Kuchyně paláce

Zato ty ne. *Prohlásí pobaveně a u toho jemně protočí očima. I on sám je dost skromný, protože pořád popírá prakticky celou dobu. Většinu věcí dělal on a ona ho jen naváděla, jako by to dělala normální papírová kuchařka, takže na tom opravdu nemá nijak moc velký podíl.* Jo, to je nejspíš pravda. Ale zrovna takovýhle kombinace jsem před těhotenstvím nijak k životu nepotřebovala. *Poznamená s uchechtnutím a potřese nad sebou hlavou. Zároveň se pohladí i po bříšku, protože prcek poděkuje za jídlo dalším přívalem kopanců.* Možná bych to dělala, kdybych nežila tady, kdo ví? *Pokrčí mírně rameny. Nikdy nad tím zas tolik nepřemýšlela. Brala tenhle život jako něco, co jí bylo dáno a co stejně nejspíše nezmění. A i kdyby to mohla změnit a vzdala se titulu, byla by druhá a ti se jako kuchaři živit nemůžou, takže by měla stejně smůlu.* Jasně, že mohli. Ráda ti někdy něco ukážu, jestli chceš tohle zopakovat. *Rozzáří se jí oči nadšením. Je ráda, že po tomhle neutekl pryč, protože by v její společnosti déle nevydržel.* Já bych to umyla, tys uklízel. *Zamračí se trochu nespokojeně, když vidí, jak dojedl dřív jak ona a jakmile dojí ona, zvedne se umyje po sobě talíř sama.* Nenechám všechen úklid jenom na tobě. *Potřese hlavou a pak uklidí talíř na své místo a otočí se k Ryanovi.* Dneska jsem si to vážně užila, díky.

Noo, možná také jsem. Malinko. *Zazubí se na ní, i když v tom že mu pomohla, vážně nepřehání. Dle jeho mu vážně pomohla, kdyby něco takového dělal z kuchařky, určitě by to podle popisu nepochopil a udělal něco špatně. Tím si je celkem jistý.* Tak ještě uvidíš, jak to budeš mít po těhotenství, ty chutě. *Usměje se na ní, když se pohladí po bříšku a poté jí řekne, že mu připadá, jakoby se pro vaření narodila, protože z ní ta vášeň k tomuto koníčku jen sršela. Jeho mamka také měla vždy ráda vaření, jen to nebylo až takovéhle.* Rád si dnešek zase někdy zopakuji a kdoví, třeba ti někdy zvládnu něco uvařit i sám. *Zazubí se téměř natěšeně, protože se opravdu těší, až Simone zase uvidí. Necítí se v její přítomnosti jako nějaký podřízenec, naopak je mu s ní hodně dobře. Tak dobře, jako dlouho s nikým, protože si s ní rozumí a dobře se s ní povídá. Je zkrátka hrozně milá.* Je to jen talíř, umyju si ho. *Zazubí se na ní a poté, když i ona umyje svůj talíř, ještě setře linku a stůl.* Také jsem si to dnes moc užil. Můžu tě doprovodit do komnaty? *Usměje se a jako správný gentleman ji nabídne rámě, které když přijme, tak ji vyprovodí až komnatě.* Děkuji ti za dnešek, Sim. Doufám, že si to brzy zase zopakujeme. *Usměje se.* Dobrou noc. *Dá ji pusu na tvář a poté se rozejde i sám do své komnaty,s úsměvem na tváři.*

Řekla bych, že brzo tady zvládneš vařit sám, cokoliv jen budeš chtít. *Řekne mu přesvědčeně, protože dneska mu to šlo výborně a vzhledem k tomu, že něco takového vařil poprvé, tak je to podle ní fakt úžasné.* Ale uklízel jsi všechno. Taky by sis měl odpočinout přece. Nezapomínej, že pro mě je tohle jediná denní aktivita, kdežto ty máš po směně. *Připomene mu, protože přeci jen ona odpočívá celý den. Pak už si umyje svůj talíř a přikývne po jeho otázce.* Jasně, že jo. *Souhlasí a přijme jeho rámě. U toho se trochu začervená, protože to od něj nečekala a ani si nevzpomíná, kdy jí někdo takhle nabídl rámě. Vydá se s ním ke svojí komnatě a tam se zastaví a s úsměvem se na něj podívá.* Taky doufám a moc děkuju. Měj se hezky. Dobrou noc. *Popřeje mu a rozzáří se jí oči, když od něj dostane pusu na tvář. Pak vejde do své komnaty.*

