí a nedávno ještě ona sama. No.. každý máme nějaká svoje tajemství, ne? To, co dělá s Lucienem a jak se jí to moč líbí bude její. Vidí na něm, že váhá a aby ho ujistila, že je to v pořádku, políbí ho, což jak se ukáže zapůsobí tak jak mělo. Nohy roztáhne skoro instinktivně sama. Nespokojeně zasténá, když se o ni párkrát jen provokativně otře. */Stejně to za to stálo./ *Tay se jí líbilo ho provokovat a to, že jí to takhle oplatil na tom nic nezmění. Ještě to není tak hrozné jak ten předchozí trest za tu fotku na Illeagramu. Když do ní přirazí, prudce se nadechne. Potřebuje si na ten pocit plnosti trochu zvyknout. Nebolí to, bolestí by to nenazvala, jen je to zvláštní a ze začátku trochu nepříjemné Trvá to ale jen chvilku.* Dobrý. *Ujistí ho potichu. Její hlas není schopný být na normální úrovni. Když začne pomalu přirážet a svoje tempo postupně zrychluje, začne vzdychat. Občas lehce zatahá za lano, které ale nepovolí. Cítí, jak se jí lehce zarývá do kůže, ale ani to nebolí. Momentálně dokáže vnímat jen tu rozkoš, kterou jí Lucien způsobuje. Předtím jen stěží vnímala jeho slova, takže když teď už neříká nic, vyjde to skoro nastejno a aspoň ji nic nevyrušuje z toho, aby vnímala jen jeho doteky a vše ostatní. Lehce se prohne v zádech a zavzdychá jeho jméno, protože tohle je snad ještě lepší než předtím, zvlášť, když se díky tomu začne věnovat jejím prsům, konkrétně jejich vrcholkům. Přesně odhaduje tu hranici mezi rozkoší a bolestí a ona brzy začne pociťovat narůstající uspokojení. Nejspíše nebude už trvat dlouho, než dojde svého vrcholu. */Snad ho ani nenapadne přestat a zase mě začít škádlit./*No, dost pochybuje, že by to i vzhledem sobě dokázal.*

*Vidět ji svázanou se jen zdaleka předešlo jeho představy. Červená barva lana hezky kontrastovala s její kůží a ochota a důvěra, s níž ho nechala jí ruce svázat, ho stejnou měrou vzrušovala jako uklidňovala. Vždycky měl potíže se soustředit, v hlavě na to měl naráz až moc myšlenek. Svázáním se věci usnadňovaly, mohl se soustředit na její i své uspokojení, aniž by ho rozptylovaly její doteky, kterým vždycky snadno a ochotně podlehne. Dává mu to pocit kontroly, který občas postrádá a zároveň je to jako rituál, po němž se cítí soustředěný, spokojený a klidný. Neuměl si představit, že by to bylo jinak, měl rád, když bylo po jeho. Oplatí jí její provokaci, ale hlavně chce vystupňovat její netrpělivost, aby zahnal jakoukoliv možnou nervozitu. Nakonec však už nedokáže dále čekat. A být v ní je skvělý pocit. Kurevsky skvělý pocit. Skoro by zaklel nahlas, ale nakonec jen ztěžka vzdychne. Sám potřebuje chvíli, aby ten vjem vstřebal. Po jejím potvrzení se začne pohybovat, pomalu, mezi obočím se mu usadí soustředěná vráska, jak si brání v tom přidat na tempu. Postupně však jeho sebekontrola získává trhliny. Její vzdechy. Moment, kdy mu začne vycházet vstříc. Způsob, jakým se jí lano zaboří do kůže, jak za něj bezmocně zatahá. Každá drobnost naruší jeho klid, dokud už není jen ona a on, nic jiného pro něj neexistuje. Jeho dotek je nyní možná trochu více hrubý, jeho polibky horlivé, když jimi posévá její dekolt a ňadra, nezdráhá se zanechat temnou značku, dráždit ji zuby na hraně bolesti. Nyní se Nyv zaklání více než dobrovolně, ochotně přijímá vše, co jí dává, přestože jeho přírazy jsou nyní tvrdší a prudší. Cítí, jak se kolem něj začíná svírat a z hrdla se mu vydere zasténání. Dlaní táhne z boku výše, přes ňadro, kde se chvíli zdrží, mezi prsty promne tvrdou bradavku, přestože už tak musí být extrémně citlivá ze vší pozornosti, které jí věnoval ústy. Nakonec však přejde rukou přes rameno a zaboří prsty do vlasů, zakloní jí hlavu a narovná se, aby jí viděl do tváře.