Kuchyně paláce

Určitě nebudou, jen mi to budou stále připomínat, že za někým mizím. *Její poznámce se zasměje. Slyšel o tom, že těhotné ženy jsou nákladové, a i když to nikdy nezažil, tak to chápe a respektuje to. Určitě není nic příjemného nosit něco v břiše devět měsíců, zvlášť ty poslední měsíce. Ale potom ta radost z toho určitě musí být veliká u těch, kteří si miminko alespoň trošku přejí. Poté se zmíní o tom, jaký je v paláci klid. Sám zoufale doufá, že to není jen klid před bouří, i když se dá říct, že každý den počítá s tím, že by ten klid mohl skončit a on by se tak již po několikáté setkal tváří v tvář s rebely. Poté však nabídne, že by mohli udělat lasagne. Když spatří její rozzářené oči, spokojeně se usměje, až mu vylezou ďolíčky.* Jasně, že najdu. /Tohle naštěstí ještě umím./ *Pomyslí si a začne shánět vše, o čem mu Simone řekla. Vše nakonec najde v ledničce a položí to na pracovní místo.* Tohohle jsem zatím schopný. *Pronese pobaveně po chvilce, když zrovna rozehřívá olej na pánvi, jak mu řekla.*

Musíš najít něco, čim jim to vrátíš. Nebo si vzít špunty do uší, ale to bys asi pak nebyl moc efektivní jako strážce. *Uzná, když se nad tím zamyslí a pak odsouhlasí přípravu lasagní. Musí se usmát, když vidí, jak se mu na tváři objevily ďolíčky, přijde jí to krásné a roztomilé. Řekne mu, co má v kuchyni najít a sama nanosí zbytek věcí. Pak se ujme krájení cibule. U toho jí zaštípe v očích a vyleze jí z nich jedna zrádná slza, kterou si rychle utře. I když jde o slzu kvůli cibuli, je nerada, že jí může vidět někdo další. Navíc hrozí, že nechá mysl, aby se jí volně toulala, vzpomene si na den, kdy zjistila, že je těhotná a řekla to otci dítěte a pak se z toho stane emotivní vodopád. Rychle se ale v duchu propleskne a dokrájí cibuli, kterou pak dá na pánev a přidá k ní i maso.* Očisti ty mrkve a nahrubo je nastrouhej. Pak je přidej do tý pánve. Já udělam petržel. *Nasměruje ho k dalšímu kroku a když to je, hodí do pánve ještě rajčatový protlak a vodu. Přiklopí to pokličkou a nechá to, ať se to vaří.* A teď druhá část. Nech rozpustit v kastrůlku máslo a pak do toho budeme přidávat mouku. *Usměje se na něj a u toho trochu máchne vařečkou, která jí spadne na zem.* Sakra. *Zanadává a pokusí se jí trochu nastavit nejdřív nohou, aby jí měla na místě, kam se přes břicho zvládne ohnout.*

Vrátím, až to budou nejméně čekat. Ať si také užijí. *Nevinně se na Simone zazubí, načež se s ní da do přípravy lasagní, které má hrozně rád, i když si je ještě nikdy neudělal sám. Přinese na linku věci, které budou potřebovat a poté začne rozpalovat pánvičku. Po očku se na ní kouká, hlavně když uvidí slzu, která je určitě kvůli tomu, jak krají cibuli, i tak mu ruka zacuká kvůli nutnosti jí tu slzu z tváře setřít. Vždycky byl k ženám až moc velký gentleman a dělal různá gesta, někdy prostě zapomíná na to, že některé věci vážně dělat nemůže, ještě, aby s takovou nějakou dívku vyplašil. Právě teď Simone. Když mu řekne další pokyny, zářivě se na ní usměje a přikývne, načež to opravdu začne dělat tak, jak mu řekla. Mrkve pořádně očistí a poté je opravdu začne strouhat nahrubo, jak mu řekla. Je rád, že se zatím nějak neztrapnil. Poté ukrojí něco z másla a dá jej do kastrůlku, aby se mohlo máslo rozpustit.* Dostává mě, jak děláš vše s takovou jistotou. Doufám, že dnes nic nepokazím. *Zasměje se, načež ji rychle a opatrně položí ruku na tu její, když vidí, že se chystá sehnout pro vařečku, která ji právě spadla.* To je v pořádku. *Rychle se sehne a s úsměvem ji vařečku podá.*

