Komnaty královské rodiny

*Odkašle si, aby byl schopný znovu promluvit a pak promluví znovu, protože poprvé nerozuměl ani sám sobě. Opře se do jejího objetí.* Méďo? *Uchechtne se. Nějak se nedokáže vrátit do přítomnosti a plně začít vnímat kde je a nějaké souvislosti a vzpomínky pojící se s tím místem a konkrétní osobou. Pohled přesměruje k jejích rukám, i když jenom to ho stojí plno energie.* Muselas být v bezpečí. *Stiskne jí jemně ruku a pak zvedne pohled. U toho si všimne jejího bříška, na kterém sice těhotenství znát nijak moc není, ale jemu to pomůže si vzpomenout na tu další osůbku, o kterou si v Africe dělal starosti. Pak se podívá poprvé do jejího obličeje.* Ale je jsem nezachránil. Měli rodiny. Jeden z nich měl manželku, co čeká dítě. Bavili jsme se o tom, jak se oba na naše uzlíčky těšíme. *Nadzvedne trochu koutky ve smutném úsměvu.* A pak ho.... zabili a ... a.. *Nedokáže říct tu krutou pravdu o tom, že ho snědli. Že posloužil jako obyčejný oběd.*

*Je ráda, že ho po té dlouhé době a těch dnech, kdy se bála, že ho už nikdy neuvidí, může zase obejmou a cítí jeho vůni.* Jo, jsi přece můj medvídek, lásko. *Pousměje se na něj, i když pocítí strach z toho, že by tím co prožil, mohl něco zapomenout.* V bezpečí jdme jedině s tebou a když vím že jsi v pořádku. *Namítne a když se na ni podívá, položí mu ruku na tvář, jako by se chtěla přesvědčit, že je vážně v pořádku a vážně teď tady sedí.* Nemohl jsi nic dělat, nemůžeš za to. *Zavrtí hlavou a když zmíní ty uzlíčky, mimo děk si položí ruku na bříško, kde se skrývá jejich drobeček.* Šš, nemusíš o tom mluvit. *Řekne, i když ví, co chtěl říct a jenom z té myšlenky na to, co se stalo a také z těhotenských nevolností, se jí několikrát převrátí žaludek, že musí pevně zavřít oči, aby na zem nehodila obsah jejího dnešního oběda.* Chceš odložit svatbu nebo to zvládneš? *Zeptá se ho na jendu věc, na kterou si práve vzpomněla. Nevadilo by jí, kdyby se to odložilo, jde jí jen o to, aby se na to Wyatt cítil.*

*Trošku zmateně nakrčí obočí a pak mu hlavou přes vzpomínky na jeho pobyt v Africe proběhne vzpomínka na čas strávený s Polaris. Dojde mu, že medvídkem ho nazývá dost často a vybaví si i jeho přezdívku pro ní, opička.* Promiň, opičko. Jsem .. zpomalenej.. *Omluví se jí a po jejích dalších slovech jí obejme jednou rukou a přitulí si jí k sobě.* Nic se ti nestane, neboj. *I po tom všem je pro něj bezpečí a zdraví Polaris s jejich dítětem to nejdůležitější a bude se snažit je ochránit jak jen bude moct. Teď je rád, že přeci jen nevzal Polaris s sebou, jak původně uvažoval. Chtěl jí udělat radost a ukázat jí plno krásných míst, ale je rád, že si to rozmyslel.* Já vím, ale ... i tak ... vidět to... a.. nemoct jim pomoct... Prostě... *Potřese hlavou, protože to jen tak z myšlenek nedostane a nedokáže o tom pořádně ani mluvit. Když se ho pak zeptá na svatbu, na chvíli mlčí.* Nemůžu to už dýl odkládat. Země potřebuje královnu. Já potřebuju královnu. *Pousměje se na ní a pohladí jí po tváři.* Zvládnu to. Neboj. *Pousměje se na ní.*

*Když mu řekne její přezdívkou pro něj a on to nepochopí, bojí se, že by mohl na něco zapomenout, třeba zrovna ty nejkrásnější chvilky co spolu zatím zažili. Když ji ale osloví taktéž přezdívkou, uleví se ji a pousměje se na něj.* V pohodě, já to chápu. *Usměje se na něj o něco víc a pak se na něj usměje spíše posmutněle.* Spíš mi slib, že se nestane nic tobě. *Zamumlá potichu a potom zavrtí hlavou.* Já vím, já vím. Ale zkus na to nemyslet, jo? *Pohladí ho po vlasech, přičemž se ho potom zeptá na svatbu.* Kdyby jsi to chtěl odložit, všichni by to pochopili. Ale kdyby ses zítra necítil dobře, klidně i pár minut před svatbou, tak to odložíme, jo? Nebo když budeš chtít, tak odejdeme hned po tom, až budeme svoji. *Usměje se na něj a poté hlavou kývne k posteli.* Měl by si odpočívat, nechceš si lehnout? *Zeptá se ho s úsměvem na rtech.*

