Ošetřovna paláce

*Překvapí ji kroky a nejdříve si myslí, že to bude doktor nebo třeba Deasyn, ale nepočítá s tím, že to bude její přítel. U něho by spíš řekla, že mu musí napsat, aby vůbec přišel. Po jeho slovech protočí očima.* Jsem spokojená. Vlastně jsem nečekala, že sám od sebe přijdeš. Že přijdeš, když ti maximálně napíšu a to ještě budeš mít kecy. *Zamumlá, ale když se podívá na stolek, kde uvidí jeho tričko, v očích jí zazáří jiskřičky. Hned se potom tričku natáhne a beze slova si sundá tričko co má na sobě, takže tam na chvilku sedí jen ve spodním prádle ajde ji vidět břícho, kde má náplast a které má ještě pro jisototu obvázané. Nakonec si přes hlavu přetáhne to jeho tričko, které jí je docela větší, ještě než to co měla před tím.* Prej ještě minimálně pár dnů jo. Ale to říkaj oni, ne já. *Pokrčí rameny. Neplánuje tady ůstat déle, než bude nutné. Vlastně by nejraději odešla už teď.*

*Zeptá se jí, jestli má ještě nějakej problém, když se ho předtím tak zeptala, jakého přítele původně myslel.* Jestli nepřestaneš mlít tyhle hlouposti a dělat ze mě toho nejhoršího člověka na zemi, klidně to může být i tak. *Protočí očima. Uchechtne se, když vidí, jak jí zajiskřily oči potom, co viděla tričko, které jí donesl.* /Aspoň jí stačí přinést málo, když už nic./ *Proběhne mu otráveně hlavou. Pak jí sjede pohledem, když mu nabídne přímý výhled na její spodní prádlo a trochu si poposedne, protože mu kalhoty začaly být o něco málo těsnější.* A ty říkáš....? *Vybídne jí k pokračování, které jaksi nedořekla.* Trucuješ ještě kvůli tý akci? *Zeptá se jí pak s povytaženým obočím. Podle něj je on jediný, kdo má právo trucovat potom, co jí viděl šukat s někym jinym u vodopádu a ještě schytal pěstí.*

Ne, odmítám se tě potom o něco doprošovat. *Poví pevným pohledem a u toho má v hlavě Daesyn. Sice podle ní, by ho měla odkopnout úplně, ale to nedokáže, jelikož k němu něco cítí, sama neví co to je. Potom si vyslékne tričko a obleče si to jeho. Neunikne mu ani jeho pohled, proto se musí ušklíbnou a nezapomene si schválně blbě posunout podprsenku. Pak si ji zase spraví srávně a zavrtá se pod peřinu.* Já říkám, že odejdu hned jak to bude možný. Klidně hned. Nechci tady být už ani o minutu dýl. *Pokrčí rameny. Vždy byla svéhlavá a na slovech doktorů ji nezáleží. I když ví, že když se snažila pár hodin od oštření zranění odejít, málem tady sebou sekla.* Neříkala bych, že zrovna trucuju. Byla jsem nasraná. A jsem možná pořád. Ale už ne tolik. *Pokrčí rameny a upře na něj pohled.*

Nemusíš proti mě zbrojit, jak nějakej voják, uklidni se. Nic jsem ti neudělal. *Pokrčí ledabyle rameny a když vidí, jak si sundá tričko, poposedne si a sjede jí pohledem. Ona se rozhodne provokovat a když to vidí, musí polknout, aby jí neojel hned teď a tady.* Myslíš, že zvládneš normálně fungovat, když odsud teď utečeš? *Nadzvedne obočí a pak se jí zeptá, jestli ještě pořád trucuje. Po její odpovědi se krátce zaslechne.* Nedal jsem ti důvod, abys byla nasraná. To s Daesyn se tě v nejmenším netýká. A jinak jsem já ten, kterej by měl být nasranej a nemluvit s tebou, potom, čeho jsem byl svědkem. Neslyšel jsem ani omluvu a stejně tady sedim a ještě ti donesu kytku a triko.. *Opáčí trochu ostřejším hlasem.*

