Ošetřovna paláce

*od toho útoku tráví většinu času na oštřovně. Chvilku je u Misty, chvilku zase u Justice. Moc toho logicky ani nenaspal, protože má o oba strach. Na sobě má obyčejné černé triko a šedé tepláky, což už nosí asi 3 dny, ale je mu to jedno. Vlasy má dost rozcuchané a pod očima celkem znatelné tmavé kruhy. Odpoledne byl u Justice, ale před chvílí došel zase za Misty. Přitáhl si jedno křeslo blíže k posteli a opatrně jí chytil jemně za ruku a pohledem jí pozorně sleduje, i když myšlenky mu odbíhají všude možně. Vyčítá si, že na tom plese nebyl. Kdyby ano, mohl by jí nějak zachránit, ale místo toho raději seděl v komnatě díky své tvrdohlavosti a natvrdlosti.*

*Neví jak dlouho tu leží, už vnímá, ale taky neví, jak přesně dlouho. Když á člověk jen zavřený oči a ani nemůže mluvit, stěží se někoho zeptáte na čas či se na hodiny sami podíváte. Na sobě má typickou bílou nemocniční košili. Její obličej je bledý, kvůli té ztrátě krve. I když včera vypadala ještě hůře. Léči se docela rychle, což je jedině dobře. Ucítí, že někdo vzal její ruku do té své. Dotyčný sice nepromluví, takže poznat podle hlasu jej nemůže, ale nějak cítí, že se jedná o Jace. Doufá, že je to on, protože když by u ní takhle seděl znamenalo by to, že je v pořádku a nic se mu nestalo. Na plese nebyl, takže měl větší šanci z toho vyváznout bez zranění, ale co kdyby náhodou? Cestou do úkrytu na něj nějaký rebel mohl zaútočit. Právě díky té touze toho, se ujistit, že je to on a je v pořádku se pokusí otevřít oči. Prvně se jí to moc nedaří, její víčka se sotva znatelně zachvějí. Po chvilce se jí ale oči přece jen podaří otevřít a hned se podívá na osobu, která sedí u její postele. Musí se usmát, i když je to skoro nepatrné.*A-ahoj. *Trochu si odkašle, kvůli tomu, že její hlas byl poněkud chraplavý.*Jsi v pořádku? *Sjede ho starostlivým pohledem.*

*před chvílí byl ještě u Justice a teď už je zase u Misty. Mezi těmi dvěma přechází celý dnešek a i včerejšek. Když opět dojde k lůžku Misty, posadí se do jednoho křesla a jemně jí chytne za ruku. Poté jí začne pozorně sledovat, i když se mu zírověň hlavou hodní milion dalších věcí. Neunikne mu ale, jak se jí zachvějí víčka a tak nahlas polkne. Jakmile oči otevře úplně, vydechne úlevou a má pocit, že konečně může zase normálně dýchat. Tedy skoro.. normální to bude, až se rozhodne i jeho bratříček probudit.* Konečně. *zamumlá* Ahoj. *pousměje se.* Jsem v pohodě o mě si nedělej starosti. Jak ti je? Bolí to? Nepotřebuješ něco? Asi bych měl zavolat doktory, měli by tě zkontrolovat. *začne nahlas uvoažovat.* Strašně mě to mrzí, Misty.. měl jsem tam být a nějak ti pomoct, ochránit tě a ne jen sedět v komnatě. *řekne po chvilce trochu tišeji a sklopí zrak, načež si prohrábne vlasy.*

*Cítí, že jí někdo drží za ruku a něco jí napovídá, že se jedná o Jace. Jako by i cítila jeho vůni, stejnou, která šla i z mikiny, kterou jí půjčil při útoku, kdy se museli schovat v hrobce a odhalilo se, že princové jsou vlastně dva. Pokusí se otevřít či. Její první pokus se shledá s neúspěchem, ale nevzdává to. Nakonec se jí oči přece jen otevřít podaří a pohled jí padne na Jace. Když ho vidí, musí se pousmát a hned co mu řekne ahoj, začne se zajímat o to, jestli je v pořádku. Je pro ni důležitější zjištění tohohle, než tápání po tom, co se vlastně stalo jí, že tu leží. * Trochu to bolí, ale ještě se to nějak dá.. *Pomalu si prohrábne vlasy rukou a trochu si je taky uhladí. Je jí jasný, že teď nepůsobí jako modelka a co by po ní taky někdo chtěl, když byla dva dny v kómatu? * Jaci.. To ale pece není tvoje vina. Nemohl jsi vědět, co se stane. A i kdybys tam byl.. třeba bys stejně nic nezmohl a skončilo by to stejně.. A kdyby ne, zase bych si vyčítala já, že jsi zraněný kvůli mě. *To by si snad neodpustila a jak on, tak i ona by u jeho lůžka seděla dvacet-čtyři hodin denně.*A jsem v pořádku. *Pousměje se na něj. Co to dořekne, objeví se tu i doktor. Doufala, že bude mít chvilku s Jacem pro sebe, než se tu objeví, aby ji zkontrolovali. Protože to ji prvně napadne, že teď po jejím probuzení bude následovat nějaká kontrola, ale nejspíše neproběhne. Místo toho jim řekne, co se stalo. A to to, že byla těhotná, což zjistili, když ji sem po útoku přinesli a aby ji zachránili, museli dítě, nebo spíše plod, jak to nazve doktor, odebrat. Hned poté doktor odejde a nechá je, aby to zpracovali. Ona se dívá směrem, kterým odešel doktor a docela dlouhou chvíli mlčí. Do jejích očí se brzy natlačí slzy, které se snaží rozmrkat.* /Je to moje vina.. Jen kvůli mě, je moje dítě mrtvé../*V duchu si to hned začne vyčítat./Měli zachránit miminko, ne mě.. *Hlesne tiše. To, že čekala dítě ví tak pět minut a i když se nikdy nenadechne, i když je už teď mrtvé, miluje ho.*