Tak to chci vidět. Nejspíš to bude něco. *Zhodnotí pobaveně, když vidí jeho zazubení. Hádá, že i když vypadá jako neviňátko, dokáže to kolegům vrátit dobře. Pak už mu dává pokyny, jak pokračovat v přípravě lasagní. Po jeho slovech se usměje.* Vaření mě baví už od puberty. A lasagne mam ráda, takže na ty recept nepotřebuju. Jde ti to skvěle. *Ujistí ho s úsměvem. Pak už se snaží vařečku dostat tam, kam se po ní zvládne ohnout, ale zastaví jí v tom jeho ruka. Její rukou se rozjede příjemné mravenčení, které vůbec nechápe. Nechá ho, aby jí vařečku podal a usměje se na něj.* Děkuju. Teď nejsem zrovna nejohebnější. Ponožky mi oblíká brácha. *Přizná pobaveně se smíchem v hlase a u toho se podívá do jeho očí, které jí přijdou hrozně krásné.*

To bude, přeci je nenechám jen tak být. Jen, aby si pak u vás nestěžovali, jak hrozný kolegy mají. *Zasměje se, načež uposlechne všechny její pokyny ohledně lasagní. Když mu takhle napovídá, co má dělat a on to v tom případě ví, baví ho to.* Jde to na tobě vidět, že tě to baví. *S úsměvem přikývne.* Děkuji, ale hlavně to nezakřikni. Pořád můžu něco hodně pokazit, i když s tebou mám asi jistotu, že to dnes ta kuchyň přežije. *Zasměje se a položí ji svou ruku na tu její tehdy, když vidí, že se chce sehnout pro vařečku, což rychle udělá sám a podá jí ji.* Kdykoliv. *Mávne rukou na její poděkování.* Stejně jsi skvělá, že to zvládáš. *Řekne upřímně s úsměvem, když se jí podívá do očí, které ho na první pohled zaujaly. Poté si však uvědomí, že už ji sleduje možná až moc dlouho a pomalu se otočí zpátky k lince.* Takže.. Do toho másla teď přisypat mouku? Tak jsi to říkala? *Sáhne s úsměvem po mouce a ještě se na ní podívá, aby věděl, jestli si to pamatuje správně.*

Taky pravda. To nemůžeme dopustit. *Pokýve hlavou a pak už mu řekne, že vařit umí už od puberty, takže díky tomu si je v kuchyni jistá.* Díky. Je hezký konečně od někoho neposlouchat, že hrozí že to tu podpálim a tak. Moje rodina nikdy nezareaguje jinak, když ví, že jsem tady. *Přizná s pokrčením rameny. Na jednu stranu jí to vždycky mrzí, ale na druhou si už zvykla.* Klid. Nic nepokazíš. Trochu si věř. *Usměje se na něj povzbudivě. Pak mu poděkuje za podání vařečky a podívá se mu do očí.* Díky, ale no.. Nic jinýho mi stejnak nezbývá. *Pokrčí lehce rameny a pak jí dojde, že na něj koukala možná dost hodně, když pak on sám sklopí pohled. Trošku jí to až zamrzí, ale rychle se vzchopí.* Jo, mouku. A míchej to, dokud to trošku neuhoustne. Pak tam dáme mlíko. *Pousměje se a protože předtím na mlíko zapomněla, teď se pro něj vydá do lednice. U toho se pohladí po břiše, protože prcek uvnitř ní zase rozjede kopanou.*

