Ošetřovna paláce

Jasper má pravdu, Sawe. Akorát ses probral potom, co jsi šlápnul na minu. A je štěstí, že máš vůbec nohy. Ty bys měl teď co nejvíc odpočívat a rehabilitovat. Ne se zavalit prací. *Souhlasí se svým mladším synem a pak jim řekne, jak Keenan reagoval na Sawyerovo zranění. Radši nijak nekomentuje jeho reakci na Jaspera. Vezme si od Lii skleničku s vodou a napije se z ní. Hlava se jí motat nepřestala, ale mžitky před očima trochu ustoupily.* Dobře, pokusim se. *Slíbí nakonec Sawyerovi, protože nechce, aby jí tu všechny děti dávali sáhodlouhou přednášku.* Lio, někdy se z vás čtyř chová nejdospěleji Edelynne. *Pousměje se pobaveně a přejede všechny pohledem.* Budu se snažit šetřit co nejvíce, zlato, slibuju. *Slíbí jí nakonec a pak nadzvedne obočí, když se jich Saw zeptá, jestli se viděli v zrcadle.* Takhle lichotíš i dívkám v Selekci? Jsi čím dál podobnější tátovi. *Poznamená nakonec.*

*Ke svému bratrovi poznamená, že nepotřebuje žádné podrobnosti. Je rád, že nevnímal déle, jak dva dny. Protože je mu jasné, že mu určitě musel něco říkat. To by prostě jinak nebyl Jasper. Potřese hlavou a raději to nechá plavat. Řekne, že plínky nemění, protože sám pak bude mít děti.*Jasně..*Zamrmle si pod vousy. Poslouchá slova svého bratra přikyvuje.*Já se taky těším, až budu strejdou a mému synovci nebo neteři budu vyprávět úžasné historky o jeho nebo jejím tátovi.*Zazubí se na něj. Je snad všem jasné, že vždycky vybere jen ty největší trapasy.Pak se proberou tématem vzdání se koruny až k tomu, jak se cítí On se vážně cítí celkem dobře, dlouho spal, takže není unavený, jako poslední týden před těmi závody.*Ale já se fakt cítím dobře. *Řekne jim a podívá se na mámu. Nechce jí přidělávat starosti.*Zvládnu to, vím, co dokážu a co ej už moc.Bez urážky, někdy na rozdíl od tebe. /Ona se často až moc přepíná./*Namítne. Pak zase protočí očima.*Jseš otravnej.*Ušklíbne se na Jaspera. Pak navrhne nějakou veřejnou omluvu a přikývne.*/Hlavně se snaž vypadat ne moc nadšeně z představy, že se tvůj bratr bude omlouvat i do televize./*Snaží se tvářit, jako by nic. Máma nevypadá ani trochu dobře a nad tím se zarazí. Nejraději by zavolal doktora, ale to nechce. Souhlasí se sestrou.*Ano, měla by ses šetřit. Ty i táta. My vám všichni pomůžeme, že ano?*Pohledem, kterým říká, že nemají na výběr, se podívá na své sourozence.* Ještě jednou sjede své sourozence a mámu pohledem a zeptá se jich, jestli se viděli někdy v zrcadle. Nadzvedne obočí po poznámce svého bratra.*Omylem se rozbila všechna zrcadla? Proč tomu jen nevěřím?*Zeptá se jej. Jeho pohled přejde k mámě.*Ne mami, tyto lichotky rozdávám jen vám.*Zazubí se na ni.*Pro holky ze Selekce vymýšlím něco lepšího, neboj. Úplnou ostudu ti nedělám.*Ujistí ji s uchechtnutím. Pak se podívá i na Liu.*Já jsem byl do te´d v komatu.*Řekne jí na obranu.*Hmm... To asi jo.*Souhlasí s vyčištěním zubů.*

*Protočí očima a ušklíbne se.* Kolik že těch holek tady v paláci máš? Zatim jsem zasvětil jenom jednu do toho, jak si korunní princ naší země hraje rád na vlajku. *Uculí se. V tomhle ohledu má navrch, protože Sawyerovi trapasy může povědět daleko víc lidem, než Sawyer ty jeho. Následně mu vymluví vzdání se koruny a pak na něj kouká jako na blázna, když řekne, že se cítí dobře.* Zrovna ty máš tak co říkat. *Ušklíbne se na něj zpátky, když mu oznámí, jak je otravnej. S veřejnou omluvou souhlasí. Je to asi to jediný co momentálně může udělat pro vykompenzování svých chyb. Kromě hraní si se žiletkou.* Jo, jasně. *Přikývne, když Sawyer navrhne, že pomůže mámě a tátovi a zahrne do toho rovnou i jeho a Liu. Po jeho otázce ohledně zrcadel poznamená, že ty jeho se omylem rozbily.* Tak nějak omylem no... *Sjede pohledem ke svým kloubům na ruce, které jsou pořád ještě červené a rozedřené od toho skla.* Jo, pro holky ze Selekce si vymýšlí něco jako: Páni, tak žluté zuby jsem ještě neviděl. nebo Ještě nikdy jsem neviděl nikoho nosit tak hnusný šaty. *Poznamená pobaveně a u toho napodobuje Sawyerův hlas.* Takže bys měl být odpočatej.

*do toho, že by měl teď Sawyer odpočívat se moc nezapojuje. Má stejný názor jako Jasper a jejich máma. Pak si všimne, že mamka nevypadá zrovna nejlíp a nechá ji donést sklenici vodu. I když říká, že je v pořádku, vidí na ni, že to není pravda. Řekne jí, že by se měla šetřit a taky se aspoň jednou starat o sebe a ne o ostatní. Navíc je nemocná. Taky zmíní, že i když to tak nevypadá, umí se o sebe postarat a že už nejsou malé děti.* Jo je pravda..*uzná* Ale když chceme, vycházíme spolu a umíme se o sebe postarat.*řekne nakonec a pokročí rameny. Pak se na ní vděčně usměje* Děkuju.*poděkuje ji a doufá, že své slovo dodrží.* Samozřejmě.*souhlasí s tím, že budou rodičům pomáhat. Když jim pak Sawyer řekne, že by se měli podívat do zrcadla, řekne, že příště než začne něco říkat ať se ujistí, jak je na tom on. Všimne si, jak se Jasper dívá na své klouby a když se podívá taky, pochopí že všechny zdrcadla, a taky většinu dalších věcí, určitě rozbil. Raději to nijak nekomentuje* Vždyť z tebe budou mít s takovou trauma.*uchechtne se.* Ještě se bude muset zařídit nějaký speciální psycholog, aby tu ještě chvíli vůbec zůstali.*doplní a pak se podívá na mami*, Jaký byl táta, když měl Selekci?*,zeptá se. Příběh rodičů sice slyšela několikrát, ale o tom, jaky byl táta dřív se skoro nikdy nebavili*