/NIc si mi neudělal? A to že ty city jsou úplně z každé strany opačný je, že si mi nic neudělal?/ *Ušklíbne se a na jeho slova jen potřese hlavou. Potom se rozhodne trochu provokovat, jelikož ráda provokuje a to jde na ní vidět i tím oblečením co nosí.* Jo, už jsem v pohodě. *Pokrčí rameny a ušklíbne se nad tím, jelikož se snaží vytěsnit z hlavy varování doktorů. Jeho ostřejší hlas ji zarazí, protože do teď byla překvapená tím, že je jakžtakž milý, ale teď ji překvapí jeho ostrý hlas.* Omluvila jsem sse ti několikrát. Už nevím jak víc se ti omluvit. Ale fajn. Omlouvám se ti. Už se to víckrát opakovat nebude. *Povzdechne si a následně vstane z postele a natáhne na sebe kraťasy, které leží na stolečku také.* Nechceš jít do komnaty? Prosím, už tady nevydržím být dýl. *Hodí na něj prosebný pohled a doufá, že ji tady třeba za trest nedonutí být. Ale spoléhá se na to, že v komnatě toho můžou spousty dělat, protože tady na ošetřovně je plno lidí.*

*Zeptá se jí, jestli zvládne normálně fungovat s tou ránou v břiše a po její odpovědi se nevěřícně ušklíbne.* Fajn. *Pokrčí nakonec rameny, protože to je přeci jen její věc a on jí to rozmlouvat rozhodně nebude. Pak na ní promluví o něco ostřejším hlasem.* Jo, s tím počítám. Jinak oba víme, co se stane. *Má pocit, že na tý akci se vyjádřil dost jasně a pak jí zmateně sleduje, když vidí, že se začne oblíkat.* Případný dohady s doktorama si budeš řešit sama a když ti bude blbě, řekneš mi to, rozumíme si? Odmítám tě mít na svědomí. *Nebude pak poslouchat, jak debilní je přítel a že je to jeho vina.* Zvládneš vůbec něco v posteli? *Zajímá se a pak jí vezme za ruku a vydá se s ní z ošetřovny.* Hlavně, ať už jsme pryč. *I on ošetřovny nesnáší.*

Teď mi vyhrožuješ? Vážně? *Zamumlá nevěřícne, ale přesně tohle je to, proč není schopná od něj odejít. Bojí se ho, proto s ní, radši zůstane. Teda, podle ní je to jediná věc, ale nechce si přiznat, že se do něj prostě zamilovala.* Ani nepočítám, že bys to řešil za mě. *Protočí očima a všechnyvěci si nahází do kabelky, kterou si přehodí přes rameno.* Rozumíme si. *Zasalutuje a nezapomene u roho opět protočit očima.* V posteli bych něco zvládla, kdybych byla polomrtvá, zlato. *Uchechtne se a zavrtí nad tím hlavou.* Moc mě podceňuješ. *Poví ještě, načež ho chytne za ruku a vydá se s ním pryč z šetřovny. Je ráda, že se jí nedělá blbě po pár krocích, ale i tak doufá, že sebou nesekne do té doby, než dojdou ndo komnaty a hlavně u toho, co se bude určitě odehrávat v komnatě.*

*měl v plánu jít s Anaydis do města, ale jakmile došli do její komnaty, aby se tepleji oblékla, tak začala zívat a po chvilce usla, takže jejich večerní výlet se nekoná. Zamířil tedy zpět na ošetřovnu, ale tentokrát kvůli něčemu jinému, než zranění. Kvůli Nooře, o kterou má strach. Je stále v kómatu. byl tady i včera. Doufá, že se brzy probudí, i když zase taky doufá, že to nebude, když tam bude on, protože ji nechce vidět, jak ho nenávidí. Na sobě má stále černé tepláky a černé triko a vlasy mu trčí všude možně. Jakmile dojde na ošetřovnu, posadí se do křesla vedle její postele a prohlíží si ji, jakoby ji viděl poprvé. A stále mu přijde stejně krásná.*

*Poté, co jí na útoku postřelili do břicha, v Kadenově náruči upadla do bezvědomí a následně ji samozřejmě museli vyndat z břicha kulku, která ji tam zůstala. Ztratila celkem dost krve a proto se i stalo to, že zůstala v kómatu i po tom zákroku. Kulka naštěstí nezasáhla nic důležitého, ale přeci jen to trefilo 'svaly' na břiše, které má jako každý jiný člověk. Nyní má na břiše záštitou ránu, pokrytou vatovým polštářkem a ještě celou obvázanou. Každý den ji to chodí čistit. Dále má pod loktem zavedenou kanylu do kapačky, aby ji to tolik nebolelo, až se vzbudí. Na sobě má obyčejnou košili, co dávají na ošetřovně a je přikrytá kousek nad pas. Ruce má podél těla a hlavu jemně nakloněnou do strany. Rty má jemně popraskané a pleť má bílou, jako obvykle. Nijak o sobě v tom kómatu nevěděla, ovšem nyní měla takový pocit, že začíná přicházet k sobě a cítí na sobě něčí pohled. Zkusí pohnout prsty na ruce a když jimi opravdu pohne, pomalu rozlepí i oči. Rozhlédne se po místnosti a následně ji pohled skončí na něm.* Kadene. *Vydechne tichým, trošku ochraptělým hlasem, ale oči ji přesto zajiskří, když ho uvidí.*