Přesně tak. *Zazubí se a dá se do pokynů, které MU Simone dala, načež jí složí poklonu o tom, jak dobře vaří a ví, co dělá.* Na to, že bys to tu podpálila, jsem ani na vteřinu nepomyslel, když vidím, jaký cit k vaření máš a jak ti to jde. *Řekne s úsměvem a pokrčí ještě rameny, protože je to vážně pravda.* Jasně. *Usměje se, když mu řekne, aby si trochu věřil. On je sebevědomý jak v čem, ale ve vaření? To úplně ne, když jak řekl, dokázal spálit i vajíčka, což se obecně bere jako za snad nejlehčí jídlo na uvaření.* Ale jsi silná. *Pronese, když se jí dívá do očí, ale poté se odtrhne, když si uvědomí, jak dlouho se jí do očí kouká a že by ji to mohlo být i nepříjemné. Následně se jí zeptá, co má dělat s tou moukou, protože neví, zdali si to zapamatoval dobře.* Dobře. *Přikývne a začne sypat do rozpuštěného másla mouku. Ještě se za Simone ohlédne, když poodejde pro mlíko. Je divné, že o ní má starost, kdyz je těhotná, přestože ji skoro vůbec nezná, i tak tu starost opravdu má.*

To se hezky poslouchá. *Usměje se na něj. Je šťastná, že ho poznala a může s ním trávit nějaký čas. Už je to dlouho, co se bavila s někým jiným, než svou rodinou. Od toho, co se na ní William vykašlal, se uzavřela před všemi a pochybuje, že by se přes to měla někdy kompletně přenést.* No vážně. Jde ti to. *Ujistí ho. Nedělá si z něj srandu. Přijde jí, že po troše tréninku by mohl ve vaření excelovat.* Děkuju. *Když jí řekne, že je silná, až jí to dojme a v očích jí zaštípou slzy. Holt těhotenské hormony dělají svoje. Radši se vydá pro mlíko, aby to Ryan neviděl a pak ho položí vedle něj na linku. Na jejím břiše jsou už zase viditelné obrysy nožiček a ručiček, jak sebou miminko mele.* Budeš míchat dál, nebo chceš vystřídat? *Zeptá se ho.*

Klidně ti budu opakovat i tohle. *Zazubí se, rád ji bude dělat něčím radost, i když to budou zatím jen hloupá vyřčená slova. Vždycky byl skromnější a k radosti mu stačila hudba a chránění a pomáhání ostatním. Proto je právě i strážce a zpívá v různých barech, dokáže se konečně radovat ze života. Vždycky se z něj raduje o to více, když si vzpomene, jak byl na jeho samotném kraji.* Když jsem s tebou, tak to překvapivě nějak jde. To už o něčem vypovídá. *Znovu ji trochu skrývaně pochválí, načež si všimne, jak se jí zalesknou slzy v očích. Je hrozně všímavý, hlavně, co se týče dívek, i když šlo poznat, že Simone nechce, aby to viděl.* Simone, je všechno v pořádku? *Zeptá se rychle a na chvilku přestane míchat, protože se před ní postaví.* Neřekl jsem něco špatně? *Optá se ještě.* Víš, že se jinak přede mnou za slzy stydět nemusíš? Nemusíš je ani skrývat. *Trochu vážněji ji koukne do očí, ale pak se plácne do čela.* Promiň, mám míchat. *Rychle si zase stoupne ke sporáku a začne máslo s moukou míchat, aby se to nějak nespálilo.* Zvládnu to. *S úsměvem zavrtí hlavou, když mu nabídne, že bude míchat ona.*

