Posilovna paláce

Stejně mi nic jinýho nezbývá. *Uchechtne se a pokrčí rameny. Pak jí řekne něco málo o svém snoubenci a nakonec si poslechne její básnění o tom jejím. Jí přijde dost očividné, že její sestra začala něco ke Calebovi cítit a samozřejmě to musí říct nahlas a tvrdohlavě si stát za svým, protože není slepá.* No vidíš! Láska na první pohled. *Přiloží si dramaticky dlaň k srdci a nevinně zamrká.* Ale neuděláš to, protože mě máš ráda a v hloubi duše víš, že mám pravdu. *Zazubí se na ní.* Jsi podobně zpomalená jak máma. Aspoň víme, odkud to máš. Ale ty se poučíš, přiznáš si to, přiznáš to jemu a pak bude svatba. *Pokračuje dál nadšeně a u toho se na ní andílkovsky zubí.* Můžu ti jít za svědka nebo družičku? Už máš šaty? V jaký barvě budete mít svatbu? Chceš zlatej nebo stříbrnej prstýnek? *Začne se vyptávat a v očích jí jiskří nadšení a zároveň i typická sourozenecká radost z provokování sestry.*

*S Calebem ráda tráví čas, ale láskou by to rozhodně nenazvala. Ještě se ani tolik neznají. Promne si zoufale obličej, když její sestra začne o lásce na první pohled a má chuť vážně vzít jeden z kordů nedaleko nic, který slouží k šermu a propíchnout i tím.*/Má štěstí, že ji mám na to až moc ráda a chyběla by mi./"Neudělám to, protože tě mám rád a pravdu máš v tom, že se mi trochu líbí. Ale nejsem do něj zamilovaná."*Zamračí se, když řekne, že je zpomalená jako jejich máma.*"Svatba bude tak jako tak.."/Když teda Caleba přesvědčím, že s ním chci být a jsem s ním ráda, což je i pravda../*Ví, že on to chtěl zrušit, ale rozhodl se kývnout na to, že to zkusí do konce Selekce.*"Budu ráda, když mi půjdeš za svědka, co se týče barev, přemýšlela jsem nad béžovou a červenou, šaty nemám a protože víš, že nemám ráda tak drahý šperky.."/Další věc po mámě../"Tak ohledně prstýnku volím stříbrný. A než se tu začne rozplývat ohledně toho, jak nad tím přemýšlím, tak je taky dost na čase, mít aspoň základ. Selekce tu bude za námi dřív, než se nadějeme a nechci všechno zařizovat ve shonu."*Je taková, ráda má všechno naplánované dopředu.*

*Pobaveně a nevinně se zubí na svou sestru, když jí provokuje ohledně jejích citů ke Calebovi, ale sama vidí, že jí není lhostejný. Bylo to poznat z toho, jak o něm mluvila.* Tak se ale pomalu zamilováváš a už za pár dní tady budeš chodit s hlavou v oblacích a odpočítávat dny do svatby. *Pokračuje dál tvrdohlavě.* To sice ano, ale někdo, koho to moc nezajímá a není do svého snoubence zamilovaný, by vůbec neřešil, jak bude vypadat. *Pokrčí rameny.* Béžová a červená jsou nádherný barvy. Šaty ti nějaký pošlu na Illeagram. A stříbro se k vám hodí víc. *Zhodnotí a u toho jí sjede pohledem.* A jména pro děti už máš taky? *Zazubí se znovu.*