*jakmile Anaydis usne, zamíří za Noorou na ošetřovnu. Byl za ní už i včera. Na sobě má stále to samé oblečení a když dojde na ošetřovnu, posadí se do křesla vedle její postele. Starostlivě si ji prohlíží a přitom mu přijde stejně krásná, jako když ji viděl poprvé. Od té doby nedokáže její úsměv vyhnat z hlavy. Tím, jak ji pečlivě pozoruje mu neujde to, jak pohla prsty. zamračí se a vstane, načež Noora otevře oči.* Noor. "Vdechne úlevně její jméno stejně, jako ona jeho. Přejde rychle k její posteli a podívá se na ní.* Jak se cítíš? Mám zavolat doktora?*zeptá se starostlivě a projede ji pohledem.* Chceš něco donést? Vodu nebo tak neco?*pokračuje v otázkách a pak si povzdychne.*. Je mi to tak líto.. tu kulku jsem měl schytat já, ne ty. *Řekne tiše a povzdychne si.*

*Když byla v kómatu, necítila prakticky nic. Připadalo ji spíše, jako kdyby byla v delším spánku, nic neobvyklého. Ovšem, když začala cítit na sobě něčí pohled, zkusila jemně pohnout prsty a konečně se to povedlo. Poté jemně rozlepí oči a podívá se po místnosti, kterou moc dobře zná, až nechá pohled na jedné osobě. Jemně ji zajiskří oči, protože jí udělá velkou radost, že ho zase vidí. Jemně zvedne koutky do poloúsměvu, když uslyší, jak vysloví zkráceninu jejího jména. Začal ji tak říkat jen on. Podívá se na něj a když se jí začne vyptávat, začne se cítit maličko provinile. Nechce, aby ji obskakoval a tak podobně, trochu se bojí, že by jej to otravovala. Ale hlavně nechce, aby odešel.* Je to v pořádku, nikoho nevolej. *Ujistí ho s pousmáním.* Jen prosím.. Zůstaneš tu? Alespoň chviličku? *Polkne protože neví, jak to mezi nimi vlastně je.. Posledně to nedopadlo ani trošku dobře.* Ne, to neříkej. Já jsem ráda za to, že jsem ji schytala já. *Jemně zavrtí hlavou aby to neříkal. Mnohem lepší je pro ni trpět takhle.Aby věděl, že to myslí vážně, jemně mu stiskne ruku.* A sám jsi zraněný.. Jak je na tom tvé rameno? *Zachraptí tichým starostlivým hlasem teď ona.* Jinak jsi v pořádku? Nestalo se ještě něco?

*jakmile dojde na ošetřovnu, posadí se na křeslo u postele Noory a starostlivě si ji prohlédne. Neunikne mu ani malý pohyb jejích prstů. Proto se tedy postaví a lehce zamračí, načež Noora otevře oči. Má pocit, že mu spadl kámen ze srdce a konečně může zase volněji dýchat. Rychle přejde k její posteli a zasype ji hordou starostlivých otázek.* Vážně? *musí se ještě jednou ujistit, i když to asi trochu přehání. Je ale hodně starostlivý. Překvapí ho, když ho poprosí, aby tady zůstal.* To myslíš vážně? Protože.. já spíše popravdě očekával, že mně pošleš pryč, jakmile mně uvidíš. *přizná upřímně.* Ale jo, jasně. Zůstanu, pokud chceš. *dneska opravdu nemá na to, aby se choval jako hajzl, který si s Noorou jen hrál. Snažil si to namluvit, ale když ji viděl, jak upadla do bezvědomí v jeho náruči, uvědomil si, že Noora si tohle opravdu nezaslouží. A navíc mu na ní skutečně hodně záleží.* Ne, do háje. Měl jsem tě ochránit. *stojí si za a posadí se zpět na křeslo.* Nic to není, jen trochu větší škrábanec. *uklidní ji. Jeho zranění opravdu není tak velké. Ona je na tom mnohem hůře, což mu dělá starosti.* Mně se nic jiného nestalo. Ty jsi na tom o dost hůře, Nooro. O mně si starosti nedělej. *pousměje se.* Noor já.. je mi to líto.. to, jak jsem se k tobě choval. Jsem kretén. *prohrábne si vlasy a koukne na ní.* Chtěl jsem, abys byla jako ty ostatní. Jen zábava a zpříjemnění volného času. Ale když jsem tě viděl, jak tě postřelili.. *potřese hlavou.* Nejsi jako ty ostatní.. záleží mi na tobě.

