Komnaty královské rodiny

Jo. A moc dobře. V naší rodině nemáme nějaký speciální dědictví, u nás se dědí tvrdohlavost. *Zazubí se na něj, protože svojí tvrdohlavost si uvědomuje dost dobře a nijak jí to nevadí.* To ano, ale kvůli svý práci jsi zraněný. Zasloužíš dát se pořádně dokupy. Vrátíš se do služby co nejdřív, ale ne za týden. To to ještě nebude zahojený. Za dva dny mam jít s Rafem zase na kontrolu. Promluvim s doktorem a pak klidně i s velitelem stráží, ale nenecham tě, aby sis to ještě zhoršil. *Mračí se nespokojeně a po jeho slovech aby se nemračila jí přeci jen koutky rtů o něco málo povyjedou nahoru. Když jí přejede palcem po čele, pobaveně se uchechtne a čelo přeci jen uvolní.* Řekla bych že klidně rovnou, ale to bys musel pro oblečení a tak a mě by se stýskalo, takže to necháme na zítra, jo? *Zazubí se na něj. Ona to myslí vážně, nevadilo by jí s ním bydlet.* Jestli by ti teda nevadil dětskej pláč, kvůli kterýmu se moc nevypíš. *Ona sama už ani svůj spánkový režim neoznačuje za režim, protože spíš nespí než spí.* Nejlepší týden, jaký může vůbec být. *Vyhoupne se na špičky, aby ho mohla lehce políbit na rty a přitom si dává pozor, aby nijak neublížila Rafovi. Pak už malého podá Ryanovi a musí se zaculit, když vidí, jak je i prcek spokojený.* Jo, to je. *Pokýve s úsměvem hlavou a pak se uvelebí na své posteli a uchechtne se, když vidí, jak se na Rafe zašklebil.* Nemáš vůbec za co. *Vezme si Rafa zpátky a pohoupe ho v náručí.* Tak co, zlatíčko? Už půjdeš spinkat? *Zeptá se ho.* Proč mu zrovna takhle večer musí ty oči svítit vždycky jak baterky? *Potřese nad ním hlavou.* Jak se dá naučit prcky aby spali hlavně přes noc? *Zeptá se pobaveně Ryana, i když tuší, že taková cesta asi není.*

Zajímavý dědictví. *Zazubí se.* Já si sice pořádně nepamatuji, jak na tom byl táta, ale měl jsem ten dar, zdědit tvrdohlavost po mamce. *Usměje se pobaveně, kolikrát se rozčilovala nad tím, jak moc je jeho mamka tvrdohlavá a pořádně si neuvědomoval, že on je úplně stejný.* Víš, že to nemusíš dělat, viď? *Pronese, když mu řekne, že zařídí na ošetřovně, aby mu nechali delší volno.* Každopádně ale děkuji, že se staráš. *Zaculí se a pohladí ji palcem po čele, jako kdyby ji měl vyhladit vrásky. Každopádně se pak vážně její čelo uvolní, nad čímž se pousměje.* Dobře, tak zítra. *Zazubí se a pokýve hlavou, zřejmě to brala vážně i ona, za což byl vážně rád. Nechtěl se teď poslední dobou toulat někde sám a byl rád za každou chvilku, co mohl být s ní.* Nevadil by mi žádný pláč. *S úsměvem zavrtí hlavou, pro to, aby mohl spát zase vedle Sim, by zvládl téměř cokoliv.* Souhlasím. *Zazubí se, když jej políbí a pohladí ji po tváři. Týden volna, strávený s ní a s Rafem, zní naprosto úžasně. Už teď je jen nedočkavý. Poté si převezme opatrně Rada, kterého chvilku kolébá v náručí a sem tam na něj udělá nějaké obličeje. Když se posadí k Sim na postel, zase jí ho opatrně předá, aby si mohli být ti dva nablízku, protože chápe, že zvlášť teď se Sim toho pocitu nemůže nabažit.* Nevím, proč mají ti uličníci energii hlavně na večer. *Pobaveně se ušklíbne.* Nechceš mu zkusit zazpívat? Třeba by ho tvůj hlas ukolébal ke spánku. *Sam to takhle dělal u své malinké sestřenice.*

Každá rodina má něco. *Pokrčí rameny se smíchem.* Já jí zdědila po obou rodičích. Po tátovi mam takovou tu tvrdohlavost, kdy si stojím pořád na svém a musím mít poslední slovo a po mámě zase takovou tu, kdy jsem schopná po někom hodit knížku, když mě štve a nechce uznat, že mam pravdu. *Zkonstatuje pobaveně. Ryan to s ní nebude mít úplně nejsnazší, ale na to už nejspíše přišel sám.* Jo, vím to moc dobře. Ale já chci. Protože jsi pro mě děsně důležitý a odmítám sledovat, jak se ti něco stane. Teda.. něco dalšího. *Nenechá ho jít do služby po týdnu od toho, co schytal kulku, to ani náhodou.* Nemáš přece vůbec za co. *Potřese hlavou, protože podle ní je to samozřejmost.* Tak jo. *Přikývne a nemůže se dočkat, až budou tuhle komnatu sdílet spolu.* Uvidíme co budeš říkat, až toho za týden naspíš tolik jako teď za jednu noc. *Uchechtne se, protože Rafe je přes noc skutečně dost živý a ona je prakticky pořád vzhůru. Pak už se uvelebí na posteli a převezme si malého zpátky.* To je vděčnosti za to, že jsem tě v sobě devět měsíců nosila. Že se nestydíš nenechat maminku se vyspat. *Vyčte Rafovi, ale z jejího tónu a toho, jak jí cukají koutky rtů je poznat, že si dělá jen srandu.* Co? Ne. Já neumím zpívat. Ještě by se lekl. *Zavrtí rychle hlavou, když slyší o zazpívání ukolébavky.* Ale ty jsi říkal, že zpíváš. Můžeš mu jí zazpívat ty. *Nabídne mu se zazubením.*

To je.. Myslím, že skvělá kombinace. *Zasměje se.* Já si vždycky stál za svým a mamka taky. Proto jsem se vždycky rozčiloval nad tím, jak je mamka tvrdohlavá, přitom to bylo pouze oboustranné. *Pronese se smíchem.* /Když jsme oba dva tvrdohlavci, bude to ještě sranda./ *Pomyslí si s úsměvem.* Dobře, nechám tě, ať uděláš, co uznáš za vhodné. Jen ti nechci přidělávat další starosti, protože jak jsi řekla ty.. Jsi pro mě děsně důležitá. *Usměje se na ní, než začnou řešit to, že budou společně bydlet v její komnatě.* Pro to, abych mohl být s vámi, podstoupím všechna rizika i rád. *Zazubí se, vážně se nemůže dočkat na to, až tu bude mít své věci a vlastně to bude bráno za jejich komnatu.. Ví moc dobře, jak jsou mimča přes noc živá, když se budí kvůli hladu, či kvůli tomu, že mají plnou plínku. Opravdu je schopný to podstoupit a případně tak i pomoci Sim. Jakmile začne promlouvat k Rafovi, začne se opět usmívat. Přijde mu kouzelné, jak k němu mluví a drží si ho u sebe. Když takhle viděl tetu s jeho malou sestřenicí, také mu to přišlo jako kouzelný pohled. Avšak asi ne až tak, jako Sim a Rafe.* Nelekl, prosimtě. Je jedno, jak zpíváš, jemu bude stačit tvůj hlas. *Zavrtí hlavou a pohladí ji po ruce.* Dobře.. Začnu zpívat a ty se přidáš, dobře? *Koukne se na ní a poté sklopí oči k Rafovi, načež začne zpívat ukolébavku. Přestože jeho hlas je obyčejně chraptivý a hrubý, tak má na zpívání příjemný hlas.*