*polkne, když pohne lehce očními víčky a vzplane v něm plamínek naděje, prootže mu přijde, jakoby byla v kómatu mnohem déle, než doopravdy je. Když se ale knečně probudí, vydechne úlevou a pousměje se. Ujistí jí, že je v pořádku a poté se začne zajímat o to, jka je jí, protože má o ní starost.* Dají ti snad něco, co tu bolest utlumí a brzy to přejde. *ujistí jí.* Ne, něco bych udělal, Nějak ti pomohl. Měl jsem tam být. Měl jsem výt s tebou. *stojí si tvrdohlavě za dvým.* Vážně? Řekni si co potřebuješ a já to udělám. *řekne vážně a je rozhodnutý pro ní klidně nějak získat i růžového živého jednorožce zkříženého s liškou. Jakmile k nim dojde doktor, vstane a poodejde kousek stranou, ale zase zůstává dost blízko na to, aby všechno slyšel a viděl. A taky samozřejmě uslyší i to o potratu a dítěti. Má pocit, jakoby mu přestaly fungovat plíce a nemohl se ani nadechnout. Přijde mu to jako jeden velký omyl. Jakmile doktor odejde, probere se z nějkého transu a hned si zase přidřepne k posteli Misty. Kvůli ní se snaží být silný, ale cítí, jak ho pálí oči a stahuje se mu hrdlo.* Misty ne, to neříkej. *namítne a chytne jí za ruku* Je mi to hrozně moc líto líto.. *hlesne tiše a druhou rukou jí pohladí po vlasech. Nejraději by jí teď obejmul, ale nechce jí ublížit.* /Je to celý kvůli mě, protože nejsem schopnej myslet ani na tu debilní ochranu.. po tomhle už se mnou nikdy nebude chtít nic mít a nedivil bych se, kdyby rovnou odjela../ *pomyslí si, a když pomyslí na to, že by odsud měla Misty odjet, cítí, jak ho bolestně píchne na hrudi.*

*Sice ji to bolí, ale nechce, aby si s ní dělal starosti. Nějak to přežije. * Beztak už v sobě mám prášků dost.. *Nechce to s tím nějak přehánět, to to raději vydrží. Za to, co se stalo podle ní Jace nemůže. *Není to tvoje vina. Nemohl jsi vědět, že zrovna v ten večer rebelové zaútočí a mě postřelí. I kdybys tam byl, nemusel bys tomu zabránit. Buď by se stalo něco tobě nebo na konec nám oběma. Já jsem ráda, že jsi tam nebyl. *Kdyby byl zraněný kvůli ní neunesla by to a vyčítala si to stejně tak, jako Jace si vyčítá, že tam nebyl a nepomohl jí. I když za to vážně nemůže. * To je v pohodě, nic nepotřebuju.. Teda pokud můžeš, byla bych ráda, kdyby tu se mnou chvilku zůstal. Ale pokud jsi unavený a chceš jít, tak klidně můžeš. Měl by sis odpočinout. *Zamračí se lehce, kvůli těm kruhům pod jeho očima. Když přijde doktor myslí si, že ji jde zkontrolovat, ale místo toho jim oznámí, že byla těhotná a aby přežila, muselo pryč to dítě. Když odejde, nastane hrobové ticho a ona vypadá, jako kdyby za chvilku měla zase upadnout do kómatu a nebo dostat infarkt. Hlesne, že měli zachránit to dítě a ne ji, pořád se dívá směrem, kterým odešel doktor, až když ji chytne Jace za ruku obrátí pohled na něj a polkne. */Bylo to i jeho dítě.. určitě mi vyčítá, že zemřelo../ Naše dítě je mrtvé, kvůli mě.. *Jedna se slz jí steče na tvář.* J-já nevěděla že j-jsem těhotná.. *Potřese hlavou. Má nutkání mu to říct, kdyby jí chtěl vyčítat, že mu to neřekla. Nakloní se k němu, aby se opřela hlavou o jeho rameno a snaží se zadržovat slzy, aby mu jimi úplně nezmáčela mikinu. * Pomiň.. Bylo to i tvé dítě a kvůli mě je mrtvé.. *Vyčítá si to a taky si to dlouho vyčítat bude. Její výčitky už nejspíše nikdy neskončí. Tohle si ponese do konce života s sebou.*