"Nemůžeš toho nechat, prosím?"*Je celá rudá, jak o tom Meira mluví a nejhorší na tom je, že už snad ani nemůže popírat její slova. Na Calebovi jí dost záleží, proto se ho i snažila přesvědčit, aby jim dal šanci do konce Selekce, že pak uvidí. Ale ona by s ním byla ráda i teď a nevadí jí, že je jiný, jak ostatní, že pí ve skříni a na lustr si přidělává nádobí, ani to, že neumí moc projevovat city a pravděpodobně, i kdyby se do něj jednou zamilovala, on do ní nejspíše ne.*"Víš, že jsem taková, všechno plánuju.."*Snaží se to nějak okecat.*"Já vím. Navíc víš, že červenou miluju. Tu takovou vínově,prostě tmavší."*To je její asi nejoblíbenější barva.*"Šaty ani nechci moc přeplácaný.. Jen něco jemnějšího. Žádná velká vlečka, kterou bych vytřela celou katedrálu, jen cestou k oltáři."*Zase více zčervená, když ještě začne o dětech. Natáhne se po jedný rukavici na box a hodí ji po Meiře, ale aby ji to moc nebolelo, samozřejmě, jen kvůli tomu, aby konečně přestala.*"Ne, jména pro děti fakt nemám.. Ty je snad pro své máš? Netajíš mi snad něco, co se stalo v té vířivce? Když už tam byl nahej.."*Zamžiká obočím.*

Ne, protože tím červenáním akorát potvrzuješ, že mám pravdu a já jsem jako dobrá víla kmotřička, která ti pomůže uvědomit si, co k němu opravdu cítíš. *Zazubí se na ní a hýbne rukou nad hlavou, jako by v ní měla kouzelnou hůlku a chtěla je obě zasypat třpytkami.* A taky si hrozně vymýšlíš a snažíš se to zakecat. *Doplní s pobaveným úšklebkem její větu.* Takovou tu tmavší, která v katedrále vypadala naprosto úžasně, co? Už máš vybranej i materiál látky? *Uchechtne se.* Chápu. A budeš je chtít taky červený? Byla bys originální. *Zajiskří jí v očích.* Musíme spolu vyrazit do města na nákupy. *Rozhodne nadšeně a pak pobaveně chytne rukavici a vyplázne na ní jazyk.* Já je nemam. A fuj... Rozhodně nic netajim. On ani neví, kdo jsem. Nevypadalo to, že by mě poznal. A rozhodně nejsem tak zaláskovaná jako ty. *Hodí s úšklebkem rukavici zpátky k ní.*

"Jenže já ho nemiluju Meiro. Jo, uznávám, líbí se mi a ráda s ním trávím čas, protože mám pocit, že mě dost chápe, taky to nemá nejjednodušší, stejně jako já, on to má teda ještě horší.. to je jedno. Prostě jo, líbí se mi,a ale nemiluju ho."*Trochu se do toho zamotá, ale nakonec řekne to, co chtěla.*"Nesnažím.."*Znovu nad ní protočí očima.*"Ještě chvilku a asi si ještě rozmyslím to s tím uškrcením. "*Varuje ji. *"Do města s tebou půjdu ráda, ale do žádnýho svatebního salónu mě ani nedostaneš. A jestli toho nenecháš, jako mého svědka tě donutím vtít si na sebe odporné růžové šatičky se třpytkami, volánky a mašličkami, z toho jednu mašli ti dám i do vlasů."*Lehce se nad tím zamračí, ale při představě Meiry tak nastrojené jí pobaveně cukají koutky.*"To je jen otázka času. Za chvilku tu budeš chodit s hlavou v oblacích ty a bdueš vybírat jméno pro své dítě. Když vezmeme v potaz to, jak jsou Schreave v plození potomků výkonní. A já nejsem zaláskovaná."

Faaaaajn. Tak se ti "jenom" líbí. Za chvíli si budete při měsíčku vyznávat lásku a tančit spolu v zahradách valčík. *Pokrčí rádoby bez zájmu rameny, ale zároveň se na ní zazubí.* Snažíš, znám tě. *Zasměje se.* Notak... Já se ti snažím pomoct, aby sis uvědomila, co doopravdy cítíš. Já jsem tady ten hrdina. *Usměje se andělsky.* Tak to teda ani náhodou. A jak si chceš vybrat šaty, aniž bys šla do svatebního salonu? Vždyť to je blbost. Musíme toho spoustu nakoupit, probrat, vymyslet, navrhnout a tak dále. *Začne vyjmenovávat všechno, co musí na svatbu její drahé sestřičky zajistit.* Tak to teda ani náhodou. Třeba ho někdy probodnu při tréninku. Omylem. *Pokrčí rameny.* A sice vypadal hezky, ale jinak mi přišel hrozně nezáživnej a divnej. *Nepočítá s tím, že by se do něj kdy mohla zamilovat.*