*Řekne jí také její přezdívkou, aby jí dal najevo, že si už vzpomíná a mírně nadzvedne koutky rtů.* Můžu ti slíbit, že budu opatrný a pokusím se dávat pozor, aby se mi už nic nestalo. *Navrhne a pokrčí u toho mírně rameny. Náhoda je blbec a on jí nechce dávat sliby, které by nemohl splnit.* Budeš tu se mnou? Já ... když jsem sám, nedokážu myslet na nic jinýho.. *Podívá se jí do očí. Nechce jí nutit tu trávit čas, protože teď s ním rozhodně zábava nebude, ale rád by jí tu měl.* Dobře. Ale neboj, na 99% to zvládnu. *Pořád zná své povinnosti a pořád ví, že je musí plnit, takže pokud nebude totálně na zhroucení, svatbu neodvolá.* Nechci odkládat den, kdy budeš konečně moje a budeš Schreave. *Pousměje se na ní a palcem jí pohladí po hřbetu ruky.* Nejdřív ti chci něco ukázat. *Zvedne se po dlouhé době konečně z postele a vydá se ke svému batohu, ze kterého vyndá menší sametovou krabičku a s ní dojde k ní.* Byl jsem v Nové Asii, než jsem jel do Afriky a tam jsem viděl tyhle prstýnky. Můžou to být naše svatební, kdybys chtěla. *Pokrčí rameny a sleduje její reakci.* Promiň, že se mnou teď moc legrace nebude, opičko. *Omluví se jí tišším hlasem.* Miluju tě tak moc, jak to jenom jde. *Ujistí jí.* A toho drobečka taky. Je s ním všechno v pořádku? *Dojde mu, že už dlouho neslyšel žádné novinky a že se zatím na toho uzlíčka ani nezeptal.*

*Usměje se na něj a přikývne.* Budu, nehnu se od tebe na krok. *Ujistí ho a zase koutky úst zvedne o něco víc.* Pořád je tam to jedno procento. *Povytáhne obočí, ale nakonec pokrčí rameny.* Dobře. Polaris Bree Schreave. Těším se, až se budu moct představovat pod tímhle jménem. *Zazubí se a potom zase povytáhne obočí, na půl zvědavě, na půl starostlivě. Když vytáhne krabičku a uvidí prstýnky, překvapeně vydechne. Přejede po nich prstem a poté se s velkým úsměvem obrátí na Wyatta.* Jsou nádherný. *Vydechne a pak zase zavrtí hlavou.* No tak, neomlouvej se. Nemusíš povídat vtípky, abych se cítila šťastná, jsem šťastná jen díky tomu, že tě mám konečně u sebe a zase mužů cítit tvou vůni, lásko. *Nahne se k němu, aby ho mohla krátce políbit.* Taky tě miluji. *Prohrábne mu vlasy, přičemž když se zeptá na miminko, instinktivně si ruce položí na břicho.* Je v pořádku. Doktoři chtěli, abych teď jak si byl pryč chodila na kontroly častěji, je v pořádku. *Ujistí ho a pohled skloní ke svému bříšku.* Ale už by o sobě mohl dát vědět jinak, než chutěmi a nevolnostmi.

Děkuju. *Skloní se k jejímu rameni a jemně jí na něj políbí.* Nechci slibovat nic, co bych nemohl třeba náhodou splnit. Dvacet čtyři hodin je plno času na to, aby se toho plno stalo. *Pokrčí jedním ramenem. Sám ví, co se během jednoho dne může změnit. Jeden den si psal s Polaris a ujišťoval jí o tom, že bude v pořádku a druhý den už byl v zajetí u kanibalů.* Zní to nádherně, lásko. *Usměje se na ní, protože se mu hrozně líbí, že bude oficiálně jenom jeho a bude mít jeho příjmení. Pak už dojde pro prstýnky, které pořídil a ukáže jí je.* Takže ti nevadí mít je? Jestli chceš, klidně nějaké můžeme zítra vybrat spolu. *Navrhne jí, protože chce, aby to bylo hlavně podle jejích představ.* Jenom nechci, abys kvůli mě měla depky. *Vysvětlí a oplatí jí polibek.* Myslím, že na to si asi budeš muset ještě chvilku počkat. *Pohladí jí po bříšku.* Mám takové štěstí, že vás dva mám. *Poznamená a políbí Polaris do vlasů.*