*Dneska ráno byl konečně u doktora s tím kotníkem, protože už nebyl schopný na něj prakticky vůbec došlápnout. Jen obyčejné podvrtnutí to nebylo. Kotník má nalomený a museli mu dát sádru. Takže teď musí skákat o berlích a do posilovny nemůže. Nebo minimálně podle doktora a ne na běhací pás. Ale kdo řekl, že nemůže posilovat ruce nebo břicho cviky, při kterých se nemusí stát? Takže o cvičení úplně nepřišel. Teď ale míří do kuchyně spolu s Taysou, kterou teď hlídá. Má jí zavěšenou v nosiči pro miminka na hrudi, protože kvůli berlím má plné ruce. Malou to ale nejspíš dost baví, protože se směje a zubí celou cestu.* Tak co uvaříme? Máš nějaký nápady, když se tak zubíš? *Promluví k ní, když dojdou do kuchyně a rozhlédne se po ní. Nakonec zvolí zapečené těstoviny, které nejsou nijak složité a jejich příprava nezabere tak dlouho, protože přeci jen teď se sádrou není nejobratnější. Taysu si nechá v nosiči, takže ta může všechno sledovat a sem tam se natáhne po nějaké věci ručičkou a snaží se s tím hrát. Samozřejmě, že nebezpečné věci jí do ruky vzít nenechá, ale když se natáhne po jedné těstovině, jenom kontroluje, aby si to nestrkala do pusy a nezadusila se.* Nojo, jednou budeš taky kuchařka a budeš mi pomáhat. *Pohladí jí po vláskách.*

*Během práce si rozhodla skočit pro něco rychlého do kuchyně, je přece jen čas oběda. Na sobě má modré džíny a bílou mikinu. Vlasy má v ledabylém drdolu. Taysu už předtím nechala na hlídání chůvě, aby mohla pracovat, takže do kuchyně jde sama. No jak se ale ukáže, sama tam nejspíše přece jen nebude. */Proč nás vždycky něco svede dohromady?/*Zeptá se sama sebe, když tu narazí na Timothyho a což ji překvapí i malou Taysu. Ještě větší překvapení pro ni ale je, že tu její manžel skáká o berlích a má sádru. Pak nad tím ale pokrčí rameny.* Nemám malou vzít? *Zeptá se, protože nosit ji takhle a ještě vařit nemůže být jednoduché. Pak ještě rychle přejde k lednici, odkud si vezme jedno jablko. Nemá ani moc hlad, jen trochu a hádá, že tohle bude stačit. Taky se nerada přejídá.*

*Snaží se uvařit co nejlepší zapečené těstoviny. Vaření miluje a je to jeden z jeho oblíbených koníčků. Proto se do každého jídla snaží dát nějaký svůj nápad a obzvláštnit ho. Stejně tak se snaží i teď. Akorát se chystá všechno v pekáčku hodit do trouby, když se tady objeví Ash.* Jestli chceš, tak klidně. *Přikývne a uchechtne se nad tím, jak se malá Taysa hned natáhne k mamince a začne mávat těstovinou, kterou docela zdeformovala.* Myslim, že kuchařka z ní jednou bude skvělá. *Poznamená pobaveně a trochu se zamračí, když vidí, jak si bere jenom jablko.* Tohle je tvůj oběd? Nechceš se spíš najíst pořádně? Udělal jsem dost pro dva, jestli máš chvilku, než se to dodělá. *Kývne hlavou a strčí pekáč do trouby.* Já ... promiň za to, jak jsem se s tebou dohadoval. Nechtěl jsem to mezi námi zničit. *Omluví se jí a u toho se zapře o berle, aby neztratil rovnováhu.*