Já ti budu zase opakovat, že jsi skvělej kuchař. *Slíbí mu s úsměvem.* Vypovídá to o tom, že jenom potřebuješ trochu popostrčit. Nic víc. *Pokrčí rameny a pak se rozejde k lednici pro mlíko, aby zamaskovala slzy, který jí vstoupili do očí. Překvapí jí, když se Ryan rozejde za ní.* Jo, všechno v pohodě. Vážně. *Začne rychle pokyvovat hlavou a u toho se na něj usměje.* Nic jsi neřekl špatně, vážně. Je mi s tebou hezky. *Přizná a pak jenom lehce pokrčí rameny a sama nad sebou potřese hlavou.* To všechno jenom ty hormony. Jsem hrozně citlivá díky tomu prckovi. Tak nějak mě dojalo, že si o mě někdo myslí, že jsem silná. *Vysvětlí s trochu dojatým úsměvem.* V pohodě. *Přikývne a vrátí se spolu s ním k plotně.* Míchej dál, já tam naliju to mlíko. *Řekne mu a pak taky tak udělá. Nakonec vypne část plotny, kde se vařila směs, kterou dělali jako první a pak vytáhne pekáč a začne tam postupně skládat lasagne.* Tak jo, můžeš to vypnout a dát to sem. *Přikývne, když se dostane k vrstvě, kam patří to, co zrovna míchal on a jakmile to mají hotový, strčí to do trouby.* A máme hotovo. Teď jenom počkat. *Zazubí se na něj a uchechtne se, když se jí za břiše objeví vystouplý obrys ručičky, jako by dítě naznačovalo, že chce taky.*

Tak dobře. *Vděčně se na ní usměje.* To asi ano, jsem rád, že mě teď má kdo popostrčit. *S úsměvem na Simone mrkne, načež se po ní ohlíží, když se rozejde pro mléko. Přijde mu, že měla skleněné oči a nehodlá to podcenit ani ignorovat, proto se hned zeptá, zdali je všechno v pořádku. Nechtěl, aby se trápila. Ne ona.* Dobře. *Vydechne, když ho začne přesvědčovat o tom, že je vše v pořádku.* Také mi je s tebou hezky. *Usměje se a poté chápavě přikývne, když řekne, že za to mohou hormony.* Já si to ale nemyslím, víš? Vím to. *Přesvědčí ji s potěšeným úsměvem, ale poté zase rychle přiběhne k pánvi, kam nasypal mouku, jelikož se chvilku bojí, že už se to začalo třeba pálit, jenže naštěstí ne. Stále opatrně míchá, když mu tam přileje mléko, aby nic nebylo kolem. Jakmile ho pobídne, aby směs dal do pekáče, tak udělá a sleduje Simone, jak dává lasagne do trouby.* Nemůžu se dočkat, až to bude. *Zazubí se a začne mezitím umýjet nádobí, aby sklidil ten nepořádek.* Sedni si na chvilku. *Ohlédne se přes rameno za Simone, na kterou se i mile usměje.*

Kdykoli k tvým službám. *Zazubí na něj. Ráda s ním tráví čas. Přijde jí milý a cítí se s ním vždycky daleko lépe, než když je sama a musí myslet na to, jak má zlomené srdce. A když se trávení času s ním spojí ještě s jejím oblíbeným koníčkem, tak se cítí doopravdy úžasně.* Vážně, neboj. Kdybys mě něčim naštval, tak s mýma hormonama po tobě hodim pánev. *Řekne mu už s úsměvem. Vlastně to tak i je. Na svojí rodinu řve minimálně přes chat skoro denně.* Jak to můžeš vědět? *Potřese trochu nechápavě hlavou a pak se jim podaří vyskládat lasagne do pekáče a strčit je do trouby.* Já taky. *Přitaká jeho slovům. Už na to dostala skutečně chuť.* Vážně? Klidně bych ti pomohla. *Úklid jí nijak nevadí. Nakonec si ale přeci jen sedne a pohladí se po vystouplém břiše, ve kterém prcek začal nejspíš nacvičovat gymnastickou sestavu.*