*Spokojeně vydechne když ucítí jeho polibek na svém rameni.* Takhle nepřemýšlej, za dvacet čtyři hodin se toho může plno stát, ale taky nemusí. *Pokrčí rameny, i když si vzpomíná jak se bála vůbec usnout, aby se druhý den nedozvěděla, že její snoubenec se někde našel mrtvý.* Nevadí, jsou nádherné. Chci je. *Usměje se na něj a rozhodně přikývne.* Nebudu mít, neboj. Jsem ráda, že tě mám konečně u sebe. *Zašeptá, přičemž se potom uchechtne a přikývne.* Jo, to asi jo. Ale to čekáí mě nebaví. *Zamumlá na oko uraženě a prytem se do bříška opatrně dloubne, jako by toho drobka chtěla přinutit k tomu, aby se nějak ozval.* A my máme štěstí, že máme tebe. *Spokoneně se usměje a následně se odsune na posteli do zadu, kde si lehne a čeká, že si lehne vedle ní.* Mám takovej pocit, že tvoje rodina se mnou ztrácela nervy, protože jsem si každý den skoro už rezervovala letenku a byla jsem nepříčetná, že za tebou chci letět a hledat tě. *Potom zvedne ukazováček a zabodne ho do vzduchu.* Ale! Může za to ten drobek. *Pokrčí rameny jako andílek.*

Víš, že nejsem moc optimista. *Poznamená s menším pobaveným úsměvem, protože on je rozhodně spíše pesimista, který vám vystřihne ten nejhorší možnej scénář, jakej se může v dané situaci odehrát.* To jsem rád. Takže nemám tak hrozný vkus na šperky? *Ujistí se s pobaveným úsměvem.* Musíš být trpělivá, lásko. Za chvíli o sobě dá vědět tím, že se nebudeš vejít do kalhot a budeš se kolébat jako tučňák a později bude i kopat. *Zazubí se na ní a doufá, že teď neschytá nějakou ránu. Pak jí sleduje, jak si lehá na postel a lehne si na bok vedle ní. Rukou jí začne hladit na boku a na stehnech.* Pol, i kdybys těhotná nebyla, nikdo by tě nikam nepustil. Já bych nechtěl, abys tam jela. Sám jsem se přesvědčil o tom, jak je to tam nebezpečný a to jsme jeli po oficiální cestě. Natož pro tebe, kdyby prolízala s ostatníma veškerý lesy a tak. Už tak si vyčítám, že tam riskovali Stefan s Elsie. Neumím si představit, že by se stalo něco tobě. *Potřese hlavou a povzdychne si.* Už jsme spolu, nemá smysl se tím trápit. *Pousměje se na ní. On si teď dělá hlavně starosti o vztah mezi Afrikou a Illeou, protože už posledních čtyřicet let byly ty vztahy napjaté a momentálně je plno lidí přesvědčeno, že by měla Illea Africe vyhlásit válku za to, co se stalo.*

Ne, ty jsi chodící bouřkovej mráček. *Pobaveně se na něj zazubí a potom si nadšeně prohlédne prstýnky.* Máš skvělý vkus na šperky. *Koukne se na své ruce, kde má oba dva zásnubní prstýnky, které ji dal, protože si nedokázala vybrat, jaký bude nosit, nosí oba dva. Když pak uslyší ty skvěle ukliďnující slova, má chuť se natáhnout po polštáři, ale nakonec se spokojí s uraženým založením rukou na hrudi.* Až se budu kolébat jako tučňák, budeš mě asi muset nosit. Jinou možnost nevidím. A taky ti odměníme změnami nálad. *Zazubí se na něj a u toho ho pobaveně cvrkne do nosu.* Já vím. Jen jsem si přišla strašně k ničemu. Sice jsem byla na poradě, kterou vedla Cam, ale chtěla jsem být nějak užitečná. *Zamumlá, ale po jeho dalších slovech se pousměje a přikývne.* Už se od tebe nehnu na krok. *Usměje se ještě více, přičemž se k němu více přitulí.*