V pohodě. *Zareaguje na Sawyerova slova. Ví, že kolikrát dělá víc, než je v jejích reálných silách, ale pokud to pomůže nějakému členovi její rodiny, stojí jí to za to. Pak poznamená, že často se Edelynne chová nejvíc vyspěle ze všech jejích dětí a pak si povzdychne.* Já vím. Jste všichni šikovní a dokážete se o sebe postarat. Ale bez ohledu na váš věk, pořád budete moje děti. *Pousměje se na všechny a nakonec jim slíbí, že se bude snažit šetřit. Zeptá se Sawyera, jestli takové lichotky o tom, jak všichni vypadají a jestli se viděli v zrcadle, rozdává i účastnicím Selekce a pak se uchechtne.* Úplnou? Jak velkou mi jí děláš? *Nadzvedne pobaveně obočí a pobaveně se usměje po reakci Jaspera. Když se jí Lia zeptá na to, jaký byl jejich táta během Selekce, krátce se na ní koukne a pousměje se.* Váš táta byl .... pozorný. Uměl skvěle poslouchat a udělal pro mě strašně moc věcí, které nemusel. Prostě jenom protože chtěl. *Odbočí pohledem a před očima se jí promítají její vzpomínky na Selekci, během které se zamilovala do Keenana.* Všiml si, když se něco dělo a poslouchal, dokud mohl. A pak se snažil pomoct. Třeba když mi tu chyběli rodiče, pozval mě na schůzku do města a nechal je tam přivézt jako překvapení. *Usměje se nad tou vzpomínkou a rozhlédne se po svých dětech.* Samozřejmě, že se mu do Selekce nechtělo. *Koukne s pobaveným úsměvem na Sawyera.* Nebyl z toho nadšený. Nejsi jediný, komu se do toho nechce. *Má pocit, že v historii Selekce nebyl princ, který by se na to těšil.* Na první schůzku jsem šla s tím, že chci zjistit, jestli se umí vůbec smát. Navrhla jsem, že se o něco vsadíme a on přijal. Vsadili jsme se, kdo si narve do pusy víc čokoládových bonbónů. Vypadal jako křeček. *Usměje se pobaveně a v jejích očích je vidět ta láska, kterou ke svému manželovi chová.* A takový je pořád. Váš táta je pořád stejně pozorný a starostlivý romantik, jako když jsem ho poznala já. Jenom to za ty roky trošku pohřbila práce a starosti. *Vysvětlí.*

*Pro dnesek se rozhodl sve prace zanechat a ze sev pracovny miri hned do komnaty, kde si mysli, ze jako obvykne najde svoum milovanou Brikssi, ale dnes jej privitalo eji stene Huskyho. *Pomazli se se psem a potom zauvazuje, kde by jeho manzelka mohla byt a potom, co mu dojde, ze nejspis bude u Sawyera na osetrovne se tam nakonec rozhodne take zavitat. Kraci chodbou a ruce ma spojene za zady, kdyz je u dveri na osetrovnu slysi hlas. Hlas sve zeny, ktery by poznal vsude. Pousmeje se nad tim, co slysi.* /Nikdy jsem nelitoval a ani nikdy nebudu, ze  se nase cesty skrizily. Nakopak dekuji Selekci, ze  mi ji privedla do zivota. Sawyer to jednou uvidi stejne./ *Vejde na osetrovnu a necha svou zenu dokncit jeji slova.* Alei presto se snazim jak nejvic to jde, abych si nasel cas i na vas vsechny. *Rekne, kdyz kraci ulickou k luzku sveho prvorozeneho syna, ktery se konecne probral z komatu a je za to nesmirne rad.* Jsem rad, ze jsi se probral, Sawyere. Uz jsem pochopil, proc jste se o mne a vasi matku tak bali, kdyz jsme byli v komatu my. Rad te vidim, zase vzhuru.* Pousmeje se a potom se dodiva na Jaspera, ale nic nerekne. pak prijde k Brikssi a Merlii a Skloni se, aby mohl Brikssi polibit na celo.* Zapomnela jsi na Motyly Levandulko a na Emilly a deti z detskeho domova, ktere na tom kluzisti tehdy byli s nani a taky na ten fakt, z jsi me vrazdila pohledm, kdyz jsi vysla v tech satech, co maji krasobluslarky. *Zazubi se na ni a potom koukne na vsechny sve pritmne potomky.* Vsazeli jsme se castoo... Treba po jednom plese jsme se vsadili o to, kdo jako prvni preplave jezirko v obleceni, ci mela na sobe a samozrejme, ze jsem mel yhru v kapse. *Rekne hrde a potom koukne na Brikssi.* Vase matka prohrala, takze na dalsi akci musela prijit kompletne v ruzove i vcetne vlasu a byla opravdu sladka. *Cuakaji mu koutky rtu.* Poslal jsem pro ni i specialni limuzinu, aby ladila k jejimu outffitu. Byla proste krasna a propominala mi zvykacku. *Uchechtne se a koukne se na ni zamilovanym pohledem.* Potom se, ale neci stalo a ja jsem byl nastvany na sveho strejdu Noaha a na Hannah, ktera je ted vdana ve Wawerly a tehdy jsme spolu s vasi mamou zustali sami, protoze jako jedina se za mnou osvazne vydala a nakonec jsem po ni chtel, aby si semnou zatancovala a ona si semnou opravdu zatancivala. Uz tehdy jsem pomalu vedel, ze prave ona je pro mne au nesmirne moc dulezita a zalezi mi na ni. *Pousmeje se a proplete si s ni prsty.* Lasku jsem ji vyznal o neco pozdeji.