*Raději už to nijak nekomentuje. Ví, že Meira bude pořád říkat to, co si myslí a o opaku ji nepřesvědčí. Jsou obě dvě stejně tvrdohlavé, takže si obě dvě budou i logicky stát za svým.*"Řekla jsem, co k němu cítím. Láska to prostě není, třeba se do něj zamiluju, třeba to zůstane tak jak je to teď. Člověk nikdy neví."/A stejně to můžeš mít i ty se svým snoubencem./*Proběhne jí hlavou.*"Na šaty je teď ale dost brzo. Nemůžeš vědět, co se stane. Třeba se naše zasnouben nakonec zruší a svatba nebude.. Caleb to chtěl zrušit, protože si připadá hrozně a myslí si, že s ním nebudu šťastná, přesvědčila jsem ho, ať tomu dá čas dokonce Selekce, ale když si bude i pak stát za svým, co s tím nadělám?"*Mrzelo by jí, kdyby to Caleb vážně nějak zrušil. Předtím by za to byla i ráda, ale když ho poznala blíže.. Nevadilo by jí s ním být. Taky je to lepší, že riskovat to, že ji zasnoubí s někým jiným, kdo se k ní nebude chovat ani trochu hezky. *"Jasně "omylem" ho zapíchneš. No, kdy budeš potřebovat zakopat tělo, víš, že se na mě můžeš obrátit. Ale fakt mu zkus dát šanci. Za pokus nic nedáš, ne?"*Pousměje se na ni.*"Jsem už docela unavená, tak půjdu. Jsem ráda, že se spolu zase bavíme."*Dneska již podruhé Meiru obejme.*"Tak zatím."*Usměje se na ni a poté už vyjde z tělocvičny mířící do své komnaty.*

Ne třeba. Určitě. Měla bys teď vidět, jak ti září oči, když o něm mluvíš. *Uchechtne se.* Caleb to chtěl zrušit, protože měl možná nějakej výpadek. Na konci bude stejně zaláskovanej jako ty, takže je pravý čas na to, aspoň si předvybrat styl a střih šatů, jaký by se ti líbil. *Stojí si na svém. Samozřejmě plánuje být při přípravě svatby sestřina pravá ruka.* Dám mu šanci. Ale nebudu mu jich dávat milion. A jasný, že by to bylo omylem, nejsem přece vrah. *Zamrká jako neviňátko.* Připrav si lopatu a baterku. *Mrkne na Despoinu.* Já taky. Měj se. *Rozloučí se s ní a oplatí jí objetí. Pak si vezme rukavice na box a začne mlátit do boxovacího pytle, aby dokončila svůj denní trénink, než se také vydá do své komnaty.*

*od té noci s Noorou v baru ho pořád užírá ten pocit, že to dělat neměl a uvědomuje si, jak je to od něj kruté. Taky si uvědomuje, že mu na ní záleží víc, než by mělo. A proto se k ní chová hnusně. Stejně chtěl od začátku jen tohle. Vyspat se s ní.*/Teď už jí musím nechat být.. tak to bude lepší./*ignoruje to, že se mu to vůbec nelíbí a bolí ho to. Už nedokázal jen tak sedět v komnatě a na otupování alkoholem dneska taky neměl náladu, a tak zamířil do tělocvičny. Normálně moc nesportuje, ale dnes to ze sebe potřeboval dostat. Má na sobě černé tepláky a černé tílko. Jakmile vejde do tělocvičny, nasadí si boxovací rukavice a poté zamíří k boxovacímu pytli, aby ze sebe vymlátil všechny pocity.*