Zas tak hrozný to se mnou neni. *Uchechtne se, i když je to jednoduše jenom projevem jeho tvrdohlavosti a potřeby mít vždycky pravdu a poslední slovo. Sám moc dobře ví, že to tak je.* Tak to ti je budu kupovat častěji. *Usměje se na ní zamilovaně. Pak jí uklidní tím, že se za chvíli nebude vejít do kalhot a bude se kolíbat jako tučňák. Její reakci se zasměje.* Klidně tě budu nosit, zlato. To přeci moc dobře víš, ne? Ale budeš roztomilá, až budeš mít bříško. *Pousměje se nad tím.* Třeba budeš mít i roztomile nafouklý tvářičky. *Zazubí se na ní jedním prstem jí pohladí po tváři.* Změnama nálad? Jestli budeš jako Cam a zničeho nic se rozbrečíš a ani nebudeš vědět proč, tak se stěhuju na chodbu. *Uchechtne se a rukou u toho ukáže na dveře.* Na poradě? Jak vám to šlo? *Zajímá se. Tuší, že jak jeho sestra, tak jeho snoubenka, byly úžasné.* Já od tebe taky ne. *Přitulí si jí k sobě a nadechne se její vůně.* Chtěla bys po svatbě bydlet tady? Nebo můžeme být klidně u tebe. Nebo si zařídit úplně jinou komnatu, jak budeme chtít. Řekni si. *Pokrčí ramenem.* Ale aby se ti rozhodovalo snadněji, tak je tu něco, co ti musim ukázat. *Usměje se trochu šibalsky a vytáhne mobil, na kterém něco rychle naťuká. Pak se začne jedna knihovna nedaleko postele otáčet a odhalí tak průchod do tajné místnosti.* Takový moje menší tajemství, o kterém neví ani moji sourozenci. *Zazubí se na ní a pak jí vezme za ruku a projdou spolu do jeho tajné skrýše. Není to nijak luxusní místnost, spíše připomíná betonový bunkr, který osvětluje ze stropu jedna žárovka. Více světla pochází z osvětleného baru, který nabízí nejrůznější druhy alkoholu. Vedle baru se nachází jedna menší pohovka. Také jsou tu bubny a v neposlední řadě i boxovací pytel.* Moje schovka. Naše, pokud budeš chtít. *Pokrčí rameny.*

Fajn, tak nejsi bouřkový mráček. Jsi dešťový mráček. Lepší? *Uchechtne se a poté mu zamilovaný úsměv oplatí.* Tak jo. *Přikývne a pak si uraženě založí ruce na hrudi.* Ale nechci, aby sis něco udělal, vždyť budu dvojnásobmě těžká. A roztomilá nebudu, budu vypadat jako tuleň. *Zamumlá nesmlouvavě a když zmíní to o tvářích, schválně je nafoukne a ještě s těmi založenými pažemia dvěma copy vypadá jako malé dítě. Když zmíní změny nálad, po jeho reakci se nevinně usměje a pošrábe se na zátylku.* Lásko? Ty nalády se mi už docela rychle začaly střídat. *Nevinně se poškrábe na zátylku a doufá, že si teď nesebere věci a vazne nepůjde na chodbu.* Řekla bych že dobře? Ale řešilo se hlavně to, jak tě najít. *Usměje se na něj a pak se jí rozzáří oči, když slyší o společném bydlení v komnatě. Když ale začne vyťukávat něco do mobilu, zmateně nakrčí obočí a poté ještě více zmateněji pohled stočí na knihovničku, která se dala do pohybu. Udiveně zamrká, načež jeho ruku stiskne a když se ocitnou v té tajné místnosti, unikne ji ohromené vydechnutí.* To je úžasný. *Ohromeně se rozhlédne kolem sebe a pak se zase otočí na Wyatta, přičemž má výraz malého dítěte o Vánocích.* Chci. Budeme bydlet tady. *Zazubí se na něj a znovu se kolem sebe ohromeně rozhlédne.*