*Když dojde do kuchyně, uvidí tu Timothyho i s jejich dcerou. Tu nechala předtím v komnatě s chůvou, aby ji nerušila při spinkání práci si vzala s sebou do dámského salonku a nevěděla, že se už probudil. Zeptá se ho, jestli má malou vzít, protože pochybuje, že se mu takhle dobře chodí. Vezme si ji k sobě a pousměje se na ni.* Možná ano. *Přisvědčí a chytne malou za ručičku, chtěla si totiž těstovinu strčit do pusinky a to ještě nesmí. Co ví, tak těstoviny se mohou dětem dávat až od ukončení devátého měsíce.* To ještě nesmíš, zlatíčko. Půjdeme do komnaty a tam dostaneš mlíčko, jo? *Promluví k ní. Sama si vezme jen jablko, nemá ani moc hlad a nerada jí nějak moc.* Nemám moc hlad.. *Odpoví mu a pořád se dívá na malou. Musí ale uznat, že to voní vážně lákavě. Pokrčí lehce rameny.* To je jedno. /My se spolu očividně prostě bavit normálně nedokážeme.* Spíš než se mnou by sis měl promluvit s Eastonem. *Mezi nimi to nikdy nebude dobré, ale Timothy a Easton jsou přece jen bráchové a měli by se usmířit.*

*Předá malou Ash a pousměje se nad jejím nadšením z těstovin. Docela se začíná těšit na to, až vyroste a on jí bude moct naučit nějaké recepty. Všimne si, že Ash si nevybrala moc velký oběd a trochu se nad tím zamračí. Nechce, aby měla málo jídla.* Stejně bys ale měla jíst víc. Nepromítá se to všechno pak ve mlíku? *Nadzvedne mírně obočí.* Jestli se musíš vrátit k práci, klidně ti to nějak donesu. Ale měla by ses pořádně najíst. *Nabídne jí a pak se jí omluví za to, jak se s ní dohadoval.* Jo, s Eastem si promluvím. Ale teď jsi tu ty a já to chci urovnat s tebou. *Pokýve hlavou.* Není to jedno. Vážně se omlouvám. Nešlo.. Nešlo by se nějak vrátit na tu přátelskou úroveň? *Zeptá se jí opatrně.*

*Musí se pousmát nad tím s jakým nadšením malá Taysa mává s těstovinou v ručičce. Nechce ale, aby si ji dala do pusinky, protože těstoviny ještě nesmí.* No já vím, že by sis to dala, ale ještě nesmíš. Až za více než půl roku. *Zase jí ručičku s těstovinou od pusy vezme, načež si Taysa skoro uraženě odfrkne.*/Tak malá a už odmlouvá, to je hrozný./*Začíná se čím dál více bát její puberty.* Já jím dost. Měla jsem velkou snídani a prostě nemám teď hlad. *Sice se nijak nepřecpává, ale taky nehladoví. Ví, že to má vliv i na mléko, ale to je v pořádku, ona je taky v pořádku. A myslí to vážně, ne jako když něco takového řekne Timothy. * Dobře.. dám si, ale naberu si sama a jen trochu. *Podívá se na něj nesmlouvavým pohledem. Tak nějak tuší, že i kdyby teď odešla, za chvilku by se Timothy v jejich komnatě objevil s talířem úplně plným. Proto asi bude lepší, když si dá sama a jen trochu. Od nich raději stočí konverzaci k Eastonovi, což moc nezabere.* Je to jedno. Je to tvoje zdraví, dělej si co chceš. /Ale když už, taky by mi nemusel kecat do toho, jak moc jím./ *Proběhne jí hlavou.*