Dokonalá. *Přikývne se smíchem.* Jo, taky mě rozčiluje, jak jsou ostatní z rodiny tvrdohlavý a to jsem stejná jak oni. *I když je na tom možná o malinko líp. Větší tvrdohlavost u nich dědí mužští potomci. Stačí se podívat na její bratry, kteří furt mají za potřebu zdůrazňovat, jaký osud Ryana čeká, když jí ublíží a jak se s ním plánují seznámit.* Tohle není starost navíc přece. Tvoje zdraví nikdy nebude nějaká přidaná starost. Dělám to, protože mám o tebe strach a protože to chci udělat. Jinak bych to přece nedělala. *Pousměje se na něj.* Jsi dokonalej. *Políbí ho na tvář. Stále více a více jí ujišťuje o tom, že je prostě dokonalý. A ač je na to možná brzo, tak si dovoluje přiznat, že se do něj neuvěřitelně moc zamilovala. I když vzhledem ke své minulosti s Rafovým otcem se bojí být první, kdo řekne nahlas. Pak už pobaveně Rafovi vyčte, že jí nenechá se ani pořádně vyspat a zavrtí hlavou nad nápadem, že by měla zpívat ukolíbavku. Ona si myslí, že zpívá hrozně a Rafe by se ještě lekl a rozplakal.* Jenže můj hlas je hroznej a rozhodně ho neukolíbá ke spánku. *Namítne pobaveně a usměje se na něj, když jí pohladí po ruce.* Tak dobře. *Souhlasí nakonec trochu váhavě a pak se zaposlouchá do jeho hlasu a na rukou se jí objeví husina z toho, jak krásně zní. Tohle je vlastně poprvé, co ho slyší zpívat. Jenom na něj užasle kouká a zapomene u toho na fakt, že se k němu měla přidat. Rafovi to ale nijak nevadí, protože se mu během chvilky začnou klížit oči a usne.* Zpíváš nádherně. *Řekne mu pak a Rafe dojde položit do postýlky, kde se ještě usměje nad tím, jak je rozkošný a lehce ho pohladí po tvářičce, než se vrátí zpátky na postel k Ryanovi.*

*Neví, kdo byl tvrdohlavější, jestli on, nebo jeho mamka. Každopádně to bylo vždy při jejich hádkávh těžký, když si každý stál vždy za tím, že musí mít poslední slovo.* Dobře, tak děkuju. *Pousměje se na ní vděčně, je vděčný za to, že se takhle stará. I když chce pracovat, tak ví, že by si měl počkat, až se rameno zahojí pořádně, jenže kdyby to řekl sám, na ošetřovně by ho úplně neposlechli.* To ty taky. *Zaculí se, když ho políbí na tvář. Samozřejmě ví, co znamená to, jak příjemně se s ní cítí, jak jí chce ochraňovat před vším špatným a jak by nejraději všechen svůj volný čas trávil s ní. Ví, že se zase po dlouhé době zamiloval, jen se bojí, že ji tím vyděsí, proto si to nechává zatím pro sebe, ale připravuje se, že ji to brzy řekne.. Poté se jí zeptá, zdali Rafovi zkoušela zpívat, protože přeci jen její hlas by ho mohl ukolébat ke spánku.* Určitě není hrozný. A i kdyby byl, což tak není, tak by to tak Rafe nebral. Hlavně, že by slyšel tebe, protože jen u tebe se cítí nejvíce v bezpečí. *Usměje se na ní, než začne zpívat a očekává, že se přidá k němu,. Jenže když se na ní podívá a uvidí při zpěvu její úžaslý výraz, tak se akorát zaculí a zpívá tedy do chvíle, dokud se jeho malé očka nezavřou.* Děkuju.. Někdy třeba zazpívám speciálně jen tobě. *Zaculí se na ní a položí se do postele, když uloží Rafeho do postýlky.* Tak a teď si půjdeš odpočinout i ty, než se Rafe probudí. Budeš chtít taky zazpívat, na lepší spánek? *Zazubí se na ní, načež roztáhne ruce, aby si třeba mohla zase položit hlavu na jeho hruď a tak usnout, jako minule.* Nebude ti vadit teda, kdybych tu přes noc s tebou zase zůstal?

Neděkuj. *Potřese hlavou a u toho se na něj zaculí. Pak ho políbí na tvář. Je si jistá svými city a to na sto procent, ale nedokáže se přinutit k tomu být první, kdo to řekne nahlas, protože se bojí, jak by to mohlo dopadnout. Nebojí se toho, že si s ní Ryan hraje. Pochybuje, že by byl tak dobrý herec. Ale jednoduše má uvnitř sebe nějaký blok.* No.. Možná někdy příště. *Přikývne nakonec váhavě ohledně ukolébavky, protože si stejně ve zpívání nijak moc nevěří. Obzvlášť ne, když ví, že on zpívá dobře a je to jeho koníček. Jenže on nezpívá jen dobře. Zpívá naprosto dokonale, jak se ujistí, když začne. Díky tomu se k němu nedokáže přidat, protože jenom kouká a nechápe, jak někdo může být takhle bezchybný. Malého uspaného Rafa položí do postýlky a usměje se nad tím, jak je roztomilý.* Tak to už se těším. *Řekne nadšeně při nabídce Ryana, že někdy zazpívá speciálně pro ní. Široce se usměje, když roztáhne ruce. Dojde k posteli, kde se uvelebí v jeho náruči a položí si hlavu na jeho hrudník.* Proč by mi mělo vadit, že budeš přes noc v naší komnatě? *Potřese nad ním pobaveně hlavou.* Ale myslim, že dneska bych tu ukolíbavku ani nevnímala. *Zamumlá už ospale, protože přeci jen v posledních dnech díky Rafovi moc nespala, takže nad ní brzo převezme moc únava a ona začne klidně oddechovat.*

*Po jejím polibku se zaculí, vážně už jeho City k ní nehodlá skrývat dlouho, protože na to jsou až moc výrazné, nedokáže je skrývat už noc dlouho pod pokličkou. A ani nechce, chce aby Sim věděla, jak výjimečná pro něj je.* Dobře, někdy příště. *Nijak ji do toho nenutí, nikdy by ji do ničeho nenutil, proto se jen usměje a kývne, než se dá do zpěvu. Je rád, že se to Rafenu i Sim po jejich reakci líbí. Zpěv a celkově hudba je pro něj největší koníček, společně s jeho prací, protože mnohdy dával své pocity najevo i jen hudbou. Jakmile Radě zavře očka, tak se usměje a dívá se, jak ho Sim ukládá do postýlky.* To jsem rád. *Zazubí se, když Sim řekne, že jí někdy zazpívá, speciálně pro ní. Poté se položí do postele a roztáhne ruce, aby ho mohla obejmout a tak usnout. Když ji má opravdu u sebe, nenápadně se nadechne její vůně a opře si tvář jemně o její hlavu.* To je asi pravda. Zvyknu si na to, že je tohle naše komnata. *Zazubí se nad tím, jak to zní. Zní to hezky, že teď mají sopečnou místnosti.* Dobře, tak jo. Dobrou noc, Sim. *Zašeptá ještě předtím, než usne. Chvilku se na ní dívá, než se ponoří do spánku i on.*