Musim být mráček? *Zeptá se pobaveně, ale zároveň pořád nespokojeně a pak protočí očima.* Dvojnásobně těžká nebudeš ani náhodou, zlato. Možná o něco těžší, ale to nevadí, protože pár kil navíc ti neuškodí. Jsi teď lehká jako pírko, až se bojim, abych ti neublížil, když se třeba u sexu necham unést. *Pousměje se na ní a pokrčí během mluvení rameny.* Tuleni jsou docela roztomilí. *Uchechtne se a když jí vidí, jak nafoukne tváře, rozesměje se. Jakmile vidí její nevinný úsměv, nadzvedne obočí a v duchu se připravuje na nejhorší. Když pak slyší její odpověď, vykulí oči a potlačí chuť vzít nohy na ramena a běžet se schovat třeba k Aless.* Tohle je nefér. *Postěžuje si.* Nejde to nějak vypnout? *Koukne na ní s nadějným výrazem a pak se jí zeptá na to, jak šla porada.* Jako královna v tom budeš excelovat. *Je si tím jistý. Už na Tribunálu věděl, že ona bude úžasná královna a přesvědčuje ho o tom stále víc. Pak se rozhodne jí ukázat menší vychytávku své komnaty a odhalí tajnou místnůstku.* Nojo.. Knihovna je jenom pro tyhle účely. Jinak nečtu. *Zasměje se a vejde s ní do své skrýše.* Dobře. *Přikývne a dojde za bar.* Co si má budoucí žena přeje? Teda.. samozřejmě to budeš mít bez alkoholu. *Uchechtne se a zároveň začne připravovat věci na drink pro sebe.* Míchat všelijaký drinky jsem se naučil po barech. Občas se to hodí, když člověk má chuť na něco víc, než na obyčejnýho panáka. *Vysvětlí jí. Tuší, že tohle o něm asi nevěděla.*

Chtěla jsem říct, že jsi Dráček Mráček, ake už jsi medvídek, takže klidně nemusíš být mráček. Medvídci jsou taky mručouni. *Uchechtne se a když vidí jeho protočení očí, nedájí to a musí jimi protočit také.* Za prvé... Nejsem lehká jako pírko. Za druhé... Neublížíš mi, protože nejsem žádná porcelánová panenka a za třetí... Sex ti asi chyběl, co? *Zazubí se na něj a schválně na něj zamrká.* Jo a za páté, tuleni jsou roztomilí, ale já bzdu takovej tulení vorvaň. *Pokrčí rameny a následně pobaveně zavrtí hlavou.* Nejde, lásko. Ne že bych to zkoušela, ale nálady nejsou na baterky. *Uchechtne se a poté se usměje.* Snad, pořád se bojím, že lidi se mnou nebudou spokojení. *Poví upřímně a potichu si povzdechne.* Měl bys, těšila jsme se, že nám obohm budeš čist pohádky na dobrou noc. *Hlavou kývne ke svému bříšku a usměje se.* Drinky moc neznám, takže mi udělej cokoliv budeš chtít. *Usměje se na něj, ještě stále ohromená z téhle místnosti.* Já tě prostě miluju. *Vydechne s úsměvem, když se dozví o jeho zkušenostech s mícháním drinků.*

Nejsem mručoun. *Zamračí se nespokojeně a trochu nafoukne i trucovitě tváře.* Jsi lehká jako pírko, to snad můžu posoudit, když jsem tě několikrát nesl, ne? Vypadáš jako porcelánová panenka a sem tam ti až nebezpečně trčí kosti. Takže se asi naučim vařit a sám si tě vykrmim. *Zazubí se na ní andělsky.* A .... o sexu radši ani nemluv. *Už jenom při té zmínce mu kalhoty začaly být o něco málo těsnější.* Chybí ti tam za čtvrté, to je jedna věc. A druhá je, že mě se tulení vorvani líbí a přijdou mi roztomilí. A to mi nevymluvíš, takže se o to ani nesnaž. *Zazubí se na ní.* Budou spokojení. Protože jim bude vládnout ta nejlepší královna, která je povede se srdcem a láskou. *Ujistí jí s povzbudivým úsměvem. Pak jí ukáže průchod do své tajné místnosti.* No dobře, pohádky na dobrou noc asi překousnu, ale žádný jiný knížky nepotřebuju. Počtu si každej den dost při práci. *Zasměje se a ve svém úkrytu se jí zeptá, jaký koktejl chce udělat.* Dobře. *Přikývne a dá se do přípravy. U toho jí vysvětlí, kde se to naučil.* Miluješ mě díky tomu, že ti vždycky udělám alkoholový osvěžení po náročnym dnu? *Zazubí se na ní a položí před ní na bar namíchaný koktejl.* Speciálně pro tebe. Jmenuje se sex on the beach. *Mrkne na ní.* Chceš dodržet tradici a dneska spát někde jinde, abysme se zítra viděli až u oltáře? *Zeptá se jí potom, co upije ze svého drinku. Rád by jí měl u sebe, ale zároveň chce, aby ten den byl přesně podle jejích představ.*