*Jakmile ucítila něčí pohled, podařilo se jí pohnout prsty a poté dokonce otevřít oči. Chvíli ji pálilo všechno to světlo, ale brzy to rozkoukala a uviděla ho. I přesto, jak moc se na akci kde byla postřelena pohádali, na něj nedokázala být naštvaná a nedokázala ho vyhnat pryč, protože jej chtěla u sebe. Ujistí ho, že nic nepotřebuje a ještě ho poprosí o to, aby zůstal, protože na tom ji teď záleží nejvíce.* Ano, vážně. Ta kapačka mi dává vše, co potřebuji. /A tvá přítomnost také./ *Pomyslí si a pozvedne koutky.* Nedokážu tě vyhnat, i když si dobře pamatuji, co se mezi námi odehrálo.. Ovšem i přes to tě tu zkrátka chci mít. *Poslední slova šeptne téměř neslyšitelně. Ani neví, zdali ji slyšel.* Děkuju. *Pousměje se, když ji poví, že zůstane.* Však jsi mě zachránil. Bůhví, co by se stalo, kdyby si tam nebyl. Kdyby nebylo tebe, mohla bych tam na trávě vykrvácet, kdyby si mě někdo nevšimnul, ale to se nestalo, díky tobě a díky tomu, že jsi mě odnesl sem, i přes své zranění a přes tu bolest. *Vděčně se na něj podívá.* Viděla jsem, jak ti ten nůž projel ramenem.. *Šeptne starostlivě.* Nechal sis to dnes ošetřit a převázat? *Jako ošetřovatelka zkrátka byla ještě více starostlivější. Poté se začnou bavit o tom, co se mezi nimi událo před útokem.* Dělám si o tebe starosti. *Poví ještě, načež si začne hrát s prsty.* Asi.. Asi ti to nemusí být líto. *Polkne, protože se jí to říká dost těžce.* Měla jsem to pochopit, omlouvám se.. Já jen.. Nedokázala jsem se smířit s tím, že bych tě měla ztratit. Ztratila jsem rodiče a nechtěla jsem ztratit i tebe, víš? *Špitne a podívá se na něj.* Protože mi na tobě také záleží.

*hned se jí začne ptát na několik otázek a neskrývá svůj starostlivý tón.* Dobře. *vydechne, ldyž ho podruhé ujistí o tom, že je opravdu v pořádku a nic nepotřebuje.Poté se musí ujistit i o další věci, a to že ho tu opravdu chce mít. Čekal totiž pravý opak. Slyší všechna její slova, i když je jen šeptá.* Dobře.. *kývne hlavou a zůstane tedy s ní.* Není za co. *usměje se.* Ale tu kulku jsem měl prostě schytat já. Ty sis to nezasloužila. *je tvrdohlavý, a to hodně, takže si stojí stále za svým.*/Já bych si to zasloužil za to, jak se k ní chovám./ Nic to není. *protočí očima, protože mu nepřijde jeho zranění nijak závažné* Jo, byl jsem tady před chvilkou i s Anaydis. A na chvíli se přestaň zajímat o ostatní a vypni tu část mozku, která si myslí, že je v práci. *protočí očima a pobaveně se pousměje.* Ale to nemusíš. *namítne a následně vyklopí to, co má na srdci.* Je mi to líto.. něměl jsem to dělat. *stojí si za svým.* Neomlouvej se, sakra. Choval jsem se k tobě jako k loutce. Hrál jsem si s tebou, pak se s tebou vyspal, přičemž jsi byla opilá a následně tě odkopl. Ty se nemáš za co omlouvat. *podívá se jí do očí.* Nooro.. chceš.. cítíš.. co vlastně chceš? *vykoktá ze sebe tu nejméně vhodnou verzi věty, kterou chce říct.* Promiň.. to vyznělo blbě. Myslím tim.. chceš přátelství nebo .. něco víc? *koukne na ní a polkne.* Protože já se v tobě nevyznám.