*Z hor přijela před asi dvěma hodinama. Slyšela to, co se stalo její tetě a je jí to samozřejmě líto, i když s ní ani asi jednou nemluvila, tohle si nezasloužila. Ale co slyšela, nemělo se jí a ani jejímu synovi vážného nic stát. Takže doufá, že budou brzy v pořádku. Vybaluje si pomalu svoje zavazadla, v obyčejných černých džínách a bílém svetru. Mohla to nechat na některé komorné, ale chce si věci uložit sama a podle sebe. Navíc se pořád cítí zvláštně, nechávat tyhle věci na jiném.. Nedávno to byla ona sama, kdo vybaloval věci výše postaveným lidem. Zvyk je železná košile. Keřík květin, který dostala od Luciena na Valentýna dostane zvláštní místo na jednom z jejich nočních stolků. S úsměvem přejede po květině prsty.*/Později bych ji měla zalít, abych ji hned neumořila nedostatkem vody.. Jestlipak pořád žije ten kaktus, který jsem dala Lucienovi? No.. včera večer ještě vypadal v pořádku./*Ale kdo ví, co mu mohl zajedno dopoledne, kdy se neviděli Lucien udělat. Ne, že by mu nevěřila.. *

*Vybalování po návratu má hotové během mžiku. Většinu věcí nechá na sloužících, ale své knihy a taky dárky od Nyv si rozhodně raději vybalí sám. Kaktus se zatím směle drží a on si o nich hodlá nastudovat nějakou knihu a doufá, že se mu podaří ho udržet naživu, co nejdéle. Na sobě má společenské kalhoty a bílou košili. Tak nějak s návratem do paláce zaplul zpět i do svého typického stylu oblékání. Kravatu a sako však vynechá, když se vydá za Nyv. Většinu dne se neviděli, měl nějaké to vyřizování a následně jeli každý jiným autem. Zvykl si s ní však znovu spávat v posteli, ať už ona šla do jeho komnaty nebo on do její. Málokterou noc strávil sám. Za chvíli už jí klepe na dveře a vzápětí stejně vstoupí dovnitř. Slouží to spíš jako upozornění, podle mírného ruchu za dveřmi soudí, že tam je.* Ahoj. *Spontánně se usměje, s ní už si navykl usmívat se upřímně.* Až to doděláš, co takhle zajít si na večeři? *Navrhne jí, když jí ruce obmotá zezadu kolem pasu a políbí ji na přivítanou na tvář. Jako vždy ho obklopí její vůně, která je mu už dobře známá a má na něj podobný uklidňující účinek jako ona sama celkově.* Pořád jsem tě na ni nevzal. Ve městě je prý jedna moc dobrá restaurace.

*Je zvláštní být takhle bez Luciena. Dneska se prakticky neviděli. */A taky je hrozný jak moc jsem si na jeho společnost zvykla../*Kdyby o nemělo po Selekci vydržet a nebo on by měl odjet do Belgie a měli by vztah na dálku, bylo by to dost těžký. Na tohle se ale snaží nemyslet. Teď jí to jde, protože se zabaví vybalováním a když už má vše konečně hotové a spokojeně se rozhlédne po uklizené místnosti, kde je vše srovnané někdo zaklepe na dveře. Otočí hlavou a uměje se, když uvidí Luciena.* Ahoj. *Spokojeně se k němu přitiskne, když jí obmotá ruce okolo pasu a políbí jí na tvář.* Vlastně to už je, jen musím sklidit kufry do skříně. *Udělala by to hned, ale nechce se jí z jeho objetí.* Nemusíme ale nikam chodit. Vždyť stačí, abychom si objednali jídlo sem. Třeba pizzu a podívali na film. Za to, že jsi se mnou tuhle přetrpěl Pýchu a předsudek můžeš dneska vybrat film ty. *Otočí se čelem k němu, stoupne si na špičky, protože je přece jen větší a ona na sobě má obyčejné tenisky a ne lodičky, které jejich výšku trochu vyrovnávají a ukradne si do něj polibek na rty.* Nebo pokud vyloženě chceš do města, klidně můžeme, ale musela bych se upravit. *Nalíčená je jen jemně, to by až tak nevadilo, ale vlasy má v ledabylém drdolu, ze kterého jí pár pramínků uniklo a lemuje jí tvář.*

*Nikdy se nepovažoval za osobu, která vyhledává doteky. Upřímně si spíše držel odstup. Ale s Nyv jen těžko překonává potřebu se jí dotýkat. Vždycky si najde nějakou drobnou záminku. A dokonce držení za ruce, které kdysi považoval za zbytečné a obtěžující, mu nyní zas tolik nepřekáželo. Když spolu někam šli, naopak se automaticky po její ruce natahoval.* Hmm. *Odvětí. Nevidí důvod, proč by kufry musela sklízet zrovna teď a je rád, že jeho názor očividně sdílí, protože místo toho, aby ustoupila, se otočí směrem k němu. Bez zaváhání následuje ten pohyb po bocích, než spočine dlaněmi na jejích zádech a ochotně si ji přivine blíž. Ani se nesklání, nechá ji, aby si polibek ukradla sama, díky čemuž se musí postavit na špičky a přitisknout se k němu víc. Nikdo mu tuhle drobnou vypočítavost přeci nemůže vyčítat.* Pizzu si určitě můžeš dát i v restauraci. *Namítá pobaveně. Tuhle její odpověď čekal. Nyv neměla zrovna tendence chodit ven. Vyhovovalo jí spíš, když trávili čas společně jen sami dva, bez přítomnosti ostatních.* Nemusela, vypadáš perfektně. *Odporuje i zde. Měl rád tuhle její uvolněnou verzi. Silněji nalíčená, řádně upravená a ve stylovém oblečení sice vypadala ohromně, ale takhle byla přirozená, vypadala mlaději a ačkoliv by to asi neslyšela ráda, tak i roztomilá.* Že by ses se mnou styděla ukazovat na veřejnosti? *Pozvedne obočí. Tuší, že jí spíše vadí všechny ty zvědavé oči, ale těch už se asi jen tak nezbaví.*

*Už jí zbývají uklidit jenom kufry a po jeho "Hmm" nadzvedne obočí.*Nebo se ti snad zdá, že tu mám nepořádek? *Zeptá se ho pobaveně. Vše srovnané dokonale, ani prach tu není, zřejmě jej musely utřít komorné, než přijela zpět. Ví, že takhle to nemyslel, ale musí ho popíchnout.*Abys tu sám za chvilku něco nerozsypal, aby se ti naskytl lepší výhled na můj zadek, až bych to sbírala. *Zazubí se na něj. Už se dovede v těchto konverzacích i nečervenat. Zvykal si na to. Otočí se směrem k němu a aby si ukradla polibek tak si musí stoupnout na špičky.* Proč musím být tak prťavá? *Zase tak malá není, má 168 cm a Lucien ji převyšuje o nějakých dvacet asi, ale kdyby měla tak o pět ještě více, rozhodně by se nezlobila. Vždyť se pořád jako nějaké malé dítě musela v obchodu natahovat, aby dosáhla do nejvyššího regálu.* Jo, to můžu, ale znáš mě. Raději budu sama s tebou, než v restauraci, kde se na náš budou všichni dívat. A navíc myslím, že v restauraci není vhodné si sednout k tobě na klín a škádlit tě. *Usměje se na něj. To dělá ráda. Vždycky se trochu zavrtí, nějak se ho dotkne a pak dělá, že ona nic, protože je to přece andílek.* Moje vlasy jsou hrozný. Vypadám jako strašák do zelí. *Vymaní se z jeho sevření, aby si rozpustila drdol a vzala kartáč, kterým vlasy párkrát projede, aby se jí ještě Lucien neleknul s rozcuchanými vlasy. I když pomineme, že ji tak už několikrát ráno po noci strávené spolu viděl.*/To byl ospalý a tak to nevnímal, teď by ještě utekl./ *Lehce se zamračí a potřese hlavou.* Víš, že se nestydím, ale jen mě schválně provokuješ, to není hezký. *Pohrozí mu pobaveně s hřebenem v ruce.* Vážně se za tebe nestydím. Jen si raději užiju večer jen s tebou tady, kde si kdykoliv můžu ukrást polibek a máme klid, než někde v restauraci, kde si všichni šeptají, protože jsme tak zrovna my dva. *Pokrčí rameny. Tohle řekne už vážnějším tónem, aby mu dost jasně naznačila, že se za něj rozhodně nestydí.*