Bacha ať neuletíš. *Zasměje se když uvidí jeho nafoukle tváře a prstem do nich dloubne. Potim zase protočí očima.* Nejsem lehká jako pírko. To říkáš jen tak. A s tím vařením... Nedopadlo jako když vařila tboje sestra? *Zamrká na na něj pobaveně a zavrtí hlavou stejně pobaveně, když začnou mluvit o sexu.* S tím bychom taky něco měli udělat, co? *Našpulí rty a zatváří se, jako by mluvila třeba o počasí.* To nevadí. *Zamumlá, přičemž si povzdechne a poraženecky se zašklebí.* Jsi hroznej paličák. *Postěžuje si, ale zároveň ji u toho pobaveně škubají koutky.* Snad, ale stále se trošu bojím. *Poví tiše, ale poté s ním přejde to tajné místnosti, ze které je Neskutečně ohromena.* Ten uzlík se už na tátovo předčítání těší, stejně jako maminka.* Ne, i když možná taky. Ale hlavně tě miluju kvůli tomu, že jsi skvélý a úžasný. *Usměje se na něj zamilovamě, načež si potom vezme do rukou namíchaný koktejl. Pobaveně zvedne obočí nad názvem, ale nic na něj neříká, jen se napije. Pak vykulí oči a napije se zas.* Je to vynikající. *Uzná s úsměvem a následně pokrčí rameny.* Chci tě mít u sebe, když jsem tak dlouho nemohla, takže mi to žádná tradice nepřekazí. *Usměje se na něj, příčemž si u toho zastrčí pramínek vlasů za ucho.*

Neboj, už ti nikdy neuletim nikam pryč. *Ujistí jí s úsměvem a pak protočí očima.* Proč bych to asi říkal jen tak, kdyby to nebyla pravda? Je to pravda, Pol a ty jsi hrozně lehoučká. *Uchechtne se.* Jo, to asi jo. Ale kdybych předtim chodil na lekce, tak třeba ne. Strejda takhle chodil do kuchyně a jedna kuchařka ho naučila vařit. Vaří skvěle. Začal se to učit kvůli tetě. *Pokrčí rameny. Přijde mu to od strejdy Jaspera jako úžasný gesto a navíc si ještě doteď pamatuje, že dělal výborný kakao a palačinky i jemu, když utekl chůvě a narazil na něj v kuchyni.* A třeba bysme mohli vařit něco spolu. Mohli bysme třeba..... Spolu.... Krájet chleba...? *Navrhne a sám nakonec nad tím návrhem vyprskne smíchy.* A copak s tím hodláš udělat, krásko? *Zeptá se jí provokativně a zamžiká u toho obočím.* Všimla sis až teď? *Zeptá se jí se smíchem, když ho nazve paličákem.* Neboj se, lásko. Zvládneme to. A lid si tě zamiluje. *Je o tom přesvědčený.* Nebojte, budu vám předčítat každý večer. Pokud teda neusnu rovnou ve dveřích, až se budu vracet z pracovny. *Uchechtne se a pak jí už začne připravovat koktejl.* Nepřeháněj. *Potřese hlavou a pak jí dá její hotový koktejl a musí se zasmát, když vidí její reakci po ochutnání.* Tak to jsem rád, budu ti ho dělat častěji. *Mrkne na ní a pak se usměje, obejde bar a obejme jí zezadu. Přivine si jí k sobě a opře si bradu o její hlavu.* Už nikam nejdu, neboj. Nic nás nerozdělí. *Ujistí jí potichu a políbí jí do vlasů.* Nejsi unavená? *Koukne na ní starostlivě.*