* Koukej se na mě. *Je to rozkaz, sám z její tváře nespouští pohled, přestože rytmus přírazů začne být trhaný, jak mu rozkoš zastírá smysly s blížícím se vrcholem. A když kolem jeho chlouby stáhne vnitřní svaly, poslední zbytky kontroly se roztříští ve slastném pocitu, když dosáhne vlastního vrcholu, přirazí naposledy a hluboce. Jeho dech je rychlý a nepravidelný, tep se prudce zvýší, když ho na těch pár vzácných vteřin zachvátí extáze, ale ani na vteřinu jí nepřestane hledět do tváře. Až poté si opře čelo o její rameno a zhluboka se nadechne. Potřebuje chvíli na to rozehnat tu mlhu, co mu nyní leží na mysli. Na rtech se mu usadí spokojený úsměv. Opatrně z ní vystoupí a narovná se. Natáhne se, aby povolil uzel, díky čemuž sevření lana ochabne a ona z něj může ruce vymotat, aniž by ho musel odvazovat od rámu postele. Lehne si vedle ní a něžně zčervenalé rýhy masíruje, aby přešel jakýkoliv náznak bolesti či mravenčení z náhlého volného proudění krve. Na závěr jí vtiskne polibek na vnitřní stranu zápěstí.* Hned jsem zpět. *Šeptne. Musí se zbavit použitého kondomu, ale brzy je zpátky vedle ní a přitáhne si ji do náruče. Uvolněné otupení mysli trvá a díky tomu se cítí naprosto spokojeně. Zažívá tenhle pocit jen po sexu, anebo náročném zápasu boxu. Je to neskutečný pocit klidu.* Jak se cítíš? *Stále ho hřála na kůži, bylo to příjemné. Rozhodně doufal, že si nemyslí, že by měla odejít. Nedomluvili se sice na tom, jak to mezi nimi bude, ale počítal s tím, že tu stráví noc.*

*Nelíbí se jí jeho provokace, ale pořád jí to za to stálo. Když do ní konečně vstoupí, chvilku si na ten pocit zvyká a je ráda za to, že jí k tomu Lucien dává prostor. Je to docela zvláštní, ale jako něco nepříjemného by to neoznačila. Prostě je to trochu nezvyklé. Po chvilce jí to ale přestane vadit a je to dost příjemné. Mnohem příjemnější ještě, když se začne pohybovat. Prvně pomalu, aby si na to zvykla, jak hádá a ona osobně by ho klidně povzbudila, že nemusí být tak jemný, ale pochybuje, že by dokázala vůbec něco říct. Z úst jí momentálně místo slov odkážou uniknout jen slastné vzdechy. Pomalu mu začne i vycházet vstříc. Nikdy s tím zkušenosti neměla, ale tohle se jí zdá prostě takové přirozené a vzhledem k tomu jak na to reaguje hádá, že je to správně a nijak mu to nevadí. Občas bezmocně zatahá za lana, která v duchu proklíná a zároveň je za ně ráda, protože ji to ještě více vzrušuje a je to takhle lepší, než kdyby ruce za hlavou měla držet sama, jako předtím. Pochybuje, že teď by to dokázala. I když jsou jeho doteky hrubější, nevadí jí to a sama se k němu tiskne, jako by ho pobízela, aby nepřestával. To je to poslední, co by si teď přála. Sama lehce prohýbá záda a on ji už ani nemusí přidržovat rukou. Když jí bradavku promne mezi prsty, zasténá. Je už dost citlivá, vzhledem k tomu jak se jim už moc věnoval. Většinu času měla zavřené oči, ale po jeho slovech je otevřela a poslušně se na něj podívala. Cítí, že brzy vyvrcholí a když se to stane, nahlas zasténá jeho jméno a nemůže jinak než na chvilku zavřít slastí oči. Rychle je ale po uvědomění toho, co udělala otevře a zase se na něj podívá. Dneska už nemá náladu na další trest od něj, takže doufá, že jí tohle odpustí. Příjemně ji vyčerpal. Po chvilce konečně zklidní svůj dech a ten je tedy zase normální. Podívá se na uzel, když ho Lucien povolí a následně z něj vymotá ruce. Začnou ji lehce mravenčit, takže si je trochu promne a pak nechá jeho, aby udělal to samé. Usměje se, když ji tam vtiskne lehký polibek, úplně jiný než ty předchozí a přikývne. Když na chvilku zmizí, lehne si na bok a spokojeně se na něj usmívá, když se vrací. Ráda se více přitulí do jeho náruče a dívá se mu do tváře.* Úžasně. *Odpoví popravdě.* A těším se a doufám, že tohle brzy zopakujeme. Doufám, že si to lano bereš na hory s sebou. *Skousne si lehce spodní ret.* A ty jsi spokojený?