*Ujistí ho, že je v pořádku a nic nepotřebuje. Poprvé ho slyšela tak ustaraného, jako právě teď, což jí vlastně na jednu stranu hřálo u srdce. Následně ho ujistí i o tom, že ho tu opravdu chce mít. Nejspíše by tu nevydržela tak dlouho ležet úplně sama. Neví, jak dlouho tu bude, ale určitě s tím časem bude mít problémy. Nevydrží tak dlouho ležet a nechávat ostatní, aby ji obskakovali, když byla zvyklá to dělat sama. Ovšem teď ji hrozilo prasknutí stehů..* Ale ani ty by sis nezasloužil kulku, Kadene. *Poví, načež se zapře rukama a posune se trošku na posteli, ještě se kousne zevnitř do tváře, aby nesykla díky tomu, jak se jí natáhly svaly. Takhle na Kadena už více vidí.* Ale.. No dobře. Jsi paličák, víš to? *Pousměje se, když si i přesto stojí za svým. Samozřejmě si myslí to své, jen nechá i jeho si myslet to své, protože to by se tu dohadovali ještě dlouho.* Já vím, co jsi udělal, ale možná.. Já neměla být tak naivní, víš? Vím a pochopila jsem to, že nejsi na vztahy, ale i přesto jsem reagovala tak, jak jsem reagovala. Přesně tak, jak jsi ty nechtěl. *Zamumlá a začne se dívat znovu na své prsty. Pamatuje si i, jak jí jeho sestra říkala, že si v Austrálii téměř každou noc vedl domu jinou holku. A že ona je jedna z mnoha, která dopadla stejně. To ji dovedlo k tomu, se nad Kadenem hodně zamyslet ale stejně.. Stejně pořád myslela na to, jak byl k ní milý a ochranářský. Poté se mu podívá do očí, když ji položí tu otázku.* Já.. Víš, já se také v sobě nevyznám. Pořádně ani nevím, co to k tobě vlastně cítím. Mám v hlavě zmatek, kvůli tomu, co mi řekla tvá sestra.. *Šeptne upřímně.* Ale také mám v hlavě to, jak jsi byl ke mně milý a ochranářský. To, jak jsme se spolu bavili na plesu, který byl naruby a jak jsme se poznaly v lese. A ta naše vyjížďka do města. Vždy, když pomyslím na tyto věci, zkrátka se mi na tváři objeví úsměv. Nechci to zahodit. *Poví upřímně a na chvíli se podívá do země.* Můžeme.. Můžeme být alespoň přátelé, prosím? *Je možné, že ona cítí něco více, ale možná to prostě chce jen volný průběh. Navíc ví, jak to má Kaden, tudíž se do ničeho nechce hrnout po hlavě a hlavně ho nechce do ničeho nutit.*

*pořád si stále stojí za tím, že tu kulku by si zasloužil on a ne ona. Je tvrdohlavý, takže se jen tak nevzdá.* Zasloužil. Rozhodně více, jak ty.*řekne tvrdohlavě a zamračí se, když vidí, jak se pohne.* Nehýbej se raději, akorát si ublížíš. *Řekne a starostlivě ji projede pohledem.* Jo, vím. Ale není to moje chyba, za to může máma s tátou, protože to mám po nich. *Brání se a uchechtne se. Poté už jí řekne to, co má na srdci a celkem se do toho zamotává. Většinou srší sebevědomím, takže je to pro něj nové a zvláštní, ale s Noorou se prostě cítí jinak, než s kýmkoliv jiným.* Neměl jsem si s tebou zahrávat. A pak se k tobě chovat ještě hůře.*stále si mele svoje a nechápe, proč a jak ho vůbec teď může Noora ospravedlňovat, když by ho měla nenávidět. Poté se jí zeptá, co k němu vlastně cítí, protože se v ní nevyzná a chce to vědět.* Co všechno ti Daesyn řekla?*zeptá se a při zmínce o jeho sestře mu ztvrdne pohled. Je na ní hodně naštvaný.* Ja taky ne.. ale.. bože tohle je hrozný.*zamumlá si spíše pro sebe a prohrábne si opět vlasy, protože není zvyklý s někým mluvit takhle otevřeně* Nooro já nechci, abys toho pak litovala, kdybys.. kdybys třeba začal chtít něco víc, víš? Protože já jsem zasnoubený a.. já tě nechci vidět trpět.*vymáčkne ze sebe nakonec. Asi ani jeden z nich nedokáže ignorovat to, co mezi nimi je a že to není jen Přátelství. I když on se to stále snaží popřít.. nedokáže to ale úplně.*