*Rozhodně nehodlal zpochybňovat to, že tu má pořádek. Sám měl až na knihy v pokoji taky striktně vše poskládané a čisté, jen ony knihy se povalovaly všude možně. A hlavně ví, že není dobrý nápad kritizovat ženu. Nehledě na to, že jeho hmm byl spíše souhlas nad tím nápadem uklidit kufry, přestože se mu více zamlouvalo, když ji mohl držet v náručí. Nápad, který ale má je rozhodně skvělý. Vesele se na ni zazubí.* Jen jestli ty spíše nečekáš, že půjdu a zvednu ty kufry, abys měla TY lepší výhled na MŮJ zadek. *Popíchne ji nazpátek.* Mně se to líbí. *Ujistí ji pobaveně. Nebyl z těch, co by si potrpěli na dlouhonohé modelky, preferoval drobné dívky. Nyv byla něco mezi, ale oproti němu rozhodně o kus menší. Polibek jí spokojeně oplatí, i když trvá jen krátce.* Snažíš se naznačit, že bys nepřežila jeden večer bez toho, aniž by ses mi provokativně vrtěla v klíně? *Pozvedne obočí.* Dočista jsem tě zkazil. *Povzdechne si rádoby zhrozeně.*/ I když je pravda, že když je pravda, že dokud jsi nevěděla tak dobře, jak mě provokovat, měl jsem život snazší./ Hloupost. *Odfrkne si a nespokojeně ji sleduje poodejít.* /Ale.../ Pokud bys ale chtěla dát před večeří třeba sprchu, zlobit se nebudu. *Nadhodí nevinně. Rozhodně by ale neměl v úmyslu ji tam nechat jít samotnou. Zvedne ruce v gestu odevzdání a pokrčí rameny.* Musel jsem to zkusit. *Pobaveně mu zaškubou koutky nad tím pohrozením hřebenem. Přikývne její poznámce, jelikož tohle vysvětlení očekával.* Ty pohledy tady už ale budou pořád. *Podotkne opatrně.* Zvlášť pokud se jednou vezmeme. *Znovu mykne ramemy a nezdá se, že by ho vlastní konstatování nějak trápilo. Rozhodně ji nežádal o ruku teď, ale z dlouhodobého hlediska se s tím ve vztahu počítá, no ne?*

*Musí ho popíchnout, že jí tu ještě udělá sám nepořádek, a něco shodí, aby to musela zvednout a on viděl její zadek.* Pff.. Já? Takový andílek? Jak by mě něco takového mohlo napadnout? *Nevinně na něj zamrká. Poté, co jej políbí a do toho polibku se lehce pousměje si musí postěžovat jak je nefér, že je takový prcek.* Divila bych se, kdybys řekl opak. Si ze mě aspoň takhle můžeš utahovat, co? /Budu muset začít nosit častěji podpatky./ *Když m ty tak je jejich výška o něco více vyrovnaná. Vždyť takhle musí dost zvedat hlavu, aby se mu vůbec mohla podívat do očí.* Kdybych to nemohla dělat, byl by to pro mě velice dlouhý večer. I když.. zase pod stolek se tě třeba nějak dotknout a provokovat tě v restauraci, kde bys nemohl nic udělat by asi mělo taky něco ro sebe. Nebo mi snad chceš říct, že jsem se v tobě tak zmýlila a jsi ten typ, který holku zatáhne na záchody? /Tohle se snad dělá jen ve filmech, ne?/*Nedovede si představit jít v nějaké lepší restauraci na malou a vidět tam pár jak si to rozdává na umyvadlech.* Nepřijde ti to, protože sis na tenhle můj zjev už asi zvykl z těch rán co se probouzíme vedle sebe. *Začne si česat svoje blond vlasy, které jí ten v jemných vlnách splývají na zádech.* Teď nevím, jestli se rádoby urazit, že naznačuješ, že smrdím. Nebo tě do té sprchy zatáhnout. *Usměje se na něj pobaveně. Pochopila, že by ji tam nenechal jít samotnou. Pohrozí mu hřebenem a i když to svedla na vtip, ještě ho pro jistotu ujistí, že se chození s ním na veřejnost nevyhýbá.* Já vím.. *Trochu ji zarazí ta zmínka manželství, ale nijak na to nereaguje. Jendou to třeba přijde.* Zkouším se s tím vyrovnat. Je to postupně den ode dne lepší vždyť i na akce chodím, hlavně jsem tam s tebou a ráda. Jen to zase nechci moc přehánět. Promiň.. S jinou holkou bys to ml asi jednodušší. *Pousměje se na něj trochu rozpačitě. *

Kdysi bych ti to věřil, ale ty doby jsou pryč *Zasměje se její zmínce o andílkovi. Možná jako jeden stále vypadá, ale to, jak rychle se naučila ho škádlit a provokovat mluví v její neprospěch. A způsob, jakým mu ochotně vychází vstříc a občas se i chytí iniciativy, co se jejich milostných hrátek týče, její prohlášení popírá už úplně.* Neutahuju si z tebe. *Ohradí se.* /Možná trošinku, ale rozhodně ne často./ *Proč by taky, když se mu její výška zamlouvá. Navíc když si vzala podpatky, nebyl ten výškový rozdíl zas až tak znatelný. Někde dokonce unikla jejich společná fotka z toho osudného plesu a kdosi podotkl, jak se k sobě skvěle hodí. Lhal by, kdyby ho to nepotěšilo, na druhou stranu vážně doufá, že na další ples si vezme střídmější šaty. Ne, že by se jemu nezamlouval pohled do jejího výstřihu, ale určitě by tentokrát těch fotek bylo více a to už by musel žárlit. Zamračí se nad tou vidinou.* Andílek, jasně. *Odfrkne si s notnou dávkou sarkasmu.* To bych neudělal. *Nevěřícně na ni pohlédne. Něco takového jako záchodky bylo vážně pod jeho úroveň.* Ale možné bych všem zaplatil řádnou sumu za to, aby vypadli a následně tě ohnul o stůl. *Dodá s úsměvem. Tohohle už by schopen určitě byl.* Kecy. *Nesouhlasí.* Haha, reaguju na tvou touhu dát si vlasy "do pořádku". Ale rád ti budu asistovat. *Ujistí ji. Potřese hlavou.* Třeba to nechci mít snadné. Já si rozhodně nestěžuju. *Jednou ji na večeři při svíčkách prostě vytáhne. I kdyby si měl zaplatit rezervaci na celou restauraci, aby měli soukromí.* A teď... *Přejde k ní s podlým úsměvem a než se naděje, popadne ji a hodí si ji přes rameno. Vždycky nad tím ve filmech skepticky krčil obočí, ale zvyky se holt mění. A takhle má na její zadek rozhodně blízký a dobrý výhled. Donese si ji do koupelny a posadí ji na prázdný kus mramoru vedle umyvadla, kde si většina holek skládá všechny ty kosmetické serepetičky, kterým nerozumí.* Takže... Vana nebo sprcha? *Nechá ji vybrat.*