*Po nějaké chvíli by téměř nevěřil, že je to její poprvé. Byla tak přirozená, instinktivně se mu poddávala, vycházela mu vstříc. Nejspíš jí nikdy nedokáže vysvětlit, jak vzácné to je. Ta chemie a vášeň, to, jak správné se zdálo být v ní, když je konečně nic nedělilo. Pokud měl předtím nějaké pochyby, nyní je vyhodil z okna. Chtěl ji víc než kohokoliv jiného, a její šance na to vycouvat pominula. Pro teď mu patřila. Brzy však pochopí, že je to oboustranné, když bude chtít, je její stejně jako ona jeho. Neměl ve zvyku se dělit, stejně jako sám nedělil svou pozornost mezi víc žen. Chce jí vidět do očí, až vyvrcholí. Zorničky má rozšířené, tváře červené a ten pohled stál za všechny ty trable i mizerné dny. Vyvrcholí chvíli po ní, v tu chvíli ani nepřemýšlí nad tím, že na vteřinu porušila jeho příkaz. Spolu s ní se snaží zklidnit dech, načež z ní vystoupí a odváže jí ruce, které zkontroluje a něžně políbí. Poprvé bývá samo o sobě intenzivní, ale on jí to ještě ztížil, teď se jí to snaží vynahradit. Musí se od ní na chvíli vzdálit, ale brzy už mu leží v náručí. Přestože příjemně hřeje, natáhne se za sebe a přehodí přes ně alespoň částečně pokrývku, kdyby jí začalo být chladno. Spokojeně se pousměje, z něj samotného vyzařuje absolutní spokojenost.* Hmm, to mi lichotí. *Zažertuje, parsty jí kreslí kroužky na rameni, téměř nevědomky.* Rozhodně brzy. *Šibalsky se usměje a otře se nosem o ten její.* Vlastně se občas v noci budím. A když mi v náručí leží nádherná žena, nemůžeš očekávat, že budu dál spát. Vlastně jsi zaprodala svůj spánek ďáblu. *Tady žertuje jen napůl. Dokázal by si představit, že by se mu zdál nějaký zajímavý sen a on se s ní v polospánku pomilovat, svíral jí zápěstí a vzal si ji zezadu. Stejně jako ranní sex měly tyhle ospalá milování svůj půvab. Bylo tolik věcí, co s ní chtěl vyzkoušet.* Rozhodně beru. *Zazubí se.* /Spolu s jinými věcmi./ *Ono lano však rozhodně bylo jeho nejoblíbenější, poskytovalo hodně možností. Zvedne ruku a palcem zatlačí na spodní ret, aby jej propustila ze zajetí zubů. Ještě stále měla rty nateklé, a na jejím krku zahlédl pár drobných značek, možná jí způsobil modřinek víc, ale v šeru to nešlo vidět.* Spokojený. *Téměř líně ji políbí.* Rozhodně spokojený. *Ani nechtěl vědět, jak muselo být pozdě. Nebo kolik hluku nadělali. Ne, že by mu na tom záleželo. Shrne jí vlasy z obličeje a vtiskne jí ještě jeden polibek na čelo.* A teď pojďme spát. *Navrhne jí. Rozhodně by si měla odpočinout. Jemu možná bude trvat chvíli zaspat, vždy to tak měl, ale věděl, že ho čeká klidný spánek, což se o minulých nocích říct nedalo.*

*Když ji o to požádá, nebo jí to tady přesněji přikáže, dívá se mu do tváře, což není vůbec lehká věc a ani to celou dobu nevydrží. Když dosáhne vrcholu, na chvilku se zapomene a oči když zasténá zavře. Rychle ale svou chybu napraví a zase se podívá na něj. Vzhledem k tomu, že i on dosáhl vrcholu, asi si toho ani nevšiml, za což je ráda, protože dneska by jeho další trest nevydržela. Už tak je dost citlivá a pro dnešek si nedovede představit, že by měli ještě dělat něco jiného. Když uvolní její ruce a na zápěstí jí i políbí, usměje se. Nemusel to dělat, je naprosto v pořádku, ale zdá sejí to jako krásné gesto. Je ráda, že pryč dlouho nebyl a za chvilku může být zase v jeho náručí, které nádherně hřeje a popravdě mu odpoví, že se cítí přímo úžasně a to nepřehání. Může to na ní i sám vidět, jak spokojeně se usmívá a jak celou dobu slastně vzdychala. Jak by si to nemohla užívat a teď se cítit jinak, než spokojeně? Pousměje se nad tím, jak jí začne na rameni kreslit kroužky. Tam lechtivá není, dělat to ještě kousek blíže ke krku, už by se ozvala.