Je jich tu 35, ale to se brzy změní. Mělo by pomalu být první vyřazování. *Zamyslí se. Už asi ví, které holky půjdou jako První pryč. Ani se s nimi moc nestihl seznámit a taky nechodí na akce. */Což je škoda, ale tak když nechodí na akce a já je nemůžu zvát taky každý týden na schůzku, nevidím je a prakticky o jejich přítomnosti. /*Proběhne mu hlavou. *A byl bych rád, kdybys příště žádné mé trapasy nezmiňoval. *Dodá po delší odmlce. Pak si přejdou tématem vzdání trůnu a tím jak se cítí. Jemu připadá, že je mu snad lépe jak před závody. Řekne Jasperovi, že je otravný a po jeho poznámce se usklibne a protočí očima. Dělá si starosti a svou mámu a svého tátu. Podívá se na sve sourozence a řekne, že jim pomohou. Po jejich souhlasu se pousmeje. *Jinak Lia má pravdu. Dokážeme držet spolu. Za což jsem rád, poslední týdny se nám to hodně dařilo. *Souhlasi se svou sestrou. Pak se zeptá, jestli se viděli v zrcadle a po poznámce Jaspera nakrci obočí a následuje jeho pohled k jeho rukám. Povzdechne si, ale pro dnešek to raději nekomentuje. Jasně, že dívkám, z nichž si jednu vezme neříká tyto věci, ale lichoti jim jinak. Mámě řekne, že ji nedělá velkou ostudu a přitom se na ni podívá. * No... Tak já se snažím ji dělat co nejmenší. *Řekne ji a souhlasí s Jasperem v tom, že by si měl vyčistit zuby. Protočí očima. * Jestli takhle lichotíš ty Charity tak si můžeš být jistý, že ti už neodpustí. /To je snad jasný./Já jim přece nepůsobím žádné trauma. *Namítne a podívá se na sestru.*Navíc to ty jsi řekla jedné z nich, že se mi prakticky nedá věřit.. Za to ti vážně děkuji. *Neodpustí si tu poznámku. Předtím byl naštvaný, ale teď to řekne spíše pobaveným, než vyčítavým tónem. Po otázce Lii o jejich tátovi a jeho Selekci se podívá zvědavě na mamu. Nikdy se na tohle nezeptal a sám neví proč. Odpověď jej totiž vážně zajímá. Snaží se představit to, co má a říká. Jako by doufal, že se tak více vžije do jejich příběhu a samotnému to pomůže v jeho Selekci. Uchechtne se. *Ono se do toho někdy někomu chtělo? *Nadzvedne obočí. */To musel být blázen. /*Během toho, co jeho máma mluví si všimne táty, který se tu objevil, ale nic neříká.*My víme tati. *Usměje se na něj. *Taky tě rád vidím tati. A slibuji, že se pokusím se co nejdřív se vzpamatovat a hned ti zase pomáhat. *Tohle je rozhodnutý splnit. Pak se uchechtne. *Celá v růžovém? To že musela ta to mít vážně ráda. *Poznamená pobaveně. *Hmm.. Ale to s těma no bonbonama bych taky mohl s Thylane zkusit.. *Odlmčí se na delší dobu, než si uvědomí, co řekl. *Nebo teda i s jinou účastníci samozřejmě. *Dělá jakože nic. *

*Nijak nereaguje na Sawyerova slova o prvním vyřazování, protože se ho to netýká a ani pořádně neví, jaký všechny holky v tý Selekci má.* Každej máme nesplnitelný přání, brácho, každej. *Uculí se na něj. Jestli si Sawyer může být něčím jistej tak tím, že rozhodně vytáhne ještě plno trapasů* /Musim se zeptat mámy, jestli nemá nějaký trapasy, na který jsem já zapomněl. V tomhle by mi mohla pomoct./ *Pak souhlasí s tím, že s prací pomůže a po Sawyerových dalších slovech se jen pousměje a sklopí pohled.* /Jo, dařilo... Než vyplulo napovrch, jak jsem je zradil../ *I když teď byl schopný se chvíli usmívat a vtipkovat, pochybuje, že takováhle atmosféra vydrží trvale. Po zmínce o zrcadlech v jeho komnatě se koukne na své klouby a v hlavě mu proběhne, jak v komnatě hodil proti zdi úplně všechno, co šlo a všechny zrcadla rozmlátil. Slyší, jak si Sawyer povzdychl a podívá se na něj tázavým pohledem, jestli to chce doopravdy řešit před mámou. Zrovna před ní chce utajit své řezání se a ničení komnaty.* Na rozdíl od tebe vím, jak holce lichotit. Díky tomu si taky začala daleko víc věřit. *Poznamená a vzpomene si, jak si Charity ze začátku jejich vztahu nevěřila prakticky vůbec a jak se to postupně lepšilo. Stejně jako jeho sourozence, i jeho zajímá, jaký byl dřív táta. Pozorně poslouchá mámino vyprávění a pousměje se, když vidí lásku v jejích očích.* /Mluvila by takhle někdy Charity o mě, když by se jí na mě naše dítě zeptalo? Měla by taky takovej pohled?/ *Proběhne mu hlavou a akorát mu to připomene, jak to všechno totálně posral. Přijde mu, že máma mluví úplně o někom jiném, protože on si takhle tátu představit prostě nedokáže. Pak si všimne, že se tady objevil a tak nějak mu dojde, proč tu byla docela uvolněná atmosféra. Hned po jeho pohledu beze slov pozná, že on mu nejspíš nikdy neodpustí.* Ahoj, tati. *Pozdraví ho potichu a sklopí pohled. V hlavě se mu opět rozjede kolotoč vyčítavých myšlenek, které se točí i okolo toho, jak sám sebe nenávidí. Sawyerova slova a zmínku jména jedné účastnice zaznamená, ale jeho nálada o dost klesne, takže na ní nijak rýpavě nezareaguje.* Já ... rád jsem tě viděl, brácha. Vás všechny. Už bych měl jít. *Vyhýbá se pohledem radši svému tátovi a pak se zvedne ze židle vydá se k odchodu z ošetřovny. Najednou si přišel, jako kdyby tam nepatřil.* /A můžeš si za to jenom ty sám./ *Připomene si.*

*uzná, že Edelynne se přeci jen občas chová dospěleji než oni. Po jejích slovech se pousměje. Když jim máma slíbí, že se bude šetřit doufá, že to myslí vážně. Pak se začnou bavit o lichotkach, které dává Sawyer dívkám ze Selekce. Po jeho slovech se trochu zamraci* Popravě pořád nevím, co jsem řekla, že si z toho vyvodila tohle.*řekne trochu zmateně protože si opravdu neuvědomuje, že by něco takového řekla. Nicméně když slyší jeho pobavený tón uleví se ji, protože už očividně Sawyer naštvaný není. Pak raději odbočí od tématu a zeptá se mámy jaký byl táta při jeho Selekci. Nikdy se o tom moc nebavili. Poslouchá její slova a nedokáže si pomoc a do očí se jí nahrnou slzy. Vůbec si nevšimne příchodu tátu a když uslyší jeho hlas trhne sebou. Několik zamrka aby, slzy zahnala. Dojalo ji to. Přála by si, aby i Sawyer zažil něco tak hezkého. S tátou už pěkně dlouho nemluvila a pohledem se na něm moc nezdržuje. Pak slyší neco o Thylane a trhne hlavou k Sawyerovi. Mohla by dělat, že to přeslechla, ale nedá ji to. Na rtech ji hraje úsměv a povytáhne obočí* Někdo se nám tady zamilovává?*řekne pobaveně. Uvědomí si, že to Thylane je ta dívka, se kterou mluvila a už asi chápe, proč mu to tak vadí. Všimne si že Jasper odejde a povzdychne si. Ví, že mezi ním a tátou to teď bude asi hodně napjaté. Usoudí, že by už taky měla jít a odkasle si* Já už bych taky měla jít.*zvedne se a podívá se na ostatní* Mějte se.*pak se obrátí směrem k Sawyerovi* Ráda jsem tě viděla jinak, než jako spícího prince.*řekne s úšklebkem a vydá se do své komnaty*