*Naoko uraženě si odfrkne, ale pobaveně jí cukají koutky. Sama moc dobře ví, že to jak se vedle něj většinu času chová, hlavně v posteli definici slova "andílek" moc neodpovídá.* No.. tak si mě už možná zkazil, ale neříkej, že by ti to nějak vadilo. Nebo bys raději zase tu stydlivou Nyneve, která se červenala kdykoliv ses jí jenom trochu dotknul a v posteli by ti nedovolila ji svazovat? *Nadzvedne obočí.* To teda utahuješ. I když ne tak moc, za což ti děkuju a tohle rozhodne neměla být žádná pobídka k tomu, abys to změnil, jen aby bylo jasno. *Uchechtne se. Nechce, aby to špatně pochopil a pak si z ní nonstop utahoval. Zmateně stáhne obočí, když vidí jak se najednou zamračí.* Děje se něco? *Nemůže mu číst myšlenky a tudíž neví o čem přemýšlí a na co vzpomíná.* Však já ani neříkala, že bys to udělal. Spíše naopak, že mi nepřipadáš jako ten typ chlapa, co by tohle udělal. *Překvapilo by ji to. Upřímně se zasměje po jeho dalších slovech.* Dovedu si představit, že bys tu restauraci celou koupil, jen aby všichni vypadli. Ale co ty máš pořád s tím kupováním domů a tak? To má být nějaký tvůj zvláštní koníček? Někdo sbírá známky, mince, motýly a ty tohle? *Nespokojeně zasténá.* S tebou je to těžký, víš to? Normálně na truc se objevím na nějaké akci v džínech na kolenou roztrhaných a nějaké mé starší mikině, nenalíčená a s vlasy v polorozpadlém drdolu, budu se k tobě hlásit a udělá ti takovou ostudu, abys už pochopil, že jsem ženská a upravovat se musím. Chlapi se nelíčí, stačí abyste si vlasy jen prohrábli rukou.. Máte to jednoduší. /A je to pěkně neférový./ A přiznej si, mohla bych to více přehánět. *Netráví upravováním se moc času, naopak. Líčení si vždycky dá jen lehké. Oční stíny, rtěnka jinak nic. Řasenka jí není příjemná a sama má řasy dlouhé a jinak je její leť prakticky dokonalá, že si nějaké nedostatky nemusí maskovat. Nebýt jeho značek na jejím krku taky by to šlo rychleji.* Očividně nechceš. *Jinak by nebyl s ní. Vyjekne, když ji najednou přehodí přes rameno.* Jsem těžká. *Protestuje a pak protočí očima.* Hlavně opatrně. *Rychle nějaké protesty vzdá, protože by ji stejně beztak nedal dolů a do koupelny je to naštěstí jen pár kroků.* Hmm.. *Podívá se na vanu.* Asi sprcha.. Je tam více místa a taky je praktičtější. * Vanu má menší než on a musela by se tam s ním tísnit. Navíc takhle se ho bude moc i lépe dotýkat a bude mít lepší výhled, když nebude ponořený ve vodě. Sama si přetáhne svetr přes hlavu a položí ho vedle sebe Ona je zatím jen v bílé podprsence a dá se do až provokativně pomalého rozepínání knoflíčků Lucienovi košile, přičemž ho občas pohladí po jeho hrudi.*

*To hrané urážení jí ani trochu nevěří. Sama ví nejlépe, že se na ni označení andílek už vůbec nehodí. Sebevědomě se usměje.* Já myslím, že by mě nechala. Ani ona červenající se Nyneve nemohla odolat mému šarmu. *Podotkne škádlivě. Rozhodně byla ostýchavá tam v tělocvičně a stejně ho nechala, aby jí to udělal na veřejném místě. Neměl zas tolik práce s tím ji zkazit, očividně v sobě už dávno nějakou tu "zkaženost" měla.* Škoda, to si budu muset najít jiné věci, kvůli kterým si z tebe utahovat. *Zhodnotí to.* /Na něco přijdu./ *Na chvíli se ztratí v myšlenkách, ani si neuvědomuje, že se zamračí. Potřese hlavou.* Ne, nic se neděje. *Snad do příštího plesu najde způsob, jak jí šetrně sdělit, že pokud si znovu vezme šaty s výstřihem, nepustí ji z pokoje.* No to rozhodně nejsem. *Ujistí ji a ušklíbne se už nad tou představou. Věděl, že u některých mužů je tohle běžná taktika. Hlavně v klubech a barech, ale jeho styl to prostě nikdy nebyl.* Klidně. *Potvrdí jí to a zasměje se.* Nemám žádnou takovou úchylku. *Koupil dům jen Liv a Eastovi, z Nyv si ohledně toho jen utahoval. Vyslechne si její lamentování a schválně se spokojeně zeširoka usměje.* Úzasné. To schvaluji. A já si tě přitáhnu do náruče a přede všema tě políbím, protože je mi šumák, co máš na sobě, nebo jestli máš mastné vlasy anebo zda jsi namalovaná. *Protočí očima.* /Dokud jsi moje, o nic jiného se nestarám./ Jistěže mohla, díky bohu, že to neděláš. *Viděl to u Liv, a pokud začne někdy Nyv podobně vyvádět, neví, co bude dělat.* Vadí ti to snad? Chtěla by ses se mnou snad rozejít? *Zaškubou mu koutky. Beze slova si ji přehodí přes rameno a zvedne oči v sloup nad její námitkou.* To nejsi. *Zamítne to. Samozřejmě ale jde opatrně, nechtěl by jí ublížit tím, že spadne nebo jí hlavou praští o rám dveří. Složí ji u umyvadla a dá jí na výběr.* Tak tedy sprcha. *Předběhne ho, když se začne svlékat a nezastaví jí, když mu začne rozepínat košili.* Zvládl bych to i sám. *Podotkne s úsměvem, který naznačuje, že si ji jen dobírá. Doopravdy si ale užívá ty její "náhodné" drobné doteky, když mu košili rozepíná. Jakmile je hotová, sundá si ji z ramen a odloží ji vedle.* /Ty bys ale pomoc rozhodně potřebovala. Ochotně jí rozepne a sundá podprsenku.* /S takovou tu sprchu budu potřebovat ledovou./ *Neodolá, aby se nesklonil a nepolíbil ji na krku. Už skoro nejsou vidět žádné z jeho značek, poslední dobou se krotí. Brzy se však odtáhne a v rychlosti si svlékne zbytek oblečení.* Ať ti to netrvá. *Broukne vesele a jde do sprchy napřed. Vždyť i on může trochu provokovat. Aspoň stihne nastavit vodu tak, aby tekla tak akorát teplá.*