*viní se z toho, že na tom plese nebyl, protože jí mohl nějak ochránit, nebo aspoň být s ní, když se to stalo. Ale nechce se hned dohadovat po tom, co se probudila z kómatu, tak si jen povzdychne.* Nebudeme se o tom teď dohadovat. *stejně is každy bude stát za svým.* Samozřejmě, že s tebou zůstanu. Odpočinout si můžu potom. *ani by ho nenapadlo teď odějít. Poté už dojde doktor, který jim řekne o tom, že Misty byla těhotná, ale potratila. Má pocit, že zase nemůže dýchat a dokud mu doktor nezmizí z dohledu, jen tupě zírá před seve. Nehledně na to, že po většinu svého života nosí bezvýraznou kamennou masku, teď se mu emoce maskovat nedaří. Kvůli Misty se ale snaží být silný.* Ne. Není to kvůli tobě. Je to kvůli rebelům. Nemůžeš se z toho vinit. *řekne a koukne jí do očí. Jemně jí palcem setře slzu, která jí seče po tváři.* Já vím, nikdo to nevěděl. *řkene jemně a pohladí jí rukou po vlasech. Když si oře hlavu o jeho rameno, opatrně jí lehce obejme a dává si pozor, aby jí neublížil.* Misty přestaň. Není to tvoje chyba a nemáš se za co omlouvat. To spíš já byhc se měl omluvit tobě.. kdybych tenkrát trochu přemýšlel a nenechal se unést, tak by se tohle vůbec nestalo.. *potřese hlavou.* Pochhopil bych, kdybys teď chtěla.. odjet nebo s-si držet odstup nebo ckoliv takovýho. Nebudu ti v ničem bránit.. *řekne a celým tělem mu projede bolest, když si představí, že by o ní měl přijít-*

*Nemyslí si, že je to co se stalo Jacova vina. On nezařídil útok rebelů a nemohl vědět, že se ten den bude konat. A že se zrovna ona zraní. Předtím se nikdy nezranila, až teď. Tohle jsou prostě věci, které člověk ovlivnit nedokáže ať se snaží sebevíce. * Vážně si to nevyčítej, prosím.. Bolí mě pomyšlení, že by ses nějak trápil. *Ještě naposledy na něj trochu naléhá a pak přikývne, povzdychne si a dále to nekomentuje. Jediné, o co jej požádá je, aby s ní zůstal. Ale pokud se na druhou stranu cítí unavený ujistí jej, že je v pořádku, pokud si bude chtít jít odpočinout. *Vážně? Spánek potřebuješ.. Sice asi sama nevypadám jako modelka, ale ty se podobáš oživlý mrtvole.. *Pousměje se, ale její výraz je i tak převážně starostlivý. Když přijde doktor, který jim oznámí, že byla těhotná a o dítě přišla, začne si to vyčítat. Měla podle sebe poznat, že těhotná je. Jenže při tom všem.. jí ty náznaky nedošly. Ale teď, když se na to podívá zpětně se jí mnoho věcí vysvětluje.*/Jsem tak pitomá../ *Podívá se Jacovi do očí.*Měla jsem to poznat.. Že čekám dítě, kdybych to věděla, taky mohlo mnoho věcí dopadnout jinak. Když bych utíkala, břicho bych si zakrývala, mohl jsem tu kulku schytat třeba do ruky a pak by bylo miminko v pořádku.. *Ona předtím říkala, ať si on nic nevyčítá, což nevěří pořádně, že to udělá a stejně tak, ať už se ji bude jakkoliv on snažit přesvědčit, že za to nemůže, nepřesvědčí ji o tom. Opře si hlavu o jeho rameno a oplatí mu jemné objetí. Má pocit, že na více se ani nezmůže. Už předtím byla zesláblá a teď?* Útok se konal několikrát. Ani jednou jsem se nezranila a ty jsi nemohl vědět, že se to stane zrovna ten večer že vůbec zaútočí rebelové a že jsem byla těhotná.. To jsem měla poznat já, ty jsi to dítě v sobě neměl. /I když by bylo zajímavý ho pozorovat v těhotenství./C-cože? *Odtáhne se od něj. Zamrká, aby na něj zaostřila, přes ty slzy a nechápavě se na něj dívá.*Chceš abych o-odjela? *Zeptá se roztřeseným hlasem. * Já odjet nechci. I přes to, chci být s t-tebou, miluju tě.. A-ale pokud sis to rozmyslel ty a se mnou bys šťastný nebyl, tak tedy odjedu.. *Sklopí pohled, aby nebylo vidět to, jak jí ta představa jeho s jinou dívkou bolí. Ani si neuvědomí že mu vlastně poprvé jasně řekla, co k němu cítí. Prostě to z ní vypadlo a vzhledem k tomu všemu ani jasně nemyslí. Nekontrolovala, co říká a tohle z ní vypadlo úplně jednoduše. *