*Zeptá se Sawyera na to, jak velkou ostudu jí dělá a pak se pobaveně usměje.* Asi si s těmi dívkami budu muset promluvit a přesvědčit je, že jsem tě vychovala jak nejlépe to šlo. *Poznamená a pak se jí Lia zeptá, jaký byl jejich táta během své Selekce. Vzpomene si na to, jak se do sebe s Keenanem zamilovali a začne jim vyprávět, jaký tehdy Keenan byl. Pak se pousměje po otázce Sawyera.* Zní to překvapivě, ale vašemu dědovi. Ten Selekci viděl jako příležitost potkat někoho nového. Viděl to jako možnost potkat 35 dívek, kde každá je úplně jiná a má jiný příběh a je v něčem zajímavá. *Odpoví mu.* Ale to je jediná výjimka, o který vím. Jinak se na to všichni dívali jako ty nebo tvůj táta. *Uzná s pobaveným úsměvem a pak jim to dovypráví. Ani si nevšimne, že Keenan během toho přišel, dokud na sebe neupozorní tím, že promluví. Podívá se na něj a usměje se. Její úsměv se rozšíří, když jí Keenan políbí na čelo.* Kdybych jim chtěla odvyprávět všechno, byli bysme tu dlouho. *Poznamená pobaveně a pak se koukne na své děti.* Váš táta pro mě udělal plno krásných věcí. Ten den, co pro mě připravil jako překvápko příjezd rodičů jsme tancovali na bruslích na ledě, okolo nás lítali motýlci a zpívali nám děti z dětského domova, které jsem tam měla možnost poznat. *Sjede pohledem zpátky ke Keenanovi.* Jedna z nejkrásnějších a nejkouzelnějších věcí, který pro mě kdy udělal. *Usměje se na něj a pak když jí připomene kostým krasobruslařky, uchechtne se.* Jo, měla jsem sto chutí ti zarazit brusli do hlavy. *Uculí se.* Ten kostým byl svítivě fialovej. A taky v něm byla zima. *Poznamená a když si vzpomene na jejich sázku u jezírka, pobaveně potřese hlavou.* Tenkrát jsi měl málem v hlavě zabodlej můj podpatek. *Poznamená. Svého manžela miluje nade všechno, ale během Selekce ho chtěla zabít nesčetněkrát opravdu hodně způsoby.* Nezapomeň na to, že ten sprej na vlasy jsem si vzala s sebou a nebyla jsem nakonec jediná, kdo je měl růžové. *Zazubí se na něj a pak přikývne a zamilovaně se na něj usměje.* Konkrétně ve skleníku za pomoci Harmony. *Upřesní, jak jí vyznal lásku a pak koukne na Liu.* Takže pokud bude Saw opravdu hodně po tátovi, doufám, že bráchovi pomůžeš se vyslovit. *Usměje se na ní a pak se koukne na Jaspera a její úsměv trochu povadne a nahradí ho starostlivý výraz.* Dobrou noc, zlato. *Rozloučí se s ním a má v plánu se za ním v blízké době stavit a poslechnout si, co všechno ho trápí. Pak se zvedne i Lia.* Měj se. *Rozloučí se i s ní a pak se podívá na Keenana.* Měli byste si s Jasperem promluvit. *Navrhne mu potichu mírným hlasem a následně se podívá na Sawyera.* Ani nevíš, jakou mám radost, že ses probral. Slib mi, že budeš odpočívat a žádný povinnosti si nevezmeš na starosti, dokud si nebudeš na sto procent jistý, že to zvládneš a že se cítíš dobře. *Poprosí ho.* Taky bysme měli jít a nechat ho odpočívat. *Navrhne svému manželovi a pak se ještě s úsměvem podívá na Sawyera.* A těším se, až mi představíš tu Thylane. *Řekne mu s pobaveným úsměvem a pak se natáhne a líbne ho rychle na čelo.* Dobrou noc. *Rozloučí se s ním a stiskne Keenanovi ruku, než se s ním vydá do jejich komnaty.*

*Dneska má první vyšetření a je ráda, že s ní jde Jasper. Měli tam zajít do osmého týdne, jdou trochu dříve, ale to ničemu nevadí. Stejně zase půjde ve třináctém. Už s doktorkou prodiskutovali to, co se změnilo, řekla jí své chutě, které jsou typické. Včera se dostavily i první ranní nevolnosti. Ve jedenáct dopoledne.. Ale prý je to běžné. Každý to má jinak.*/Proč se tomu teda říkají ranní nevolnosti, když je někdo má i večer?/*To pořádně nechápe.*/Mají to být prostě těhotenský nevolnosti../*Běží jí hlavou celou dobu, co jdou spolu s doktorkou na ultrazvuk, kde se poprvé podívají na své dítě a kde jim i dá první snímek. Upřímně se těší, až ho uvidí. I když ví, že půjde vidět jen jakýsi malý černý flíček, těší se na to. Na sobě má černé džíny a modré tričko. Schválně si nevzala šaty, protože takhle si bude muset jen trochu kalhoty stáhnout a taky nadzvednout tričko, aby mohla doktorka mohla rozetřít průhledný gel a pak po břiše i jezdit. Vejdou dovnitř a ona se hnedka položí na vyšetřovací stůl.*/Trochu.. zvláštní?/*Je trochu nervózní, aby náhodou doktorka neviděla nic znepokojujícího, jde si pro gel, mezitím se podívá na Jaspera.*Jsem ráda, že tu jsi.*Řekne upřímně a pousměje se.*Poprvé uvidíme naše miminko.*Řekne nadšeně, oči jí doslova září radostí. Doktorka se vrátí a na břicho jí rozetře onen studený gel.*/Za chvilku ho uvidíme.. Dívá se na obrazovku a čeká, až jim vlastně doktorka řekne, co je to dítě, protože to vážně poznat moc nejde.*