* Tak to se už teď těším. *Uchechtne se.* Většina lidí v noci spí a ty se nudíš? *Zeptá se pobaveně.* To, co jsme dělali bylo mnohem lepí, než spánek, takže jej ráda obětuji a hádám, že kafe se teď stane mým druhým princem na bílém koni. *Prvním je samozřejmě on.* To je dobře. *Neodvede si představit dělat to, co dělali, aniž by neměla ruce svázané a on by chtěl, aby je držela nad hlavou sama. Věčně by pak tenhle příkaz porušovala, to je jí jasné.*/Měla bych se před odjezdem stavit u doktorky a nechat si pro všechny případy předepsat i antikoncepci./*Ví, že měl Lucien kondom, ale kdyby jej třeba někdo zapomněl a nebo u to bez něj bylo příjemnější, tohle je jistota. Sice má děti ráda, ale ještě je nechce. A navíc.. Chtěla by je s někým, kdo ji bude milovat a spolu budou rodina. Nedělá si naděje, že by to s Lucienem pokračovalo dále i po jeho odjezdu do Belgie, ale sama sebe pokárá. Na tohle teď myslet nechce. Poslušně si přestane lehce kousat ret. Neodolá a na palec mu vtiskne polibek.* To jsem ráda. *Oplatí mu polibek. Bylo to její poprvé, ale snažila se, aby byla co nejlepší. Lehce přikývne. Je docela unavená a aniž by se podívala na hodiny je jí jasné, že je už po půlnoci. Dáno po půlnoci zřejmě.* Dobrou noc. *Popřeje mu už rozespalým hlasem. Zavře oči a po chvilce začne už spokojeně pravidelně oddechovat.*

*Schválně se vyhnul jejímu krku a zdá se, že rameno je bezpečné místo. Jedno možná její lechtivost využije, ale teď na to rozhodně nebyla vhodná chvíle. Pokrčí rameny.* Je to spousta nevyužitého času. *Poznamená. Ví, že slouží k tomu, aby si tělo odpočinulo, ale pravidelně mu stačí pár hodin na to, aby načerpal energii, takže zůstával často vzhůru dlouho do noci, například si četl. Teď měl však snad ještě o něco zajímavější náplň na nudné večery. A aby on uznal něco jako konkurenci čtení, muselo jít o dost. Zasměje se její poznámce.* A ten druhý jsem já? *Skepticky se na ni zadívá.* Potom, co jsme spolu dělali bys mě nazvala princem na bílém koni? *Škubou mu koutky. Rozhodně mu nepřišlo, že by to na něj sedělo, o nic více než na ni označení andílek. Momentálně nechtěl přemýšlet dále než ohledně výletu na hory, který si s ní hodlal užít. Snad tam aspoň na chvíli uniknou drbům, protože těch o nich nejspíše bude brzy plný palác.* /Tak ať./ *Snad poprvé v životě mu na tom doopravdy upřímně vůbec nesešlo. Pousměje se, když si přestane kousat ret a místo toho mu vtiskne drobný polibek na bříško palce.* To i já, rozhodně si nestěžuju. *Naopak. Byl tak spokojený jak už dlouho ne.* Dobrou noc, Nyv. *Popřeje jí. Brzy už spokojeně oddechuje. Nejspíše musela být vyčerpaná. Sám čekal na nával myšlenek, které vždy přicházely před spaním jako nevítaní hosté. ALe z nějakého důvodu se dnes držely zpět. Zamyšleně jí hleděl do tváře a potlačil povzdech. Dostala se mu pod kůži.* /Ach sakra./ *Nehodlal jí nic slibovat. Budou si asi muset více promluvit o tom, co očekávají, kam to povede. Ale pro jednou chtěl trochu žít přítomností. Bylo by to tak zlé? Zavře oči a zaposlouchá se do jejího dechu, který i jeho ukolébá ke spánku.*