*Uchechtne se, když slyší, jak si Taysa odfrkne a pak se snaží přemluvit Ash, aby si dala nějaké pořádné normální jídlo s ním a nebyla jenom na obyčejném jablku.* Dobře, promiň. *Zařadí nakonec zpátečku, když slyší o její velké snídani. I tak ale nedokáže popřít, že o ní má starost.* Tak jo. *Souhlasí nakonec s tím, že si nabere jenom trochu. Vlastně si ani nevzpomíná, jestli někdy ochutnala něco od něj, ale doufá, že jí to bude chutnat. Pak se jí omluví za to, jak se choval a povzdychne si po jejích slovech.* Ale ovlivňuje to i tebe a já ti přidělal starosti. Což ode mě nebylo fér. *Řekne důvod své omluvy a pak radši stočí pohled k troubě a zkontroluje, jak jsou na tom těstoviny. Ví, že to bude ještě chvilku trvat, tak se zatím dá do pomalého úklidu nádobí a ingrediencí, které mu zbyly, i když jde o dost nemotorné pohyby, vzhledem k tomu, že se snaží balancovat na berlích.*

*Nakonec raději souhlasí, že si dá trochu těstovin, protože s Timothym je už dva roky, tím pádem ho zná a hádá, že kdyby si nedala, stejně by se před ní v komnatě objevil plný talíř jídla, které by jí jinak vydrželo na celý den. Řekne, že to co se stalo je jedno. Měl by se podle ní spíše udobřit se svým bratrem. Mezi nimi to prostě nemá šanci být aspoň trochu dobrý. Ale oni dva spolu mít zničenej vztah nemusí.* Přiděláváme si starosti navzájem.. *Pokrčí rameny. Kdyby se o ni tak nestaral, jak to dělá, taky by pro něj byl život snadnější. Kdyby to s ní vzdal, mohl si taky najít třeba nějakou milenku a byl by šťastnej. Ví, že i ten čas by se našel, kdyby místo s ní byl s tou druhou.*/Proč to prostě neudělá?/*Nechápe ho. Většina mužských by to tak řešila už od začátku. Jenže ona musela mít zrovna tu smůlu, že si vzala toho jedinýho slušnýho chlapa a dost ji tak štve, že je k ní tak milý a starostlivý. Sleduje ho, jak se snaží uklízet a potřese nad tím hlavou.* Vezme ho za rameno a pomalu ho dovede k židli. Do náručí mu dá Taysu.*Uklidím to. *Jemu by to trvalo věčnost, ona to má prakticky hned hotové. Umyje nádobí, které následně i pouklízí na své místo. Pak otevře troubu a otočí se na něj.* Už jsou, ne? *Vaření moc nerozumí, takže se ho raději zeptá*

Ty mi nepřiděláváš starosti přece. *Namítne trochu zmateně, protože netuší, na co naráží. On s ní žádné starosti nemá. Nebo si to aspoň neuvědomuje. Pak už jí nechce trápit nějakou konverzací, takže se otočí k lince a začne uklízet, což mu ale moc rychle nejde. Během chvíle ho ale Ash odvede k židli a na klíně mu skončí malá Taysa.* Já bych to zvládl. Jenom se musim s tou hrůzou naučit něco dělat. *Poznamená a začne trochu poklepávat zdravou nohou, takže díky tomu trochu natřásá s Taysou, která nadšeně vypískne. U toho jí lehce přidržuje, aby mu nespadla.* Díky za pomoc. *Pousměje se na ní a potom se podívá na troubu.* Jo, už jo. Nandáš to, nebo chceš pomoct? *Zeptá se jí, protože by mu nevadilo to nějak udělat*

Ale přidělávám. *Podle ní mu starostí přidělává až až. Dost se o ní stará, což by nemusel, ale přesto to dělá a jak mu to ona oplácí? Ví, že k němu není fér, ale.. prostě si nemůže pomoct. Nemiluje ho a ani se do něj zamilovat nechce, proto si raději drží odstup. Navíc pořád něco cítí ke svému bývalému, kterého sice už neviděla přes dva roky, ale ty city tu pořád jsou. Donutí ho se posadit a aby nemohl protestovat na klin mu posadí malou Taysu.* Tu sádru jsi dostal dneska, měl bys hlavně odpočívat. *Neví kdy přesně u doktora byl, jen ví, že včera večer tu sádru ještě neměl.*/Aspoň, že dostal rozum a zašel tam../*Jen kývne hlavou na znamení, že není zač, když to vše uklidí a zeptá se jej, zda jsou ty těstoviny už hotové.* Zvládnu to, seď. *Nandá jídlo na talíř, jemu dá více jak sobě a oběma dá do sklenky pití. Všechno sto postaví na stůl a vezme si Taysu. Svoje jídlo bude mít sněžené za chvilku a Timothymu by ještě jezení a hlídání Taysy dělalo problém.* Dobrou chuť. *Popřeje mu a dá se do jídla.* Je to vážně dobrý. *Řekne po chvilce. Kdyby nebyla tak tvrdohlavá, klidně by si dala ještě.*