*Mrzí ho, že Charity nepatří mezi tu část žen, který se nevolnostem během těhotenství nevyhnou a strašně rád by jí od toho pomohl, ale neví jak. Kdyby to šlo, bez váhání by to vzal na sebe. Jenom doufá, že se to nebude zhoršovat. Akorát jdou na ošetřovnu, kde poprvé oba uvidí své dítě a on se nemůže dočkat. Pořád tomu nedokáže pořádně uvěřit. I když Charity leží na vyšetřovacím stole, pořád nepouští její ruku.* Já jsem taky rád, lásko. *Usměje se na ní a skloní se k ní, aby jí mohl políbit na čelo. Hřeje ho u srdce když vidí, jak jí nadšením září oči.* Taky se těším. *Přikývne.* Nechtěla bys pak vyrazit do města? Jestli teda nemáš nějaký plány... *Navrhne jí ještě než doktorka přijde a pak už jí sleduje, jak roztírá Charity nějaký gel na břiše a přesměruje pohled na obrazovku. Během čekání na to, až jí doktorka zapne stiskne Charity ruku a jakmile už sleduje ultrazvuk, trochu zmateně se zamračí a nadzvedne jedno obočí.* Emm.. A která z těch skvrn to je? *Zeptá se zmateně a nakloní hlavu na stranu, aby zjistil, jestli mu jinej úhel pohledu neobjasní, co je jeho dítě.*

*Když se položí na vyšetřovací stůl a doktorka se vydá hledat gel, který jí musí rozetřít po břiše, podívá se na Jaspera, který pořád drží její ruku. Řekne, že je ráda, že je tu s ní a usměje se na něj zamilovaně, jakmile se k ní skloní a políbí jí na čelo.*Miluju tě.*Vydechne. Je nadšená z toho, že poprvé uvidí jejich miminko, což na ní jde hodně poznat.*Od kdy mám nějáký plány?*Zeptá se.*Ale ano, půjdu moc ráda, teda v tom případě, že ty vybereš místo, kam půjdeme. Mě se nechce nic rozhodovat.*Zazubí se na něj. Pak se vrátí doktorka a oni za chvilku mohou na obrazovce vidět dvě skvrny. Zmateně zamrká.*/Má tam být jedno.. Proč jsou dvě?/*Viděla snímek ultrazvuku v jedné knize, takže jí po chvilce počátečního šoku dojde o co jde.*/To je.. Jakože dvojčata?/*Tuto domněnku jí ještě potvrdí sama doktora.*Gratuluji, budete mít dvojčata.*Slyší od ní a vidí její velký úsměv. Pořád to nějak nemůže strávit.*V-vážně? Jako ž-že dvě d-děti? My budeme mít dvojčata?*Ptá se jí očividně dost v šoku. Podívá se na Jaspera. Sama neví, co si o tom myslet.*

*Dojde s Charity na ošetřovnu a nepouští její ruku.* Já tebe víc. *Usměje se na ní.* A nedohaduj se. *Utne jí hned, než se stihne nadechnout a políbí jí na čelo. Změní téma tím, že se jí zeptá, jestli má dneska nějaké plány.* Já nevím, ale tak můžeš mít nějaký plány.. Třeba s Liou nebo Jonasem a Tobiasem. *Pokrčí rameny a pak se usměje.* Dobře, už to mam vymyšlený, neboj. *Mrkne na ní a pak už se vrátí doktorka a on jí sleduje, jak roztírá gel Charity na břicho a pak přesměruje pohled na obrazovku, která se po chvíli rozsvítí. Uvidí tam dvě nějaký skvrny, takže se hned zmateně zeptá. Když jim doktorka pogratuluje, trhne k ní hlavou a vykulí oči.* /Dvojčata... Jako že budou dvě.. Jako že, dvě děti, který budem muset s Charity vychovat? A postarat se o ně? Vždyť ... já nedokážu týden neudělat nějakou kravinu../ *Cítí na sobě pohled Charity a ten ho donutí k pohybu, který se prvně projeví tím, že začne rychle mrkat a pak pohne hlavou jejím směrem.* My ... budeme mít dvojčata.. *Zkonstatuje dost očividný fakt a pak se podívá na obrazovku na ty dvě skvrny a šťastně se pousměje.* Tohle jsou naše děti. *Řekne nadšeně a pak se zase koukne na Charity, skloní se k ní a s úsměvem na rtech jí políbí na rty.* Budeme mít dvojčata, lásko. *Zopakuje když se odtáhne. Pořád tomu nedokáže uvěřit.*

*Už se nadechuje, aby se s ním dohadovala o tom, kdo koho miluje více, ale on jí utne dřív, než stihne něco říct. Protočí očima a raději to nekomentuje. Teď není vhodný čas a ani místo na dohadování se.*/Ale o tomhle si určitě ještě popovídáme. Když ji políbí na čelo, pousměje se a zeptá se, odkdy má ona nějáké plány. Potřese hlavou.*Žádné nemám.. Tobias je pořád zavalený prací, stejně tak i Jonas a navíc.. Teď se spolu moc nebavíme.*Pokrčí rameny. Je jí to líto, ale neví, co s tím dělat. Potřese hlavou, aby potlačila myšlenky na to, jak je na tom vztah jí a jejích bratrů.*S Liou.. s tou jsem nemluvila dlouho. Od toho, co se stalo na chodbě vlastně.. Ale to je jedno, žádný plány prostě nemám. Nadzvedne obočí, když řekne, že má něco vymyšlenýho.*Mám se bát?*Zeptá se s úsměvem. Pak přijde doktorka, rozetře jí po břiše ten gel a oni po chvilce zjistí, že čekají dvojčata. Dívá se střídavě na tu obrazovku a na doktorku, která má na tváři velký úsměv. Ona z toho zase tak nadšená není. Je spíše v šoku a má docela strach.*/Zvládnu to? Zvládnu v sobě nosit devět měsíců dva malý človíčky? A pak je i ze sebe dostat ven?/*Podívá se na Jaspera, vidí jeho šťastný úsměv, který se moc neshoduje s tím jejím výrazem. Oplatí mu pořád šokovaně polibek.*Jo, to je nadšení.. Ty nejsi ten, který v sobě bude muset devět měsíců nosit dva vetřelce a pak je ze sebe i dostat.*Zamrmle.*Doktorka udělá snímek a řekne, že jim ho pošle do komnaty. Mohou odejít. Z břicha si setře ten gel a upraví si oblečení a vystartuje z té místnosti.*Dvě děti.. Dvojčata.. Někdo se musel zbláznit..*Podívá se na Jaspera a ukáže na něj prstem.*Proč musíš mít tak výkonný.. ehm spermie.*Začne docela hlasitě, ale skončí to potichu a rozpačitě.*