Nápodobně. *Zazubí se na ní, protože přeci jen být tu k jejím službám je jeho práce, i když on to myslí teď už více přátelsky, než to myslel ze začátku, kdy byl opravdu jen strážcem a ona princeznou, teď ji opravdu bere jako svou přítelkyni. Což je vzhledem k jeho přátelské povaze něco úžasného, miluje přátelská setkání a pro své přátelé byl vždy ochotný udělat cokoliv, teď tomu není jinak.* Nemám se obávat, že to bude i něco jiného, než "jen" pánev? *Zvedne s pobaveným výrazem obočí, přičemž mu zacukají koutky.* I když tě neznám tak moc, myslím si, že jsem tě stihl poznat natolik, abych mohl s klidem říct, že pro mě jsi silná žena. *Napadlo jej, že je na dítě "sama", když nepočítá její rodinu, protože se ani jedinkrát nezmínila o tom, že by měla přítele nebo někoho, s kým se setkává. Ví, že mu do toho nic není a že je stále jen nejspíše nový přítel, ale i tak má takový pocit, samozřejmě ti může ale také u toho pocitu jen zůstat a může se šeredně mýlit. Poté se s úsměvem dívá, jak Simone jejich práci dá do trouby. Hned poté se dá do mytí nádobí a ohlédne se za ní s tím, aby se posadila.* Já to zvládnu, jen chvíli odpočívej. *Usměje se na ní a když umyje nádobí, da se do uklízení ingrediencí.*

To podle toho, jak hodně bys mě naštval. *Přizná pobaveně. Je taky dost možný, že pánev by použila jenom jako předehru.* Děkuju moc. Snažím se. *Pousměje se na něj vděčně. Ráda to poslouchá a opravdu jí to dopomáhá.* Ty jsi taky hrozně silný člověk. *Řekne mu upřímně a pak mu nabídne, že by mu klidně pomohla s úklidem. Nakonec se ale přeci jen posadí.* Jsem těhotná, ne nemohoucí. *Poznamená s pobaveným úšklebkem. Přitom se začne hladit po břiše, kde malej předvádí kontrmelce a jenom doufá, že po narození bude míň živej. Jinak se už asi nikdy nevyspí.* Jsem fakt ráda, že jsem tě poznala. Já... Vlastně jsem celou dobu, co malýho čekam, měla jenom svojí rodinu, která kolikrát spíš vystresuje člověka. Jsem ráda, že jsem na tebe u toho bazénu narazila. Třeba máš pravdu a já toho drobka zvládnu vychovat. *Přizná popravdě a u toho se lehce pousměje.*

Budu se tě tedy raději pokoušet nenaštvat. *Pobaveně se usměje, načež nad jejím poděkováním jen s úsměvem zavrtí hlavou.* Nemusíš děkovat, říkám jen to, co si myslím. A někdy i to, co vím. *Pokrčí s úsměvem rameny a otočí se ke dřezu, aby mohl umýt nádobí.* Děkuji, vždy ke těší, když to slyším. *Poděkuje upřímně, když mu řekne, že je silný. Pobídne ji, aby si odpočinula a hned poté začne uklízet ingredience, které vytáhli k vaření.* Já vím, že nejsi nemohoucí, ale i tak se nemůžeš tolik přetahovat. *Mrkne na ní a uklidí poslední věc, načež se na ní s dojatým úsměvem otočí.* Také jsem rád, že jsme se u toho bazénu potkali. Přijdeš mi vážně sympatická, dobře se mi s tebou povídá.. Kdybys měla zase krušné chvilky s rodinou, můžeš mi kdykoliv napsat, nebo za mnou třeba přijít, budu tu pro tebe. Jen pokud mi napíšeš a budu ve službě, neslibuji, že odepíšu hned. Velitel by mě zabil. *Uchechtne se, načež se na ní opět usměje.* Zvládneš ho vychovat, určitě. A kdyžtak tu pro tebe stále někdo bude.