*Přijde ji na jednu stranu vtipné to, jak je trvdohlavý, ale úplně se jí nelíbí to, jak říká, jak by si tu kulku zasloužil. Nedokáže představit, že by to byla ona, která by viděla Kadena padnout k zemi. Bohatě ji stačilo na vteřinku vidět jeho zraněné rameno, než upadla do bezvědomí a jeho chvilkový bolestný výraz.* Nikdo si ji nezasloužil, dobře? *Nabídne kompromis, načež se posune na posteli.* Jen na tebe takhle vidím lépe. *Pousměje se, načež se zmíní o tom, jaký to je paličák.* Takže u vás jsou takový všichni? *Zacukají ji koutky. Ona byla tvrdohlavá jak kdy a jak v čem.* To co se stalo, stalo se. *Zavrtí jemně hlavou. Samozřejmě, že ji to v ten moment, kdy ji po jejich chvilce ignoroval nebo byl na ní hrozně nepříjemný mrzelo.. Ale kdyby se měla zabývat vším, co jí za celý život mrzelo, asi by byla v celoživotní depce.* Já vás nechci nějak rozhádat.. Každopádně si myslím, že s drogami přestala. Jemně se jí klepaly ruce, ale to bylo vše. Je možné, že měla třeba absťák, ale podle mě vážně na tom pracuje. *Pousměje se na něj, protože ví, jak moc ho to minule trápilo.* Já vím, ale když se to opravdu stane.. Víš, že se tomu nedokáže zabránit. *Šeptne. Nikdo si nemůže zvolit, do koho se zamiluje. Vždy to přijde tak nějak samo.* A také vím, že jsi zasnoubený.. Ale moc si to upřímně neuvědomuji.. Odkud ona vlastně je? *Polkne a podívá se na něj.* /Však se s ní vezme a bude žít svůj život.. Zanedlouho./

*vzhledem k tomu, jak je tvrdohlavý se asi není čemu divit, že si stále tak urputně stojí za svým. A navíc má opravdu pocit, že si tu kulku zaslouží spíše více on.* Tak fajn..*souhlasí s ní, ale stále si myslí svoje a zamračí se když vidí, jak se posunula.* Tak mi příště řekni a já se posunu, jo? Muselo tě to bolet. *Řekne jemně. Poznal z jejího výrazu, že zrovna dvakrát příjemné to nebylo.* Jo, jsou. *Potvrdí ji to a uchechtne se.* Máme předky dokonce i tady v Illee. Moje babička byla princeznou Illey, ale pak si vzala dědu, což byl španělský korunní princ a měli spolu 3 děti. A moje máma si pak vzala tátu, takže se stala královnou Austrálie. A asi víš, jak dokážou být Schreave tvrdohlaví, takže se není ani čemu divit. Z tátovy strany je to jednodušší. *uchechtne se.* No jo..*zamumlá potichu. Pravda je, že změnit už to nemůže.* rozhádaní už jsme, takže v klidu. *Pokrčí rameny, jakoby nic.* opravdu? Díky bohu, konečně přišla trochu k rozumu. *Je rád, že se s tím snaží přestat a Nooře to věří, přeci jen je ošetřovatelka, takže to možná zná z práce.* A teď mi řekni, co všechno ti o mě řekla. *Požádá ji i podruhé, protože tohle chce opravdu vědět.* Já vím.*sklopí pohled.* Z Číny. Ale mám pocit, jakoby ani neexistovala. Nikdy jsem ji neviděl. *Neodolá ušklíbnutí.* Navíc by mě zajímalo, jak to chtějí rodiče udělat, když jsme oba korunní..

*Pousměje se, když přijme její argument, i když stejně si spíše myslí to, že si stojí v duchu za tím svým.* To je v pořádku. Stejně dříve, nebo později budu muset vstát, což mě také bude bolet, ale udělat to budu muset. *Pokrčí jemně rameny a pousměje se.* Ach, tak.. Tak tomu poté rozumím, proč to máte takhle. *Zasmála by se, ovšem to by ji způsobilo akorát tak bolest, tudíž se jen pousměje a přikývne.. Poté se začnou bavit o jeho sestře, protože u toho, jak se zamilovaní nemůže jen tak přerušit, moc dlouho nezůstanou.* Vážně. *Přikývne a pousměje se. Doufá, že už bude o něco klidnější.* My jsme se vlastně bavily jen chvilku,potkaly jsme se v lese.. Upřímně jsem ani nevěděla, že tam jdu. *Byla natolik zamyšlená, že zkrátka někam došla a narazila do jeho sestry.* Jen mi řekla, že doma V Austrálii si domů vedeš téměř každý večer jinou holku. Také to, co už jsem ti řekla. 'V nejbližší budoucnosti se s ní vidím maximálně v posteli'. *Hraje si u toho s prsty, protože se mu nedokáže dívat do očí.* Když jsem se jí ptala, zdali to s tebou mám vzdát a nechat tě jít, nebo se snažit, tak mi odpověděla 'Kaden tohle dělá pořád. Jako klidně to s ním zkus, dolejzej za ním, ale vsadím se, že jediný co se stane je, že tě maximálně dostane znovu do postele'. *Když to odpoví, podívá se na něj a na to, jak reaguje.* A také to, jak jsem byla jedna z mnoha.