Jo? A jak? Protože já to tak nevnímám. Podle mě mi starosti nepřipadáš. *Stojí si na svém a je opravdu zvědavý, co mu na to řekne a čím mu podle ní přidělává starosti. Pak už skončí v sedě s malou Taysou, kterou začne pomocí klepání nohou houpat a usměje se, když vidí, jak si to užívá.* To, že budu ležet, mi jí bohužel zázračně nespraví. *Poznamená s pokrčením rameny. Štve ho, že si tu nohu prakticky zlomil, ale teď už s tím bohužel nic nenadělá. Ale cvičení se jen tak vzdát nedokáže.* Dobře, díky. *Pousměje se na ní a počká, než jim jídlo nandá.* Tobě taky. *Popřeje jí nazpátek a pustí se do jídla.* Jsem rád, že ti to chutná. Jaký je vůbec tvoje oblíbený jídlo? *Zajímá se a pak kývne hlavou k pekáči, kde ještě zbylo.* Klidně si dej ještě, jestli chceš. Nějak vždycky uvařím víc, než je potřeba. *Přizná.*

Už třeba jenom tím jak se chovám? Taky se ti pletu do věcí, které jsou jen na tobě jako zrovna ta noha a neříkej, že tě to neštve. *Pokrčí rameny, když mu dá pár příkladů. Donutí ho si sednout a ona sama uklidní ten nepořádek, který tu je.* Jo, ale když se budeš namáhat, taky ti to nepomůže. Pokud budeš v klidu, bude tě to méně bolet a přece jen o něco lépe hojit. *Stojí si pořád za svým. Navíc stejně je už všechno uklizen a nandat na talíř jídlo a přinést ho na stůl není nic těžkého, co by nezvládla. Vezme si Taysu a pustí se do jídla a musí uznat, že je to výborné.*/Kdyby nebyl král, mohl by klidně mít vlastní restauraci./*Chodila by do ní asi často a ráda.* Nemám nejoblíbenější jídlo. Moc nemusím třeba mořský plody, ale pak mi chutná vše. *Mohl by si myslet, že je to trochu vyhýbavá odpověď, ale výjimečně je pravdivá.* I když.. teď u mě vede tohle. *Kývne k těstovinám.* Ne, to je v pohodě, jak jsem řekla, vážně nemám tak hlad. Ale je to dobrý. *Řekne a napije se. Následně se zase soustředí na malou Taysu, která natahuje ručičky k jejím vlasů. Rozepne si drdol a gumičku, která to držela pohromadě si dá na zápěstí. Blond vlasy jí ve vlnách spadnou na ramena. Jedním pramínkem pošimrá malou na tvářičkách, díky čemuž se zasměje. Musí se nad tím taky pousmát.* Zbožňuju její smích.