Jo, to se lidem okolo těhotný ženský doporučuje nejčastěji. *Pokýve hlavou se smíchem.* Poděkovat je slušnost a když to uznám za vhodné, tak prostě poděkuju. Nezakazuj mi to. *Zazubí se na něj a pak se přeci jen posadí a sleduje ho, jak uklízí všechny ty věci. Na to, že se tu nijak často nevyskytuje, jak pochopila, tak zvládá vše uklidit tam, kam to patří.* Nojoo. *Protočí mírně očima, protože tohle slyšela za poslední měsíce asi tak milionkrát. Upřímně mu řekne, že je ráda, že ho u toho bazénu potkala a usměje se na něj, když se na ní otočí.* Jasně, chápu. Děkuju moc, vážím si toho. Jenom..mi přijde, že pak akorát všechny otravuju. Momentálně jsem schopná se rozbrečet jenom protože nemůžu najít oblíbenou ponožku. *Přizná s menším provinilým úsměvem. Jo, není to pro lidi okolo ní procházka růžovým sadem.* Přemýšlela jsem, že bych se z paláce odstěhovala, aby vyrůstal normálně a ne jako princ nebo princezna. Stejně i když tady zůstanu, tak většina rodiny za chvíli odjede pryč kvůli domluveným sňatkům nebo budou mít tady svoje polovičky a pak i děti. Já jim to nevyčítám, ale nakonec prostě sama s ním zůstanu. O princeznu s dítětem by zájem nikdo neměl, aniž by mu šlo jenom o peníze. *Pokrčí mírně rameny a sklopí pohled. Radši se natáhne pro čokoládu na stole a jeden čtvereček si strčí rovnou do pusy.*

Ale já ti přeci nic nezakazuji. *Pobaveně se na Simone zazubí, načež jí pobídne k tomu, aby si trošku odpočinula a sedla si, to začne uklízet. Nejdříve umyje nádobí, poté uklidí různé ingredience, hádá, že je naštěstí uklízí dobře, když jej Simone neopravila. Nad jejím protočením očima se zasměje, než se začnou bavit o tom, jak se navzájem rádi poznali.* Rozhodně neotravuješ. Kdybys otravovala, nenabídl bych ti to, abys mi kdykoliv zavolala, nebo napsala. Takže se vážně toho neboj. *Povzbudivě se na Simone usměje, vážně tu chce být pro ní a bude se o to i snažit co nejvíce. Poté se zaposlouchá o tom, jak plánuje, že by dítě vychovala mimo palác. A z toho, co řekne pozná, že je na dítě opravdu sama a nikoho nemá. Tiše si povzdychne a posadí se na židli naproti Simone.* Hale.. Já vím, že se známe krátce. Ale až se ten prcek narodí, můžu ti pomáhat při mém volnu. Jakkoliv, pokud budeš pomoc potřebovat a nebude ti vadit ode mne. Přeci jen s dětmi to aspoň trošku umím, když jsem dělal takovou tu chůvu tetě, takže.. Jen nechci, abys na to případně byla sama, víš? *Pousměje se na ní a doufá, že ji to nijak neurazí. Samozřejmě to nemyslí špatně, ví, že bude skvělá nastávající mamka. Jen pro každou mamku musí být těžké, když je na prcka sama.*

Nojonojo. *Protočí mírně očima a uchechtne se. Pak už ho sleduje, jak uklízí věci a musí uznat, že pamatováka má skvělýho.* Děkuju. *Pousměje se na něj nakonec dojatě a pak začne ukusovat čokoládu, když jí dojde, kolik toho ze sebe vysypala. Většinou si spousty věcí nechává pro sebe, ale teď s těmi všemi hormony to z ní vypadlo. Sklápí pohled k čokoládě, ale když slyší, co jí říká, překvapeně k němu zvedne pohled.* To bys vážně udělal? *Zeptá se ho, protože přeci jen nemá volna neomezeně a měl by ho trávit odpočinku. A on jí místo toho nabízí, že ten čas stráví pomoci jí.* Víš, že jsi asi to nejlepší, co mě za posledního půl roku potkalo? *Zeptá se ho s úsměvem a pak se k němu natáhne a obejme ho. I když je to dosti neohrabané objetí díky břichu.*

*Hned jakmile uklidí všechny ingredience, s klidem Simone ujistí o tom, že jej určitě otravovat nebude, když mu napíše, nebo zavolá. Přeci ji to sám nabídl a nenabízel by ji něco, co by ho otravovalo. Rád někomu pomáhá, zvlášť teď má velké nutkání pomáhat Simone, protože se mu zda jako vážně skvělá žena, která si zaslouží jen to nejlepší. Nepřál by ji nic špatného a jelikož podle jejího vyprávění pozná, že je na dítě vlastně sama, hned ji nabídne pomoc.* Samozřejmě, že udělal. *Mile a upřímně se na ní usměje, když sedí přímo před ní. Poté se zaculí, když jej obejme a sám si stoupne k ní, aby se nemusela tolik natahovat.* To jsem rád, ale já ti vážně moc rád pomůžu. Nechci, abys na to byla sama. *Krátce ji pohladí po vlasech.*