*nechce se teď dohdovat, když se sotva probudila z kómatu, ale Misty je tvrdohlavější, než se zdá.* Pokusím se. *nakonec tedy ustoupí, ale už teď ví, že jeho "pokoušení se" moc účinné nebude. Když ho požádá, aby zůstal, samozřejmě to přijme. Zůstal by tady i kdyby ho o to nepožádala. Vzždyť tady byl posledních několik uplynulých dní snad v kuse.* Vypadáš krásně. Jako vždy. *vyhrkne rychle a usměje se na ní.* Náhodou teď tvoříme svělý pár. *zazubí se na ni. Za chvilku se ale dozví, že přišli o dítš, o kterém ani něvěděli, takže všechen úsměv z jeho tváře zmizí.* Všechno je to jenom "kdyby", Misty. Nic ti nevyčítám a neměla bys ani ty. Dělo se toho teď hodně.. je pochopitelné, žes to nepoznala. *řekne konejšivě. Poté, když si opře hlsvu o jeho rameno, tak ji opatrně obejme a nadechne se její vůně.* A už se ani nezraníš.. slibuju. *řekne sebejistě. Poté řekne, že by pochopil, dkyby po tomhle chtěla odjet a už by se nikdy neviděli, ale jen při té představě má ppocit, že se mu srdce rozpadá na milion kousíčků.* Ne! Nechci. *vyhrkne rychle a hned lituje, že s tím vůbec začínal.* Tak jsem to nemyslel. Já jen že.. napadlo mě, že třeba na mě budeš.. naštvaná a budeš chtít odjet nebo.. nebo tak. *pořádně ani sám nevnímá, co říká a ztrácí se v tom. Hlavní důvod toho je asi to, že mu neuniklo, jak řekla, že ho miluje, díky čemuž mu začalo srdce bít jako splašené.* Ehm.. já vím, že mi asi trvalo dost dlouho, než mi to došlo ale.. a-asi tě miluju, Misty. Ne asi.. určitě. Miluju tě. *koukne jí do očí a trochu roztřeseně vydechne.* Jsem šťastnej jenom s tebou.. nechci, abys odjela.

*Povzdychne si. I když ho požádala o to, aby si to nevyčítal, stejně ji asi neposlechne. Tohle asi ani nejde moc ovlivnit. Ale vždyť nevěděli, že ten den bude útok. Kdyby to věděla, logicky by na akci ani nešla a raději se rovnou schovala do úkrytu. Není hloupá. Pousměje se na něj.*Už jsem vypadala i líp, ale děkuju. *Po tom, co k tomu ještě dodá se na něj taky zazubí.* Jo, jsme takové dvě oživlé mrtvoly. Sakra.. škoda, že Halloween už byl, jsme mohli sladit kostýmy.. *Naoko toho polituje. Když se dozví o tom, že přišli o dítě její tvář už déle usměvavá není. Naopak nemá daleko k pláči. Po chvilce jí i pár slz po tváři skutečně steče, i když se snaží vypadat silně a hlavně zhluboka dýchat. Nechce novu upadnout od kómatu a Jace v tomhle nechat. Bylo to i jeho dítě a taky to stejně jak ona ponese špatně. Vidí to na něm a chce mu pomoci. Pro ni jsou její emoce až na další místě, na prvním jsou ty Jacovi.*To se lehce řekne, ale těžce udělá. Ani já nechci, aby sis to vyčítal, ale ty stejně budeš.*Zamumlá do jeho ramene, když je v jeho objeté, které mu lehce oplácí. Odtáhne se, když uslyší od odjezdu a má pocit, jako by jí srdce v hrudi vynechalo několik úderů při pomyšlení toho, že by se neměla s Jacem skoro denně vídat. Zamilovala se do něj a představa toho, že by měl její život nadále fungovat bez něj je nemožná. *J-já ti vážně nic nevyčítám.. Nevěděl jsi to, nikdo z nás. *Potřese nad tím hlavou. Ve svém monologu řekne, že ho miluje, což si v první chvíli ani neuvědomí. To jí dojde až o pár chvilek později a když si to uvědomí, zvedne rychle hlavu a podívá se na něj.*/Neměla jsem t říkat.. do háje, do háje../*Když vidí, jak je z toho zaražený, začne v duchu nadávat na to, proč si prostě nemůže dávat větší pozor na pusu. Když od něj ale uslyší, že to cítí stejně, úlevně si vydechne. I přes to v jaké situaci se právě nacházejí, se díky tomuhle dokáže lehce pousmát.*Já taky nechci odjet. Miluju tě, už delší dobu. A nedokážu si představit, že bych měla ještě někdy být bez tebe. /Ta představa je prostě hrozná./