*Původně chtěl jít ven běhat, ale nakonec se z krásného počasí vyklubal velký slejvák. Někdo nahoře mu holt nepřeje. Povzdechne si a usadí se na postel. Zapřemýšlí. */Min říkal, že tu mají i posilovnu /*pomyslí a vstane. Vysvleče si mikinu, protože zrovna v paláci zima není. Na jednu ruku si navleče potítko a přezuje si boty. Pak si vezme mobil, klíče od pokoje a lahev s čistou vodou. Vyjde z pokoje a zamíří do posilovny. Jakmile stojí před dveřmi otevře je a vstoupí dovnitř. No když vstoupí dovnitř nemůže si nevšimnout viditelně naštvaného muže jak boxuje jako šílený do boxovacího pytle.*Dobrý den*Chtěl mu říct, že má špatný postoj, ale raději to nechal být a šel k běžeckému pásu. *

*sport nikdy nebyl jeho silnou stránkou, ale nějak ze sebe potřebuje dostat vztek. Zamíří tedy do tělocvičny a to přesněji k boxovacímu pytli. Jednu dobu se v něm snažil táta vzbudit lásku k boxu, ale nikdy ho to nebavilo, i když mu to celkem šlo. Do teď nikdy takhle sam od sebe neboxoval. Až teď, když je naštvaný sám na sebe. Skoro ani nepostřehne, že do tělocvičny vešel někdo další, až když na něj promluvit si uvědomí, že tu není sám. Zastaví se tedy v půlce pohybu a cítí, jak ho pálí svaly.* Dobrej. *Pozdraví ho. Nemá tušení, kdo to je.* Klidně odejdu, jestli ti chcete být sám.*pokrčí rameny. Nedela mu to problém.*

*Kvůli špatnému počasí odešel do posilovny, v níž si všiml poměrně vyššího může jak naštvaně buší do boxovacího pytle. Taktéž si všiml jaký má postoj*/Takhle ho ten pytel brzo praští/*pomyslí si, ale pak to nechá být a muže pozdraví. *Dobrý den*přejde k běžícímu pásu a odloží si věci na parapet *Ne, nemusíte. Navíc vy jste tu byl první. *poví a koukne na něj*

*Kvůli špatnému počasí odešel do posilovny, v níž si všiml poměrně vyššího může jak naštvaně buší do boxovacího pytle. Taktéž si všiml jaký má postoj*/Takhle ho ten pytel brzo praští/*pomyslí si, ale pak to nechá být a muže pozdraví. *Dobrý den*přejde k běžícímu pásu a odloží si věci na parapet *Ne, nemusíte. Navíc vy jste tu byl první. *poví a koukne na něj*

*dneska ho čeká první oficiální schůzka. A to přesněji řečeno s Verity. Ne že by z toho byl nějak nadšený vzhledem k tomu, jak dopadlo jejich první setkání. Kort když jdou dneska šermovat, tak má trochu strach o své zdraví. Na sobě má už rovnou ten oblek, který se používá při šermu, Sám rád šarmuje a dělá to dost často, takže to pro něj není taková novinka. Zamíří ke komnatě lady a jakmile tam dojde, zaklepe na dveře a počká, než mu lady otevře.* Dobré odpoledne, lady Verity. Můžeme jít? *pozvedne koutky a nabídne jí rámě.* Jak se dnes máte?

*Dneska se má setkat s princem a moc nadšená z toho není. */Nejhorším na tom je, že kordem ho nemohu probodnout, to by nebylo zrovna dvakrát nenápadný.. /*Je už nachystaná v obleku, který si bere na šerm. Své rudé vlnité vlasy si dala do culíku a na nějaké líčení se ani nenamáhala. Není tu proto, aby prince uchvátila a získala jeho srdce, takže se líčit a vypadat jako panenka nepotřebuje. Zatím se od všech drží dále, většinou tráví čas v komnatě a nebo v tělocvičně. Stojí na balkóně a dívá se do zahrad, když uslyší zaklepání na dveře, pro sebe si potichu povzdychne a vydá se otevřít. Na tváři má přitom nic neříkající výraz, masku, kterou jen málokdy sundává.*Dobré odpoledne Výsosti, jistě, můžeme.*Přijme trochu váhavě jeho rámě a vydá se s ním směrem k tělocvičně.*Ujde to. Jak se máte vy?*Oplatí mu tu stejnou otázku. Pak se na něj a podívá a sjede ho pohledem.*Musím říct, že vidět vás takhle je docela zvláštní, u vás je člověk většinou zvyklý na obleku. *Poznamená.*