To doufám. *Usměje se na něj, přičemž potom ma chuť stále převracet oči v sloup.* Nejsem lehoučká a i kdybych byla, stále si můžeš kvůli tomu způsobit kýlu. *Stojí si stale za svým a pokrčí u toho lehce rameny.* To je od něj hezký. *Řekne upřímně a poté už poslouchá, co z něho vypadne. A když to z něj konečně vypadne, dívá se na něj nechápavě, nevěřícně a zároveň taky pobaveně.* Cože? Krájet chleba? Lásko, nemáš teplotu? *Starostlivě mu sáhne na čelo, aby se ujistila, že nedostal nějakou africkoi horečku.* To je tolik možnosí. *Mrkne na něj s úsměvem, přičemž se k němu nakloní a věnuje mu pár polibků na krku.* Ne, toho jsem si všimla, když jsme se viděli poprvé, ale stále mě každou chvíli přesvědčuješ, že jsi nejpaličatější paličák. *Uchechtne se a následně mu věnuje větší úsměv.* Tak to zase ne. Spánek má přednost, takže i když usneš, spokojíme se s pohádkou až nebudeš unavený. *Zamilovaně se na něj usměje a poté zase převrátí očima.* Nepřeháním. *Zavrtí nad tím hlavou, ale pak už má moc práce s ochutnáváním koktejlu, který je vážně výborný. Když ji obejme, více se zapře do jeho hrudi.* Docela jo. Ale ty bys mě hlavně odpočívat. *Řekne starostlivě a hlavu trochu zvedne, aby na něj viděla.*

Polaris. *Osloví jí důrazně.* Rozhodně nebudu mít kýlu. Posiluju s činkama, co mají klidně devadesát kilo. Ty nemáš ani šedesát tutovně. *Pokrčí rameny.* A nedohaduj se se mnou. *Řekne rovnou a ani jí nedá prostor na žádné námitky.* Jo, to je. A vařit se naučil fakt výborně. Občas něco udělal i mě, Camille, Aless a Stefanovi, když jsme utekli chůvám do kuchyně a on tam zrovna byl. *Pousměje se nad tou vzpomínkou a pak z něj vypadne naprostá kravina a sám se tomu musí zasmát.* Neboj, jsem v pohodě. Jenom mě nepadla jiná forma vaření, kterou bych zvládnul bez zranění. *Ujistí jí, že žádnou africkou horečku nedostal.* Ukaž mi je. *Mrkne na ní a když ho začne líbat na krku, trhaně vydechne.* To jsem. *Oznámí jí hrdě a zazubí se u toho na ní.* Neboj, nebudu snad chodit unavenej na umření každej den. *Ujistí jí s pobaveným úsměvem.* Přeháníš. *Stojí si na svém s potřebou mít poslední slovo a pak jí obejme zezadu a zeptá se jí, jestli není unavená.* Tak jdeme do postele, snoubenko. *Zavelí s úsměvem a vezme jí do náruče.* Vidíš? Lehká jako pírko. *Zazubí se na ní a projde zpátky do své komnaty, kde jí položí na postel a pak zavře dveře do tajného průchodu. Ještě si svlékne košili a kalhoty a vleze si do postele za ní, kde si jí k sobě přitulí.* Miluju tě, lásko. Sladký sny. *Popřeje jí šeptem a jemně jí políbí. Pak už během chvíle upadne do světa snů a začne klidně oddechovat. Čekal, že bude mít noční můry, ale díky Polaris dokáže spát klidně.*

Tak si uděláš kýlu těma činkama. Ale i tak jsem prostě těžká ma to, aby jsi mě pořád nosil. *Pokrčil rameny a nasadí výraz, že jen tak ji nepřesvědčí o opaku.* Takže až naše dítě bude utíkat, budeš tam stát a čekat až přiběhme, aby si mu mohl uvařit? *Usměje se na něj a jen nad tou myšlenkou se usměje. Poté se na něj už dívá starostlivě a zmateně.* A jseš si jistý, že krájení chleba se dá považovat za vaření? *Zeptá se ho s přihmouřenýma očima. Pak ho začne líbat na krku a do polibků se pousmejě.* Nepřeháním. *Zamumlá a když se ocitne v jeho náruči, tlumeně vyjekne.* No ták, tohle není fér. Měl by si odpočívat a ne se tady se mnou tahat. *Namítne, ale když skončí v posteli vedle něj, přitulí se k němu a už nic nenamítá.* Dobrou noc, méďo. Miluju tě. *Pronese už skoro v polospánku.* /Poslední noc jako Nelson/ *Pomyslí si ještě, než ji také pohltí spánek.*

*Poslední dny se musí pořád jen usmívat, protože si nemůže pomoct a často mu myšlenky zabloudí k jeho chvilce s Brikssi. Nebyla jako ty předešlé holky, poprvé v tom cítil něco více a něco to pro něj znamenalo. Zrovna prochází chodbami, kde jsou právě dveře do různých komnat, nyní je u komnat královské rodiny. Když vidí štítek s Brikssi jménem, okamžitě s úsměvem na tváři zaklepe a vyčkává, až mu přijde otevřít. Za zády má v ruce i čokoládu, protože díky její pandě ví, že má čokoládu ráda a chce jí udělat radost, jen tak. Trpělivě vyčkává za dveřmi, přestože má chuť do té komnaty jednoduše vtrhnout.*