Není za co. *usměje se na ní. Připadala by mu krásná i v pytli od brambor.* Sladíme se příští Halloween, nebo uspořádáme soukromou halloweenskou párty oživlých mrtvol.. tam by většinu účastníků zabírala hlavně moje rodina. *uchechtne se. Všichni teď vypadají podobně jako oživlé mrtvoly. Nakonec ale nějaké úsměvy a vtipkování vystřídá akorát smutek a slzy, protože se dozví, že Misty bla těhotná, ale o to dítě přišla, cpž je samozřejmě velká rána a šok pro oba.* Já vím, že je to těžký.. ale aspoň se o to pokusíme, jo? Oba. Nic si nebudeme vyčítat. *navrhne a poté už skončí v objetí. Řekne, že by pochopil, kdyb chtěla odjet, ale už jen ta představa mu láme srdce.* Tak jo.. *vydechne. Poté, když uslyší, že ho miluje, konečně se taky odváží to říct, i když trochu.. neohrabaně. Když konečně zase uvidí aspoň menší úsměv na její tváři, automaticky se pousměje taky.* Nebudeš beze mě, protože já nedokážu být bez tebe. *řekne, načež chytne její obličej do dlaní a lehce jí políbí.´Poté si jí zase přitáhne v objetí a nadechne se její vůně.* Zvládneme to. Spolu. *řekn etiše a políbí jí do valsů.*

*Sice si i nadále myslí, že nějak krásně nevypadá a vypadala i lépe, poděkuje mu za tenhle kompliment. Dneska se s ním výjimečně nedohaduje o tom, že krásná není a nechá to prostě být. Uchechtne se s ním.* Dobře, počítám s tím na příští rok. Ještě bych pro tebe měla sehnat takový ten malý kbelík ve tvaru dýně s úsměvem, který mají děti, když jdou koledovat a rovnou můžeme taky obejít pár domů, co říkáš? *Tohle řekne z legrace a aby jej popíchla, ale v duchu musí uznat, že představa Jace takhle je i docela roztomilá. Stejně jak pro něj je těžké si nevyčítat to, že ji a dítě neochránil, pro ni je těžké uznat, že to že byla těhotná nemohla poznat. Ale je logičtější si vyčítat to, než že ji neochránil. To, že bude útok nevěděli, ale to že byla těhotná vědět mohli, kdyby si více všímala příznaků..*Dobře, můžeme to zkusit.*Přikývne lehce. Nakonec se nějak dostanou k jejímu odjezdu, což se jí nelíbí, protože pryč od Jace s jí nechce. Jak mu nedopatřením řekne, miluje ho. A to, že se takhle prořekne možná nakonec byla docela dobrá věc, jelikož i on přizná svoje city k ní a i přes tu bolest ze ztráty miminka, se cítí i trochu šťastně. Oplatí mu polibek, který schválně o něco prodlouží, protože se jí nechce od něj odtahovat. *Nějak to půjde.. den po dni. *Zavře oči a chvilku jen mlčí. Cítí se v jeho objetí příjemně. *Co vůbec tvoje rodina? Jsou všichni v pořádku? *Vzpomene si hned na Angel a královnu, protože ty jsou těhotné a taky i na krále. Ví, že má problém s chozením a třeba nemusel doběhnout do úkrytu.. */Kdyby se Jacovu tátovi stalo něco takového, choval by se taky jinak./

Nenene, ty budeš to dítě s kbelíkem a já tě budu hlídat a sledovst to celý zpovzdálí. *zazubí se na ni celý pyšný, na svůj geniální nápad. Rozhdooně Misty nevyčítá, že nevěděla, že je těhotný. Spíše si vyčítá, že si tenkrát nedal pozor. Aale nemá smysl, aby si oba dva něco vyčítali a jen kvůli tomu trpěli, a tak navrhne, že se oba mohou aspon pokusit si to nevyčítat.* Dobře. *pokusí se aspon trošku pousmát, i když to není nic světa borného. Nakonec řekne, že by pochopil, kdyby chtěla odjet, i když jenom ta představa ho neuvěřitelně bolí. Nemyslí to ale tak, že by chtěl, aby dojelw. To vůbec ne. Nakonec se dostanou až k tomu, že si koneščně vyznají city. Trvalo jim to dost dlouho. Poté jí políbí a spolupracuje s ní na prodloužen polibku a následně si ji opět přitáhne do objetí.* Přesně tak. *souhlasí s ní a poté oba chvíli mlčí a on si užívá toho, že je s ní. Když se ho zeptá na rodinu, musí zase zapnout mozek a začít přemýšlet, protože měl ted plnou hlavu Misty a toho, co jim řekl doktor.* Tátu bodli do ramene, Angie myslím bouchli do břicha, tak je raději na ošetřovně. Máma s Eady by měly být v pořádku a Justice.. Justice je v kómatu. *to o Justicovi řekne trochu potišeji než zbytek věty a vydechne.* Měl jsem o vás dva hroznej strach.. a pořád mám.