Ale už tě to nebude bolet tolik.*namítne. Poté ji tak nějak ve zkratce řekne, že jsou vlastně vzdáleně příbuzní s královskou rodinou Schreave, což je podle něj dost dobrý argument na to, proč je tvrdohlavý. Schreavovic jsou ti nejtvrdohlavější stvoření na světě. Následně se z ní pokouší dostat odpověď na to, co všechno ji Daesyn řekla a je na svou sestru čím dál tím víc naštvanější, ale zase ho těší, že přestala s drogami. Myslí si to Noora a té věří, takže si to myslí i on.* Dobře.*trochu zmateně se zamračí, ale nevyptává se. Čeká na odpověď, kterou chce vědět. Poté pozorně poslouchá její slova, přičemž mu tvrdne pohled a má na Daesyn čím dál tím věští vztek. Ani sám nechápe proč. To, co Nooře řekla je pravda. Jen mu hrozně vadí, že to Nooře řekla. Pohled zavrtává do země a snaží se všechen svůj vztek skrýt za masku bez emocí.* Doprdele nemá právo ti tohle říkat.*odtrhne pohled od země, koukne na ní a všechna ta maska skrývající jeho vztek je ty tam.* ta první část je pravda.. i to o budoucnosti v posteli.. ale to bylo předtím, než jsme se spolu vyspali, Noor.*druhou větu nijak neospravedlňuje. Nemůže totiž popřít, že by ji znovu rád měl v posteli. Pořád se mu v hlavě honí myšlenky na Tu noc.* Nebyla jsi jedna z mnoha. Takhle to vidí ona. Uznávám, žes nebyla první, která byla panna, ale rozhodně nejsi jedna z mnoha. Většinou si vybírám holky, co to v posteli uměj. *Pokrčí rameny jakoby nic.* Bez urážky. *Doplní rychle a koukne na ní.* Víc ti toho nenamluvila?

To je pravda. *Pousměje se. Pobaví ji, jak jí povypraví o tom, jak to je a bylo s tvrdohlavostí v jejích rodině. Samozřejmě, že o tvrdohlavosti rodiny Schreave už několikrát slyšela. Povídá se o tom neustále. Proto to přijme jako vhodný argument k tomu, když si všimne Kadenovi tvrdohlavosti, která téměř také nešla přehlédnout. Poté se začnou bavit o jeho sestře a o tom, co vše ji řekla. Upřímně ji svírá jemně dráždivý pocit. Bojí se, že by se mohli díky tomuto nebavit ještě déle.* Já vím, přemýšlela jsem nad tím.. Nemůžu být naštvaná za něco, co jsi dělal doma ještě, když jsme se vůbec neznali. *Jemně zavrtí hlavou.* A ta noc nás troufám si říci, sblížila.. Tudíž pokud je to mezi námi teď už v pořádku, nemám ti co zazlívat. Možná jsem jen byla hotová z toho, co se stalo po té noci, ale to už jsme si vyříkali. *Jemně se pousměje.* Chápu, každopádně si celou tu noc překvapivě pamatuji. *Pousměje se na něj a jemně ji zčervenají tváře.* Můžu se jen zeptat, jak se cítíš teď ty, co se týče toho všeho?

*tak nějak ji převypráví stručně to, jak jsou spojení se Schreave, což je skvělý argument k jeho tvrdohlavosti. Následně ho ale vytočí to, co o něm povídá Daesyn. Tohle si opravdu mohla dopustit. Kdyby to řekla nějaké jiné dívce, asi by mu to tak moc nevadilo, ale u Noory je to jiné. Kývne když řekne, že na něj nemůže být naštvaná za to, co dělal v Austrálii. To je asi logické.* Jsi až divně moc hodná, víš to?*nadhodí po její další větě.* Měla bys mě nenávidět. *Doplní, aby ji trochu vysvětlil, jak to myslí.* Fakt?*povytáhne obočí a v očích mu zajiskří.* Chceš se.. však víš.. vypovídat z pocitů? *Koukne na ní s menším úsměvem na rtech. Neunikne mu ani to, jak se začervená, nad čímž se pousměje ještě více. Úsměv mu ale brzy z tváře zmizí a sklopí pohled. Po její otázce chvíli mlčí a přemýšlí nad tím, co jí říct a co je vlastně pravda.* Já nevím.. *řekne nakonec a prohrábne si vlasy.* Po tý noci jsem tě chtěl nechat být.. jako všechny ostatní. Ale já na to furt musím myslet. Na tebe. Záleží mi na tobě. Víc, než bych chtěl. *Poslední větu řekne tiše, ani neví, jestli ho slyšela, ale upřímně je mu to jedno.*