*Její námitky utne ještě předtím, než se stihne nadechnout a políbí jí na čelo. Pak se jí zeptá, jestli má nějaký plány.* To je mi líto. *Zareaguje, když slyší, že s jejími bratry je to pořád na nic a že s Liou tak dlouho nemluvila.* Bát? Jasně, že ne. Přece bych tě nevzal někam, kde by se ti nelíbilo.. *Zavrtí hlavou s uchechtnutím a pak už sleduje obrazovku a poslouchá, že budou mít dvojčata. Nedokázal pořádně uvěřit, že bude mít jedno dítě a právě musí vstřebat fakt, že budou mít dvě. Charitin pohled ho donutí nějak reagovat a on se šťastně usměje a políbí jí. Cítí, že je pořád v šoku a po jejích slovech na ní trochu překvapeně kouká.* /Asi se holt jako Schreave umim vyrovnat s šokujícíma zprávama.../ *Uzná v hlavě a pak se pousměje na doktorku, které poděkuje. Ani se pořádně nestihne otočit a Charity už sprintuje pryč. Doběhne jí hned za ošetřovnou a když mu vyčte výkonné spermie, nadzvedne obočí.* /V naší rodině nejsou dvojčata výjimkou./ *Vzpomene si a pak přejde k Charity a vezme její obličej do dlaní.* Nikdo se nezbláznil, Charity. *Zavrtí hlavou.* Já chápu, že máš strach. Já ho mám taky. Ale my to zvládneme. Na tomhle světě nebude víc o jednoho anděla. Ale rovnou o dva. A to všechno jenom díky tobě. Když budeme držet při sobě, budeme skvělí rodiče, sama jsi to říkala na pikniku. A na tom faktu nic nezmění počet dětí. Pořád to mohli být třeba paterčata. *Uchechtne se potichu.* My to zvládneme, Charity. Nemusíš se bát. Ty děti se uvnitř tebe určitě budou mít jako v bavlnce, protože ty budeš skvělá máma. Ta, která bude mít načtených plno knížek a bude se orientovat v tom, co by měla dělat. A na zbytek prostě přijdeme časem. Moje máma nám může kdykoliv určitě pomoct. A Lia taky. A až přijde čas, kdy se děti budou mít narodit, budeš nás tu mít všechny a k tomu i schopný tým doktorů. Zajistím ti tu nejlepší péči z celýho světa a postarám se o to, aby to proběhlo co nejlépe. *Sleduje její oči a jednou rukou pustí její obličej a pohladí jí po břiše.* A ode dneška už nemám dva důvody k životu a k úsměvu, ale tři. *Usměje se na ní.*

*Potřese hlavou.*Nemůžeš za to a já doufám, že to bude v pohodě./Jednou.. Snad./*Nechce na to myslet. Teď má myslet na jiný věci. Má být nadšená, že uvidí poprvé její a Jasperovo dítě. Když se jí zeptá, jestli nechce jít někam do města, souhlasí. Zdá se jí to jako skvělý nápad, ale chce, aby vybral místo. Když zmíní, že má něco vymyšlenéhý, zeptá se, jestli se má bát.*Já vím, ale taky vím, že máš občas dost šílené nápady, drahý. Takže..*Nechá ho, aby si tu větu domyslel sám. Když pak zjistí, že budou mít dvojčata její úsměv jí z tváře zmizí. Má docela strach a tak trochu začne vyšilovat. Už tak měla trochu strach z jednoho dítěte, ale dvě? To je něco nepředstavitelného, pro ni. Tatínek dítěte je očividně dost nadšený což nedokáže momentálně pochopit.*/Nebyl to náhodou on, který si nevěřil, že to dítě nedokáže vychovat a nedokázal si sám sebe představit, jako tátu?/*Dívá se na něj, jakoby se snad zbláznil. Jakmile jí to doktorka dovolí, rychle vyběhne z místnosti a zastaví se až na chodbě. Hnedka, jak ho uvidí, zeptá se, proč jen musí mít tak výkonné spermie. Vlastně ani neví, co od něj čeká. Že se omluví, možná?*/Divná omluva.. Promiň, že mám tak výkonné spermie../*Když vezme její obličej do dlaní, dívá se mu přímo do očí. Poslouchá ho a vykulí oči o paterčatech.*To ani neříkej nahlas!Ještě se ty děti tam nějak objeví./Paterčata ne.. prosím./*Věří mu, že to bude v pořádku a oni budou skvělý rodiče, když budou držet spolu a přikývne poté, co řekne, že zařídí nejlepší zdravotní péči. Docela ji jeho slova uklidní.*Věřím ti.*Přikývne.*Máš pravdu, bude to dobrý a nějak se to zvládne.*Pousměje se na něj.Když ji pohladí po břiše. stoupne si na špičky a políbí jej na rty.*Půjdeme teda do města?*Zeptá se jej. Musí přijít na jiné myšlenky.*

Možná za to nemůžu, ale to neznamená, že mi to nemůže být líto. *Pousměje se na ní a pokrčí rameny. Pak jí řekne, že už má vymyšlené, kam půjdou a po jejích slovech přikývne.* Dobře, asi máš právo se bát. *Uzná nakonec se smíchem a pak už vstřebává informaci, že bude otcem dvojčat. Očividně se mu to daří daleko lépe, jak Charity. Možná je to tím, že v jejich rodině přichází jedna šokující zpráva za druhou a on se s nimi už postupem času naučil pracovat. I tak mu ale tahle novinka vyrazila dech. Má strach. Obrovský strach. Jenže ten musí schovat, když Charity vystřelí z ošetřovny jako střela a začne vyšilovat. Teď tu pro ní prostě musí být a jeho vlastní strach musí jít stranou.* /Ona je pro mě vždycky ta nejdůležitější./ *Doběhne jí a vezme její obličej do dlaní. V průběhu svého pokusu o uklidnění zmíní, že mohli mít klidně paterčata. Jeho spermie by na to výkonné určitě byly dostatečně.* Jak by se tam asi objevili? *Nadzvedne obočí a pak mluví dál a na konci jí pohladí po břiše.* Měla bys, tentokrát mám totiž pravdu já. *Zazubí se na ní a pak jí obejme okolo pasu a přitáhne si jí k sobě blíž, když ho políbí.* Jo, na nádvoří mám připravený auto. *Usměje se na ní a pak jí chytne za ruku a spolu s ní se vydá na nádvoří.* Už jsem se bál, že na ošetřovně chytneš infarkt. *Přizná nakonec.* /A taky toho, že ty děti nebudeš chtít../ *Dopoví si v duchu, ale nahlas to neřekne, protože nechce, aby si to vyčítala. Pak už jsou na nádvoří, kde na ně čeká jeho černé auto a on jí otevře dveře, aby mohla nasednout a sám se pak posadí za volant a odveze je k ZOO.* Vidíš? Žádný mučení. Prostě si projdeme ZOO. *Usměje se na ní, když tam zastaví a pak vystoupí a otevře dveře i jí .*