*Hned, co se vrátila z hor, tak si nejprve dala teplou sprchu, protože byla dost vymrzlá a nedařilo se jí zahřát. Na chvíli si poté zalezla pod deku a i když to neměla moc v plánu, tak usnula. Jenže hned po probuzení si přizná, že by měla začít plnit zase nějaké povinnosti, proto se převleče do černých legín a bílé košile, načež usedne ke stolu, společně s několika papíry, které musí jako korunní princezna vyplnit. Vždy, když dělá takové věci, které k jejímu postavení patří, tak se jí začne svírat žaludek z představy, že ona bude jednou královnou Austrálie. Někdy se stává, že má i panické záchvaty, jak se své budoucnosti obává. Své dlouhé hnědé vlasy si sepne do vysokého ledabylého drdolu, než se s povzdychem pustí do práce.*

*jakmile dojeli zpět do paláce, odprovodil Maddie, svou snoubenku, do komnaty, kde s ní chvíli zůstal. Nakonec jí ale dopřál taky nějaké to soukromí. Je opravdu dost vyčerpaný, pod očima má tmavé kruhy. Moc toho poslední týden nenaspal, protože nedokáže klidně spát, když je plný obav a starostí o svou snoubenku, která skončila na ošetřovně. Rozhodl se ale zajít za svou sestrou, kterou už nějakou tu dobu neviděl. Na sobě má černé džíny a černé triko. Je rád, že už jsou někde, kde je tepleji, protože ta zima už mu lezla na nervy. Když dojde k její komnatě, zaklepe a počká, než otevře.* Nazdar sestřičko, ty fakt ještě žiješ, ani se mi tomu nechce věřit. *zazubí se na ní jako největší andílek.* Ruším tě? Máš moc práce? klidně ti pomůžu. *nevadilo by mu pomoct jí. On sám moc práce nemá a i na tu většinou kašle, takže aspoň něco by udělat měl.*

*Sedí nad papíry, dokud nezaslechne nějaké ťukání. Jemně nakrčí obočí, protože jí hned nedochází, kdo by to mohl být. Nikdo za ní kromě komorných nechodí, avšak ty většinou zaklepou a hned vejdou dovnitř. Zvedne se a přejde tedy ke dveřím, které následně otevře. Když za nimi uvidí své dvojče, Nicka, tak se v obličeji rozzáří a potěšeně se usměje.* Ahoj, Nicku. Kupodivu ještě ano. *Lehce se zasměje a odstoupí od dveří, aby mohl vejít.* Jak se máš? *Zeptá se s upřímným zájmem a v hlase se jí ozve i starostlivost, protože samozřejmě nepřehlédne jeho tmavé kruhy, které se mu rýsují pod očima. Jako kdyby nespal minimálně týden.* Nerušíš, ty nikdy. No, je toho docela kupa, ale nemusíš si dělat starosti, zvládnu to. Ale děkuju. *Usměje se a mávne nad tím rukou. I když své postavení nesnáší, na jednu stranu je za něj vděčná, protože kdyby ona nebyla korunní, tak by byl korunní její bratr, což by mu nepřála, protože to často zahrnuje několik starostí.* Tak, posaď se a vyprávěj. *Kývne hlavou k její posteli, která je zrovna pečlivě ustlaná. Sama se na postel posadí do tureckého sedu a nakloní hlavu lehce do stranu.* Máš nějaké novinky? *Lehce se pousměje, je opravdu ráda, že přišel.* Jak se vlastně daří tvému zasnoubení? Je vše v pořádku? *Zajímá se dál.*