*Moc jí nejde se s někým normálně obejmout, když její břicho trčí docela dost před ní samotnou, ale nějak se jí to podaří a Ryana obejme. Usměje se, když cítí, jak jí pohladil po vlasech. Malinko se od něj odtáhne, aby mu viděla do očí, které se jí tak moc líbí a po chvilce se odhodlá a vyhoupne se na špičky, aby ho mohla lehce políbit. Když se od něj odtáhne, sklopí pohled. Jenom doufá, že to nijak nezkazila. Jednoduše se nechala unést a nemohla tomu odolat.* Promiň, já... *Neví co říct, ale zachrání jí lasagne, které se dodělají.* Musim vypnout troubu. *Zahlásí rychle a vyvlékne se z jeho objetí, aby se mohla vydat k troubě, ze které vyndá pekáč. Troubu vypne a lasagne začne nandavat na talíře.* Máš velkej hlad? *Zeptá se ho, ale pohled od jídla se bojí zvednout.*

*Opatrně Simone objímá, aby ji třeba omylem nezatlačil na břicho nebo něco podobného, přičemž ji i krátce a jemně pohladí po vlasech, načež když se Simone od něj malinko odtáhne, s úsměvem ji pohlédne do očí, stejně jako ona jemu a zastrčí ji pramínek vlasů za ucho. Když se vyhoupne na špičky a krátce jej políbí, tiše zalape po dechu, protože ho tím překvapila, ale v dobrém slova smyslu. Hned jak se odtáhne, chystá se jí políbit na čelo, jenže se začne omlouvat a přejde k troubě.* Ne, Sim. Neomlouvej se. *Zavrtí hlavou, uvědomuje si, že ji řekl zkratkou.* Docela velký. *Odpoví s úsměvem na její otázku a přejde k ní, přičemž ji letmo políbí do vlasů. Vážně nechce, aby si vyčítala to, že ho políbila. Jelikož mu to rozhodně nevadilo. Vytáhne tedy ještě příbory, které připraví na stůl.*

*Sama sebe vyleká a překvapí tím, že Ryana políbí, takže se rychle odtáhne a vydá se k troubě, aby se na něj nemusela dívat a on neviděl, jak rudne v obličeji. Vlastně teď vypadá jako rajče. Malinko se pousměje, když slyší, jak jí řekl zkratkou, ale stejně se soustředí hlavně na pekáč, který vytahuje z trouby a snaží se nepopálit. To se jí povede a nakonec se vrhne na nandání porcí.* Dobře. *Přikývne a nandá mu plný talíř. Zamrzne uprostřed pohybu, když ucítí, jak jí políbil do vlasů.* Tobě... tobě nevadí, že jsem tě políbila? *Zeptá se pak trošku provinile a pak odnese talíře s jídlem ke stolu.* Dobrou chuť. *Popřeje mu ještě, než sama jejich výtvor ochutná. Dost jí to chutná, každopádně jejím těhotenským chutím k tomu něco chybí, takže začne přikusovat znovu i čokoládu.* Těhotenský chutě jsou jednoduše šílený. *Vysvětlí s pobaveným úsměvem.* Je to výborný ale. Měl bys přemýšlet o profesionální dráze kuchaře. *Usměje se na něj. To, co řekla myslí vážně.*