No.. Rada bych řekla, že se mýlíš, ale.. No jo. Nemůžu ti prostě odolat. Jsi až moc neodolatelný a každý tvůj dotek je pro mě jak nějaká droga, na které jsem se stala postupem času závislou. *Vážně si jen stěží dovede představit, že by ještě někdy měla být bez něj. A upřímně? Ani si to představovat nechce.* Určitě na něco brzy přijdeš, i když by mi zase nevadilo, kdybys na nic nepřišel a nechal mě. /Už dlouho se mě ani nenutil červenat. To je nějaká erupce na Slunci? Nebo se při lyžování praštil do hlavy?/Kdyby se nic nedělo, takhle by ses na mě přece nemračil. *Namítne a lehce se zamračí i ona.* Nebudu tě nutit, abys mi to řekl, ale kdybys chtěl, jsem připravená poslouchat. *Neví, o co jde a že se to týká jejích šatů, takže mu nabídne, že jej vyslechne, pokud ho trápí něco zábažného.* Myslela jsem si to. *Jak řekne spíše než to, že by ji odtáhl na záchodky, dek by si to s ní rozdal by ji méně překvapilo, kdyby si koupil celou restauraci, aby z ní všichni vypadli. Ale je docela zvláštní, že se ve většině jejich rozhovorů objeví nějaká zmínka o kupování nemovitostí, takže ho samozřejmě nezapomene popíchnout, jestli to náhodou není jeho koníček. Někdo sbírá poštovní známky on domy. No.. proti gustu žádný dišputát. *Jen aby.. *Sjede ho pobaveným pohledem.* Ještě s tebou pojedu do Belgie a tak zjistím, že se každou hodinu přemisťuješ do jiného domu, který vlastníš. /I když.. asi lepší než být v paláci./*Sem se kvůli rebelům, více drbům a pozornosti netěšila.* To je nefér. Proti tomuhle nemám ani co říct, jenom maximálně to, že jsi v tom případě úžasný. *Je úžasný, když se na to takhle podíváme. Který chlap by tohle řekl?* Neboj, na přehnané líčení nejsem. Vždycky si dám jen lehké oční stíny a rtěnku. Však bývám do čtvrt hodinky hotová i s učesáním vlasů. Ženské, které vstávají už v pět, jen aby se do sedmi stihly upravit taky nechápu. *Ona si aspoň může vyspávat v Lucienově náručí.*Ne! *Vyhrkne rychle. Rozhodně se s ním rozejít nechce. Rozhodně, že si dají sprchu. Prvně přetáhne přes hlavu svetr sobě, aby měl Lucien dobrý výhled, zvlášť když jí sundá podprsenku a pak mu začne rozepínat košili.* Já vím, ale nezdá se, že by ti nějak vadilo, že jsem ti pomohla. *Zazubí se na něj. Spokojeně vydechne, když ji políbí na krk a nespokojeně zasténá, když se odtáhne, až příliš rychle.* Provokatéra. *Zamrmlá si pro sebe. Zbytečně neztrácí čas a sama si svlékne oblečení načež vleze za ním do sprchy. *

/Tolik upřímnosti./ *Ne, že by si stěžoval, naopak nemůže popřít, že jeho egu taková poznámka náramně prospívá.* Já vím. *Prohlásí proto s rozverným úsměvem. Na druhou stranu to bylo vzájemné, toho se ona nemusela obávat. Nešlo si nevšimnout, jak využíval každé záminky proto se jí dotknout.* Ale co by to pak bylo za zábavu? *Dobírá si ji dál. Ne, že by to byla hlavní náplň jeho dní, ale asi by nezvládl ji přestat škádlit úplně. Má co dělat, aby se nerozesmál.* Vážně o nic nejde. Jen jsem se zatoulal v myšlenkách a vzpomněl si, jak nádherně jsi vypadala na tom plese... A že na příští tě rozhodně nepustím s takovým výstřihem, jaký jsi měla minule. *Zaškubou mu koutky, když se jí dozná. Jít na ples však plánuje. Je to skvělá příležitost, jak dát jasně najevo, ze jsou oficiálně spolu. Být s ní viděn na horách je jedna věc, ale vzít ji jako partnerku na nějakou důležitou oficiální událost bylo prostě vše říkající. Rozhodně by ji v restauraci nezasáhl na záchodky, to ne. A ani by ten podnik nekupoval. I když by klidně všechny podplatil, aby zmizeli a on si ji mohl vysadit na stůl a dát si ji místo dezertu. Nakonec to ani nebyla tak špatná představa. Zarazí ho její poznámka o Belgii.* Takže bys se mnou chtěla jet? *Zeptá se jí napjatě. Že zvědavosti už v Bruselu koukal na umělecké školy. Nevěděl, na kolik by si přála být samostatná. Kdyby nechtěla bydlet v paláci, pro jistotu zjišťoval i bydlení v nějaké dobré a bezpečné čtvrti. Možná na to bylo brzy, ale chtěl být připravený.* Taky myslím, že sis mohla vybrat mnohem hůř. *Dá si ruce do kapes kalhot a pokrčí rameny.* Kvůli Liv jsme na polovinu akcí chodili pozdě, strávila výběrem oblečení a přípravou hroznou spoustu času a na poslední chvíli jí vždy něco vadilo. Že přeci jen bude potřebovat klobouk, anebo že ty šperky jsou přeci jen trochu moc masivní, a tak dále, a tak dále... *Protočí očima. Zrovna tohle na své sestře opravdu nemusel. Zasměje se jejímu ráznému popření.* No to jsem rád. Dostat košem. Zlomila bys mi srdce. *Ujistí jí. Rád jí pomůže s podprsenkou a nechá jí, aby mu sundala košili. Ačkoliv si to užívá, začíná mít myšlenky, které se sprchy týkají jen okrajově, a tak ji po chvíli líbání na krku opustí a vyrazí do sprchy.* Nevadilo. Ale takhle bychom se ke sprše nedostali. *Prohodí pobaveně. Za chvíli je však Nyv u něj a on ani neváhá a natáhne se po jejím šamponu. Jakmile má dostatečně mokré vlasy, nanese ho na vršek hlavy a něžně vmasíruje. Dává si pozor, aby jí mýdlová pěna nestekla do obličeje a tudíž do očí. Rád se o ní takhle stará. Ví, že by to zvládla sama, jistě, ale pro něj bylo prostým potěšením, když se mu svěřila do péče. Následně jí nechá vlasy opláchnout. Je uvolněný, ale soustředěný, zvlášť když vezme žínku a sprchový gel. Stojí za ní, díky čemuž si aspoň trochu omezuje výhled, když jí měkkou látkou přejíždí po těle. I tak je těžké jí odolávat a zabránit si v provokování. Vážně jim chtěl dopřát klidnou sprchu. I když... Svraštil obočí.* /Soustředit se./ *Napomene se.*