*zrovna radostí do stropu neskáče, rptožoe se na to setkání opavdu netěší. Dojde ale i tak ke komnatě lady Verity a zaklepe. Nemá taky moc na výběr. Jakmile se dveře od komnaty lady otevřou, pokusí se alespoň trochu pousmát, aby se neřeklo. Pozdraví ji a když přijme jeho rámě, vykročí spolu směrem k tělocvičně.* Taky to ujde, ale upřímně už mi bylo i lépe. *ušklíbne se.* Taky mi přijde trochu zvláštní vás vidět jinak, než v těch šatech. *pronese a pokrčí rameny,* Ne, že by vám to i tak neslušelo. /Takhle jí jde aspoň v těch kalhotech lépe vidět postava./*pomyslí si v duchu a čeká na tu správnou příležitost, kdy si to bude moct ověřit.* Jak se vám tady zatím líbí? Našla jste nějaké hezké místo, které jste si oblíbila?

*Je dost překvapená, že ji princ na rande pozval jako první, když jejich minulý rozhovor neprobíhal úplně nejlépe, nejspíše ho i naštvala, ne že by ji to vadilo. A je jí úplně jedno, pokud ho i nějak urazila. Je i dost zvědavá, pokud to dneska vytáhne a nebo se jí bude i nadále výptávat na to, proč je jeden z těch, kdo jí zničil život, jak řekla na první schůzce, protože se neudržela. Sedět najednou před ním, když ví, co jeho rodina udělala a čím si prakticky kvůli nim prošla na ni bylo moc.*Lezeme vám už krkem?*Zeptá se odhadem a uchechtne se. Poznamená, že je zvláštní ho vidět jinak, než v obleku, zvlášť takhle. *Děkuju.*Poděkuje za kompliment a usměje se na něj. Není to pravý úsměv, ale dost věrohodný. Rozdávat falešné úsměvy tak, aby vypadaly jako pravé se učila celý život, stejně jako lhát, bojovat a nesnášet královskou rodinu. *Posilovna. To je moje nejoblíbenější místo. Takže to, že jdeme na schůzku právě tam mě dost potěšilo. *Když tam dojdou, pustí se jeho ráměte a přejde ke stojanu, kde jsou kordy a jeden vezme.*Co kromě šermu máte rád za sport?

*zaklepe na dveře komnaty lady Verity a trpělivě čeká, až mu otevře. Byl by raději, kdyby ani neotevřela, ale co už. Jakmile mu tedy otevře, nabídne jí rámě a vydají se společně k tělocvičně.* Upřímně? Ano. *uchechtne se. Ty holky už mu opravdu lezou krkem. A nemá moc potřebu jí lhát. Poté ji zalichotí, protože v těch těsných kalhotech je to rozhodně hezčí pohled, než když má šaty.* Jsem rád, že Vás to potěšilo. Taky to tam mám rád a často tam trávím svůj volný čas. *Pokud samozřejmě není v baru. Jakmile dojdou do tělocvičny, také zamíří ke stojanu a vezme si jeden kodr a také šermířskou masku.* Připravená na prohru? *řekne sebejistě a koukne na ni.*