To ne ne. Původně jsem chtěla jít s tebou, to jo, ale když to chceš takhle.. Tak tam budeš s kbelíčkem chodit ty sám a já tě budu jenom pozorovat a samozřejmě fotit, protože u tohohle chci i takovou vzpomínku.*Zazubí se na něj. Její návrh se jí líbí teda o moc více, než ten jeho. Nakonec souhlasí s tím, že si to, co se stalo oba dva pokouší nevyčítat. I když se to snadno řekne, těžší bude to skutečně udělat, protože si pořád myslí, že to měla poznat a mohla něco udělat pro to, aby tu jejich dítě ještě bylo. Trochu se zamotají do toho, jestli chce ona odjet nebo jestli on chce, aby odjela či ne. Nakonec se to ale vyjasní a dokonce nahlas řeknou to, co k tomu druhému cítí. Ona si tím byla jistá delší dobu, tedy svými city, které chová k němu, ale pořád se v ní objevovaly pochyby, jak to cítí on. Polibek schválně prodlouží, protože se jí ani za nic nechce od něj odtahovat. Má pocit, že se na chuti jeho rtů stala už závislou. Chvilku mlčí a užívá si to objetí, ale následně si vzpomene na Jacovu rodinu a starostlivě se zeptá, jestli jsou v pořádku.*To je mi strašně líto.. *Vydechne a odtáhne se, aby jej mohla pohladit po tváři.*Justice bude určitě v pořádku. Jsou tu ti nejlepší doktoři a dají ho do pořádku. Jen mu dej čas a on se taky určitě probere.

Ne, to rozhodně dělat nebjudeš, ale jelikož se asi neshodneme, tak to nehcáme jen u kostýmů oživlých mrtvol na nějakém večírku. *uchechtne se a poté se oba shodnou na tom, že se tedy aspoň pokusí nevyčítat si to, co se stalo. I když je jasné, že to pro oba bude těžké vzhlede, k jejich povaze. Poté se trochu ztratí v tom, co řekne. Nechce, aby Misty odjížděla, ale pokud by chtěla, tak by jí tu nedržel. Protože chce, aby byla šťastná. Nakonec si dokonce i vyznají city. Už dlouho věděl, že k ni něco cítí, ale dlouho mu trvalo přiznat si, že já miluje. Přeci jen.. je to Schreave., Těm trvá všechno. Až na dělání dětí. Poté, co se políbí, skončí zase v objetí, což si asi oba dva užívají. Má pocit, že by takhle klidně mohl strávit zbytek života. Jne na lepším místě než je ošetřovna. Když se ho zeptá na jeho rodinu, musí přinutit svůj mozek aspoň trochu přemýšlet.* Snad.. *povzdychne si.* Víš, co jsi mi připomínala? Šípkovou růženku. Ta měla taky takhle blond vlasy. Jen jsem doufal, že nebudeš spát tak dlouho. *uchechtne se a láskyplně na ni koukne.*

*Uchechtne se spolu s ním.*No dobře no, tohle bude muset stačit.*Přikývne.*/Kdyby bylo všechno tak já má být.. Za nějaký čtyři roky jsme mohli chodit koledovat s naším dítětem../*Hned si to spojí s tímhle, ale snaží se nedávat na sobě nic znát. Nakonec si po menším dohadování řeknou, že se milují. Je ráda, že to cítí stejně. Pořád pochybovala, protože by se pro něj podle ní našel i někdo lepší z dívek ze Selekce. Zeptá se na jeho rodinu a když se dozví, co se stalo jeho dvojčeti, obtáhne se a pohladí jej po tváři.*Určitě.. Vždyť tu máte jedny z nejlepších doktorů na světě. Pomohli i tvýmu tátovi a tak špatně jak na tom byl on, Justice snad není, ne? *Lehce e zamračí. Je jí Justice líto a ještě jí i líto je Jace, který se o něj bojí, což je pochopitelné. Přece jen se jedná o jeho bratra, dokonce dvojče. Je to jako kdyby teď byl bez své druhé půlky. Pousměje se po tom, co řekne.* Šípkovou Růženku, pokud si dobře pamatuji na konci ale políbil princ a díky tomu se probrala. Což jsi neudělal. Takže bys mi to mohl vynahradit, ne? *Nakloní se k němu, aby jej zase políbila a odtáhne se po další chvilce.* Těším se, až odtud vypadnu.. Snad to bude brzo. *Rozhlédne se kolem a potřese hlavou. Nijak se jí tu nelíbí a navíc, v komnatě by s ním raději i pokrčovala dále a nezůstali by jen u polibků, ale tak brzy to asi nebude. *