*Lehce se zamračí, když vidí jak se změnil jeho výraz. Klidně jí může říct cokoliv, co ho trápí. Už předtím zjistila, že on to má se svěřováním se těžší, ale kdyby přece jen jí chtěl něco říct, je tady pro něj. Usměje se.*Tak v tomhle to vězí.. /Žárlivec jeden../*Musí být ale upřímná, dost ji tohle potěšilo. Líbí se jí jak je okolo ní ochranářský a chce ji jen pro sebe. Připadá si pak jako nějaká nádherná a vzácná květina. Ale takhle si ji chránit ani nemusí. O nikoho jiného nestojí.* Neboj, takové šaty si už vážně nevezmu. Ten výstřih se mi samotné zdál docela hluboký, ale neměl jsem moc na výběr. *Byla šestá. Musela si vzít, co bylo a tyhle šaty jí stačily.* Teď budu mít na nějaký ples rozhodně větší výběr z šatů a zvolím si nějaké vhodnější, bez rozparku a ani tak hlubokého výstřihu.. Přece jen ten pohled je jen a pouze tvůj. Ničí jiný. *Hádá, že když od ní uslyší tohle potěší ho to. Chvilku se baví o restauraci, kterou by spíše koupil, než aby ji vzal na záchodky a sama by spíše byla proto to, než aby si to rozdali na toaletách. To její sen zrovna nebyl. Popichuje ho ohledně těch nemovitostech dále a zmíní i tu možnost, že by s ním odjela do Belgie.* No.. Pokud nám to bude klapat, tak bych ráda. A teď nám to klape výborně, teda aspoň podle mě. Takže ano. Přemýšlím i o téhle možnosti. *Pousměje se na něj. Dávají tomu volný průběh, ale teď snad neřekla nic, co by ho rozčílilo, ne? Odpověděla na to docela dobře. Zatím jim to klape a pokud to tak bude i nadále, klidně s ním odjede. Jestli se něco stane a rozejdou se do té doby, protože člověk neví, co vše se může přihodit, tak by s ním samozřejmě nejela. Byl by prostě konec a ona zůstala tady.* Upřímně nechápu, čím jsme si mě zasloužila. *Pousměje se na něj. Je na ni až moc milý, chová se jak džentlmen, když teda pomineme postelové hrátky, ale ani tam si nemůže na nic stěžovat. * Takovým vážně nerozumím. Když třeba jdeme na akci taky se chystám o něco déle, hlavně na plesy a akce v paláci, na horách to bylo uvolněnější, ale že bych se chystala více jako hodinu, to snad ne.. *I hodina je docela přestřel, ale vždycky se chystá tak hodinu předem, aby měla rezervu. Kdo ví, co by se stalo. Nějak nešikovně si zničí účes a je to. * Vážně ti košem neplánuju dát, to neboj. Jen tak se mě nezbavíš. *Má ho ráda, více než to. Nemá jediný důvod, proč by se s ním rozcházela. Teď by to z těch dvou musel ukončit on sám. V koupelně mu pomůže dostat se z košile a když se odtáhne od jejího krku, který líbal nespokojeně zamručí. Nepřála si, aby přestal.* No.. možná. */Ale ruku na srdce, vadilo by ti to? Mě ne../ *Dojde taky do sprchy a i když jí to přijde trochu zvláštní, nechat se od někoho umývat, nechá ho. Nejspíše ani nemá smysl se s ním dohadovat a je jí to dost příjemné. Spokojeně se usmívá.* Tohle je dost příjemný.. *Zkonstatuje po chvilce a otočí se čelem k němu. Ale teď bych ti to měla oplatit.. *Vezme mu z ruky žínku, na kterou dá sprchový gel. Pomalu mu začne omývat hruď a znovu si stoupne na špičky, aby ho mohla taky políbit.*

*Nerad by ji nechal si myslet, že před ní něco tají, anebo se jí nechce svěřit, a tak jí řekne pravdu. Následně jí pobaveně naslouchá. Líbí se mu, co říká, ale nemůže se zbavit jisté domněnky.* Tak nějak mám dojem, že si mě namotáváš kolem prstu, Nyv, víš přesně, co bych chtěl slyšet. *Pozvedne obočí. Není to stížnost, čemuž napovídají i pozvednuté koutky úst.* /A prokoukla jsi mě náramně./ *To jí musí nechat. Nebylo to ale tak překvapivé, svou majetnickostí se nijak netajil. Zmínka o Belgii ho už ale zarazí, i když v dobrém. Moc to nezmiňoval doteď, nechtěl ji vyděsit, měla by si to sama pečlivě promyslet. Věděl, že by toho od ní žádal hodně. Illea byla její domov, v Belgii nikoho neznala, měla by jen jeho. A ačkoliv byl sebevědomý, chápal moc dobře, že sám o sobě nemůže být zas až takové lákadlo. Tudíž ho to, co poví, upřímně dojme. Na chvíli nemá, co říct. Ten pocit je tak podivně cizí. Nakonec se téměř plaše a klukovsky usměje.* Ta možnost se mi líbí. *Ujistí ji.* Čím? *Pozvedne obočí.* Mám to všechno vyjmenovat? A raději abecedně, anebo chronologicky podle toho, kdy jsem si toho všiml? *Zeptá se jí a je si poměrně dost jistý, že mu řekne, jak o to nestojí. Narozdíl od jiných žen nepotřebovala lichotky. Přesto jí rád skládal komplimenty. Na to jen souhlasně zamručí. Jemu se stačilo obléct, projet vlasy hřebenem a za deset minut byl schopný vyrazit.* Tak to teda doufám. *Odfrkne si pobaveně. V koupelně se od ní odtáhne, než se mu podaří změnit názor a celou sprchu odvolat. Je rád, že ani neprotestuje proti jeho péči.* To jsem rád. *Vydechne. Doufal, že kdyby jí bylo naopak něco nepříjemné, řekne mu to a nebude se přemáhat jen kvůli němu.* Jen do toho. *Pobídne ji a nechá ji, aby mu tuhle péči oplatila. Voda byla sama o sobě horká, ale přišlo mu, že teplota kolem snad ještě stoupla, když se ho rozhodla políbit.* Nyv.. *Vydechne jí do rtů, ale nikoliv zamítavě. Prsty jí jemně přejede po pažích. Vteřinu váha, než jí polibek oplatí. Vážně nechtěl, aby se to zvrtlo. Ale byla zatraceně neodolatelná. Jen nerad polibek přeruší.* Tohle nedělej, pokud nestojíš o to, abych tě opřel o stěnu. *Varuje jí chraplavě. Má své meze. A jen a jen vůči ní neoplývá zrovna velkou sebekontrolou.*