*rozhodne se taky konečně zajít za Nareth, protože už ji dlouho neviděl a vzhledem k tomu, že nechodí ani na akce, tak mu to dělá trochu starosti. Starostlivý je hodně, po obou rodičích, takže se ani není až tolik čemu divit. Zaklepe tedy na její dveře a počká, než mu otevře. Potom tedy vejde do její komnaty.* Dobře, ty? Dlouho jsem tě nikde neviděl, jsi v pohodě? *zeptá se starostlivě.* Pomůžu ti, vezmu si i část tvý práce pak sebou. Není fér, že ty jí máš víc jak já. *vždycky mu to přišlo nefér. Musí protočit očima nad její pečlivě ustlanou postelí, ale posadí se.* Spíše mě zajímají tvý novinky... skoro nikde tě nevidím, takže jak se bavíš celý dny? Mám někomu vyjasňovat, že jestli ti ublíží, zakopu ho? *zeptá se smrtelně vážně a taky by to udělal. Bez problémů* Je to náročný občas, Maddie mi dává zabrat. Ale taky je to krásný. *asi by úplně jen tak nepřiznal, že jí miluje, protože do nedávna netušil, že je něčeho takového schopný. Ale to, že mu dává zabrat je pravda. Hlavně tedy její anorexie mu dává zabrat.*

*Nikam zvlášť nechodí, jednou byla na akci, ale jelikož tam bylo moc neznámých tváří, což se jí krapet příčilo, tak už na další nedošla, přestože to plánovala, takže vlastně zde tráví čas hlavně sama. Proto ji vážně potěší, když ve dveřích potká Nicka, kterého hned pustí do své komnaty.* Jo, jde to. Jsem, jen vlastně nechodím na akce.. Byla jsem na jedné a potom jsem se na další nejspíše neodvážila jít. *Pousměje se a lehce pokrčí rameny.* Nicku, já to zvládnu, vážně. Ty by sis spíše měl odpočinout, vypadáš unaveně. *Nakrčí starostlivě obočí, načež se s Nickem posadí na postel, k čemuž ho pobídne. Neunikne ji, jak protočí nad její postelí očima, díky čemuž se lehce zasměje.* Nikomu nic vyjasňovat nemusíš, s nikým se nestýkám, trávím čas sama. Většinou dělám práci, nebo jsem někde venku na motorce, pokud nepočítáme ty hory, kde jsem byla párkrát venku, jinak jsem se držela v teple. *Zasměje se a poté se ho zeptá na jeho zasnoubení. Ví, jak s tím byl nespokojený, když se o tom dozvěděl.* jak náročný? *Optá se, načež se zaculí.* Krásný.. Takže ji máš rád? Klape vám to? *Nad tou představou se zaculí, přála si, aby to jeho zasnoubení bylo ve finále dobré.*

*trochu mu dělá starosti to, jak nikam nechodí a ještě větší starosti mu dělá to, jak tráví čas jen sama.* Měla by ses trochu socializovat. Až se vrátíme domů, tak s tím zase budeš muset začít stejně. *ví, jak se cítí ohledně toho, že by se jednou měla stát královnou a nemyslí si, že tohle zalézání v pokoji ji ohledně toho moc pomůže.* Jsem v pohodě. *protočí očima, i když únava je na něm dost znát. Ale odmítá si jí přiznat jen tak. Musí protočit očima nad její ustlanou postelí. To mu vždycky přišlo zbytečné. Vždyť si tam stejně zas lehne, tak na co ji stlát?* Pff, takže ty jako jezdíš beze mě? TO ti neodpustím. *naoko uraženě si odfrkne. Upřímně na svou motorku teď úplně zapomněl. Má dost starostí s Meddie a nějak mu to vypadlo z hlavy. Ale teď si uvědomuje, jak mu to chybí, takže v nejbližší době se k tomu určitě vrátí.* Maddie.. má anorexii. Celý minulý týden strávila na ošetřovně s umělou výživou, protože to její tělo už nezvládlo. Souhlasila s léčbou a daří se jí dobře, líp než bych kdy řekl, i když má občas ty špatný dny, kdy do ní nenarvu ani kousek jídla. Dělá mi starosti, protože o ní nechci přijít. *je mu jasné, že kdyby ho Maddie teď slyšela, asi by nebyla zrovna nadšená, že o tom někomu říká.*Jen si to prosím nech pro sebe, před ostatními to tají, jako každá jiná anorektička. *prosebně na ní koukne, i když si je jistý, že to nebude nikomu vykládat, vzhledem k její povaze a tomu, jak tráví většinu času sama.