*řekne jí, jak je na tom jeho rodina. O všechny má strach, ale nejvíce asi o Justice, protože je v kómatu. Navíc je to jeho dvojče.. nedokáže si předsavit, jaký by to bylo, kdyby byl v kómatu dlouho. Nebo kdyby ho ztratil úpně..* Ne, tak špatně na tom neni.. má vykloubené rameno a bodnou ránu v břichu. *řekne a políbí jí do dlaně, když ho pohladí po tváři.* Chtěl jsem bát originální a počkat na tebe. Tak je to lepší. *uchechtne se a oplatí jí polibek, který po chvilce prohloubí.* To věřím.. všichni to tu nesnášejí. Ale brzo budeš v pořádku. A tady budu pořád s tebou, takže to snad nebude tak hrozný. *zazubí se na ni. Už teď tady s ní trávil většinu času a nehodlá to zmeni.t*

*Je jí líto, co zjistí. Že jeho bratr je v kómatu.* Víš jak na tom byl tvůj táta. Tím nechci zranění Justice nijak zlehčovat, je to hrozné.. Ale tvůj táta se probral, takže brzy si určitě probere i Justice. *Pousměje se na něj, když jej pohladí po tváři a on ji políbí do dlaně.* Myslí jo? *Nadzvedne obočí. Pak prohodí, že chce ale kompenzaci a políbí jej. * S tebou by to tak hrozné nebylo. Ale nemůžeš u mě být pořád.. Máš tu ještě Justice. Musíš být i s ním. A já to chápu. *Vezme hop za ruku a stiskne mu ji. Určitě by mu nevyčítala, když by šel za Justicem i teď.*A taky máš práci a hlavně musíš odpočívat. *Zamračí se.*Slib mi, že dneska se už vydáš pak jedině do komnaty a pořádně se prospíš. Nechci, abys tu kvůli vyčerpání skončil ještě taky. *Miluje ho a je normální, že se o něj bojí. * A jestli odpočívat nebudeš.. Až se odtud dostanu, prostě tě zamknu v komnatě. A za trest tam ani nebudu s tebou. Budu se s tebou bavit jen přes dveře. *Kdyby tam totiž byli spolu, nejspíše by se snadno zabavili.*

Asi máš pravdu. *uzná a samotnýmu se mu moc nechce věřit, že uznal, že má pravdu někdo jiný než on. Poté, kdžy ho pohladí po tváři, tak jí políbí do dlaně.* Nemyslím. Vím. *zazubí se nan i, načež jí oplatí polibek, který i prohloubí.* Za justicem zajdu třeba když u tebe bzdou doktoři nebo tak. *Pokrčí rameny.* Práci stíhám přitom. *namítne a oplatí jí její zamračený výraz jako díte.* Ne, ještě chci za Justicem a pomoct tátovi s papírama.. pak se vyspím. *řekne neoblomně, protože v tomhle jen tak neustoupí* Nemůžeš mi takhle vyhrožovat. To není fér. *Namítne a ještě více se zamračí.* Navíc.. bavit se jen přes dveře by byl určitě trest i pro tebe.

Jsi si jistý, že jsi v pořádku? Nemám pro tebe sehnat doktora? *Nemůže uvěřit, že s ní právě souhlasil, teda skoro. Ale i to je na něj úspěch, protože většinou se s ní více než rád dohaduje. Pohladí jej a když ji políbí do dlaně, musí se na něj zamilovaně usmát. Uchechtne se a políbí jej, nenamítá a oplácí mu ho, i když jej prohloubí. *Jak chceš, já tě tu mám ráda, ale chci abys věděl, že ti rozhodně nebudu vyčítat, když se budeš věnovat jemu. *Pousměje se na něj. Lehce se na něj zamračí a povzdechne si.*Hlavně si pak vážně odpočiň.. Prosím.. Nerada bych tě tu viděla na posteli taky. *Je to pro tvoje dobro. *Pokrčí rameny, když mu trochu pohrozí. Vážně to nemyslí tak zle. Jen chce, aby byl v pořádku.* To sice byl.. Ale pro tebe bych to nějak zvládla.