*Vezme prince za rámě, ale zároveň si od něj udržuje dost velký odstup. Zeptá se, jestli mu už lezou krkem a jeho odpovědi se nediví. Uchechtne se nad tím. */Skoro bych ho litovala../Hádám, že to s nám ale budete muset ještě aspoň pár měsíců vydržet, než si najdete onu "vyvolenou" se kterou odjedete šťastný na bílém koni do západu slunce. *Tohle řekne schválně, aby ho poškádlila.*A nebo najdete cestu, jak se z chomoutu vyvléknout a neříkejte mi, že nad tím jste nepřemýšlel. *Poděkuje mu za lichotku, kterou jí věnuje, i když je jí to úplně jedno, dělá, že ji to potěšilo. Když dojdou do tělocvičny, pustí ho a hned se vydá ke kordům. Jeden si vezme a poté si nasadí i masku. Zeptá se přitom prince, jaký sport má dále rád, aby nebylo ticho a když ji neodpoví, uchechtne se.*Děkuji a vaši odpověď.*Veze to spíše s humorem.*To ne, ale jsem připravená na výhru. *Řekne stejně sebevědomě, jako on. Má pocit, jako by se s kordem v ruce už naučila.*/Tomuhle princátku ukážu, co proto./

*upřímně jí řekne, že už mu leze Selekce krkem. Dost se mu líbí návrh lady Realynn - uspořádat společný odlet. Je to opravdu skvělý nápad na akci.* Jasně... ta mně spíše dotáhne do pekel... *prototčí očima a opět se ušklíbne.* Mám podmínku od otce a to víte, že jsem přemýšlel, jak z toho ven. *pokrčí rameny a poté ji zalichotí. Nísledně už dojdou do tělocvičny, kde se hned vydají ke stojanu na kordy a masky. Vezme si jeden kord a jednu masku-* Nemáte zač, to byla maličkost. *usměje se jako andílek. Její otázku nějak přeslechl.* Mám rád tak nějak od všeho něco, ale nejraději mám asi Box a právě Šerm. *odpoví ji tedy, aby se neřeklo.* Máte ráda i vy nějaký jiný sport? *Oplatí ji otázku.* Tak to jsme dva. *uchechtne se a nasadí si masku. Následně dojde na menší plácek, která je vyhrazený přímo k šermu. Postaví se do základní pozice a čeká na ni, až začne,*

Třeba vás to překvapí a některá z nás si získá vaše srdce. A taky zítra možná obživnou dinosauři, člověk neví.*Řekne dvě věci, které se jí zdají víceméně stejně nepravděpodobné.* Jakou podmínku?*Nadzvedne obočí.*Ale přece v tom musíte najít i pozitiva.. Jste náš budoucí král.. My jsme vaše poddané, aspoň se se svými lidmi můžete trochu sblížit, ne? A podle vyprávění ostatních poznat, jak si žijí. Nevědět to jen podle nějakých statistik, ale podle přesného vyprávění..*Je zvědavá, co jí na to řekne, jestli ji odbyde, je to přesně tak velký idiot, za kterého ho považovala, jestli ne, možná je idiot o něco menší, než si myslela. Zeptá se ho, co za sport má rád, mezitím si nasadí masku a vezme si kord a když jí neodpoví, ironicky mu poděkuje za odpověď. *Šerm u mě vede, ale taky boxuju a ještě ráda běhám. *Odpoví zcela upřímně, což u ní nebývá časté. Stoupne si naproti němu na menším plácku do základní pozice Chvilku čeká, než zaútočí, aby to bylo co nejvíce nečekané.*