Projevila jsi starost, to je normální. Navíc ... měla jsi pravdu. Mám to nalomený, ne zrovna málo, takže spíš je chyba, že jsem tě neposlechl. A jak mi přiděláváš starosti tím, jak se chováš? *Nakrčí nechápavě obočí. On už se to tak nějak naučil brát tak, jak to je, takže i když ho to mrzí, ale snaží se s tím starosti nedělat. Hlavně od doby, kdy zjistil důvod toho, proč se Ash chová tak, jak se chová.* Asi máš pravdu. *Uzná nakonec trochu neochotně a pak už se s ní pustí do jídla a zajímá se o její oblíbené jídlo. Když slyší její slova o tom, že teď u ní vede tohle, koutky rtů mu vyjedou nahoru ve spokojeném úsměvu.* Jsem rád, že ti to chutná. Mohl bych ti klidně vařit častěji. Stejně tu trávím spoustu času. *Pokrčí rameny. Přeci jen není tak velký rozdíl vařit pro jednoho nebo pro dva, zvlášť, když on není schopný uvařit něčeho přesně a vždycky je toho víc.* Dobře. *Přikývne, když slyší, že si více nedá a pak dojídá svou porci a s úsměvem se podívá na Taysu, když se zasměje.* Jo, já taky. /Stejně jako ten tvůj. I když ten jsem zaslechl snad jenom jednou./ *Proběhne mu hlavou, ale tentokrát si podobné řeči odpustí, protože to nechce zkazit jako posledně, když jí pochválil úsměv.*

To je jedno. *Zavrtí hlavou. Stejně si asi oba dva budou myslet svoje. Podle ní mu přidělává starosti tím jak se chová, ale nemůže si pomoc. Nikoho si k sobě nikdy moc nepouštěla. Když jsme osmnáct let byli jen odstrkování a každý den vám nějak ubližují.. Začnete po chvilce zase od sebe odstrkovat všechny vy. Dříve, než by měli možnost vám ublížit. Udělala tu chybu, že si k sobě pustila Williema, kdyby se to nestalo dneska mohla taky být šťastnější. Když se jí zeptá, jaké jídlo má ráda, prvně neodkáže vybrat. Kromě mořských plodů jí vše a oblíbených jídel má hned několik. Ale tyhle těstoviny, které udělal momentálně vedou. * Ne, to vážně nemusíš. *Nebude mu přidělávat starosti a navíc, pak by spolu trávili taky o něco více času a zase k sobě měli blíže.* Kdybys nebyl král, chtěl by ses živit tímhle? Chtěl bys být kuchař? *Zeptá se jej a krátce se na něj podívá. Pak si ale rozpustí drdol a polechtá vlasy Taysu na tváři.* Myslím, že tak za rok bychom mohli zkusit mít další dítě.. Ještě těhotenství devět měsíců.. To by byly malé už dva roky. Co myslíš? *Podívá se na něj. Ví, že musí mít další miminko a takhle se jí to zdá ideální. Nechce ho mít moc pozdě, aby si měla malá s kým hrát.*

Není. Jestli nedokážeš uvést příklad, tak to znamená, že to není pravda a je to jenom něco, co si sama namlouváš. *Pokrčí rameny a zvědavě se na ní dívá s očekáváním toho, co vymyslí.* Já vím, že nemusím. Ale chci. Jestli ti to bude chutnat, tak budu jedině rád. Je trochu divný všechno zkoušet jenom sám a nemít od někoho dalšího zpětnou vazbu. Navíc jak jsem řekl, vždycky toho udělam víc. *Uchechtne se a kývne hlavou směrem k lince, kde v pekáči stále čeká porce ještě minimálně pro jednoho člověka.* Asi jo. Bavilo by mě to. Každej den prostě zajít do vlastní kuchyně, zkoušet nový věci.. sledovat lidi, jak jim chutná to, co jsem sám udělal. Jo, bavilo by mě to. *Přikývne nakonec s menším úsměvem.* Ale nikdy se toho nedočkam, takže je to stejnak asi jedno. *Pokrčí ramenem a dojí svou porci.* Myslím, že je to dobrý nápad, ale záleží to na tobě. Přeci jenom ty budeš muset to těhotenství přežít a projít si dalším porodem. Je to hlavně na tobě.