*Trochu se bála, co se může dít, že se tak zamračí a prvně jí to ani nechce říct, ale ví, že má se svěřováním problém, takže klidně počká. Nicméně on se jí to rozhodne objasnit a když zjistí o co jde má chuť se zasmát.* Zaprvé tě znám a za druhé jsem neřekla nic jiného, než co by nebyla pravda a co bych cítila jinak. Takové šaty mi taky nejsou zrovna pohodlné na nošení, neměla jsem tehdy ale moc na výběr z toho, co si vzít a ten výhled je jen tvůj. Kdybych se na mě měl dívat někdo jiný nebylo by mě to příjemný. To jsi mohl vidět na akci u bazénu, kde jsem si celou dobu nechala ty šaty. I když toho taky moc nezakrývaly.. Na rady svých komorných v tomhle už nedám. *Uchechtne se. Přemýšlela o tom a.. odjela by s ním do Belgie. Aby bylas ním asi by udělala momentálně cokoliv. Klidně by přijala i titul princezny. Má pocit, že když by byla s Lucienem, nebylo by to tak hrozný. I teď, když spolu někde jsou a jsou na očích tolik jí ta pozornost nevadí. Ani ji moc nevnímá, protože se zajímá o něj.* Měl bys tam se mnou ale hodně práce, to tě upozorňuji předem. Kromě tebe a Liv bych tam neznala ani živáčka. *Jen oni dva a ona v naprosto cizí zemi. Musela se zbláznit. Sice se chtěla osamostatnit, ale v Illey a někde blízko paláce.* Stačil by mi jeden tvůj důvod. *Uchechtne se. Podle ní je Lucien úžasný, našel by si i lepší dívku, než je ona, ale přece randí s ní. A když mu řekla o tom, že přemýšlí i o možnosti se přestěhovat do Belgie tak vypadal tak nadšeně a díky tomu roztomile. Postěžuje si jak je to nefér. Chlapi to mají s přípravou na akce a vlastně kamkoliv jednodušší. Nelíčí se, nemusí mít složité účesy, boty ve kterých je bolí nohy.. Ujistí ho, že mu kopačky vážně dát neplánuje. Spíše naopak, to bude mít za chvilku marný, pokud se jí bude chtít zbavit. Když ji umyje vlasy a žínkou pomalu i tělo, líbí se jí to a i nahlas řekne, že ej to vážně příjemné. Ale chce mu to oplatit, takže si žínku vezme sama. Pomalu ho začne omývat, kromě toho, že u po hrudi jezdí tím, hladí ho i štíhlými prsty, kterými obkreslí každý jeho sval. Políbí ho a už se chce odtáhnout, když jí to neoplatí, nechce ho tu k ničemu nutit. */Ještě to bude vypadat, že ho znásilňuju../ *Každý jeho dotek ji provokoval a dráždil a takhle mu to chtěla oplatit.* Asi by mi to ani nevadilo.. *Pokrčí rameny a nakloní se k němu, jako by ho chtěla znovu políbit.*Ale začíná téct už studenější voda, nemyslíš? *Zkonstatuje s pobaveným úsměvem vypne vodu a protáhne se okolo něj ven ze sprchy, kde si vezme jeden ručník, aby se mohla osušit.*

*Pobaveně nad tím zavrtí hlavou, jen při zmínce o bazénu se mu v tváří na chvíli mihne rozmrzelost.* To teda... Hlavně ten strážce na to tobě mohl oči nechat. *Zaremcá nespokojeně. Věděl, že za to ona rozhodně nemohla, navíc si na ni ani v tu chvíli neměl dělat nároky, ale sledovat toho chlapa, jak ji svléká pohledem a téměř u toho slintá na něj bylo prostě moc. To, že vůbec přemýšlí o tom, že by s ním po Selekci odjela, mu přináší radost a s ní i podivný pocit spokojenosti, nedočkavosti a vzrušení. Má pocit, že mu srdce běží rychleji a nedokáže zastavit úsměv, který se mu vydere na rty.* Našel bych si na tebe čas každý den. I kdybych ti měl zavolat jen mezi prací. I kdybych za tebou měl přijet pozdě v noci a jen vedle tebe spát a ráno zase jít. *Ujistí ji přesvědčeně.* Pro to, co opravdu chci, udělám vždycky všechno, co jde. A nikdy jsem nestál o nic víc než o tohle. O tebe. O nás. *Prohrábne si vlasy. Jedná se o jeho nervózní gesto. Stále ještě má trochu problémy vyjadřovat pocity, ale zlepšuje se.* Kromě toho, že jsi nejkrásnější holka, co znám? Tak co třeba to, jak jsi laskavá? A nesobecká? A že máš ten nejhezčí úsměv? A to, jak mě dovedeš uklidnit. A taky rozpálit, hmm. Říkala jsi vlastně jen jeden. *No, nevypadá provinile, že se nechal unést. Dává si pozor, aby sprcha zůstala jen u sprchování, ale ona mu to nakonec absolutně neusnadňuje.* /Co jsem to stvořil?/ *Zaraženě za ní hledí, když ho tam nechá stát a na vteřinu naschvál otočí kohoutek na ledovou vodu, aby se probral, než sprchu vypne.* Potvoro. *Odfrkne si, když vyleze a otře se ručníkem a nasadí si aspoň boxerky. Možná by nebylo od věci, kdyby si u ní v komnatě nechal pár věcí na převlečení, když už tu tráví tolik času.* Takže k večeři objednám pizzu? *Zeptá se pro jistotu. Kdyby měla chuť na něco jiného, nemá s tím problém. Nejraději by na menu zařadil i ji, ale určitě musí mít hlad, nejspíš stejně jako on jedla naposledy před odjezdem z hor. *

Ten byl strašně otravnej a nechtunej. *Potřese hlavou, jako by tu vzpomínku chtěla okamžitě vyhnat ze své hlavy.* Naznačovala jsem mu, ze nemám zájem, ale než jsi přišel ty nevypadalo to, že by se měl k odchodu. Vlastně jsem už plánovala, že ho brzy strčím do bazénu a nebo kopnu do slabin. *Usměje se.* Ale nakonec se z toho vyklubal asi zatím nejlepší večer mého života. *Poprvé se vyspala s Lucienem a ráda by řekla, že to byl přesně ten moment, kdy se začala kazit, ale. Byla zkažená už předtím. Přemýšlí i nad odjezdem do Belgie, i když ji samotnou to překvapuje. Byla by tam sama. Znala by tam jen Luciena a Liviu a než by si našla známé asi by to chvilku trvalo s tím jak je zdrženlivá. Ale nějak by se to dalo. S rovinou jak s tou, která ji vychovala tak i stou, kterou začíná vidět ve Schreave by si mohla klidně denně psát a nebo volat. Šťastně se na něj usměje.* Mám to stejně. V životě jsem nechtěla být princeznou, mít tu pozornost a tak.. Ale kdybych jedině s titulem mohla být s tebou, klidně bych ho přijala. Nevadilo by mi s tebou ani zůstat v paláci, i když mě občas otravují ta média.. S tebou je to úžasný a já ji m ani nevěnuju tolik pozornosti, protože mám tebe a soustředim se na tebe. A vím, že by nám to mohlo nějak fungovat i v Belgii. Prvních pár týdnů bych byla si kompletně ztracená, ale brzy bych si tam určitě zvykla. *A byla by tam asi šťastná tak jak v Illey nikdy. S Lucienem jí to vše přijde lepší. Pobaveně se uchechtne.* Říkal, ale je hezký jich slyšet více. A náhodou.. Ta nesobeckost je příčinou toho, že myslím prvně na druhé a až pak na sebe, měla jsem za to, že tím tě spíše otravuju. *Našpulí rty zvědavá, co jí na to řekne teď. Nechá ho samotného ve sprše a sama vyjde ven, aby se mohla usušit. Uchechtne se, když uslyší, co si odfrkl. Obleče si už svoje pyžamo, skládající se z černých šortek, kde jsou malé bílé hvězdičky a černého vršku, tílka, které není zdobené. * Klidně můžeš. Pokud máš ale chuť na něco jiného, navrhni. Klidně si můžeme dát něco jinýho. Pizzu jsem střelila jen tak, i když by mi nevadila. *Je jí to upřímně řečeno jedno.* Asi by sis tu ale měl nechat nějaké oblečení. *Zhodnotí.* Mně teda nevadí, když jsi tady takhle, ale kdyby se něco stalo, třeba zaútočili rebelové, tvoje oblečení by bylo třeba mokré, jak se teď válí někde v koupelně, tak bys musel do úkrytu běžet jen v boxerkách. *Uchechtne se nad tím.* Ještě bys pak vběhl rebelům do náruče, než čelit výslechu Jace a Austina.. Ti si s tebou taky možná budou chtít promluvit, i když jsem jim to už několikrát rozmlouvala.