*Protočí očima.* Ticho nebo si to rozmyslím. *pohrozí jí a pobaveně jí zacukají koutky.*Dobře. *pousměje se. Když bude u Misty, tak se bude věnovat jí, ale pokud u ní budou třeba doktoři nebo bude spát, tak má v půánu jít za Justicem a tam udělat aspoň trochu práce, pokud se tady nevzbudí, což už by mohl.* Neboj, jsem v pohodě a neskončím tady. *ujistí jí a stiskne jí ruku.* Ale já jsem v pohodě. Vážně. *řekne trošku naštvaně a protočí očima* No taak, žádný zamykání ani mluvení jen přes dveře nebudee. *nasadí trochu prosebný podmanivý tón a udělá na ni psí oči, načež jí jen lehce políbí a lehce jí konečky prstů pohladí po celé délce paží.* Nechci být bez tebe a ani ty bys to určitě nevydržrela. *zamumlá potichu a ještě jednou na ní udělá psí oči.*

*Uchechtne se. *Už mlčím, už mlčím. *Zvedne i ruce na znamení, že se vzdává a nebude ho raději dále provokovat. Chce, aby odpočíval, protože by jej nerada viděla na jednom z těchto lůžek někde na ošetřovně. Jen ta představa jí láme srdce. Taky by si to dost vyčítala, že to je kvůli ní. Protože tu u ní dost času proseděl místo toho, aby odpočíval.* Dobře.. A nebuď naštvaný. Vždyť by ses choval stejně, kdybychom si prohodili místo, nebo snad ne? *Nadzvedne obočí a pousměje se na něj. Oplatí mu polibek a když vidí ty jeho psí oči povzdechne so.* To máš pravdu. Taky bych to nevydržela. *Potřese hlavou.*Ale nezapomeň, psí očka umím dělat taky a nebojím se je použít. *Pokud by na něm viděla, že už má dost a je skutečně unavený, taky by na něj takhle zamrkala a přiměla ho zůstat jen v posteli. Lehce zívne a promne si oči.* Asi tu za chvilku zase usnu. Ale neboj, teď už to snad bude jen na kratší, normální dobu. *Unaveně se na něj pousměje.*

Asi nejméně oblíbené místo v paláci. Nachází se zde nejmodernější vybavení a nejlepší personál v celé zemi. To ale nic nemění na tom, že je to místo plné pachu chemikálií.

*Štve ho, že neochránil Liviu. Naštěstí to není tak vážné zranění "jen" ji řízli do ruky, ale i tak si to vyčítá. Vždyť ji mohli říznout do břicha a co by pak bylo s tím miminkem? A i o samotnou Liviu, když pomineme to, že čeká jeho dítě se dost bojí. Nedivil by se, kdyby mu za to, že ji neochránil chtěl její bratr jednu fláknout. Sám má chuť se praštit. Teď leží na jednom z lůžek, které tu jsou. Jemu samotnému jeden rebel zabodl dýku do stehna, takže pár dní bude asi chodit o holi jako nějakej dědek. Na sobě má teď jen bílé tričko boxerky, nohu má v obvazu, tak aby mu to nepřekáželo. Aspoň se zakrývá dekou. Ne, že by se styděl, zrovna on byl donedávna ještě schopný se po paláci v Angcii promenádovat nahoře bez a nebo si šel uprostřed noci pro svačinku taky jen v boxerkách. Je v napůl sedě a napůl leže a momentálně se baví tak, že projíždí mobilem Illeagram. I tam se člověk dozví dost informací o tom, co se stalo. Například ví, že unesli krále Illey a nějakou komornou. I když asi ne jen tak nějakou. Má pocit, že s tou včera totiž viděl Luciena krátce poté, co se odpojil od něj a Liv.*

*Když se znovu vzbudí, je na ošetřovně nějak moc světla. Tiše zasténá a zase oči zavře. Příště už je opatrnější a otevírá je pomalu, mrkáním si přivyká. Chce zvednou ruku a protřít si oči, ale ostrá bolest v žebrech ho zastaví. Leží jen v kalhotách, košili mu sundali. Přes pravý bok a žebra se mu line rozsáhlá podlitina, nejspíš od těch závěrečných vzteklých kopanců od rebela. Hůř je na tom však hlava. Navzdory tomu, že mu v noci, potom, co vyzvracel celý obsah žaludku, dali nějaká sedativa, tak mu bolest vystřelovala do spánků, rozlézala se v ozvěně po celé hlavě, jako by mu v ní zevnitř bušili kladivem. Opatrně se narovnal do polosedu, opřel se o polštáře. Zašklebil se, když se natahoval pro pití, ale potřeboval zahnat to příšerné sucho v hrdle. Snažil se vybavit, co se stalo. Útok. Jistě. A pak? Všimne si, že téměř naproti němu je Easton.* /Livia.../ *Trkne mu okamžitě a panicky se rozhlédne kolem.* Kde je Livie, Easte? *Jeho hlas je ochraptělý, skřípe, jako by mu nepatřil, ale je v něm jasně znát panika.* /Na něco zapomínáš, notak Luciene.../ *Myslet je namáhavé, ony sedativa asi ještě dělají své nejen vůči bolesti ale i schopnosti uvažování.* /Něco... ne, někdo./ *Bavil se s Liv. Nemá něco na práci, ale někoho.* /Nyv.../ *Žaludek se mu znovu vzbouří.* /Nyneve./ *Byla tam, a pak ne, vzpomínky jsou rozmlžené. Někdo ji táhl pryč?*