*Často myslí na to, co se stalo mezi ní a Dorianem a pokaždé se díky tomu usmívá i přes všechny svoje problémy, jejichž řešení je daleko. I když je unavená po celém dni v posilovně, stejně si i dnes sedne za svůj klavír a začne hrát pár svých vlastních písniček, které složila. Hudba celkově je její vášeň, což lze z vybavení její komnaty poznat. Je zde klavír, harfa, několik fléten a housle. Na všechny ty nástroje umí skvěle zahrát a u toho jí vždy sledují její mazlíčci ze svých pelíšků. Dnes tomu není jinak aspoň do doby, než se ozve klepání na dveře, ke kterému se obrátí jak pozornost jejích zvířat, tak jí samotné. První co jí napadne je, že to bude Keenan, ale ten nikdy neklepe, takže dojde ke dveřím a zvědavě za ně nakoukne, aby viděla svého návštěvníka.* Ahoj. *Usměje se, když tam vidí Doriana a dveře otevře víc, aby mohl vejít dovnitř.* Co ty tady? *Zajímá se a lhala by, kdyby řekla, že jenom pohled na jeho obličej jí nezlepšil náladu.*

*Od té události, co se stala mezi ním a Brikssi, se musel stále usmívat a stále na ní myslet. Dokonce se nemohl dočkat toho, až ji uvidí. Možná působil jako malé dítě, jenže teď je vážně šťastný, ještě více, než obvykle. Brikssi mu dodává nějakou zvláštní energii, nedokáže to ani popsat. Jelikož ji chce tolik vidět, rozhodne se za ní zajít, i s čokoládou. Když je před dveřmi do její komnaty, samozřejmě uslyší hraní na klavír. I když se v hudbě příliš nevyzná, tohle mu úplně laskalo uši. Možná ho trochu mrzí, když hraní ustane, ovšem na druhou stranu má zase brzy úsměv na tváři díky Brikssi, která mu otevře dveře.* Ahoj. *Usměje se na ní.* Přišel jsem se na tebe podívat. *Vysvětlí 'důvod', proč je tady a podá jí velkou mléčnou čokoládu.* Já vím, jak to teď máš.. Ale alespoň jí budeš mít po ruce, když tě přepadne chuť. *Pousměje se a když otevře dveře více, vejde a rozhlédne se.* Máš to tu vážně hezký. *Pochválí ji pokoj a mezitím si prohlíží všechny ty hudební nástroje, co tu má.*

*I přes únavu si najde čas na své každodenní hraní. Dnes si vybere klavír. Vždycky nástroje různě střídá a občas hraje i na vícero během večera, hlavně dle nálady a energie. A vzhledem k tomu, že je po cvičení vyřízená a klavír jí přijde nejlehčí byl pro dnešek jasnou volbou. Hraní jí ale naruší klepání na dveře, které jí přijde trochu zvláštní, protože komorné v tuhle dobu nikdy do její komnaty nechodí, Keenan neklepe a zbytek rodiny se s ní nebaví. Když ale dojde ke dveřím, uvidí tam Doriana, což jí hned vyčaruje úsměv na rtech.* Tak to jsem ráda. *Odvětí, když jí osvětlí důvod jeho příchodu a pak překvapeně zůstane koukat na tu tabulku čokolády, co jí donesl.* Jsi skvělej. Díky. *Vezme si jí od něj a nechá ho vejít do komnaty. Sice tu už jednou byl, ale to se ani jeden nerozhlížel nijak moc po komnatě a byli rádi, že našli postel potom, co ze sebe strhali oblečení.* Děkuju. *Přejede komnatu pohledem.* /Ale za chvíli to budu muset stejnak opustit./ *Proběhne jí hlavou. Ano, ještě pořád jí z toho pomyšlení přepadává smutek, protože bude muset opustit Keenana, ale zároveň si Doriana tak oblíbila, že se na jejich společný život začíná i těšit. Chce mu dokázat, že je v pořádku a on se o ní nemusí strachovat, takže čokoládu, kterou jí donesl, rozbalí a ulomí si dvě kostičky, které sní. Pak otočí tabulku i ke svému snoubenci.* Dáš si? *Nabídne mu.*