Ani trochu ti třeba není líto toho jak se chovám? Někdy se snažíš dělat práci za mě. Často mi nosíš nějaký dárky, který musíš shánět a o který ani nestojím. Tímhle ti přidělávám podle mě práce dost. I když dvě z těch tří věcí, co jsem vyjmenovala by se vůbec dít nemusely. *Nechce po něm dárky a ani, aby dělal její práci. Něco podobného jí nabízel i jeden z prvních večerů, co strávili tady v Illey, odmítla, ale má pocit, že té práce je pořád méně než předtím a nechce, aby si bral cokoliv, co by měla dělat ona. Nabídku toho, že by jí vařil zdvořile odmítne. Za jedno, protože ho nechce otravovat a za druhé, aby spolu nemuseli trávit moc času navíc.* Jak chceš. *Pokrčí tedy rameny.*/Proč musí být sakra tak milej? Proč mi to stěžuješ?/ Možná dočkáš. Jednou po nás Taysa vládu převezme. Sice ti bude přes čtyřicet, ale co na tom? Za tu dobu ještě více zdokonalíš svoje recepty a budou si u tebe dělat rezervace na roky dopředu. *Vařit podle ní umí vážně dobře. A až bude vládnout Taysa, sice jí budou pomáhat, hlavně ze začátku, ale pak a tohle bude času dost. Těší se, až se to stane. Nejspíše se sama odstěhuje do nějakého sídla, někam daleko ale ne zase moc daleko, aby mohla kdykoliv, kdy by její dcera potřebovala přijet.* Další dítě se od nás očekává, navíc ani nechci, aby byla Taysa osamělá. Což by jinak byla. A jak jsem řekla, mě se to v tu dobu zdá tak nějak ideální. *Pokrčí rameny.*

Slíbil jsem ti, že dárky ti už jen tak dávat nebudu, když ti to tak vadí. Práci ti taky nechávám tvojí. A jinak ... máš důvod pro to, jak se chováš a já to respektuji a snažím se to chápat. *Odpoví jí jednoduše, protože to takhle vidí. Nic jí nezazlívá a ani se nesnaží nijak se litovat. Takhle to je a ona se takhle nechová jenom na truc.* Kdyby ti to bylo nepříjemný, stačí říct. Já se jenom snažím vymyslet, jak ti to tady se mnou trochu zpříjemnit, když už fyzický dárky se ti nelíbí. *Pokrčí rameny, když se baví o tom, že by jí vařil a u toho se na ní pousměje.* Jo, to možná jo, ale kdo ví, jak to v tu dobu bude. Navíc nechci, aby byla Taysa nějak hodně brzo omezená vládou. Chtěl bych, aby si užila co nejdýl to půjde aspoň nějakou svobodu. *Nechce si dělat plané naděje na to, že se splnění svého snu dočká v budoucnosti, když by to tak vůbec nemuselo být.* Tak v tom případě dobře. Myslím, že nakonec bude za sourozence ráda. *Přikývne a podívá se s pobaveným úsměvem na Taysu, která se právě docela nelibě šklebí.*

*Nic na to neřekne. Jak čekala, každý na to stejně má jiný názor. Stejně si myslí, že mu starosti přidělává. Už jen tím jak se snaží přemýšlet a vymyslet něco, co by mohl udělat a ji to neurazilo nebo nenaštvalo nebo tak. Je ale ráda, že aspoň ty dárky jí dávat nebude. Pak tedy souhlasí, že jí občas vařit může, sice je jeho jídlo dobrý, ale nechce aby pro ni něco dělal.* Já nechci, abys mi to zpříjemňoval to nemusíš. Nestojím o to, abys pro mě pořád něco dělal, chápeš to? *Povzdechne si.* Jo, to chápu, ale jednou korunu stejně dostane. A i kdyby ti v tý době bylo šedesát, měl by sis za svým snem jít. Stálo by to za to. *Taky nechce Tayse dávat vládu zbytečně brzo, nechat jí chvilku volnost, ale jednou se královnou bude muset stát. A pak si s Timothym budou oba dva moci jít svou cestou, konečně. Začne se s ním bavit o druhém dítěti a po jeho slovech, kdy tvrdí, že za sourozence bude rada se uchechtne.* Jo, to nadšení na ní jde úplně vidět. *Poznamená pobaveným tónem hlasu.*