*tak jako každý den opět zamířila na ošetřovnu. Přijde ji to až směšne. První rodiče, pak Sawyer a teď i Jasper. Uz jenom čeká, kdy tam skončí i ona s Edelynne. Od toho, co se stalo na oslavě narozenin Edy, nespí. Pokaždé když zavře oči, vidí před sebou celou scénu znova. Mamin výraz, když zastřelila Arowen další členy jejich rodiny o kterých si všichni mysleli, že jsou dávno mrtví. To, jak postřelili Jaspera. A taky to, jak zabili Casse. Taky nedokáže přestat myslet na to, co jí řekl Mionel. Pokoušela se ho najít ale neúspěšně. Nikde na něj nenarazila a Sawyerovi se raději vyhýbá. Má na sobě legíny a dlouhou mikinu. Vlasy má rozpuštěné. Pod očima má kruhy. Jakmile dojde na ošetřovnu zamíří přímo k lůžku Jaspera. Pokaždé, když tady byla na něj mluvila. Neví, jestli ji slyší, ale je jí to upřímně jedno. Omlouvala se mu za to, jak se k němu chovala. Ví, že se ho měla snažit pochopit a ne dělat pravý opak a odsuzovat ho. Cítí se strašně.* Ahoj, Jaspere.*zašeptá když si sedne na židli vedle jeho postele*

*Kulka, která ho na oslavě Edelynných narozenin zasáhla se provrtala mezi žebra kousek od jeho srdce. Když ho v pátek dostali na ošetřovnu, byl na tom opravdu špatně a doktoři se museli hodně snažit, aby ho udrželi při životě. Jednou ho dokonce museli oživovat, což se jim povedlo. Ani po operaci neměl vyhráno a pořád tak úplně nemá. Stačí, aby mu uvnitř praskl jeden steh a může vykrvácet během pár vteřin. Než v sále ztratil vědomí, všechny jeho myšlenky se točili okolo jeho rodiny a hlavně Charity a jeho dětí. Doufal, že když z toho nevyvázne on, aspoň Charity a obě děti to přežijí. Pak se ponořil do tmy, která byla jako velká temná řeka. Měl pocit, jako kdyby se topil a nemohl se dostat na hladinu, a přesto se nemohl utopit. První zvuk, který slyší po dlouhém tichu a tmě je hlasitý a vysoko posazený zvuk přístroje monitorujícím činnost jeho srdce.* /Vypněte to někdo./ *Jeho hlava si pořád nemůže dát dohromady co se stalo a proč je tady. Cítí jenom dost silné pálení a bolest na hrudi u srdce a každý nádech je pro něj bolestivou námahou. Pak jeho pozornost ale upoutá tichý hlas, který uslyší a pozná v něm Liu. S námahou otevře oči a hned je musí zavřít kvůli světlu, díky kterému i nespokojeně zamručí. Pak rychle zamrká a podívá se na ní. Pořád oči kvůli světlu mhouří, ale už je udrží otevřené aspoň trochu.* Co .... co se ... stalo? *Dostane ze sebe tichým chraplavým hlasem a při každém slově ho na hrudi zabolí o něco víc.*

*rozhodne se jít na ošetřovnu a podívat se na zdravotní stav jejího bratra, který není zrovna ideální. Od toho útoku nespala. Má noční můry a nemůže spát. Pořád to vidí před očima. Už dlouho se necítila takhle vyčerpaná. Čekala, že opět probreci celé dny a noci ale neuronila téměř ani jednu slzu. Nemá energii ani na to. Jakmile si sedne na židli vedle Jaspera pozdraví ho. Chvíli mlčí. V momentě kdy se nadechne s tím, že mu řekne to co vždy ale Jasper nepatrně pohne víčky. Na chvíli zadrží dech a jakmile otevře Jasper oči úplně vydechne úlevou.* Jaspere..*řekne potichu a na tváři se jí rozlije úsměv. Popravdě se celkem diví, že tady není zbytek rodiny protože když se probudili rodiče a Sawyer to tak bylo.* Pri posledním utoku te postřelili. Blízko srdce.*řekne mu a pak se zamraci* Ty jsi nic nepamatuješ?*řekne starostlivě.* Přijela tam Arowen na koni a řekla že máma je její teta. Pak přivedla strýce, bratra mámy, a taky jeho manželku a děti. Předevšema je zastřelila.*řekne potichu a snaží se nepředstavovat si to celé znovu i když se jí to moc nedaří* Pak mířila na mámu ale tu kulku si schytal ty.*ukončí to. Neví, jestli si pamatuje i to s Charity ale raději to teď nezmínila* Všichni ostatní jsou tak nějak v pořádku.*doplní ješte*

*Z té temnoty ho dostane vysoko posazený zvuk stroje kontrolujícího jeho srdce a pak zaslechne i hlas své sestry a to ho donutí otevřít oči. Hned je musí zavřít, protože ho oslepí to světlo a pak se je pokusí znovu otevřít a musí několik sekund rychle mrkat, než dokáže mít přimhouřeně otevřené oči bez potřeby je zavřít a hrozby oslepnutí.* /Furt si stojím za tím, aby to tu natřeli na černo./ *Proběhne mu hlavou a pak se podívá na Liu a potichu se jí chraplavým hlasem zeptá, co se stalo. Jeho hlava si nepamatuje nic. Poslední vzpomínka, kterou dokáže vylovit je pár hodin před oslavou, kdy na poslední chvíli (jak jinak) sháněl dárek pro Edelynne. Pak už je jenom černé prázdno. Lehce se zamračí, když slyší o postřelení u srdce a pak mu dojde, že to vysvětluje tu bolest a pálení, které se s každým nádechem a slovem ještě více zintenzivňují.* N-ne. *Zamračí se při pokusu si na něco vzpomenout a u toho poslouchá Liino krátké shrnutí toho, co se stalo a před jeho očima se začnou objevovat nejasné záblesky.* Mam vokno. *Zkonstatuje nakonec a pak se na ní podívá a snaží se najít skrytý význam za slovy 'tak nějak v pořádku'. Přijde mu, že by se měl o někoho strachovat. Jako by to bylo přirozené a jeho tělo to automaticky dělalo, ale jeho hlava nedokázala pochopit proč. Usilovně si na ten večer snaží vzpomenout a pak se mu před očima mihne, jak se Charity chytila za břicho a on jí dostal na ošetřovnu. Rychle se po ošetřovně rozhlédne tak, jak mu to poloha v leže dovolí a hned toho zalituje, protože ho zabolí v hrudi natolik, že sykne bolestí.* Charity... *Řekne jenom potichu, protože každé slovo ho dost bolí a s pohledem plným otazníků se dívá na Liu.*