* Mám jí rád.. nebo no, miluju ji a celkem nám to klape. I když se s její anorexií pojí i deprese a prostě tyhle špatný nálady, kdy to většinou není úplně růžový.. ale jinak nám to vážně klape. *je pro něj příjemné to ze sebe konečně dostat a někomu říct. Už několikrát uvažoval o tom, že za Nareth zajde, protože si o tom taky potřeboval promluvit a ujistit se, že dělá dobře. A teď, když k tomu má konečně možnost, které využil, je to skvělý pocit.*

*Poté, co jí řekne, že by se měla trochu socializovat, tak na chvilku sklopí pohled.* Já vím, že bych měla. Příště na nějakou akci teda zajdu. *Pousměje se, nechce mu přidávat ještě další starosti, proto to zkusí, za zkoušku nic nedá. Kdyžtak z akce odejde dříve, kdyby to nešlo.* Jsi unavený, Nicku. Jsem tvoje sestra, tohle ještě poznám, i když si to nepřiznáš nahlas. Vážně by sis měl odpočinout. *Řekne tvrdohlavě, ale zároveň právě i starostlivě. Teď v něm vidí tátu, který se také strašně často přepíná a poté popírá, že je unavený,protože si to nepřizná nahlas. Poté se s ním posadí na postel a omluvně se na něj usměje, po jeho poznámce.* Promiň. *Lehce a zároveň nevinně se zazubí.* Ale mohli bychom si spolu někdy zase někam zajet, pokud budeš chtít. *Vždycky jejich společné vyjížďky měla ráda, celkově ji motorky hodně bavily. K motorkám ji samozřejmě přivedl táta. Následně se ho zeptá na zasnoubení a když řekne, že je to náročné, tak se zajímá dál.* To mě mrzí, že je nemocná.. Ale je moc dobře, že se má lépe. Věřím, že v tom máš velkou zásluhu, pomohl jsi jí. A spolu to zvládnete, sice to asi bude nějakou dobu trvat, protože léčba z anorexie trvá dlouho.. Ale bude dobře. Maddie má štěstí, že má tebe. *Povzbudivě se na něj usměje, je jí líto, že tu pro něj nebyla.* Promiň, že jsem tu pro tebe nebyla, když Maddie ležela na ošetřovně a celkově. Polepšim se. *Omluvně se na něj podívá, načež se pousměje.* Neboj, slibuji, že to nikomu a nikde vykládat nebudu. *Nemá to komu říct a ani by ji to nenapadlo, je jí jasné, že by to bylo Maddie nepříjemné a i jemu vzhledem k tomu, že je Maddie jeho snoubenkou. Zeptá se ho, zdali ji má rád a když vysloví, že ji miluje, tak se zářivě usměje.* Jsem strašně moc ráda, že vám to tolik klape a že jí máš tolik rád. Ty špatné chvilky překonáte, hlavně když máte jeden druhého. Ona to cítí stejně? *Na poslední otázku se zeptá opatrněji, i když z toho, co jí říká si myslí, že to bude i z Maddie strany takové, ale přeci jen ji nezná.* Zprvu jsem si o tebe dělala starosti, když jsem věděla o tom, jak zasnoubení bereš, ulevilo se mi. *Řekne upřímně a lehce se usměje.*

*kývne hlavou, když řekne, e na příští akci zajde. Podle něj by se měla aspoň trochu socializovat.* Já si odpočinu, jen ne teď. Teď to prostě nejde, i kdybych chtěl.*pokrčí rameny. Nemohl spát, když věděl, že je Maddie na ošetřovně a teď? Netuší, jak to bude. A má z toho dost strach. Její reakce na to, že na ošetřovně přibrala je mu jasné.. ale má strach aby to neovlivnilo věci mezi nimi.* Jasně, někam vyrazíme. *ani si do teď neuvědomoval, jak mu to chybí. Pak už se trochu rozpovídá o Maddie a je pro něj příjemné to ze sebe taky konečně dostat. Už několikrát chtěla za Nareth jít, ale nějak z toho vždycky vycouval.