*To, že ho políbí, jej hodně překvapí, ale mile. Cítil se s ní opravdu příjemné, proto mu to ani za mák nevadilo, naopak. Chce ji i políbit na čelo, jenže to už se Sim omlouvá a jde k troubě, ze které vyndá lasagne. Nechce, aby si to vyčítala. Proto k ní přijde a letmo ji políbí do vlasů. Nad její zmatenou otázkou se pousměje.* Nevadí mi to, ani v nejmenším. *Zářivě se na ní usměje, ještě než vezme příbory, které položí na stůl. Jakmile jim dá Sim talíře na stůl, posadí se.* Dobrou chuť. *Popřeje ji na oplátku a hned se s chutí pustí do jídla. Po prvním soustu má co dělat, aby nad tím nepřivřel oči.* Je to výborný, ale bez tebe bych to vážně nezvládl. *Uzná, jakmile sousto spolkne a pobaveně se usměje nad tím, když k tomu začne přikusovat i čokoládu.* Koukám. *Zasměje se, když řekne, jak je to šílené. Ale on to chápe, proto k tomu nic nenamítá.* Jasně. Já bych mohl být jak chůva, tak strážce i kuchař, viď? *Zasměje se, načež nakloní hlavu do strany.* Bez tebe bych si byl schopný udělat maximálně tak ty vajíčka. Pokud bych je nespálil. *Usměje se a dál jí.* Máš nějaké své vlastní recepty, které máš ráda?

*Když slyší, že mu nevadí, že ho políbila, oddychne si a spadne z ní obrovská tíha. Díky tomu je schopná mu oplatit zářivý úsměv. Pak už se posadí ke stolu, kde mají nandané jídlo a začne k tomu přikusovat čokoládu.* Prosimtě. To je drobnost. Zvládnul bys to, jenom by ti to možná trvalo trošku dýl. Já byla jenom náhrada za recept a menší pomoc. *Mávne nad tím rukou, ve které má vidličku, protože podle ní se jenom podceňuje a ona tu nebyla tak důležitá.* Tohle ještě jde. Jsem schopná u toho mít chuť i na rybu, majolku a gumový medvídky. Dohromady. *Zasměje se.* No jasně. Já nemůžu za to, že ti jde všechno na co sáhneš. *Pokrčí rameny s nevinným úsměvem a pak se na něj zaculí.* Všechno chce jenom trochu cviku. Já taky neuměla všechno hned. *Žádná schopnost nepřichází jen tak z ničeho nic. Všechno je potřeba se naučit časem, takže by se ani nedivila, kdyby za chvíli byl Ryan stejně dobrý kuchař, jako ti, které mají normálně v paláci jenom kvůli vaření, pokud ho to bude bavit.* To asi úplně ne. Spíš třeba nějaký recepty jsem si trochu pozměnila nebo vylepšila. Úplně originálníma receptama bych to nenazvala.

*Jimi uvařené jídlo si vážně vychutnává. Doufá, že si ten recept uloží v hlavě a bude si moct kdyžtak udělat někdy i lasagne sám, aby nebyl jako přerostlé dítě, které si nedokáže ani samo uvařit.* Jsi moc skromná. *Usměje se na ně, když mu řekne, jak byla jen menší pomoc. Podle něho to tak nebylo, bez ní by nic takového určitě neuvařil, když i poprvé vařil něco většího. Jako muž v domácnosti by úplně dobrý nebyl, i když to umí s dětmi. Nad jejími chutěmi se opět zasměje.* Tak jak se říká.. Zkusit se musí všechno. *Pobaveně se zazubí. Mamka mu jednou vyprávěla, jak si jako malý mazal na pečivo nutellu a na nutellu si dával sýr, nebo si právě pečivo mazal i majolkou. Nebo míchal i sladko slané, dával si na chipsy kousky čokolády, protože mu to chutnalo. Chápe, že chutě jsou všelijaké, ať je to jakkoliv divné.* Kéž by. *Zasměje se, kdyby mu šlo hned vše, tak by si pískal.* I tak to vypadá, jako kdyby ses pro vaření narodila. A nepřeháním. *Usměje se na ní, načež se jí zeptá na její recepty. Je zvědavý, zdali si vymyslela něco svého.* A nemohli bychom si tvé upravené verze receptů někdy zkusit? *Zeptá se hned, jakmile to řekne a umyje si talíř, jakmile dojí. Plánuje ho umýt i Sim, až dojí.*