*zrovna sedí v tichosti vedle Jaspera když si všimne, že se mu zachvěla oční víčka. Když pak otevře oči úplne vydechne úlevou. Když ji řekne, že má okno, povzdychne si. Asi se není čemu divit. Pak mu vyklopí co se stalo a schválně vynechá tu část s Charity. Je jí jasné, jak by reagoval a to by nebylo pro jeho zdravotní stav dobré. Má o ní starost. Po té, co mu všechno řekne je chvíli zticha a sleduje ho, jak si snaží vzpomenout. Když pak sykne bolestí nadskoči a už se chce zeptat jestli má zavolat doktora ale on zmíní Charity.* Než začneš dělat unáhlené závěry..*odmlčí se*..je v pořádku. Měla bolesti břicha.. pravděpodobně to bylo z šoku. Na ošetřovnu se ale dostala v cas. Včera odpoledne se probrala, děti jsou v pořádku. Jenom.. nemluví. Je to kvůli tomu soku. Ale určitě se brzy zase rozmluví.*řekne mu vše, co ví. Pak se na chvíli odmlčí a čeká, na jeho reakci.* Jaspere, já...omlouvám se. Chovala jsem se k tobě hnusně. Měla jsem se tě snažit pochopit ale místo toho jsem na tebe byla hnusná. Je mi to fakt líto. Mohli by jsme to prosím znovu urovnat?*zeptá se opatrně. Toho, jak se k němu chovala je jí opravdu líto. Až teď, když ho viděla v kómatu si uvědomila, jak toho litoval a že  už si toho prožil dost. Neměla právo se k němu chovat takhle*

*Snaží se vzpomenout na to, co se stalo během pátečního večera a utřídit střípky, které se mu zjevují před očima. Ví, že kromě toho, co mu Lia řekla by ho mělo tížit něco jiného. Že se strachuje z jiného důvodu, ale neví z jakého. Po chvíli mu to dojde. Před očima se mu zjeví Charity, jak si objímá břicho a dívá se na něj s neústupným pohledem, když ho prosí, aby zachránil ty děti a ne jí, kdyby taková situace nastala. Další střípek je, když jí odváděl ze sálu a lhal rebelům a pak jí přiložil pistoli ke spánku.* /Ne, to přece ne./ *Po necelou vteřinu zpracovává fakt, že Charity zastřelil, zvlášť, když se mu v hlavě promítne zvuk pistole. Pak mu ale dojde, že ten zvuk se vztahuje k jiné vzpomínce a před očima se mu promítne, jak Charity odnesl sem. Rychle se rozhlédne tak, jak mu to jeho poloha povolí a pak sykne bolestí, když mu celým hrudníkem projede ostrá bolest, která mu na chvilku vyrazí dech. Podívá se na Liu a řekne jen jediné slovo. Nebo spíše jméno. Všechno ostatní za něj dopoví jeho tázavý pohled, ve kterém je milion otázek, co se s Charity stalo a obavy, jestli to přežila. Liina první věta o unáhlených závěrech ho nijak neuklidní, spíše naopak ho vyděsí a jeho hlavou začnou létat všechny možné hororové scénáře. Poslechne si, co dalšího mu jeho sestra řekne a když slyší, že jak Charity, tak děti jsou v pořádku, oddychne si. I to ale netrvá nijak dlouho, protože pak přijde další šokovka, která mu vyrazí dech a on na Liu zůstane koukat s vykulenýma očima.* /To přece není možné, že ne? To nejde! Ona musí mluvit. Přece.... Jak může říct 'jenom'?/ *Vzpomíná, jak mu Charity poprvé řekla, že ho miluje a jak mu to tolikrát opakovala. Jak vzdychala jeho jméno a jak ho uklidňovala, když o sobě pochyboval a povzbuzovala ho. Nic krásnějšího a uklidňujícího, než její hlas pro něj neexistuje.* Ne... *Hlesne potichu a jelikož mu každé slovo působí bolest, nic jiného ze sebe nevypraví. Nedokáže ze sebe ani nic dalšího vypravit. Pak si poslechne Liina další slova a letmo přikývne.* To je ... to je ... v pohodě. *Vydechne a donutí se zvednout koutky rtů aspoň o trochu nahoru.* Mám ... tě rád .. Lio. *Přemůže tu bolest, aby jí tohle mohl říct.* Jsou ostatní .. v pohodě? *Zeptá se pak na zbytek jejich rodiny.*

*sleduje ho, jak si snaží vzpomenout a je jí ho líto. Pak mu řekne, co se stalo a jakmile Jasper řekne potichu jméno Charity vyklopí mu vše, co ví. Má o ní starost ale ví, že bude znova mluvit a to jí uklidňuje.* Bude v pořádku.*pokusí se ho uklidnit. Pak mu řekne, že je jí líto, jak se k němu chovala. Když ho viděla těsně po tom útoku, jak tady ležel v kómatu, uvědomila si, že to jak zareagovala nebylo správné.* Ja tebe taky.*vydechne úlevou. Když se jí zeptá na ostatní členy rodiny pokrčí rameny. Od toho útoku ne téměř neviděla* Mama je na tom psychicky dost špatně a v podstatě nevychází z komnaty a nikam se nehne bez táty.*má o ní strach, boji se, aby se z toho nezhroutila. Navíc při její nemoci by to mělo možná špatné následky.*, Edelynne..je otřesená a říká, že má "špatné sny".*zopakuje mu přesně to, co jí Edelynne říkala. Snaží se s ní teď trávit co nejvíce času* Moc nechápe co se stalo.*doplní ješte* A Sawyer.. popravdě nemám tušení. Nemluvili jsme spolu ale vypadá strašně.*uhne pohledem. Sawyerovi se vyhýbá. Má strach, že by ji mohlo vyklouznout něco o tom, co jí řekl Mionel a nedokáže si představit jeho reakci.* Nemám někoho zavolat? Nepotřebuješ něco?*vrátí se pohledem k němu a ustaraně se zamračí*