*Kdyz povídá o své rodině, pečlivě ho poslouchá, protože o něm toho chce vědět co nejvíce a navíc má ráda jeho hlas, tudíž jí to nedělá žádný problém, naopak. U jeho hlasu by mohla i usnout. Poté začnou rozebírat to, co jí pověděla jeho sestra.* Nechci se mezi vás nějak motat a horšit vám vaše vztahy, ano? Budeš prosím dělat, jako kdybys to nevěděl? Jen co musím na tvou obranu k tomu, jak jsi to měl s holkami říct je to, že uznala, jak je stejná. *Pousměje, přišlo ji docela důležité to říct, protože nedělala jen z bratra toho špatného.* Možná? *Jemně se zaculí.* Já se snažím s každým vycházet a snad nikoho jsem nikdy nenáviděla, nejde mi to. A u tebe by to nešlo obzvlášť. *Řekne upřímně, ale samozřejmě to myslí dobře. Jak by ho asi tak zvládla nenávidět? Možná by to vydržela na chvilku, poté by ho uviděla a vše by to z ní opadlo.*Já.. Stále si stojím za tím, že toho nelituji a že to bylo krásné. I když mi nějakou chvilku přišlo trošku trapné, jak to bylo poprvé a jak jsem ty různé pocity neznala.. *Podívá se na jeho úsměv.* Sakra, je zvláštní o tom mluvit tak nahlas. *Slabě se zasměje a položí si ruce na své horké a rudé tváře. Následně se ho zepta na tu otázku a poslouchá každé jeho slovo, načež si ho v hlavě přehraje znovu.* Promiň, nechtěla jsem tě tou otázkou trápit. *Jemně se prsty dotkne těch jeho.*

*štve ho to, co o něm řekla Daesyn, i když je to pravda. Ale nemusela zacházet tak do podrobností.* Chci si to s ní vyjasnit. Tebe z toho vynecham, neboj. A náš vztah nehoršíš, nedělej si s tím starosti. *řekne a pokrčí lhostejně rameny. To, že to má Daes s kluky stejně nijak nekomentuje, protože to moc dobře ví. Poté se jí zeptá, jestli ví, jak moc je hodná a a uchechtne se, když se zaculí.* Nechápu to. *přizná a s pobaveným úsměvem lehce potřese hlavou. Následně se začne usmívat ještě více, když začne Noora mluvit o tom, co se mezi nimi odehrálo.* Nemusí ti to připadat trapné. *řekne a pokrčí rameny.* Není to zvláštní. Ale nemusíš o tom mluvit, chtěl jsem tě jen popíchnout. *uchechtne se a pobaveně ji sleduje, jak si zakrývá tváře.* Zase to děláš. *poinformuje jí a tím narazí na to, jak se takhle zakrývala už jednou. Raději vidí její obličej úplný. Následně jí odpoví na tu otázku, kterou předtím položil i on jí.* Neomlouvej se. *řekne a sleduje, jak se prsty dotke těch jeho. Než si stačí uvědomit, co dělá, chytne její ruku do té své a pohladí ji palcem po hřbetu ruky.* Měla by ses prospat, je pozdě. A já musím jít ještě zkontrolovat Anaydis. *řekne rychle, když si uvědomí co dělá, načež pustí její ruku a uhne pohledem.* Stavím se za tebou i zítra, ok?

*Dnes má jako skoro každý den hodně práce, tudíž je zde na ošetřovně už od šesti hodin ráno. Na sobě má dlouhé bílé kalhoty a bílé tričko s krátkým rukávem a jemným výstřihem do V, zkrátka klasický úbor pro ošetřovatelky. Nyní zde v poličkách rovná zrovna nějaké léky, když v tom do ošetřovny vejde nějaký muž, ve věku tak 20-25 let. Neví, jakého je zde postavení, ale má pocit, že je to jeden ze strážců. Pozdraví ho a vyzve ho, aby se posadil na lůžko, přičemž si začne prohlížet jeho zranění. Byla to trochu hlubší řezná rána na ruce, nebylo to nic vážného protože to naštěstí nezasáhlo žádnou žílu, ale stejně to bude muset zašít, aby tam muž do budoucna neměl tak ošklivou jizvu. Při své práci se úzkostlivě snaží nemyslet na Kadena, i když to moc nejde kvůli tomu, co se mezi nimi stalo. Po tak dlouhé době k němu byla zase tak blízko, ovšem teď je to zpátky na začátku. Ani si není jistá, zdali to bude mezi nimi nějak pokračovat, to přátelství. Pokud se jí nerozhodne sledovat díky tomu, jak se mu bude snažit vyhýbat, o čemž celkem pochybuje. Všimne si, jak se při myšlenkách na něj opět pozastavila, tudíž se pacientovi omluví, nasadí si gumové rukavice a připraví si věci, které jsou na jeho ošetření vhodné. Následně uchopí jemně pacientovu ruku, začne mu ránu čistit a následně i opatrně šít.*