Co je tak špatnýho na tom, že se tě snažím potěšit? Dobře.. S těmi dárky jsem to asi přehnal. Ale já se s tebou teď chci jenom prostě podělit o to, co miluju. Dělám to rád a stejně jak vidíš, tak vždycky uvařím něco navíc, takže aspoň zamezíš tím, že se to třeba vyhodí. Nesnažím se tě získat na svojí stranu, klidně mě dál nenáviď. *Pokrčí rameny a radši sklopí pohled ke své porci, kterou dojí. Takhle narovinu to asi nikdy neřekl, ale podle něj ho Ash prostě nenávidí a on sám už přestal doufat, že by se to někdy změnilo.* Jo, já vím. Ale je zbytečný si dělat nějaký plány takhle do daleký budoucnosti. Nikdo nevíme, jaký to bude v tý době. Občas je těžký plánovat něco jenom týden dopředu. *Namítne a pohled pořád upírá do talíře.* Taky jsem prý takhle reagoval na narození Easta. Teď jsem rád, že ho mam a stejný je to i s May. *Poznamená a pak se zvedne a odnese jejich talíře.* Já... Mam ještě nějakou práci. Necháš si Taysu, nebo si jí mam vzít s sebou? *Zeptá se jí, protože má pocit, že pro dnešek už se oba trápili vzájemným rozhovorem dost a on by jí měl zase nechat být.*

Není pravda, že tě nenávidím.. *Řekne tiše.* Jen se do tebe nechci zamilovat. A ty mi to tím jak se chováš zrovna nezlehčuješ. Osmnáct let jsem byla odstrkována vlastní rodinou. Vždycky jsem byla ta špatná já, i když třeba něco provedly sestry, byla to moje chyba. Tu starší měli radši, protože byla prvorozená. Tu mladší zase, protože byla roztomilá jak byla malá. Každej den jsem snášela urážky, připomíná toho jak jsem zbytečná. Nikdy mi neprojevili ani špetku pozornosti nebo vstřícnosti. Třeba zrovna ten den, kdy jsem se dozvěděla o našem zasnoubení.. Prosila jsem otce i matku, aby mě nechali s tebou promluvit, aby se to zrušilo, protože jsem jim zrovna oznámila, že chlap, kterýho jsem milovala mě požádal o ruku. On byl první, kdo se ke mě choval mile a já si ho pustila k sobě. To byla chyba. Nechci k sobě nikoho pouštět. Akorát to vždycky skončí pro mě bolestně. Proto se chovám tak jak se chovám. *Vysvětlí mu a promne si oči.* Jo, to je pravda. *Uzná a dále to tedy neřeší. Nechá ho odnést talíře, i když to chtěla udělat sama.* Klidně si ji nechám, ať to máš rychleji.. V komnatě se pak o ni můžeš zase starat ty, kdybys s ní chtěl strávit čas. *Zvedne se i s malou.* Díky za to jídlo. *Poděkuje mu a pak se s Taysou v náručí vydá do komnaty. Je akorát tak čas, protože malá už začíná být nevrlá, má taky hlad.*

*před chvílí přišel z města, kde byl nějakou tu dobu v baru, kde se kolem něj motala nějaká holka. Už se ale vrátil do paláce, protože měl v plánu vytáhnout po delší době kytaru, na kterou si vzpomněl včera díky Maddie. Na sobě má černé džíny, šedé triko a černou bundu. Vlasy má dost neučesané, protože v baru nezůstal jen u nevinného popíjení alkoholu. Před tím, než se vydá do hudebního salonku, zamíří do kuchyně, protože má celkem hlad. Vezme si z lednice jen cereálie, které nasype do misky a dá tam i mléko.*

*Dokud se jí Nick neozve, neplánuje se s jídlem připomínat. Zjistila, že si dneska vyrazil do města, takže plánuje aspoň nějakou tu zeleninu vyhodit a nechat tam špinavou misku, aby se neřeklo a ona nemusela jíst pozdě večer. Zase připomíná klepající se kouli díky dvěma huňatým mikinám. Jakmile do kuchyně vejde, uvidí Nicka. Chce se schovat, aby jí neviděl, ale podaří se jí shodit pár kastrolů, čímž udělá docela rámus.* Sakra. *Zanadává a dá se do uklízení.*