* Já jen občas nevim, jestli dělám dobře. Jestli by nebylo lepší jí rovnou poslat někam, kde se tomu přímo věnují. A co když se z toho nedostane a zabije jí to? Teď se jí celkem dařilo, ale taky na ošetřovně dost přibrala, což je jenom dobře samozřejmě.. ale mám strach, že až se postaví na váhu, tak budeme stejně zase na začátku a pak to zničí všechno mezi náma. *Z toho má asi největší strach, aby jeden krok dopředu pro její tělo zároveň nezpůsobily velký skok dozadu.* To je v pohodě, máš svých starostí dost a já tě nechci zatěžovat. Navíc jsi to ani nemohla vědět. *z tohoto jí vážně neviní. Jak by tam pro něj mohla být, když o tom ani nevěděla?* Děkuju. *vděčně na ní koukne. Má pocit, že ani tohle se Maddie moc líbit nebude..* Hlavně se moc neraduj, aby se to ještě nepokazilo. A já doufám, že to cítí stejně. *uchechtne se. Lásku si vyznali.. ale nikdo dopravdy neví, co se tomu druhému honí v hlavě.* Byl jsem hodně naštvanej, ale teď jsem za to rád. I když mě někdy vytáčí k nepřítomnosti.. *uchechtne se.* Jak jsi vůbec na tom? Mělas teď v poslední době nějaký záchvaty? zeptá se opatrně, protože ví, že se to čas od času stane a vždycky ho to trápilo.*

Dobře, jen mysli také někdy na sebe, nechci, aby se ti něco stalo. *Pronese s upřímným a zároveň starostlivým úsměvem. Nemůže ho nutit, když říká, že to nejde, i když o něj má strach, když teď ví, že dobře nespí. * Dobře, tak už se těším. *Potěšeně se pousměje, když ji potvrdí, že si někam zase vyrazí. Vždy společně procházky s ním, nebo projížďky zbožňovala. Přeci jen je to její bratr a ona ho tak i bere jako nejlepšího přítele, kterému může říct cokoliv.* Děláš to dobře, Ni. Pokud se rozhodla k tomu, že souhlasí s léčbou, tak je to moc dobré znamení. Bude to ještě těžké, bude mít výčitky, že přibrala, ale zase bude mít tebe, ty tu pro ni jsi a pomůžeš ji. Nejdříve ji zkus pomáhat sám, ale pokud se to bude zase horšit a bude se to rovnat tomu, jak to bylo na začátku.. Už raději tu odbornou pomoc nějak vyhledej. *Krátce povzbudivě ho pohladí po ruce.* Nezničí to to, co mezi vámi je. Možná tak posílí, protože Maddie uvidí, že jak ti na ni záleží a určitě to ocení. Bude kvůli díky tobě s tím bojovat a poté i díky sobě. *Lehce se na něj usměje, načež se mu omluví za to, že tu pro něj nebyla.* Ale mohla jsem se o tebe i tak zajímat. Někdy jsem prostě.. Příšerná sestra. /A jak mám být poté dobrá královna./ *Povzdychne si, načež se rozzáří nad tím, když řekne, že ji miluje. Udělá ji to radost.* Já si myslím, že cítí. Už jen z toho, co mi povídáš. Řekl jsi ji, co k ní cítíš? *Optá se zvědavě.* A neštveš i ty někdy ji? *Zazubí se nevinně, načež se ovšem přestane zubit, po jeho otázce.* No.. Tady už jsem měla dva záchvaty. Pár dní potom, co jsme přijeli, po tom plesu na přivítání. A předevčírem, když mi volali rodiče.. Ptali se mě na to, jak to zvládám, zdali se s někým stýkám, a tak podobně. Řekli mi, že je znepokojuje to, jak nehledám nikoho, s kým bych nastoupila na trůn.. Pokud si nikoho nenajdu, najdou mi někoho oni. A mě to děsí, vlastně mě to děsí všechno, ale představa, že by mi někoho vybrali rodiče.. Chápu na jednu stranu, že se bojí, jak bych to sama nezvládla.. Ale i tak.. *Přitom, když se rozmluví, se jí začnou docela třást ruce, proto si je chytne a dá si je za záda.*