Že zítra obživnou dinosauři je mnohem pravděpodobnější. *doplní ji, protože to je opravdu větší pravděpodobnost. On nemiluje a ani nechce.* Pokud se do tří měsíců nezamiluju, tak selekci zruší. *vynechá z toho tu část o drogách a o snažení se. Nemusí vědět vše.* To je asi dobrý důvod. Ale většina holek je tu pro peníze, to už vím. *pokrčí nezaujatě rameny. Poté přeslechne její otázku a odpoví ji až poté, co ho na to upozorní.* Máme toho dost společného. *zkonstatuje a také si nasadí masku. Poté už se přesnou k místu, které je určené pro šerm. Oba se postaví do základní pozice a on ji nechá, aby začala. Trochu ho zaskočí její rychlý výpad, ale nedá to na sobě znát a útok ji oplatí. Pravidla sportovního šermu říkají, že ten, kdo dá první soupeři 5 zásahů, vyhrál. Vše je omezeno časovým limitem 3 minuty. Šermuje opravdu často a prošel si tvrdým výcvikem od otce. Do tří minut tedy lady Verity zasáhne 5 krát, což je vítězství pro něj. Poodstoupí od ní a pod maskou se vítězně zazubí, načež se jí pokloní.* Blahopřeji, sice k prohře, ale i tak. *neodolá popíchnutí a sundá si masku, přičemž se pousměje, protože kdo by se neradoval z výhry?* Bylo mi ctí, lady Verity, ale budete muset ještě trochu potrénovat. *popíchne ji.* Co byste řekla na to, kdybychom si tykali?

*Uchechtne se.*/Jasně.. A za měsíc se tenhle ten bude za nějakou plazit skoro po čtyřech, aby si ho všímala, bude na ni zamilovaně čumět, skládat básničky a snít, jakej úžasnej život s ní bude mít.. Ironie, že se i tohle rýmovalo, že?/*Potřese nad tím hlavou.*Díky tomu aspoň vidíte, že na tom lidé nejsou nejlépe. Když musí i sem kvůli penězům. Ale kvůli tomu tu nejsou všechny../Já teda rozhodně ne./Pár věcí by se skutečně společných našlo. *Přitaká. Jí zase nepřijde, že by toho bylo tolik. Ona kromě sportu má i několik dalších koníčků, pravda, věnuje se jim méně, ale pořád tu jsou. o by tipovala, že ještě baví prince je obrážení barů, balení holek, pití.. Nasadí si masku a stoupnou si naproti sobě. Chvilku čeká, než udělá první výpad, chce ho zaskočit. Moc se jí to nejspíše nepodaří. Zná pravidla šermu a když ji zasáhne po páté, ví, co to znamená. Jelikož ho zasáhla nejspíše jen třikrát, princ se stal vítězem. */Kdyby mě teď viděl otec, už by bral bič../*Při této myšlence jako by i pocítila tu bolest na zádech, která je jí více než dobře známá, ale nedává na sobě nic znát.*Měl jste štěstí, blahopřeju. Ale aby bylo jasno, příště vám vítězství nenechám jen tak lehce.*To, že prohrála ji v duchu štve, ale nedává nic znát. Umí dobře lhát. Sundá si masku a z obličeje si dá za ucho jeden pramen jejích rudých vlasů, který se uvolnil z culíku.*Nabídku tykání ráda přijímám. Vykání je docela otravný.. Když se člověk musí pořád tak hlídat.

Já vím, jak na tom lidé jsou a kolik lidí je na tom špatně. A věřte mi, snažíme se tomu zabránit, ale není to tak jednoduché. *Pokusí se krotit svůj hlas, protože mu tímto připomněla lady Realynn a je vzpomínka na ní ho vytáčí. * Navíc stejně tím myslím spíše to, že jsou z vyšší kasty a stále mají málo. *doplní klidněji a pokrčí rameny. Poté zkonstatuje, že mají dost společného - spíše koníčky. Následně už se oba začnou věnovat šermu a on se nenechá zaskočit jejím výpadem a útok ji oplácí. Celý jejich malý souboj vyhraje, což mu samozřejmě udělá radost. Sundá si masku a koukne na Verity s lehkým vítězným úsměvem na rtech.* Navrhujete snad odvetu? *povytáhne obočí, načež ji nabídne tykání.* Taky mám raději tykání. Je to uvolněnější. *kývne hlavou* Musím ale uznat, že jsi byla opravdu dobrá a dalas mi pořádně zabrat. *uzná, aby se neřeklo že je nějaký namyšlený idiot, který jde jen po výhře.*